19.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/12

—

s ohledem na směrnici Rady 2003/8/ES ze dne 27. ledna 2003 o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech (1),

—

s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru ze dne 23. února 2012 o uplatňování směrnice 2003/8/ES o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech (COM(2012)0071),

—

s ohledem na čl. 47 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na Haagskou úmluvu ze dne 25. října 1980 o mezinárodním přístupu k soudům,

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0161/2013),

A.

vzhledem k tomu, že čl. 47 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie stanoví, že „bezplatná právní pomoc je poskytnuta všem, kdo nemají dostatečné prostředky, pokud je to nezbytné k zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti“;

B.

vzhledem k tomu, že směrnice Rady 2003/8/ES obsahuje ustanovení, která zajišťují, aby občané, kteří jsou účastníky přeshraničních sporů, měli přístup ke spravedlnosti;

C.

vzhledem k tomu, že hlavní ustanovení této směrnice zajišťuje, že poskytnutí právní pomoci nelze odmítnout jen z toho důvodu, že spor má přeshraniční povahu, a každý členský stát si tudíž zachovává svůj vlastní systém právní pomoci, avšak musí jej zpřístupnit osobám z jiných členských států;

D.

vzhledem k tomu, že směrnice dále stanoví podmínky pro poskytování přeshraniční právní pomoci, zejména pokud jde o finanční zdroje, podstatu sporu a přeshraniční povahu sporu;

E.

vzhledem k tomu, že právní pomoc musí být poskytnuta jen osobám, kterým jejich finanční prostředky nedovolují získat bez takové pomoci přístup ke spravedlnosti;

F.

vzhledem k tomu, že tyto prostředky jsou posuzovány podle pokynů platných v členském státě, v němž se koná soudní řízení, a v několika členských státech jsou stanoveny pevné limity;

G.

vzhledem k tomu, že tyto limity se v jednotlivých členských státech značně liší, takže občan, který je v jednom členském státě považován za osobu, která potřebuje právní pomoc, nemusí být takto hodnocen v jiném členském státě, což je problém, který směrnice v čl. 5 odst. 4 směrnice určitým způsobem uznává;

H.

vzhledem k tomu, že pro řešení těchto rozdílů by se mělo zvážit, zda by občan neměl mít také možnost požádat o právní pomoc v členském státě svého bydliště a nechat o žádosti rozhodnout orgány tohoto členského státu;

I.

vzhledem k tomu, že pro usnadnění situace pro občany i orgány, které směrnici uplatňují, by měli mít občané v případech přeshraničních žádostí o právní pomoc možnost volby, zda bude o jejich žádosti rozhodnuto v členském státě jejich bydliště, nebo v členském státě, v němž se koná soudní řízení nebo v němž má být vykonáno rozhodnutí;

J.

vzhledem k tomu, že pokud by byla taková možnost volby poskytnuta, mohly by orgány členských států uplatňovat svá vlastní kritéria a nemusely by žádost postupovat dále nebo odkazovat na podmínky a pokyny jiných členských států;

K.

vzhledem k tomu, že občané, jejichž nárok na právní pomoc byl uznán v členském státě jejich bydliště, by mohli získat příslušné osvědčení, které by akceptovaly orgány členského státu, v němž se koná soudní řízení nebo v němž má být vykonáno rozhodnutí;

L.

vzhledem k tomu, že přeshraniční právní pomoc podle směrnice zahrnuje i dodatečné náklady spojené s přeshraniční povahou věci, jako jsou náklady na tlumočení, překlad a cestovní výlohy;

M.

vzhledem k tomu, že informace o právní pomoci pro občany musí být dostupné v jednom z jazyků EU, aby bylo zajištěno, že občané jsou o možnostech právní pomoci informováni v jazyce, jemuž rozumějí;

N.

vzhledem k tomu, že Haagská úmluva ze dne 25. října 1980 o mezinárodním přístupu k soudům obsahuje podobná ustanovení na mezinárodní úrovni, avšak uplatňuje ji pouze 17 z 27 členských států;

O.

vzhledem k tomu, že zbývající členské státy by proto měly být vybízeny k podpisu či ratifikaci úmluvy;

