Žaloba podaná dne 24. dubna 2009 — Shanghai Biaowu High- Tensile Fastener a Shanghai Prime Machinery v. Rada Evropské unie

(Věc T-170/09)

2009/C 153/89

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Shanghai Biaowu High- Tensile Fastener (Shanghai, Čína) a Shanghai Prime Machinery (Shanghai, Čína) (zástupci: K. Adamantopoulos a Y. Melin, advokáti)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhové žádání žalobkyně

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se domáhají zrušení napadeného nařízení na základě následujících důvodů:

Pokud jde o první část jejich návrhového žádání, žalobkyně tvrdí, že byl porušen druhý pododstavec čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, neboť rozhodnutí o tržním zacházení bylo zveřejněno po uplynutí tříměsíční lhůty stanovené v uvedeném článku, a poté, co Komise měla veškeré informace nezbytné pro výpočet dumpingového rozpětí žalobkyň.

Pokud jde o druhou část jejich návrhového žádání, žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení je v rozporu s první odrážkou čl. 2 odst. 7 písm. c), neboť žádosti žalobkyň o tržní zacházení byly zamítnuty, přestože žalobkyně prokázaly, že přijímají svá obchodní rozhodnutí výhradně v reakci na tržní signály, bez jakéhokoli státního zásahu. Podle žalobkyň napadené nařízení neurčilo jakoukoli skutečnost, která by naznačovala jakýkoli státní zásah před, během nebo po skončení šetření. Dále, pokud jde o třetí část jejich návrhového žádání, žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení je v rozporu s první odrážkou čl. 2 odst. 7 písm. c), neboť zamítlo žádosti žalobkyň o tržní zacházení poté, co žalobkyně unesly důkazní břemeno a prokázaly, že náklady hlavních vstupů se zakládají na tržní hodnotě.

Pokud jde o čtvrtou část jejich návrhového žádání, žalobkyně tvrdí, že skutkové okolnosti věci postrádají pečlivý a nestranný přezkum. Konkrétně tvrdí, že závěr, že ceny surovin v Číně jsou na základě subvencování zkreslené, který byl použit jako základ pro závěr, že žalobkyně nenakoupily vstupy za tržní hodnotu, byl založen na nedostačujících informacích, a že Komise řádně neposoudila důkazy týkající se odvětví oceli v Číně.

Pokud jde o pátou část jejich návrhového žádání, žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení je v rozporu s obecnými zásadami práva ES, a zejména se zásadou řádné správy, zakotvené rovněž v článku 41 Listiny základních práv, neboť na ně za účelem prokázání existence tržních podmínek podle čl. 2 odst. 7 písm. b) klade nepřiměřené důkazní břemeno.

Pokud jde o šestou část jejich návrhového žádání, žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení je v rozporu se základním antisubvenčním nařízením, neboť údajně použilo zamítnutí žádostí o tržní zacházení v rámci antidumpingového šetření jako opatření za účelem vyrovnání subvencí, přičemž takové rozhodnutí může být přijato pouze v rámci řádného šetření podle základního antisubvenčního nařízení.

Pokud jde o osmou část jejich návrhového žádání, žalobkyně tvrdí, že neexistuje právní základ pro zamítnutí úpravy běžné hodnoty na základě argumentu, že ceny surovin jsou narušené, v rozporu s důvody uvedenými orgány EU za účelem zamítnutí jejich žádosti o úpravu podle čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení.

Pokud jde o devátou část jejich návrhového žádání, žalobkyně tvrdí, že v konečném zveřejněném dokumentu, který navrhuje uložit konečná opatření, Komise pouze přeformulovala a zopakovala stejný argument použitý v rozhodnutí o žádosti o tržní zacházení, aniž by analyzovala předložené důkazy a uvedla důvody pro zamítnutí. Nadto žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení neuvedlo žádné důvody potvrzující zamítnutí jimi předložených důkazů.

Konečně, pokud jde o poslední část jejich návrhového žádání, žalobkyně tvrdí, že byla porušena jejich práva na obhajobu, neboť jim bylo zabráněno v přístupu k zásadním informacím týkajícím se výpočtu běžné hodnoty a dumpingových rozpětí.