13.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 345/70

Zpravodaj:

Juan MENDOZA CASTRO

1.1.

EHSV vítá návrh Komise, který považuje za nezbytné opatření k účinnému prosazování nařízení (ES) č. 1/2003.

1.2.

Ačkoli přetrvávají rozdíly, došlo prostřednictvím dobrovolné harmonizace k výraznému sblížení režimů různých členských států, přičemž jako reference byly použity normy EU.

1.3.

Systém zahájení řízení (case allocation) v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž musí zabránit možné duplicitě činností v různých členských státech.

1.4.

EHSV navrhuje zvážit v budoucnu regulaci obsahu občanského a správního práva pomocí nařízení.

1.5.

Politika hospodářské soutěže musí zaručit rovné příležitosti. EHSV poukazuje na to, že je důležité, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž měly právní prostředky a nástroje k boji proti tajným kartelům, a zdůrazňuje vážné škody, které způsobuje zneužívání dominantního postavení.

1.6.

Dodržování základních práv vyšetřovaných stran musí být slučitelné s plným uplatňováním článků 101 a 102 SFEU.

1.7.

EHSV vyjadřuje znepokojení ohledně vážných nedostatků v oblasti nezávislosti a zdrojů vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž, které jsou v současnosti zjišťovány v mnoha členských státech. Je zásadní, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž byly skutečně nezávislé na úřadech, proto musí řídicí funkce těchto orgánů zastávat nezávislí experti s uznanou odbornou praxí. Jejich personál musí být stabilní a mít přiměřenou odbornou přípravu.

1.8.

Škody způsobené protisoutěžním jednáním jsou v mnoha případech obtížně napravitelné, či je dokonce nelze napravit vůbec, proto EHSV doporučuje, aby se pravomoci přidělené vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž uplatňovaly rovněž v preventivních opatřeních.

1.9.

Výbor již uvedl, že výše peněžitých sankcí„by měla subjekty odrazovat a že by se sankce měly v případě opakovaného porušení pravidel zvyšovat“, a souhlasí s tím, že schopnost orgánu odpovědného za prosazování sankcionovat je ústředním prvkem politiky v oblasti hospodářské soutěže.

1.10.

Zkušenost Komise, která obvykle prosazuje opatření shovívavosti, je možné považovat za pozitivní, a jejich jednotné prosazování vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž je důležité pro to, aby existovalo skutečné evropské právo hospodářské soutěže. Shovívavost by však neměla bránit tomu, aby poškozené strany (včetně spotřebitelů) obdržely náhradu za vzniklé škody prostřednictvím kolektivních žalob.

1.11.

V důsledku nadnárodní povahy činností vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž je nezbytná jejich vzájemná pomoc.

1.12.

Při provádění směrnice se musí pozastavení promlčecích lhůt přizpůsobit obecným pravidlům předpisů členských států.

1.13.

Je vhodné přiznat vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž pravomoc vést vlastní soudní spor, neboť absence této pravomoci brání v některých členských státech jejich efektivitě.

1.14.

EHSV poukazuje na to, že je důležité, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mohly využít veškeré druhy důkazů bez ohledu na nosič, na němž jsou uloženy.

1.15.

Vzhledem k nedostatečným znalostem většiny občanů, pokud jde o právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže, jsou zapotřebí informační kampaně.

2.1.

Při prosazování pravidel EU v oblasti hospodářské soutěže jsou nezbytnými partnery Evropské komise členské státy EU. Od roku 2004 jsou vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž v členských státech EU nařízením Rady (ES) č. 1/2003 zmocněny k uplatňování pravidel EU v oblasti hospodářské soutěže spolu s Komisí. Po dobu více než deseti let prosazují Komise i vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž pravidla EU v oblasti hospodářské soutěže v úzké spolupráci s Evropskou sítí pro hospodářskou soutěž. Evropská síť pro hospodářskou soutěž byla výslovně za tímto účelem zřízena v roce 2004.

2.2.

Prosazování pravidel EU v oblasti hospodářské soutěže ze strany Komise i vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž je nezbytným prvkem při vytváření otevřeného, konkurenčního a inovativního vnitřního trhu a má zásadní význam pro tvorbu pracovních příležitostí a růstu v důležitých hospodářských odvětvích, zejména v odvětví energetiky a telekomunikací, v digitálním odvětví a v odvětví dopravy.

2.3.

