52018IE0984

EUR-Lex

Access to European Union law

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

EUROPA
EUR-Lex home
EUR-Lex - 52018IE0984 - EN

Help

Search tips

Need more search options? Use the Advanced search

Document 52018IE0984

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru – Vliv nové bezuhlíkové, decentralizované a digitalizované struktury dodávek energie na pracovní místa a regionální hospodářství (stanovisko z vlastní iniciativy)

EESC 2018/00984

Úř. věst. C 367, 10.10.2018, p. 1–8 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

HTML

PDF

Official Journal

10.10.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 367/1

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2018/C 367/01)

Zpravodaj:

Lutz RIBBE

Rozhodnutí plenárního shromáždění	15. 2. 2018
Právní základ	čl. 29 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná specializovaná sekce	Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost
Přijato ve specializované sekci	28. 6. 2018
Přijato na plenárním zasedání	11. 7. 2018
Plenární zasedání č.	536
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	123/1/1

1. Závěry a doporučení

1.1.

Transformace energetiky a přechod na bezuhlíkové, decentralizované a digitalizované zásobování energií přináší obrovské příležitosti, a to především pro strukturálně nerozvinuté a venkovské regiony Evropy. Rozvoj energie z obnovitelných zdrojů může mít značné příznivé dopady na zaměstnanost a lze ho utvářet tak, aby bylo dosaženo zcela nových impulsů pro regionální hospodářství.

1.2.

Je zde především značný potenciál pro vzájemné posilování pozitivních dopadů evropské energetické politiky a politiky soudržnosti. Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vyjadřuje politování nad tím, že Komise ani členské státy tento potenciál dosud dostatečně nerozpoznaly, natož aby jej začaly využívat.

1.3.

Politika soudržnosti sice v rámci svého nového zaměření přispívá k podpoře energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti, což EHSV vítá, Evropská energetická politika naproti tomu politiku soudržnosti zatím příliš nepodporuje. Nebere se v potaz, že by energie z obnovitelných zdrojů mohla podstatným způsobem podpořit hospodářský rozvoj, a to zejména znevýhodněných regionů. Obrovský politický potenciál pro regionální růst tak zůstává nevyužit.

1.4.

K tomu, aby bylo možné tento potenciál začít využívat, je nezbytné budovat a podporovat schopnost regionů vytvářet na základě rozvoje energie z obnovitelných zdrojů a s ní spojené specifické síťové infrastruktury podněty k růstu regionálního hospodářství a zajistit širokou účast společnosti na tomto růstu. Jednou z forem účasti, jež je obzvlášť významná pro regionální přidanou hodnotu, je posílení úlohy spotřebitelů, kteří coby prozumenti mohou převzít v oblasti energetiky mj. díky digitalizaci zcela novou odpovědnost, podílet se na hospodářství a na základě přístupu spočívajícího v ochraně klimatu „zdola“ podporovat větší politické cíle.

1.5.

K rozvoji energie z obnovitelných zdrojů je třeba uplatňovat celostní přístup zohledňující hospodářské podmínky v regionu, který spočívá v tom, že výroba a využívání energie z obnovitelných zdrojů musí být vzájemně koordinovány na místní úrovni, a to napříč odvětvími elektroenergetiky, vytápění a mobility. Významný přínos mohou mít v této oblasti inteligentní sítě („smart grids“) a umělá inteligence.

1.6.

Do jaké míry v tom regiony budou úspěšné, lze odvodit z poměru regionální poptávky po energii a objemu energie vyrobené či vyrobitelné z obnovitelných zdrojů. EHSV doporučuje, aby v rámci „regionálních energetických plánů oběhového hospodářství“ byly vypracovány analýzy, které umožní posoudit potenciál energie z obnovitelných zdrojů v jednotlivých regionech s ohledem na specifické podmínky jejich hospodářství. Tyto plány by měly znázorňovat také dopady v oblasti politiky zaměstnanosti v daném regionu. I když totiž může obecně platit, že díky transformaci energetiky vznikne více pracovních míst, než jich bylo v dosavadním energetickém systému, budou z toho některé regiony těžit více než jiné.

1.7.

Regionální energetické plány oběhového hospodářství by mohly být základem pro strukturovaný a diferencovaný dialog s místními občany, který je důležitý a) pro udržení či získání jejich vstřícného postoje k energii z obnovitelných zdrojů a b) pro posílení regionálních hospodářských center. EHSV vyjadřuje svůj podiv nad tím, že analýzy a plány tohoto druhu byly doposud provedeny jen v několika ojedinělých případech.

