This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document C2007/211/21
Case C-220/07: Action brought on 27 April 2007 — Commission of the European Communities v French Republic
Věc C-220/07: Žaloba podaná dne 27. dubna 2007 – Komise Evropských společenství v. Francouzská republika
Věc C-220/07: Žaloba podaná dne 27. dubna 2007 – Komise Evropských společenství v. Francouzská republika
Úř. věst. C 211, 8.9.2007, p. 11–12
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
8.9.2007 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 211/11 |
Žaloba podaná dne 27. dubna 2007 – Komise Evropských společenství v. Francouzská republika
(Věc C-220/07)
(2007/C 211/21)
Jednací jazyk: francouzština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: J.-P. Keppenne a M. Shotter, zmocněnci)
Žalovaná: Francouzská republika
Návrhová žádání žalobkyně
— |
určit, že Francouzská republika tím, že provedla do vnitrostátního práva ustanovení o určení podniků, které mohou zaručovat poskytování univerzální služby, nesplnila povinnosti, které pro ní vyplývají z čl. 8 odst. 2 a článků 12 a 13, jakož i z přílohy IV směrnice o univerzální službě 2002/22/ES (1); |
— |
uložit Francouzské republice náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Svou žalobou Komise v podstatě žalované vytýká, že nesprávně provedla směrnici 2002/22 v míře, ve které francouzské právní předpisy stanoví, že poskytování jedné ze složek univerzální služby může být svěřeno každému subjektu, který je schopen toto poskytování zajistit na celém území státu. Takové ustanovení je v rozporu jak se zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v čl. 8 odst. 2 výše uvedené směrnice, tak se zásadami rentability a účinnosti vyplývajícími z jejích článků 8, 12 a 13, jakož i z její přílohy IV, jelikož a priori vylučuje hospodářské subjekty, které nejsou schopny zajistit poskytování univerzální služby na celém území státu. Směrnice skutečně sama o sobě nevylučuje, aby byl případně nakonec určen jediný subjekt, kterému je svěřen úkol pokrýt celé území státu, ale každopádně ukládá členským státům, aby předtím postupovaly otevřeně v souladu s kritérii zakotvenými v čl. 8 odst. 2 směrnice, aby bylo zaručeno, že případné určení jediného subjektu bude zcela nejúčinnějším a nejrentabilnějším řešením.
(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) (Úř. věst. L 108, s. 51; Zvl. vyd. 13/29, s. 367).