Pravidla EU v oblasti hospodářské soutěže patří k určujícím znakům vnitřního trhu: je-li hospodářská soutěž narušena, nemůže vnitřní trh plně realizovat svůj potenciál a vytvářet vhodné podmínky pro trvalý hospodářský růst. Klíčovým aspektem vytvoření hlubšího a spravedlivějšího vnitřního trhu je zajištění účinného prosazování pravidel vnitřního trhu ve prospěch občanů.

2.4.

Prosazování pravidel EU v oblasti hospodářské soutěže se nyní uskutečňuje v měřítku, jehož by Komise sama nebyla nikdy schopna dosáhnout. Komise obvykle šetří praktiky narušující hospodářskou soutěž nebo dohody ovlivňující hospodářskou soutěž ve třech či více členských státech nebo v případě, je-li to vhodné ke stanovení celoevropského precedentu. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mají obvykle vhodné předpoklady k tomu, aby jednaly v případě významného ovlivnění hospodářské soutěže na jejich území. Vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mají odborné znalosti týkající se způsobu fungování trhů v jejich členském státě.

2.5.

S ohledem na účinnější prosazování pravidel EU v oblasti hospodářské soutěže ze strany vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž existuje nevyužitý potenciál. Nařízení (ES) č. 1/2003 se nezabývá prostředky a nástroji, jejichž prostřednictvím uplatňují vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž pravidla EU v oblasti hospodářské soutěže, a mnoho těchto orgánů nemá veškeré prostředky a nástroje, které jsou zapotřebí k účinnému prosazování článků 101 a 102 SFEU.

2.6.

Tyto nedostatky a omezení nástrojů a záruk vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž znamenají, že se podniky podílející se na praktikách narušujících hospodářskou soutěž mohou setkávat s velmi rozdílnými výsledky řízení v závislosti na členských státech, v nichž působí: někdy nemusí vůbec podléhat prosazování podle článku 101 nebo článku 102 SFEU, nebo je toto prosazování neúčinné, například kvůli skutečnosti, že nelze získat důkazy o praktikách narušujících hospodářskou soutěž nebo že se podniky mohou vyhnout odpovědnosti za pokuty. Nestejné prosazování pravidel EU v oblasti hospodářské soutěže narušuje hospodářskou soutěž na vnitřním trhu a oslabuje systém decentralizovaného prosazování, který byl zaveden nařízením (ES) č. 1/2003.

2.7.

Komise se proto domnívá, že je zapotřebí legislativní návrh s dvojím strategickým cílem:

2.8.

Možnost vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž poskytovat si účinně vzájemnou pomoc mimoto zajistí rovnější podmínky a zaručí úzkou spolupráci v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž.

3.1.

EHSV vítá návrh Komise, který považuje za nezbytné opatření k účinnému prosazování nařízení (ES) č. 1/2003. Ustanovení evropského systému pro hospodářskou soutěž vyžaduje odstranění překážek a nedostatků bránících plnému prosazování článků 101 a 102 SFEU, které v současnosti existují v některých členských státech.

3.2.

Decentralizace prosazování pravidel v oblasti hospodářské soutěže vyplývající z nařízení (ES) č. 1/2003 nevedla oproti tomu, jak se s obavami očekávalo, k roztříštění prováděcích pravomocí politiky hospodářské soutěže. Ačkoli přetrvávají rozdíly, došlo prostřednictvím dobrovolné harmonizace k výraznému sblížení režimů různých členských států, přičemž jako reference byly použity normy EU (1).

3.3.

EHSV zdůrazňuje, že vlivem existence souběžných pravomocí – EU a členských států – bude v určitých případech nutné usilovat o přizpůsobení zákonů a vnitrostátních institucí. Systém zahájení řízení (case allocation) v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž musí v každém případě zabránit možné duplicitě činností v různých členských státech.

3.4.

Komise se domnívá, že směrnice je vhodným nástrojem, neboť respektuje „právní tradice a institucionální specifika členských států“. Cíl dosáhnout jednotného a soudržného prosazování pravidel ze strany vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž – zejména co se týče katalogu sankcí (kapitola V) a ochrany před pokutami nebo jejich snížení (kapitola VI) – však vyžaduje překonat velkou rozmanitost, která v současnosti existuje. EHSV proto navrhuje zvážit v budoucnu regulaci obsahu občanského a správního práva pomocí nařízení a současně ponechat členským státům úplnou nezávislost, pokud jde o trestní právo.

