1)

Jsou řešení obsažená v rozsudku ze dne 24. ledna 2019, „Morgan Stanley & Co International plc proti Ministre de l’Économie et des Finances“ C-165/17 (C-165/17, EU:C:2019:58) použitelná v případě pobočky, která uskutečňuje v členském státě jak plnění podléhající DPH, tak plnění ve prospěch svého ústředí a poboček usazených ve třetím státě?

2)

Pokud pobočka usazená v členském státě uplatňuje nárok na odpočet týkající se výdajů, které vynaložila na uskutečnění plnění ve prospěch svého ústředí ve třetím státě, tedy vývoz finančních a bankovních služeb, může osoba povinná k dani odpočíst daň z přidané hodnoty podle písmene a) článku 169 nebo podle písmene c) téhož článku [směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, s. 1)]?

3)

V případě kladné odpovědi na první otázku a pokud pobočka může uplatňovat odpočet podle písmene a) článku 169, za jakých podmínek mohou být bankovní operace uskutečňované ústředím usazeným ve třetím státě považovány za operace, u kterých by vznikl nárok na odpočet, pokud by byly uskutečněny v členském státě, v němž došlo k vynaložení nákladů zatížených daní z přidané hodnoty? V případě kladné odpovědi na první otázku a pokud pobočka může uplatňovat odpočet podle písmene c) článku 169, za jakých podmínek lze příjemce považovat za usazeného mimo Evropskou unii, pokud se pobočka nachází v Evropské unii a spolu s ústředím tvoří jednu a tutéž právní entitu?