1.8.

Celostní regionálně hospodářský přístup k rozvoji energie z obnovitelných zdrojů by mohl nejen významným způsobem přispívat k evropské politické soudržnosti, ale svědčí pro něj i řada důvodů týkajících se energetické politiky (omezení energetické závislosti a snížení energetické chudoby, podpora propojování různých odvětví, využívání inovačního potenciálu digitalizace, odlehčení sítě).

1.9.

V této souvislosti EHSV vyzývá Komisi a členské státy, aby podnikly kroky, které jsou k zavedení tohoto celostního energeticko-hospodářského přístupu k rozvoji energie z obnovitelných zdrojů nezbytné: vymezení energetických oblastí, podpora empirického zjišťování poměru regionální poptávky po energii a objemu energie vyrobené či vyrobitelné z obnovitelných zdrojů, cílené vzdělávání a odborná příprava a pobídky k provádění, které mohou spočívat například v podpoře rozvoje infrastruktury pro energii z obnovitelných zdrojů, v otevření sítí a ve stanovení cen odpovídajících nákladům na provoz přenosové soustavy.

2. Souvislosti

2.1.

Evropská unie stojí před dalekosáhlými změnami v oblasti dodávek energie a energetické politiky. Ty se přitom netýkají pouze výrobních postupů (změny spočívající v přechodu od fosilních zdrojů energie obsahujících uhlík k rozvoji energie z obnovitelných zdrojů), nýbrž jde rovněž o rozsáhlé strukturální změny, ať už jde o rozmístění výroby energie (přechod od velkých centrálních elektráren k decentralizovaným strukturám), nebo o strukturu nabídky a spotřeby (nové zainteresované subjekty a nové modely spotřeby a distribuce, které jsou mj. důsledkem digitalizace).

2.2.

EHSV se již ve svých různých stanoviscích zabýval otázkou negativních dopadů transformace energetiky na některé, například uhelné regiony (1). V těchto regionech již někteří lidé přišli o práci a bude sotva možné se vyhnout dalším ztrátám pracovních míst. O to důležitější je, aby byly strukturální změny včas rozpoznány a politicky podpořeny, a bylo tak možné minimalizovat a zmírnit hospodářské a sociální důsledky. EHSV v tomto ohledu vítá první iniciativy Komise (2).

2.3.

EHSV se nicméně pozastavuje nad tím, že pozitivní změny, které mohou mít v regionech vliv například na tvorbu přidané hodnoty a pracovních míst, byly až doposud předmětem diskuse jen zcela okrajově. Je pravda, že Komise ve svých bodech odůvodnění platné směrnice o energii z obnovitelných zdrojů (2009/28/ES) na různých místech odkazuje na význam energie z obnovitelných zdrojů pro rozvoj regionálního hospodářství, EHSV však na základě svých rešerší zjistil, že a) neexistují téměř žádné studie o možných důsledcích rozvoje energie z obnovitelných zdrojů pro regionální hospodářství a b) že Komise ani členské státy nemají očividně žádnou strategii, která by se zabývala možnostmi skutečně cílenějšího propojování energetické politiky a regionálního rozvoje. O nějaké konkrétní politické strategii plného využívání tohoto potenciálu nelze tedy vůbec hovořit.

2.4.

Přesto v Evropě již dnes existuje obrovské množství kladných příkladů rozvoje energie z obnovitelných zdrojů na místní a regionální úrovni, které vycházejí zezdola. Za všechny lze namátkou uvést příklad východofrancouzského Langres (10 000 obyvatel), kde si postavili dřevoplynovou elektrárnu, která prostřednictvím malé topné sítě o délce 5 km zásobuje 22 zařízení pro ohřev vody a nepřímo hotel, bazén a domov pro seniory. Ročně se tak ušetří 3 400 tun CO2. U mnoha iniciativ tohoto druhu je zřejmé, že systematické posouzení jejich významu pro regionální hospodářství je prováděno jen zřídka. V tomto ohledu je třeba konstatovat značný nedostatek statistických poznatků.

2.5.

