Nadřazenost evropského práva

PŘEHLED DOKUMENTU:

Evropský soudní dvůr (nyní Soudní dvůr Evropské unie – (SDEU) ve svém rozsudku potvrdil, že právo Evropského hospodářského společenství (EHS) (nyní Evropská unie (EU)) má přednost před vnitrostátními právními předpisy členských států EU.
Tento rozsudek stanovil obecnou zásadu¹ práva Společenství (nyní Unie): přednost (rovněž označovaná jako „nadřazenost“) práva Unie, která zaručuje jeho nadřazenost nad vnitrostátními právními předpisy členských států.
Zásada nadřazenosti zajišťuje, že právo Unie jednotně chrání občany v celé EU.

V rozhodnutí o předběžné otázce² týkající se Smlouvy o EHS (nyní Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování EU) Soudní dvůr objasnil následující.

Na rozdíl od běžných mezinárodních smluv vytvořila Smlouva o EHS evropský právní systém, který je nedílnou součástí právních systémů členských států a je pro ně závazný.
S vytvořením EHS převedly členské státy práva a povinnosti vyplývající ze Smlouvy ze svého vnitrostátního právního systému na systém EHS, omezily svou svrchovanost a vytvořily soubor právních předpisů, které zavazovaly jejich státní příslušníky i je samotné.
Členské státy proto nesmějí přijmout vnitrostátní právní předpisy, které jsou v rozporu s právem Unie, aniž by zpochybnily právní základ samotné EU. Pokud tak přesto učiní, mělo by mít právo Unie přednost před vnitrostátními právními předpisy (tj. převážit je) u vnitrostátních soudů dotčené země.

V jiné významné věci Soudní dvůr již v roce 1963 stanovil stejně důležitou a doplňkovou obecnou zásadu práva Unie: zásadu přímého účinku.

Soudní dvůr později ve své judikatuře³ vyjasnil oblast působnosti zásady přednosti.

Vztahuje se na všechny akty EU, které mají závaznou platnost, ať už se jedná o primární právo (tj. smlouvy), sekundární právo (směrnice, nařízení, rozhodnutí atd.) nebo judikaturu SDEU.
Dotýká se všech vnitrostátních aktů:
- bez ohledu na jejich povahu (akty, nařízení, rozhodnutí, předpisy, oběžníky atd.) nebo na to, zda jsou vydávány orgány s výkonnou nebo zákonodárnou pravomocí členského státu,
- i když byly přijaty po přijetí dotčeného aktu EU (Amministrazione delle Finanze dello Stato proti Simmenthal SpA, 1978),
- včetně ustanovení vnitrostátní ústavy, která jsou v rozporu s právem Unie (rozsudky Internationale Handelsgesellschaft mbH proti Einfuhr- und Vorratsstelle für Getreide und Futtermittel, 1970, a Wünsche Handelsgesellschaft GmbH & Co. proti Spolkové republice Německo, 1984, známé jako rozsudky Solange I a Solange II).

V prohlášení o přednosti, připojeném k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Smlouvu o fungování Evropské unie, konference:

připomněla zásadu přednosti práva Unie před vnitrostátním právem,
zdůraznila, že je základním kamenem práva Unie, a to bez ohledu na skutečnost, že není součástí Smlouvy.

Obecné zásady. Jsou rovněž nazývány „dispozitivním právem“ a na rozdíl od primárního a sekundárního práva jsou převážně vypracovány Soudním dvorem Evropské unie a jsou jedním z nepsaných zdrojů práva Unie.
Rozhodnutí o předběžné otázce. Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie v reakci na otázku, kterou předložil vnitrostátní soud a která se týká výkladu nebo platnosti práva Unie, čímž se přispívá k jednotnému výkladu práva Unie.
Judikatura. Právo vytvořené na základě starších právních věcí.

Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. července 1964, Flaminio Costa proti E.N.E.L., věc 6/64 (zvláštní vydání v angličtině 1964 00585).

Poslední aktualizace 22.10.2021

Top