18.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 43/22

1.1

zastává názor, že obě sdělení Komise „Reakce na proces reflexe na vysoké úrovni o mobilitě pacientů a vývoji zdravotního zabezpečení v Evropské unii“ respektive „Modernizace sociální ochrany pro rozvoj kvalitního, přístupného a perspektivního zdravotního zabezpečení a dlouhodobé péče: podpora národních strategií prostřednictvím ‚otevřené koordinační metody‘“ společně vytvářejí rámec pro celkovou strategii vývoje společné vize pro evropské zdravotnické a sociální ochranné systémy. Sdělení by proto měla být posuzována společně, a výbor vyzývá k tomu, aby další práce v souvislosti s iniciativami a procesy, které jsou v obou sděleních navrhovány, byly koordinovány paralelně;

1.2

zdůrazňuje, že společná evropská strategie pro rozvíjení společné vize pro evropské zdravotnické a sociální ochranné systémy nesmí mít za následek žádné větší kompetence EU ve zdravotnictví. Společná evropská vize pro zdravotnické a sociální ochranné systémy nesmí vést ke snahám o harmonizaci a k neprůhledným regulačním opatřením. Musí být respektováno, že zdravotnictví, včetně jeho organizační struktury a jeho financování, je záležitostí členských států a spadá do jejich kompetence. Je nutno zachovat princip subsidiarity;

1.3

poukazuje na to, že v mnoha členských státech odpovídají regionální a lokální územní samosprávné celky za zdravotnictví respektive za zdravotnické zabezpečení. Výbor regionů a regiony, které za tyto oblasti odpovídají, se proto chtějí spolupodílet na stanovení společné evropské strategie ve zdravotnictví a podílet se na ní; jejich vliv na všeobecnou zdravotnickou strategii Společenství musí být zajištěn. Stanovisko výboru. by mělo brát zvláštní zřetel na rozhodnutí a iniciativy, které souvisejí s úkoly a oblastmi působnosti lokálních a regionálních územních správních celků ve zdravotnictví a ve zdravotnickém zabezpečení;

1.4

vychází z toho, že regionální a lokální územní samosprávné celky budou zapojeny do realizace iniciativ ke stanovení společné evropské celkové strategie ve zdravotnictví, například v souvislosti s rozvojem zdravotnických indikátorů a srovnatelného hodnocení služeb. Proto je výbor toho názoru, že ke skupině vysokých úředníků pro zdravotnictví a zdravotnické zabezpečení, která má napomáhat Komisi v následujících důležitých oblastech, by měli rovněž patřit zástupci regionálních a lokálních územních samosprávných celků: Rozvoj práv a povinností pacientů, využívání volných kapacit přesahující systém a spolupráce při přeshraničním zdravotnickém zabezpečení, zjišťování a propojování evropských referenčních center a koordinace hodnocení nových zdravotnických technologií. Z tohoto důvodu vyzývá výbor Komisi, aby se postarala o to, aby tyto regionální a lokální územní samosprávné celky byly v této skupině zastoupeny;

1.5

považuje pro zvládnutí budoucích společných naléhavých úkolů ve zdravotnictví za důležité, aby se novým členským státům věnovala zvláštní pozornost. Nové členské státy by měly být při rozvoji zdravotnických zásahů a zlepšování zdravotního stavu svého obyvatelstva vědomě přednostně podporovány za účelem odstranění existujících rozdílů ve zdravotnictví v EU, aby bylo možné postupné přibližování k nejvyšší úrovni v rámci EU.

2.1

vítá, že Komise uznává nutnost silněji zapojit s ohledem na zajištění vysoké úrovně zdravotní ochrany při stanovování všech politik a opatření Společenství (článek 152 odstavec 1 Smlouvy o ES) politické pracovníky s rozhodovací pravomocí příslušné pro zdraví, zdravotnictví a zdravotnické zabezpečení. Je velmi důležité zahrnout důsledky iniciativ Společenství do obecného hodnocení důsledků nových politických opatření a při takovémto hodnocení také provézt analýzu vzájemného působení mezi ustanoveními Společenství a jejich důsledků pro zdravotnictví příslušného členského státu stejně jako cílů vnitrostátní zdravotní politiky. S poukazem na to, že v mnoha členských státech zodpovídají za zdraví, zdravotnictví a zdravotnické zabezpečení regionální a lokální územní správní celky, doporučuje výbor zapojení regionální a lokální úrovně;