Ve Feldheimu (u Berlína) se ovšem kromě toho, že se k místní výrobě a distribuci energie už asi 20 let důsledně využívají místní zdroje, rovněž podrobně analyzují i důsledky pro regionální hospodářství. Svou poptávku po elektřině si tato obec tímto způsobem pokryje několikanásobně a poptávku po teple v plné míře. Vedle přímých příjmů z prodeje energie jsou pozoruhodné i úspory výdajů: obyvatelé Feldheimu platí za elektřinu 16,6 ct/kWh, což představuje jen o něco málo více než 50 % průměrné ceny elektřiny v Německu. V důsledně uplatňovaném oběhovém energetickém hospodářství je místní obyvatelstvo intenzivně zapojováno coby „hybná síla“ (3).

Pro EHSV je důležité, aby tyto možné pozitivní dopady na regionální hospodářství byly v celkovém hodnocení porovnány s uvedenými negativními průvodními jevy transformace energetiky.

2.6.

Toto stanovisko z vlastní iniciativy by proto mělo přispět k tomu, aby se konečně rozpoutala hlubší diskuse na toto téma, na základě různých možností a vzorových přístupů, ale i nedostatků.

3. Význam energie z obnovitelných zdrojů pro hospodářský a sociální rozvoj Evropy a jejích regionů

3.1.

EU je celosvětově největším dovozcem energie: každoročně dováží energii, jež pokrývá 53 % její poptávky po primární energii, v celkové ceně převyšující 400 mld. EUR. Energetická závislost Unie představuje je závažným národohospodářským a geopolitickým problémem.

3.2.

Cílem „evropské energetické unie“ je a) zvýšit omezením dovozu energie energetickou bezpečnost Evropy, b) podporovat ochranu klimatu a c) vytvářet nová pracovní místa. EHSV je toho názoru, že tyto evropské makroekonomické cíle jsou smysluplné i na regionální úrovni a že by na této úrovni měly být uplatňovány.

3.3.

Podpora obnovitelných zdrojů energie, které lze považovat za „domácí“ zdroje energie a které jsou na rozdíl od fosilních zdrojů dostupné ve všech regionech Unie, musí být v této souvislosti předmětem diskuse nejen s ohledem na ochranu klimatu, ale také s ohledem na to, že představuje důležitý cíl pro regionální hospodářství: výroba energie by mohla a měla oživit regionální hospodářství.

3.4.

Čím více se na ní budou moci hospodářsky podílet regionální subjekty – občané, regionální podniky či samy obce –, tím více bude zajištěn potřebný kladný postoj k budování infrastruktury pro energii z obnovitelných zdrojů. Regionální přidaná hodnota se díky energii z obnovitelných zdrojů zvyšuje, a to úměrně tomu, jak aktivní je účast regionálních zainteresovaných subjektů.

3.5.

Podrobnější představu o tom, jak taková hospodářská účast může konkrétně vypadat, umožňuje získat diferencovaný pohled na hodnotový řetězec spojený s energií z obnovitelných zdrojů.

—

Na prvním místě je třeba uvést vlastní investice do zařízení pro energii z obnovitelných zdrojů. Tato zařízení se většinou „dovážejí“ z jiných regionů. Totéž platí i pro proces plánování, který obvykle zajišťují – zejména v případě větších záměrů – inženýrské nebo developerské společnosti, které ale samy často v daném regionu nesídlí. Dopad na regionální hospodářství je proto spíše omezený.

—

Přímá regionální přidaná hodnota vzniká naopak v souvislosti s náklady na provoz a údržbu zařízení. Tyto náklady jsou však v případě zařízení pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů poměrně nízké. Pozitivní dopady mají například platby místním majitelům pozemků za pronájem pozemků pro větrné nebo pozemní fotovoltaické elektrárny, nebo případně také daňové příjmy plynoucí obcím.

—	Vlastní hospodářský zisk, který zařízení pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů vytvářejí, plyne z užívání či z prodeje získané energie. Pro regionální hospodářství je proto rozhodující, kdo zařízení provozuje a kdo může jejich provozováním vytvářet zisky.

3.6.

Jednou z forem hospodářské účasti je tvorba regionálních pracovních míst, která mohou v energetickém odvětví nově vznikat v souvislosti s rozvojem energie z obnovitelných zdrojů. Četné studie ukazují, že čistý účinek transformace energetického systému na zaměstnanost je zcela jednoznačně pozitivní. Svědčí o tom i zcela nedávné šetření, které bylo provedeno v Nizozemsku (4). Je třeba zdůraznit, že podle této studie budou mít z tohoto pozitivního účinku prospěch všechny nizozemské provincie.