3.5.

Politika hospodářské soutěže musí zaručit rovné příležitosti. EHSV poukazuje na to, že je důležité, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž měly dostatečné právní prostředky a nástroje k boji proti tajným kartelům (definovaným v čl. 2 bodě 9 návrhu), a zdůrazňuje také vážné škody, které zneužívání dominantní pozice – obvykle ze strany velkých podniků nebo jejich sdružení – způsobuje jiným podnikům (zejména malým a středním podnikům), spotřebitelům a uživatelům.

3.6.

Členské státy musí vzhledem k nedostatečným znalostem většiny občanů, pokud jde o právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže, zvážit provádění informačních kampaní.

4.1.1.

Návrh Komise uvádí obecné zásady práva Unie a Listinu základních práv Evropské unie (2), a proto tato záruka zahrnuje dodržování práv podniků na obhajobu, svobodu podnikání, právo na vlastnictví, na řádnou správu a na účinnou právní ochranu (články 16, 17, 41 a 47 Listiny).

4.1.2.

EHSV připomíná, že s uznáním širokých pravomocí, které musí mít vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž pro výkon svých funkcí, se pojí stanovení ochrany a záruk práv vyšetřovaných stran a že musí být v souladu s plným prosazováním článků 101 a 102 SFEU. Prosazování těchto záruk musí zajistit vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž a případně vnitrostátní soudy. Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie je obecnou zásadou práva Unie presumpce neviny (čl. 48 odst. 1 Listiny), kterou musí členské státy při uplatňování práva hospodářské soutěže dodržovat (3). Evropský soud pro lidská práva potvrdil uplatňování článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech (právo na spravedlivý proces) (4) a vyjádřil se k legitimitě Komise (5) a k zásadě zákazu dvojího trestu (6) během řízení týkajících se hospodářské soutěže.

4.2.1.

Záruka nezávislosti znamená vykonávat pravomoci „nestranně a v zájmu účinného a jednotného prosazování“ pravidel (čl. 4 odst. 1).

4.2.2.

Od členských států se bude vyžadovat, aby zajistily, že zaměstnanci a členové rozhodovacích subjektů vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž budou vykonávat své funkce (čl. 4 odst. 2):

4.2.3.

EHSV vyjadřuje znepokojení ohledně vážných nedostatků v tomto ohledu, které jsou podle Komise v současnosti zjišťovány v mnoha členských státech. Vhodné lidské, finanční a technické zdroje (článek 5) jsou pro to, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž plnily své funkce, zásadní. Nezávislost znamená podstatnou samostatnost ve struktuře státu (7), což nevylučuje:

4.2.4.

EHSV považuje za zásadní, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž byly skutečně nezávislé na úřadech. Proto musí řídicí funkce těchto orgánů zastávat nezávislí experti s uznanou odbornou praxí. Jejich personál musí být stabilní a mít přiměřenou odbornou přípravu.

4.3.1.

Pravomoci, které musí mít vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž (články 6 a 11), zahrnují:

4.3.2.

Škody způsobené protisoutěžním jednáním jsou v mnoha případech obtížně napravitelné, či je dokonce nelze napravit vůbec, proto EHSV doporučuje, aby se pravomoci přidělené vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž uplatňovaly rovněž v preventivních opatřeních.

4.4.1.

„Účinné, přiměřené a spravedlivé“pokuty za protiprávní jednání se mohou uplatnit, pokud dojde „úmyslně nebo z nedbalosti“ k určitému jednání: nepodrobení se kontrole, porušení pečeti, uvedení nesprávné nebo zavádějící odpovědi či nepravdivé informace nebo porušení předběžných opatření. Penále zahrnují domnělá opomenutí, jako je mimo jiné odmítnutí podrobit se kontrole (články 12 a 15).

4.4.2.

V souladu s obvyklým kritériem sankčního práva zohlední pokuty, které stanoví členské státy, „závažnost protiprávního jednání i dobu jeho trvání“, přičemž maximální výše pokut nesmí být „nižší než 10 % celkového celosvětového obratu“ daného podniku „za hospodářský rok, který předchází přijetí rozhodnutí“ (čl. 13 odst. 1 a článek 14). Stanoví se různé možnosti odpovědnosti za úhradu v případech sdružení podniků (čl. 13 odst. 2).