2.2

v důsledku toho považuje za důležité, posílit právní jistotu občanů s ohledem na jejich nároky na úhradu nákladů za zdravotnické zabezpečení v jiném členském státě, jak je to obsaženo v návrhu směrnice o službách na jednotném trhu a v nařízení (EHS) č. 1408/71 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení;

2.3

vyzývá Komisi, aby při postavení zdravotnických služeb na roveň službám jako takovým, jak je to popsáno v návrhu směrnice o službách, zajistila, aby zdravotnické služby nebyly podřízeny pouze zákonům trhu a aby nebyly zaměřeny na hospodářský zisk, nýbrž byly rovněž definovány podle kritérií, která se zakládají na zdraví jednotlivého občana, průběhu léčení a kvalitě života;

2.4

doporučuje Komisi, aby při šíření informací a zlepšování informovanosti o právech občanů podle právních předpisů Společenství respektovala právo každého jednotlivého členského státu upravovat práva a povinnosti nemocenského pojištění v příslušném systému sociálního zabezpečení a stanovovat různé podmínky, které platí pro různé služby;

2.5

dále zastává názor, že se jedná výlučně o to, postarat se o právní jistotu a informovat občany o jejich právech v rámci právních předpisů Společenství. Ve větší míře by se rovněž měla hledat možnost vytvořit reakceschopný a přístupný systém, který všem skupinám pacientů umožní využívat stávající práva a možnosti. Je nutno zajistit, aby slabší pacienti, jako například starší lidé bez sociální sítě a pacienti s psychickými chorobami, byli také schopni využívat práva existující v rámci předpisů Společenství. To například předpokládá, že občané obdrží informace tam, kde se na ně mohou dotazovat, a že informace v jednotlivých členských státech budou doprovázeny kompetentním poradenstvím;

2.6

žádá, aby při rozvoji iniciativ k využívání volných kapacit přesahujících systém a přeshraničního zdravotnického zabezpečení stejně jako u ustanovení Společenství o uznávání profesních kvalifikací a u běžných prací ke zjednodušení odpovídajících ustanovení bylo zaručeno, že iniciativy nepovedou k neúčelnému rozdělení lékařů a ostatních zdravotnických pracovníků mezi členskými státy, například v neprospěch nových členských států;

2.7

vítá, že Komise uznává význam strukturovaného a všeobecného hodnocení zdravotnické technologie, které může poskytnout solidní základ pro zhodnocení a dokumentaci zdravotnických přístrojů, zdravotnických produktů a zdravotnických postupů;

2.8

zastává v této souvislosti názor, že strukturovaná a koordinovaná spolupráce na evropské úrovni s ohledem na výměnu zkušeností, předávání znalostí a výzkum může přinést značný dodatečný užitek pro rozvoj zdravotnické technologie členských států;

2.9

zastává názor, že přístup k platným datům a hodnotným informacím má velký význam pro možnosti členských států, porovnávat vzorové postupy k určitým standardům a tím je také nutným předpokladem pro provádění mnoha navrhovaných iniciativ. Stanovení rámcových podmínek pro systematický evropský systém dat a informací by mělo - jak to zdůraznila Komise - být provedeno ve spolupráci s jiným aktéry z této oblasti a koordinováno s běžnými iniciativami OECD a WHO a s pracemi s tím souvisejícími. Je na jednotlivých členských státech, zda provedou opatření a zda na základě shromážděných srovnávacích dat a informací podniknou nové iniciativy;

2.10

je toho názoru, že by se Komise měla postarat o to, aby regionální a lokální územní samosprávné celky odpovědné za zdravotnictví a zdravotnické zabezpečení byly ve větší míře zapojeny do spolupráce v oblasti zdravotnických služeb a léčení stejně jako skupina, která má být za tímto účelem zřízena.

