8.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 86/6

1)

Slovní spojení „tam, kde to není možné“ uvedené v čl. 2 písm. g) bod ii) nařízení Rady (EHS) č. 259/93 ze dne 1. února 1993, o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole, musí být vykládáno v tom smyslu, že pouhá skutečnost, že osoba je oprávněnou osobou, která odpad sbírá, jí nepropůjčuje postavení oznamovatele přepravy odpadů k jejich využití. Nicméně okolnosti, že původce odpadů není znám nebo že existuje tolik původců a podíl každého z nich je tak malý, že by bylo nepřiměřené žádat po každém z nich oznámení přepravy odpadů, mohou odůvodnit, že oprávněná osoba, která sbírá odpad, bude považována za oznamovatele přepravy odpadů k jejich využití.

2)

Příslušný orgán pro odesílání má, podle čl. 7 odst. 2 a čl. 7 odst. 4 písm. a) první odrážky nařízení č. 259/93, právo vznést námitky proti přepravě odpadů, pokud neexistují informace o podmínkách zpracování těchto odpadů v přijímajícím státě. Naopak není možné od oznamovatele vyžadovat, aby prokázal, že využití v přijímajícím státě bude stejné jako využití stanovené právní úpravou odesílajícího státu.

3)

Článek 6 odst. 5 první odrážka nařízení č. 259/93 musí být vykládán v tom smyslu, že požadavek informovat o složení odpadů není splněn, pokud oznamovatel uvede jednu kategorii odpadů pod názvem „elektronické odpady“.

4)

Lhůta uvedená v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 259/93 začíná běžet od odeslání potvrzení o přijetí oznámení příslušnými orgány přijímajícího státu, bez ohledu na to, že se příslušné orgány odesílajícího státu domnívají, že neobdržely veškeré informace předepsané čl. 6 odst. 5 tohoto nařízení. Překročení této lhůty má za účinek, že příslušné orgány již nemohou vznést námitky proti přepravě nebo požádat oznamovatele o doplňující informace.