Má-li být takového pozitivního vývoje dosaženo ve všech regionech Evropy, je nutné začít co nejdříve investovat do odpovídající kvalifikace pracovní síly.

3.7.

Je jasné, že tyto pozitivní účinky nebudou moci ve všech případech plně vyvážit všechny nevýhody strukturální změny, které pocítí například uhelné regiony. Přechod na energii z obnovitelných zdrojů ale i přesto nabízí velké příležitosti k pozitivnímu rozvoji v mnoha regionech Evropy, které jsou dnes čistými dovozci energie.

3.8.

Další forma regionální hospodářské účasti spočívá v přímém podílu na investicích do zařízení pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, a tudíž v zapojení do jejich provozu. U těchto zařízení tvoří kapitálové náklady největší část celkových nákladů. Tím spíše je z hlediska regionální přidané hodnoty důležitější, aby měly regionální subjekty možnost investovat do zařízení pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Podle jedné studie vypracované pro německou spolkovou zemi Hesensko se v případě, kdy větrné elektrárny provozuje regionální subjekt, může regionální přidaná hodnota zvýšit až osmkrát (5).

3.9.

V některých evropských regionech příslušné politické orgány důležitost této věci pochopily a přišly s iniciativami zaměřenými na posilování regionální účasti na energii z obnovitelných zdrojů. Jako příklad uveďme Community Empowerment Bill (Skotsko), Lov om fremme af vedvarende energi (Dánsko), Bürger- und Gemeindenbeteiligungsgesetz (v německé spolkové zemi Meklenbursko–Přední Pomořansko) nebo litevskou národní strategii pro energetickou nezávislost.

3.10.

Třetí možná forma účasti spočívá v tom, že spotřebitelé mohou energii získávanou ze zařízení, která se nacházejí v jejich regionu, odebírat přímo, například na základě dohod o nákupu elektřiny. Díky digitalizaci mohou tyto dohody využívat i drobnější spotřebitelé energie a vývoj nákladů svědčí o tom, že náklady na místní výrobu energie z větrných či solárních zdrojů se stále častěji nacházejí pod úrovní velkoobchodních cen.

3.11.

Důležitý je i další možný účinek. Pokud regionální oběhové energetické hospodářství díky úsporám nebo příjmům získaným díky energii z obnovitelných zdrojů začne v daném regionu vytvářet novou přidanou hodnotu nebo omezovat odliv peněz spojený s dovážením energie, uvolní se tím kapitál, který pak může být investován i v jiných oblastech hospodářství, tj. nejen v odvětví energetiky. V úvahu je tedy třeba brát nejen „přímé“ dopady na zaměstnanost (jako je vznik nových pracovních míst v oblasti energie z obnovitelných zdrojů), nýbrž také „nepřímé“ dopady, které mohou být spojeny s novými finančními toky v regionu.

4. Energie z obnovitelných zdrojů coby regionální politika – jeden „ukázkový případ“ z Polska (Podleské vojvodství)

4.1.

Na jednom příkladu z Podleského vojvodství v Polsku lze obzvlášť názorně ilustrovat, jak by úvahy z kapitoly 3 mohly být provedeny na regionální úrovni. Tento příklad jasně ukazuje, jak lze ve strukturálně nerozvinutém regionu díky rozvoji energie z obnovitelných zdrojů provádět úspěšnou regionální politiku, a to i s velmi nepříznivými vnitrostátními cíli. Předpokladem je ovšem systematický postup, který je popsán níže.

4.2.

V roce 2012 schválil regionální parlament (sejmik) plán regionálního rozvoje, který se stal základem pro provádění operačních programů pro využívání evropských strukturálních fondů.

4.3.

Podleské vojvodství, které patří mezi strukturálně i příjmově nejzaostalejší evropské regiony, každoročně dováží energii v hodnotě zhruba 5,2 mld. PLN (= 1,25 mld. EUR). Vlastní fosilní zdroje energie toto vojvodství nemá.

4.4.

V jeho rozvojové strategii se hovoří o plánované „revoluci“, která má čtyři cíle: 1) nezávislost na dovozu elektrické energie, 2) zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů na spotřebě energie, 3) snížení emisí CO2 a 4) zvýšení hospodářského potenciálu regionu, v němž mají být dovážené zdroje energie (s vysokým obsahem uhlíku) nahrazovány regionálně dostupnými (čistými) formami energie.

4.5.

