Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62011CN0492

    Věc C-492/11: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Giudice di Pace di Mercato San Severino (Itálie) dne 26. září 2011 — Ciro Di Donna v. Società imballaggi metallici Salerno Srl (SIMSA)

    Úř. věst. C 347, 26.11.2011, p. 16–17 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    26.11.2011   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 347/16


    Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Giudice di Pace di Mercato San Severino (Itálie) dne 26. září 2011 — Ciro Di Donna v. Società imballaggi metallici Salerno Srl (SIMSA)

    (Věc C-492/11)

    2011/C 347/25

    Jednací jazyk: italština

    Předkládající soud

    Giudice di Pace di Mercato San Severino

    Účastníci původního řízení

    Žalobce: Ciro Di Donna

    Žalovaná: Società imballaggi metallici Salerno Srl (SIMSA)

    Předběžné otázky

    Brání články 6 a 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, článek 47 Listiny základních práv Evropské unie, vyhlášené v Nice dne 7. prosince 2000, jak byla přijata dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES (1) ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech, obecná zásada unijního práva na účinnou soudní ochranu a obecně právo Unie jako celek tomu, aby v některém z členských států Evropské unie byla zavedena taková právní úprava, jako je právní úprava zavedená v Itálii legislativním nařízením č. 28/2010 a ministerskou vyhláškou č. 180/2010, ve znění ministerské vyhlášky č. 145/2011, podle které:

    soud může v následném soudním řízení vyvodit důkazy v neprospěch účastníka řízení, který se bez řádného důvodu nezúčastnil povinného mediačního řízení;

    soud vyloučí náhradu nákladů vzniklých účastníku řízení, který měl ve věci úspěch a který odmítl návrh smíru, vynaložených v období po vypracování návrhu smíru a uloží mu náhradu nákladů vzniklých účastníku řízení, který neměl ve věci úspěch, za stejné období, jakož i zaplacení další částky do státní pokladny ve výši odpovídající již zaplacenému poplatku (jednotný poplatek), pokud se rozsudek vydaný v řízení zahájeném na základě žaloby podané po odmítnutí návrhu smíru plně shoduje s obsahem tohoto návrhu;

    soud může z vážných a výjimečných důvodů vyloučit náhradu nákladů vzniklých účastníku řízení, který měl ve věci úspěch, v rozsahu náhrady výdajů mediátora a odměny znalce, i když rozhodnutí, kterým se končí řízení, zcela neodpovídá obsahu návrhu;

    soud uloží účastníku řízení, který se bez řádného důvodu nezúčastnil mediačního řízení, povinnost zaplatit do státní pokladny částku odpovídající jednotnému poplatku za soudní řízení;

    mediátor může, nebo dokonce musí, vypracovat návrh smíru i bez dohody účastníků řízení nebo i v případě neúčasti stran na mediaci;

    lhůta, v níž má být pokus o mediaci ukončen, může dosáhnout až čtyř měsíců;

    i po uplynutí lhůty čtyř měsíců od začátku mediace je možné podat žalobu teprve poté, co kancelář organizace poskytující mediační služby vydá zápis o chybějící dohodě vyhotovený mediátorem, který uvádí odmítnutý návrh;

    není vyloučeno, že může dojít k opakovaným mediačním řízením — s následným prodloužením doby potřebné k ukončení sporu –pokaždé, když byly v průběhu téhož řízení, které mezitím začalo, legitimně podány nové návrhy;

    náklady povinného mediačního řízení jsou minimálně dvakrát vyšší než náklady soudního řízení, kterému se mediační řízení snaží předejít, a tento nepoměr se exponenciálně zvyšuje s rostoucí hodnotou sporu (až náklady mediace dosáhnou více než šestinásobku nákladů soudního řízení) nebo s rostoucí obtížností sporu (v posledně zmíněném případě je nezbytné ustanovit znalce, jehož náklady hradí účastníci řízení, který pomáhá mediátorovi ve sporech vyžadujících zvláštní odborné znalosti, aniž by znalecký posudek nebo informace získané znalcem mohly být použity v následném soudním řízení)?


    (1)  Úř. věst. L 136, s. 3.


    Top