7.5.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/39

1)

Má být definice služby elektronických komunikací stanovená v čl. 2 písm. c) směrnice 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (1), ve znění pozdějších předpisů, chápána v tom smyslu, že internetovou hlasovou službu VoIP (Voice over Internet Protocol) nabízenou prostřednictvím počítačového programu, kdy je volání ukončováno ve veřejné (komutované) telefonní síti přepojením na číslo pevné linky nebo mobilního telefonu zahrnuté ve vnitrostátním číslovacím plánu veřejných telefonních sítí (ve formě podle technického doporučení E.164), je třeba považovat za službu elektronických komunikací, nehledě na skutečnost, že služba připojení na internet, jehož prostřednictvím přistupuje uživatel k uvedené službě VoIP, je sice sama o sobě službou elektronických komunikací, avšak poskytovatel počítačového programu přitom poskytuje danou službu za úplatu a uzavírá smlouvy s poskytovateli telekomunikačních služeb, kteří mají řádné oprávnění k přenosu a ukončování volání směřujících do veřejné (komutované) telefonní sítě, která umožňuje ukončovat volání na pevnou linku nebo číslo mobilního telefonu zahrnuté ve vnitrostátním číslovacím plánu veřejných telefonních sítí?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku, zůstane odpověď beze změny, pokud vezmeme v úvahu skutečnost, že funkce počítačového programu umožňující hlasové volání je pouze jednou z jeho funkcí, přičemž daný program lze užívat i bez ní?

3)

V případě kladné odpovědi na první dvě otázky, zůstane odpověď na první otázku beze změny, pokud vezmeme v úvahu skutečnost, že poskytovatel dané služby ve svých všeobecných podmínkách stanoví, že nepřijímá odpovědnost vůči konečnému zákazníkovi za přenos signálů?

4)

V případě kladné odpovědi na první tři otázky, zůstane odpověď na první otázku beze změny, pokud vezmeme v úvahu skutečnost, že poskytovaná služba splňuje i definici „služby informační společnosti“?