V Podleském vojvodství pochopili, že „regionální energetická politika“ může být úspěšná jedině za předpokladu, že bere v úvahu i strukturu subjektů tvořících trh s energií. Snaží se proto docílit toho, „aby se obyvatelé i podniky v Podleském vojvodství stali vlastníky decentralizovaných zdrojů energie“.

4.6.

Od konce roku 2016 zajistila podleská obec Turośń Kościelna s využitím prostředků z EFRR nákup 38 tepelných čerpadel, 77 fotovoltaických a 270 solárních tepelných zařízení pro své občany. Koordinovala kalkulace nákladů, objednávky a instalace a její obyvatelé tak nemuseli řešit právní a technické záležitosti. Investice byly z 85 % financovány z prostředků evropských strukturálních fondů. Do budoucna bude 25 % všech domů vybaveno moderní technikou pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů.

4.7.

S využitím možnosti, kterou v Polsku pro malá fotovoltaická zařízení nabízí systém „čistého měření“, jsou občané schopni vyrábět svou vlastní „zelenou“ elektřinu zhruba za 0,18 PLN/kWh (tj. zhruba 4,3 ct/kWh), a to včetně všech vedlejších nákladů. Pro srovnání uveďme, že za elektřinu odebíranou ze sítě (a vyráběnou hlavně z uhlí) se v současnosti platí 0,65 PLN/kWh (= 15,5 ct/kWh). Náklady na elektřinu se tak díky tomu snížily zhruba o 75 % a ušetřené prostředky zůstávají v regionálním hospodářství.

4.8.

Úřad maršálka vojvodství tento přístup převzal a v roce 2017 umožnil realizaci podobných projektů v dalších 62 obcích. Celkem bylo zažádáno o podporu na cca 4 700 solárních termálních střešních zařízení a 2 250 fotovoltaických střešních zařízení s celkovou kapacitou o něco více než 7 mWp, k jejichž realizaci má dojít v roce 2018.

4.9.

Vznikají nicméně už i další plány, týkající se například elektromobility. Z celkové částky 5,2 mld. PLN, které Podleské vojvodství každoročně vydá na dovoz energie, připadá přibližně 1,5 mld. PLN na dovoz benzinu a nafty pro osobní automobily.

4.9.1.

V Podleském vojvodství uvažují tak, že osobní automobily, které jsou v jejich regionu registrovány, ujedou každoročně asi 5,2 mld. km. Kdyby všechna tato vozidla měla elektrický pohon, potřebovala by při spotřebě 15 kWh/100 km zhruba 800 000 MWh elektrické energie. Při současné ceně elektřiny dodávané v rámci sítě 0,63 PLN/kWh by k tomuto účelu bylo třeba vynaložit zhruba 500 mil. PLN, a nikoli 1,5 mld. PLN, jako je tomu v případě fosilních paliv, která se používají dnes. Jen díky tomu by tak v regionu zůstala zhruba 1 miliarda PLN, která by mohla přispět k posílení hospodářství!

4.9.2.

Potřebný objem elektrického proudu by mohlo vyrobit zhruba 70 větrných elektráren (instalovaných v regionu). Roční objem elektrického proudu, který taková elektrárna vyrobí, stačí na provoz asi 7 000 osobních automobilů, přičemž 1 kWh přijde zhruba na 6–7 centů. Kdyby se 7 000 řidičů spojilo a provozovalo takovou elektrárnu společně, byly by jejich náklady na provoz elektromobilů ještě výrazně nižší. Pro to by ovšem bylo třeba vytvořit příslušné právní a správní podmínky, např. tím, že by byly zpřístupněny sítě pro vzájemnou distribuci, což jsou možnosti, které nabízí digitalizace a které naopak blokuje politická realita!

4.10.

V Podleském vojvodství uvažují také o tom, že by elektřina vyráběná ve větrných elektrárnách mohla nahradit uhlí používané v tepelných elektrárnách. Elektřina z větrných elektráren by se využívala v průmyslových tepelných čerpadlech i v tepelných akumulátorech. To se zdá velmi hospodárné. Tyto úvahy jsou však zatím stále jen ve fázi předběžných plánů. Nenašly se zatím finanční prostředky ani na studii proveditelnosti.

5. Zvyšování regionální přidané hodnoty na základě využívání energie z obnovitelných zdrojů vyráběné v regionu

5.1.

Z „podleského příkladu“ je zřejmé, že významný přínos energie z obnovitelných zdrojů spočívá v potenciálním posílení regionální kupní síly. K posouzení této možnosti je důležité nejprve provést příslušné odhady potenciálu, který má v rámci „regionálního oběhového energetického hospodářství“ výroba elektřiny a tepla a odvětví dopravy.

