This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62009TN0172
Case T-172/09: Action brought on 24 Avril 2009 — Gem-Year et Jinn-Well Auto-Parts (Zhejiang) v Council
Věc T-172/09: Žaloba podaná dne 24. dubna 2009 — Gem-Year a Jinn-Well Auto-Parts (Zhejiang) v. Rada
Věc T-172/09: Žaloba podaná dne 24. dubna 2009 — Gem-Year a Jinn-Well Auto-Parts (Zhejiang) v. Rada
Úř. věst. C 153, 4.7.2009, p. 46–48
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
4.7.2009 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 153/46 |
Žaloba podaná dne 24. dubna 2009 — Gem-Year a Jinn-Well Auto-Parts (Zhejiang) v. Rada
(Věc T-172/09)
2009/C 153/90
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Gem-Year Industry Co. Ltd a Jinn — Well Auto-Parts (Zhejiang) Co. Ltd (zástupci: K. Adamantopoulos a Y. Melin, lawyers)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhové žádání žalobkyně
— |
Zrušit nařízení Rady (ES) č. 91/2009 ze dne 26. ledna 2009 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky v rozsahu, v jakém
|
— |
uložit Radě náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Žalobkyně se svojí žalobou domáhají zrušení nařízení Rady (ES) č. 91/2009 (1) ze dne 26. ledna 2009 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky, a to na základě těchto žalobních důvodů:
Žalobkyně tvrdí, že Rada se dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností věci, když dospěla k závěru, že výrobci, kteří podali podnět, byli aktivně legitimováni podle čl. 5 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení (2), zatímco měla údajně zohlednit určitou míru nepřesnosti statistiky, kterou použila při výpočtu celkové produkce Společenství, a podle toho měla výpočet opravit. Krom toho žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení je v rozporu s čl. 1 odst. 1, 2 a 4, čl. 2 odst. 8, čl. 5 odst. 2 a 10 základního nařízení, neboť uložilo antidumpingové clo vůči několika různým produktům, zatímco antidumpingové šetření se může týkat pouze jediného produktu. Dále žalobkyně tvrdí, že Rada se dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností věci a porušila čl. 3 odst. 3 a 4 základního nařízení, když v bodě 161 odůvodnění napadeného nařízení konstatovala, že výrobní odvětví Společenství utrpělo podstatnou újmu, zatímco tento závěr spočívá výhradně na jediném negativním ukazateli újmy, jediném kontradiktorním zjištění a několika spekulativních posouzeních.
Žalobkyně rovněž tvrdí, že napadené nařízení je v rozporu s čl. 2 odst. 7 písm. c) druhou částí první odrážky základního nařízení, neboť zamítlo žádosti čínských vyvážejících výrobců o tržní zacházení z toho důvodu, že náklady jejich hlavních vstupů se nezakládaly na mezinárodní tržní hodnotě, zatímco uvedené ustanovení pouze požaduje, aby společnosti žádající o tržní zacházení prokázaly, že své hlavní vstupy nakupují za tržní ceny.
Dále tvrdí, že napadené nařízení v rozporu s čl. 2 odst. 7 písm. c), podle výkladu v souladu s Dohodou o WTO odstavcem 15 Protokolu o přistoupení Číny k WTO, zamítlo na základě situace panující v jiném odvětví žádost o tržní zacházení pro výrobce v odvětví spojovacích prostředků. Nadto žalobkyně tvrdí, že v rozporu s povinností pečlivého a nestranného přezkumu veškerých relevantních aspektů každého jednotlivého případu, jak to ve správních řízeních zaručuje právní řád Společenství, jsou závěry napadeného nařízení založeny na nedostačujících informacích.
Konečně žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení v rozporu s čl. 1 odst. 1 a čl. 1 odst. 2, článkem 2, čl. 3 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení (3) neurčilo, zda subvence zjištěné v průběhu antidumpingového řízení byly subvencemi, které definují uvedené články; jinými slovy zda byl poskytnut finanční příspěvek, zda byl specifický, zda tím byla příjemci poskytnuta výhoda, a zda výrobní odvětví EU v důsledku toho utrpělo újmu. Podobně, podle žalobkyň, Komise nikdy neprovedla analýzu újmy, v souladu s článkem 8 základního antisubvenčního nařízení, ani nevypočetla výhodu poskytnutou příjemci, jak nařizují články 5 a 6 uvedeného nařízení. Krom toho žalobkyně tvrdí, že Komise nedodržela postupy stanovené v čl. 10 odst. 1 a v článku 11, ani na základě zjištěných skutečností nestanovila existenci napadnutelných subvencí ani jimi způsobené újmy, jak požaduje článek 15 základního antisubvenčního nařízení, ačkoli za účelem vyrovnání subvencí zamítla žádosti o tržní zacházení.
(1) Úř. věst. L 29, s. 1.
(2) Nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45), pozměněno nařízení Rady (ES) č. 2117/2005 (Úř. věst. L 340, s. 17).
(3) Nařízení Rady (ES) č. 2026/97 ze dne 6. října 1997 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 288, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 78).