3.1

vítá úmysl Komise přispět odpovídajícím sdělením ke stanovení společného rámce, aby národní snahy o reformu a rozvoj zdravotnického zabezpečení a dlouhodobé péče financované sociální ochranou mohly být podporovány použitím metody otevřené koordinace;

3.2

může se připojit ke třem stanoveným směrnicím: přístupnost zabezpečení na základě univerzálnosti, přiměřenosti a solidarity; nabídka zdravotnického zabezpečení vysoké kvality; zajištění dlouhodobé financovatelnosti zabezpečení;

3.3

zastává názor, že stanovení společného celkového rámce a dodržování orientačních cílů může přispět ke zvládnutí budoucích naléhavých úkolů: přestárlost obyvatelstva, neustávající přístupové problémy ve formě nerovného přístupu ke zdravotnickým službám a péči, nevyváženost mezi nabídkou služeb vysoké kvality na straně jedné a poptávkou a potřebami obyvatelstva na straně druhé stejně jako zkreslené finanční situace v rámci určitých systémů;

3.4

zdůrazňuje, že proces stanovení indikátorů a kritérií ke srovnávacímu hodnocení služeb by měl probíhat při neomezeném zachování národní odpovědnosti za nabídku zdravotních služeb a jejich organizaci stejně jako s přihlédnutím k různým poměrům v jednotlivých členských státech. Je velmi důležité, aby tyto indikátory byly co možná nejvíce založeny na již dostupných údajích. Existuje riziko, že nadměrný počet indikátorů by mohl vytvořit nepřípustnou míru nadbytečné práce na místních a regionálních úrovních;

3.5

v této souvislosti zdůrazňuje, že zdravotnické služby a zdravotnické zabezpečení v mnoha členských státech jsou úkolem regionálních a lokálních územních samosprávných celků, na které navíc často připadá primární zodpovědnost při vzdělávání a prevenci v oblasti zdraví, a zahrnuje pomoc v domácnosti, prostředky pro vyhnutí se nebo snížení počtu hospitalizací v zdravotnických zařízeních a proto by tyto měly být jako důležití aktéři a v souladu se zásadami metody otevřené koordinace by měly být zahrnuty do vypracování vnitrostátních plánů jednání stejně jako do stanovení indikátorů a kritérií pro srovnávací hodnocení služeb;

3.6

požaduje, aby do seznamu indikátorů byly zahrnuty také kvalitativní indikátory, poněvadž pouze kvalitativní indikátory mohou stěží reprodukovat tak zvané měkké hodnoty, jako například ošetřování v péči o přestárlé nebo vyšší kvalita života. Kvalita zdravotnických služeb by se podle toho neměla vztahovat pouze na poměr nákladů a užitku, nýbrž také na různé podmínky ošetřování a péče, za kterých je služba poskytována;

3.7

chce dále upozornit na to, že při stanovení těchto indikátorů a použití kritérií ke srovnávacímu hodnocení služby v souvislosti s použitím metody otevřené koordinace je nutno brát zřetel také na různé výchozí situace v jednotlivých členských státech;

3.8

vyzývá Komisi, aby podporovala zřizování sítí pro výměnu zkušeností a šíření osvědčených postupů jako důležitou součást metody otevřené koordinace;

3.9

vítá, že se význam jiných oblastí politiky pro zdravotnictví a zdravotnické zabezpečení dostane do centra pozornosti a považuje za důležité zesílenou koordinaci politických procesů v rámci jiných oblastí, včetně politiky zaměstnanosti, aby bylo možno realizovat orientační cíle. Proto výbor hodnotí kladně, že se na základě zásady celoživotního vzdělávání staví do popředí nutnost investic do prvotního a dalšího vzdělávání zdravotnického personálu a vytváření politiky pro zdraví a bezpečnost na pracovišti pro zvýšení kvality zaměstnání. Z delšího pohledu to může přispět k udržení pracovních sil ve zdravotnickém zabezpečení a možná také k tomu, aby se usnadnilo zaměstnávání, což je zásadní předpoklad pro zvládnutí společného naléhavého úkolu – stárnutí obyvatelstva a rostoucí nedostatek pracovních sil;

3.10

zastává názor, že silnější koncentrace na okrajové skupiny, jako například na starší lidi bez sociální sítě, etnické menšiny a skupiny osob s nízkým příjmem, má rozhodující význam pro realizaci orientačního cíle přiměřeného a univerzálního přístupu ke zdravotnickým službám. V této souvislosti by měly být na podporu reformních snah členských států vyvinuty mechanismy na podporu těchto okrajových skupin, aby se zmenšily rozdíly ve zdravotnictví. Rozvíjení takovýchto podpůrných mechanismů předpokládá zapojení a mobilizaci všech relevantních aktérů.