5.2.

Potenciál regionálně hospodářského přístupu lze názorně předvést na příkladu solárních tepelných systémů. Regionální přidaná hodnota spojená s instalací zařízení a jejich provozem je nízká, a negativní dopady ji pak ještě snižují, například v situaci, kdy se přestane používat vytápění na topný olej a v důsledku toho začnou společnosti obchodující s topným olejem snižovat počet pracovních míst. Solární tepelné systémy mají však ve skutečnosti velmi značný přínos pro spotřebitele. Čím větší je totiž podíl tepla získávaného ze sluneční energie na celkové spotřebě tepla, tím méně je pak třeba dovážet energetické suroviny, jako je uhlí, ropa nebo zemní plyn, jejichž dovoz snižuje kupní sílu regionu a naopak zvyšuje kupní sílu zemí, které uhlí, ropu a zemní plyn vyvážejí, nebo ropných a plynárenských koncernů.

5.3.

Obecně se zdá, že v rámci regionální energetické bilance je nezbytné zjistit, do jaké míry se daří nebo může dařit pokrýt regionální spotřebu energie prostřednictvím regionální výroby energie z obnovitelných zdrojů (případně jejího dočasného skladování). Tato bilance musí zohledňovat čtyři aspekty:

Musí se určit, jak velké množství energie potřebuje daný region z hlediska elektřiny, vytápění a mobility. Vytápění a mobilitu je třeba vzít v úvahu ze dvou důvodů: zaprvé na tato odvětví připadá 75 % spotřeby energie, a zadruhé představuje využití pro účely vytápění a mobility významné možnosti flexibility, které jsou většinou dostupné pouze v daném místě.

Je třeba zjistit, jak velký je potenciál k pokrytí této potřeby regionální energií z obnovitelných zdrojů. Za tímto účelem je třeba určit, do jaké míry se díky tomu podaří fakticky docílit přesměrování tohoto kapitálového toku ve prospěch regionu. V případě bioenergie záleží také na původu biomasy a v případě všech technologií používaných k výrobě energie z obnovitelných zdrojů na původu zařízení a podniků, které jsou pověřeny jejich instalací a údržbou. Kromě toho je třeba na základě struktury provozovatele a případně též objemu meziregionální spotřeby elektřiny určit, zda obrat, který tento podnik vytváří, zůstává v regionu a nakolik se na něm ekonomicky podílejí regionální hospodářské subjekty.

Rozdíl mezi regionální poptávkou po energii a podílem této poptávky, který lze pokrýt regionální energií z obnovitelných zdrojů, ukazuje, kolik energie musí být dováženo z jiných regionů (odliv kapitálu z regionu). Mnoho evropských regionů se ani v budoucnu neobejde bez dovozu energie – ať už proto, že pokrýt celkovou poptávku regionu po energii z regionálních zdrojů je neúčinné nebo nehospodárné, nebo jednoduše technicky nemožné.

4.	Pokud se v regionu vyrábí více energie, než kolik se jí v tomto regionu spotřebuje, je třeba určit, kdo má podíl na výnosech z prodeje elektřiny.

5.4.

Bilance regionální výroby energie a regionální spotřeby energie by měla být vypracována pro všechny evropské regiony, aniž by byla stanovena jakožto zákonná povinnost. Mělo by být spíše ve vlastním zájmu každého regionu, aby příslušnou bilanci vypracovával dobrovolně. Je třeba ověřit, zda lze pro tento účel použít zavedenou kategorii regionů NUTS 3. V některých případech se jako zajímavá jeví i možnost vytvoření přeshraničních energetických regionů, mj. ve smyslu myšlenky „Evropa regionů“. V této souvislosti se nabízí možnost, aby energetická kontaktní místa, k jejichž zřízení vyzval EHSV v jednom z dřívějších stanovisek (6), převzala úkoly spojené s koordinací.

6. Energetický a regionálně politický potenciál vyrovnané nebo kladné energetické bilance

6.1.

Podaří-li se zlepšit bilanci regionální výroby a regionální spotřeby energie z obnovitelných zdrojů, která je popsána v páté kapitole, přispěje to ke snížení energetické závislosti Evropy.

6.2.

