Smlouva o Evropské unii

KLÍČOVÉ BODY

Hlavní rysy Maastrichtské smlouvy

• Evropská unie složená ze 3 „pilířů“:
  • stávající Evropská společenství – Evropské hospodářské společenství (EHS), Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom) a
  • 2 nové oblasti spolupráce s mezivládním rozhodováním místo „metody Společenství“:
    • společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP), a
    • policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (spravedlnost a vnitřní věci).
• Demokraticky legitimnější orgány:
  • větší vliv při rozhodování pro Evropský parlament,
  • rozšířené používání postupů spolupráce a souhlasu,
  • zavedení spolurozhodovacího postupu (nyní řádný legislativní postup),
  • uznání úlohy evropských politických stran,
  • funkční období Evropské komise harmonizováno s funkčním obdobím Parlamentu (5 let),
  • širší používání hlasování kvalifikovanou většinou v Radě,
  • vytvoření Výboru regionů, složeného ze zástupců regionálních orgánů, s poradní úlohou.
• Vytvoření hospodářské a měnové unie (HMU) pro vytvoření jednotného trhu.
• Vytvoření sociálního rozměru ES začleněním sociálního protokolu v podobě přílohy ke Smlouvě, který rozšiřuje pravomoci Společenství na sociální oblast.
• Vytvoření politik Společenství v 6 nových oblastech: transevropské sítě (TEN); průmyslová politika; ochrana spotřebitele; vzdělávání a profesní příprava; mládež; a kultura.
• Vytvoření zásad subsidiarity a proporcionality pro zajištění toho, aby se rozhodnutí činila co nejblíže k občanovi a aby byla omezena na to, co je nutné pro dosažení příslušných cílů.
• Zavedení konceptu občanství EU nad rámec vnitrostátního občanství.

Změny smlouvy

Maastrichtská smlouva byla následně změněna následujícími smlouvami:

• Amsterodamská smlouva (1997) umožnila rozšířit pravomoci EU vytvořením komunitární politiky zaměstnanosti, rozšířením některých oblastí dříve spadajících do spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí na úroveň Společenství, přijetím opatření, kterými se má EU přiblížit občanům, a umožněním užší spolupráce mezi některými zeměmi EU (posílené spolupráce). Rozšiřuje také postup spolurozhodování a hlasování kvalifikovanou většinou a zjednodušuje a přečísluje články smluv.
• Smlouva z Nice (2001) řešila hlavně institucionální problémy spojené s rozšířením, které nebyly vyřešeny v roce 1997: složení Komise, vážení hlasů v Radě a rozšíření případů hlasování kvalifikovanou většinou. Zjednodušuje a také usnadňuje možnosti využití postupu posílené spolupráce a zefektivňuje soudní systém.
• Lisabonská smlouva (2007) přinesla důkladné reformy. Ukončila Evropské společenství – Smlouva o založení Evropského společenství byla přejmenována na „Smlouvu o fungování EU“. Zrušila dřívější architekturu EU složenou ze 3 pilířů a přerozdělila kompetence mezi EU a země EU. Revidován byl také způsob fungování evropských orgánů a proces rozhodování s ohledem na přizpůsobení se rozšířené EU 28 zemí EU. Reformováno bylo také několik vnitřních a vnějších politik EU a orgánům bylo umožněno jednat v nových oblastech politiky. Dále byl posílen demokratický rozměr EU.
• Po roce 1992 byla SEU změněna různými smlouvami o přistoupení, díky nimž se počet zemí EU postupně zvýšil z 12 na 28.