a)

pokud je správní orgán podle vnitrostátního práva členského státu povinen provádět každý měsíc přezkum zajištění, aniž by existovala výslovná povinnost vydat správní opatření, a soudu musí z úřední povinnosti předložit seznam státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou z důvodu existence překážek vyhoštění zajištěni nad rámec zákonem stanovené maximální doby prvního zajištění, tento správní orgán buď musí v okamžiku uplynutí doby stanovené v individuálním rozhodnutí o prvním zajištění přijmout výslovné opatření, které se týká přezkumu zajištění s ohledem na důvody prodloužení doby zajištění stanovené unijním právem, anebo musí dotčenou osobu propustit?

b)

pokud vnitrostátní právní předpisy členského státu stanoví pravomoc soudu nařídit po uplynutí maximální doby prvního zajištění za účelem vyhoštění, která je stanovena vnitrostátním právem, prodloužení této doby zajištění, nahradit ji mírnějším opatřením anebo nařídit propuštění státního příslušníka třetí země, soud je v situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, povinen přezkoumat legalitu opatření spočívajícího v přezkumu zajištění, v němž jsou uvedeny právní a skutkové důvody, pro které je nezbytné prodloužit dobu zajištění, jakož i její délku, tak, že rozhodne o pokračování zajištění, o jejím nahrazení jiným opatřením nebo o propuštění dotčené osoby?

c)

umožňuje soudu přezkoumat legalitu opatření týkajícího se přezkumu zajištění, v němž jsou uvedeny pouze důvody, pro které nelze vykonat rozhodnutí o vyhoštění státního příslušníka třetí země, s ohledem na důvody prodloužení doby zajištění stanovené unijním právem, tak, že spor rozhodne pouze na základě skutečností a důkazů předložených správním orgánem, jakož i na základě námitek a skutečností uplatněných státním příslušníkem třetí země, přičemž vydá rozhodnutí o pokračování zajištění, o jejím nahrazení jiným opatřením nebo o propuštění dotčené osoby?

а)

státní příslušník třetí země neprokáže žádnou ochotu spolupracovat při přípravě výkonu rozhodnutí o svém navrácení do země svého původu, pokud před pracovníkem velvyslanectví této země ústně prohlásí, že se do země svého původu nechce vrátit, přestože předtím vyplnila prohlášení o dobrovolném návratu do své země a uvedla správné údaje týkající se její totožnosti, a že dochází k průtahům při předání dokumentů způsobeným třetím státem a existuje reálný předpoklad pro vykonání rozhodnutí o navrácení, pokud velvyslanectví této země za těchto okolností nevystaví dokument nezbytný pro to, aby se dotčená osoba mohla přemístit do země svého původu, přestože potvrdila totožnost dotčené osoby?

b)

v případě propuštění státního příslušníka třetí země, které bylo uskutečněno z důvodu, že neexistuje reálný předpoklad pro vykonání rozhodnutí o vyhoštění této osoby, která nemá žádné doklady totožnosti, nelegálním způsobem překročila státní hranici a uvádí, že se nechce vrátit do země svého původu, je třeba vycházet z předpokladu, že členský stát je povinen vystavit přechodný dokument osvědčující status dotčené osoby, pokud velvyslanectví země původu za těchto okolností nevystaví dokument nezbytný pro to, aby se dotčená osoba mohla přemístit do země svého původu, přestože potvrdila totožnost dotčené osoby?