Kdyby se regionální subjekty byly schopny ve větší míře ekonomicky podílet na energii z obnovitelných zdrojů, došlo by k posílení regionální soudržnosti. Strukturálně nerozvinuté regiony mají přitom v oblasti energie z obnovitelných zdrojů často největší územní potenciály, a vliv energie z obnovitelných zdrojů na regionální hospodářství je proto v těchto regionech největší.

6.3.

Sestavování zvláštních regionálních energetických bilancí by umožnilo posoudit, jaký význam by měla transformace energetiky pro jednotlivé regiony. Bylo by pak také možné vést fundovanou debatu o strukturálních změnách v konkrétních regionech. Bylo by tak možné plánovat příslušná opatření regionální politiky lépe než dnes, kdy se poměrně paušálně hovoří o „uhelných regionech“ nebo „energetických ostrovech“.

6.4.

To, zda je určitý region z energetického hlediska vývozcem nebo naopak dovozcem nebo zda vykazuje vyrovnanou energetickou bilanci, má konkrétní důsledky pro lidi, kteří v tomto regionu žijí. O těchto aspektech je nutné vést dialog s regionálními zainteresovanými subjekty. Neexistuje žádné dokonalé řešení, které by se hodilo pro všechny regiony. Je naopak třeba hledat spravedlivější řešení – a to i s ohledem na prostorovou spravedlnost, tj. na otázku, k čemu jsou které plochy využívány –, jež budou odpovídat specifickým podmínkám toho kterého regionu. Představitelé regionální politiky a správní orgány musejí mít odpovídající kvalifikaci.

6.5.

Oč více se bude dařit uspokojovat regionální poptávku po energii z regionálních zdrojů obnovitelné energie, o to více budou spotřebitelé, kteří v daném regionu pracují a žijí, nezávislí na vývoji cen na světových trzích, zvláště cen ropy a zemního plynu. A to je ten nejlepší způsob, jak omezit energetickou chudobu a snížit zranitelnost konečných spotřebitelů. Jelikož jsou ceny energie stále důležitějším kritériem při investičním rozhodování, může se tak současně zvýšit atraktivita hospodářské a průmyslové struktury daného místa.

6.6.

Prostřednictvím pobídek k využívání regionálně vyráběné energie z obnovitelných zdrojů v rámci regionu, a tedy i k jeho posílení, lze cíleně podporovat integraci vytápění a mobility v rámci elektroenergetického systému, k níž bude v budoucnu docházet.

6.7.

Digitalizace energetiky s sebou přináší obrovské příležitosti. I v této souvislosti by pobídky motivující k většímu využívání regionálně vyráběné energie z obnovitelných zdrojů mohly vést k uvolnění tohoto specifického potenciálu digitalizace a k podpoře inovací.

6.8.

Evropská energetická unie si klade za cíl posílit roli, kterou v transformaci energetiky mají občané, resp. spotřebitelé energie. Na trzích s energií, které překračují hranice regionů, však existují obtížně překonatelné překážky bránící vstupu na tyto trhy, přičemž důležitou roli hrají úspory z rozsahu (7). Tento stav je v konečném důsledku plodem monopolních tržních struktur, které tu v minulosti vznikly. V regionálním měřítku se tato nová, aktivnější úloha občanů a spotřebitelů – tj. v rámci regionálního oběhového energetického hospodářství – může uplatňovat mnohem snáz.

6.9.

Pokud se regionálně vyráběná energie z obnovitelných zdrojů začne v daném regionu využívat ve větší míře, bude zatížení sítě klesat a spolu s tím se může zmenšovat i potřeba budovat rozsáhlé sítě v rámci celoevropské přenosové soustavy (viz také 52. bod odůvodnění návrhu směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (COM(2016) 767 final)).

7. Požadavky související s regionálním oběhovým energetickým hospodářstvím

7.1.

EHSV vyzývá orgány EU k tomu, aby využívání regionálně vyráběné energie z obnovitelných zdrojů v regionu chápaly jako jeden z cílů evropské energetické politiky i politiky soudržnosti a aby jako kritérium plnění tohoto cíle uplatňovaly bilanci regionální spotřeby energie a regionální výroby energie z obnovitelných zdrojů. S tím na jedné straně souvisí to, že v rámci dalšího plánování podpory energie z obnovitelných zdrojů by měly být zohledňovány zvláštní charakteristiky energie, již vyrábějí sami občané a další regionální subjekty, kteří nemají úspory z rozsahu (8). Cílem musí být především odstranit překážky bránící vstupu na trh, jež omezují tržní příležitosti malých (regionálních) subjektů. Pomoci by v tomto směru mohl i evropský program pro zvyšování kvalifikace regionálních činitelů a podporu výměny osvědčených postupů.