4.4.3.

Je třeba zdůraznit, že solidární rozšíření odpovědnosti za úhradu pokut na všechny členy sdružení nebo skupin podniků (čl. 13 odst. 2) zaplňuje mezeru v současné legislativě (8).

4.4.4.

Oblast návrhu zahrnuje pouze podniky, na něž se mohou uplatnit správní sankce. Jednání, která by mohla představovat trestný čin, jsou v pravomoci členských států. Soudní dvůr Evropské unie se již vyslovil ke slučitelnosti správních a trestních sankcí (9).

4.4.5.

Výbor uvedl, že výše peněžitých sankcí „by měla subjekty odrazovat a že by se sankce měly v případě opakovaného porušení pravidel zvyšovat“ (10), a souhlasí s tím, že schopnost orgánu odpovědného za prosazování sankcionovat je ústředním prvkem politiky v oblasti hospodářské soutěže. Vyjadřuje kromě toho své znepokojení ohledně toho, že právo hospodářské soutěže není v současnosti kvůli velkým rozdílům v právních předpisech a struktuře vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž prosazováno dostatečně.

4.5.1.

Členským státům se svěřuje pravomoc stanovit důvody a řízení za účelem ochrany před pokutami nebo jejich snížení, avšak v rámci, který je podrobně vysvětlen a zahrnuje:

4.5.2.

Odůvodnění návrhu spočívá v tom, že vzhledem k tomu, že jsou tyto nástroje klíčové pro odhalování tajných kartelů, vytvářejí velké rozdíly, které existují mezi vnitrostátními právními předpisy a jejich účinným uplatňováním, právní nejistotu, oslabují pobídky pro způsobilost k ochraně a vedou k neúčinnosti politiky hospodářské soutěže v EU. Kromě toho se má za to, že členské státy neuplatňují vzorový program, který vypracovala Evropská síť pro hospodářskou soutěž (11), jehož základní aspekty budou začleněny do nového nařízení.

4.5.3.

Pro EHSV je jednotné uplatňování opatření shovívavosti ze strany vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž důležité kvůli tomu, aby existovalo skutečné evropské právo hospodářské soutěže, a zkušenost Komise, která tento typ opatření obvykle uplatňuje (12), lze považovat za pozitivní. Shovívavost by však neměla bránit tomu, aby poškozené strany (včetně spotřebitelů) obdržely náhradu za vzniklé škody prostřednictvím kolektivních žalob.

4.6.1.

Spolupráce mezi vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž vyžaduje s ohledem na nové pravomoci, které jim svěřuje tento návrh, pomoc a podporu během kontroly (článek 23), což členským státům ukládá povinnost zaručit oznámení předběžných námitek (článek 24) a splnit žádosti o výkon rozhodnutí (článek 25). Vymezují se pravomoci v oblasti sporů (článek 26).

4.6.2.

Vzhledem k nadnárodní povaze politiky hospodářské soutěže považuje EHSV za nezbytné tyto povinnosti uložit.

4.7.1.

Návrh Komise zvažuje dvě zvláštní možnosti pozastavení těchto lhůt: „po dobu trvání řízení u vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž ostatních členských států nebo u Komise v souvislosti s protiprávním jednáním týkajícím se stejné dohody, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě“ (čl. 27 odst. 1), a pokud existuje řízení u odvolacího soudu (čl. 27 odst. 2).

4.7.2.

EHSV poukazuje na to, že se při provádění směrnice musí řešit možný rozpor s rámci, které stanoví rovněž možnosti přerušení lhůt v případě soudních žalob.

4.8.1.

Podle návrhu mají mít vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž procesní způsobilost podat žalobu přímo soudnímu orgánu a mají mít samy o sobě plné právo účastnit se řízení jako státní zástupce nebo žalovaný a požívat stejných práv jako ostatní strany řízení (článek 28).

4.8.2.

EHSV se domnívá, že absence této pravomoci v současnosti ztěžuje jednání vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž v některých členských státech (13), a proto je nezbytné ji ustavit, aby mohly plnit požadavky, které jim ukládá politika EU v oblasti hospodářské soutěže.

4.9.1.

EHSV poukazuje na to, že je důležité, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mohly jako důkaz využít „dokumenty, ústní prohlášení, záznamy a veškeré jiné předměty obsahující informace bez ohledu na nosič, na němž jsou tyto informace uloženy“ (článek 30).