Primární právo Evropské unie

KLÍČOVÉ BODY

Primární právo, známé též jako primární zdroje, je odvozeno od:

1. zakládajících smluv,
2. pozměňujících smluv,
3. smluv o přistoupení,
4. protokolů připojených k uvedeným smlouvám,
5. dodatkových dohod, kterými se mění určité oddíly zakládajících smluv,
6. Listiny základních práv (od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost).

• Hlavními smlouvami jsou:
  • Pařížská smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (1951),
  • Římská smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (1957),
  • Smlouva o Euratomu (1957),
  • Maastrichtská smlouva (1992).
• Pozměňujícími smlouvami jsou:
  • Jednotný evropský akt (1986),
  • Amsterodamská smlouva (1997),
  • Niceská smlouva (2001),
  • Lisabonská smlouva (2007).
• Smlouvy o přistoupení se týkají těchto členských států:
  • Dánsko, Irsko a Spojené království (¹) (1972),
  • Řecko (1979),
  • Portugalsko, Španělsko (1985),
  • Finsko, Rakousko, Švédsko (1994),
  • Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko (2003),
  • Bulharsko, Rumunsko (2005),
  • Chorvatsko (2012).
• Dodatkovými dohodami jsou:
  • Bruselská smlouva (Smlouva o jednotných orgánech) (1965),
  • Smlouva pozměňující některá rozpočtová ustanovení smluv Společenství (1970),
  • Smlouva pozměňující některá finanční ustanovení Smluv o založení Evropských hospodářských společenství a Smlouvy o založení jednotné Rady a jednotné Komise Evropských společenství (1975),
  • Akt o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách (1976).

Působnost primárního práva

• Geografická:
  • členské státy;
  • nejvzdálenější regiony EU.
• Časová: od okamžiku, kdy smlouva vstoupí v platnost.