7.2.

Předpokladem toho je strategické rozhodnutí zaměřit energetickou politiku na decentralizaci. Balíček nazvaný „Čistá energie pro všechny Evropany“ v tomto ohledu stále ještě obsahuje příliš mnoho rozporů mezi spíše decentralizovanou a naopak jednoznačně centralistickou energetickou politikou. Bylo by žádoucí, aby evropské regiony a obce měly pravomoc přímo regulovat účast regionálních subjektů na využívání regionálně vyráběné energie z obnovitelných zdrojů. Bylo by to ostatně i v souladu s tradicí komunálních služeb obecného zájmu, která existuje v mnoha evropských členských státech.

7.3.

EHSV vyzývá Komisi, aby předložila koncepci, v níž určí, která opatření v oblasti skladby zdrojů energie na evropské, celostátní i kterékoli nižší úrovni napomáhají podpoře regionální energie. Součástí toho může být i vypracování příslušných pravidel zadávání veřejných zakázek. Zároveň by měla být vypracována i metodika, kterou by se regiony mohly řídit při sestavování svých konkrétních energetických bilancí. Žádoucí by rovněž bylo vytvořit internetovou aplikaci pro regionální politiky a zainteresované subjekty, která by ukazovala alespoň přibližné výsledky.

7.4.

Restrukturalizace poplatků za elektřinu dodávanou v rámci sítě – a spolu s tím pokud možno i dalších poplatků a daní – by mohla pomoci dosáhnout výše uvedených regionálně hospodářských cílů v oblasti rozvoje energie z obnovitelných zdrojů. Ceny vývozu, ale především dovozu energie by měly být stanoveny tak, aby se do nich promítaly přinejmenším náklady na dopravu.

7.5.

Diferencované vybírání poplatků za elektřinu odebíranou ze sítě – tedy stanovení ceny za transakci v rámci obchodu s elektřinou podle toho, kolik úrovní sítě bylo pro provedení transakce použito –, ve spojení s rozsáhlejším pokrýváním regionální poptávky po energii z regionálně vyráběné energie z obnovitelných zdrojů, rovněž umožnilo na základě tržních parametrů snáze zjistit, jaká je skutečná potřeba budování přenosových sítí. Propojování jednotlivých energetických regionů Evropy do sítí je sice důležité, ale to ještě neznamená, že by budování sítí mělo být vždy a za všech okolností považováno za prioritu. V současné době se to ovšem děje až příliš často, přestože z ekonomického hlediska bývá takový přístup neopodstatněný (9).

V Bruselu dne 11. července 2018.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Luca JAHIER

(1) Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 1.

(2) https://ec.europa.eu/info/news/no-region-left-behind-launch-platform-coal-regions-transition-2017-dec-08_en.

(3) Pro další podrobnosti viz prezentace případové studie v rámci slyšení EHSV na téma Transformace energetiky v evropských regionech – posouzení důsledků přechodu na inteligentní a nízkouhlíkové zásobování energií pro regionální hospodářství, které se konalo dne 31. května 2018, https://www.eesc.europa.eu/en/news-media/presentations/presentation-michael-knape.

(4) Weterings, A. et al. (2018), Effecten van de energietransitie op de regionale arbeidsmarkt – een quickscan (Dopad transformace energetiky na regionální trh práce – stručný přehled), PBL, Den Haag, s. 36.

(5) Institut für dezentrale Energietechnologien (Ústav pro decentralizované energetické technologie), 2016. Regionale Wertschöpfung in der Windindustrie am Beispiel Nordhessen (Regionální přidaná hodnota v odvětví větrných elektráren – příklad severního Hesenska).

(6) Úř. věst. C 262, 25.7.2018, s. 86.

(7) Úř. věst. C 288, 31.8.2017, s. 91.

(8) Úř. věst. C 246, 28.7.2017, s. 55.

(9) Viz Peter, F., Grimm, V. & Zöttl, G. (2016), Dezentralität und zellulare Optimierung – Auswirkungen auf den Netzausbaubedarf (Decentralizace a celulární optimalizace – dopady na potřebu rozvoje přenosové soustavy). https://www.fau.de/files/2016/10/Energiestudie_Studie.pdf.

Top

Choose the experimental features you want to try