Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62018CN0095

    Věc C-95/18: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 9. února 2018 – Sociale Verzekeringsbank (Svb) v. F. van den Berg, H.D. Giessen

    Úř. věst. C 161, 7.5.2018, p. 21–22 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    7.5.2018   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 161/21


    Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 9. února 2018 – Sociale Verzekeringsbank (Svb) v. F. van den Berg, H.D. Giessen

    (Věc C-95/18)

    (2018/C 161/24)

    Jednací jazyk: nizozemština

    Předkládající soud

    Hoge Raad der Nederlanden

    Účastníci původního řízení

    Žalobce: Sociale Verzekeringsbank (Svb)

    Žalovaný: F. van den Berg, H.D. Giesen

    Předběžné otázky

    1

    a)

    Je třeba články 45 a 48 SFEU vykládat v tom smyslu, že v takových případech, jako je projednávaný případ, brání vnitrostátní právní úpravě jako je čl. 6a písm. b) AOW? (1) Tato právní úprava vede k tomu, že rezident v Nizozemsku není pojištěn v systému sociálního zabezpečení tohoto státu bydliště, pokud vykonává pracovní činnost v jiném členském státě a na základě článku 13 nařízení č. 1408/71 (2) se na něj vztahují právní předpisy sociálního zabezpečení státu zaměstnání. Projednávané případy se vyznačují tím, že dotčené osoby na základě zákonné právní úpravy státu zaměstnání nemají na základě omezeného rozsahu svého zaměstnání v tomto státě nárok na starobní důchod.

    b)

    Je pro zodpovězení otázky 1a relevantní, že pro rezidenta státu bydliště, který není příslušný podle článku 13 nařízení č. 1408/71, neexistuje povinnost odvádět příspěvek do systému sociálního zabezpečení tohoto státu bydliště? Pro období, v němž rezident vykonává pracovní činnost v jiném členském státě, se totiž na něj na základě článku 13 nařízení č. 1408/71 vztahuje pouze systém sociálního zabezpečení státu zaměstnání, a rovněž vnitrostátní nizozemské právní předpisy nestanoví v takovém případě povinnost platit příspěvek.

    2)

    Je pro zodpovězení otázky 1 relevantní skutečnost, že dotčené osoby mohly uzavřít dobrovolné pojištění podle AOW nebo požádat Svb o uzavření dohody ve smyslu článku 17 nařízení č. 1408/71?

    3)

    Brání článek 13 nařízení č. 1408/71 tomu, aby takové osobě, jako je manželka H.R. Giesena, která před 1. lednem 1989 byla v rámci posouzení pouze na základě vnitrostátních právních předpisů ve svém státě bydliště, tedy v Nizozemsku, pojištěna podle AOW, vznikl na základě tohoto pojištění nárok na starobní důchod, pokud se jedná o období, v nichž se podle tohoto ustanovení nařízení na ni vztahovaly kvůli zaměstnání v jiném členském státě právní předpisy tohoto státu zaměstnání? Nebo je nárok na dávku na základě AOW třeba považovat za nárok na dávku, který podle vnitrostátního práva nesouvisí s podmínkami zaměstnání a pojištění ve smyslu rozsudku Bosmann (3), takže úvahy v tomto rozsudku se mohou v tomto případě použít?


    (1)  Algemene ouderdomswet (obecný zákon o důchodovém pojištění, dále jen „AOW“)

    (2)  Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. 1971, L 149, s. 2).

    (3)  EU:C:2008:290


    Top