1.

blahopřeje Komisi k předložení její zprávy o uplatňování směrnice 2003/8/ES;

2.

vyjadřuje politování nad tím, že Komise se přímo nezabývá evropskými řízeními, na něž je taktéž použitelná směrnice o právní pomoci, jako je evropské řízení o drobných nárocích, ačkoli jistě mohla věnovat pozornost uplatňování směrnice na výše uvedené řízení v období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2010;

3.

s uspokojením bere na vědomí, že směrnici provedly všechny členské státy; konstatuje však, že výklad oblasti působnosti směrnice se mezi členskými státy v jistých bodech liší;

4.

poukazuje na to, že máme-li o využívání tohoto nástroje získat podrobné informace s vysokou výpovědní hodnotou, měla by další zpráva pro každou zemi uvádět počet případů a oblasti, jichž se týkají;

5.

vyjadřuje politování nad tím, že o právech vyplývajících ze směrnice ví zřejmě poměrně málo občanů a právníků;

6.

vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření s cílem zvýšit informovanost o právu na přeshraniční právní pomoc v občanských a obchodních věcech a posílit tak volný pohyb občanů;

7.

uznává úspěchy, kterých dosáhly unijní portál e-Justice, Evropská soudní síť a e-CODEX (elektronická komunikace v justici prostřednictvím on-line výměny informací), především díky dostupnosti formulářů pro právní pomoc na portálu e-Justice v souladu s nařízením Rady 2003/8/ES; požaduje nicméně, aby tyto formuláře pro právní pomoc a vnitrostátní právní pomoc na všech těchto platformách byly jasnější a snadno přístupné a aby obsahovaly jednoznačné a praktické informace o tom, jak nejlépe požádat o právní pomoc v jednotlivých členských státech v případě přeshraničních občanskoprávních a obchodních sporů;

8.

vyzývá dále Komisi a členské státy, aby zahájily efektivní informační kampaň s cílem oslovit velký počet potenciálních příjemců i právníků;

9.

zastává názor, že nejsou známé ani jiné evropské postupy, jako například evropské řízení o drobných nárocích nebo evropský platební rozkaz, a jestliže se současná informační politika nezmění, nedostanou se do širšího povědomí ani v budoucnosti;

10.

poukazuje na to, že k umožnění přístupu k informacím o právní pomoci by bylo možné využít nové technologie a komunikační nástroje; doporučuje proto, aby Komise a členské státy využívaly širokou škálu komunikačních kanálů, včetně internetových kampaní a interaktivních platforem, např. portálu e-Justice, jako nákladově účinných možností k oslovení občanů;

11.

poukazuje na to, že pro zajištění kontinuity zahájeného řízení je třeba zlepšit dočasnou a trvalou možnost uchování formulářů pro právní pomoc, jako je tomu v případě formulářů pro jiná řízení, jakými je zejména řízení o drobných nárocích a evropský platební příkaz, a mimo jiné zajistit, aby byly tyto formuláře zobrazovány stejným způsobem ve všech jazycích, i na internetové stránce evropského soudního atlasu ve věcech občanských a na evropském portálu e-justice; vyzývá Komisi, aby za tímto účelem přijala okamžitá opatření;

12.

domnívá se, že by měla být zřízena databáze odborníků v právní oblasti s dostatečnou znalostí jazyků a komparativního práva pro jednání ve věcech přeshraniční právní pomoci, což by zajistilo, aby byli jmenováni odborníci na právo schopní v takových věcech jednat; ačkoli uznává, že stávající přeshraniční právní databáze, jako je např. platforma Find-a-Lawyer (Najdi právníka), lze považovat za úspěšné, žádá, aby byly tyto nástroje dále rozvíjeny s cílem začlenit je do databáze právníků registrovaných na portálu e-Justice;

13.

domnívá se, že by bylo žádoucí zřídit zvláštní vzdělávací programy, které by právníkům poskytly odbornou způsobilost v přeshraničních věcech se zaměřením na jazykové kurzy a komparativní právo; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy podpořila pořádání speciálních školení pro právníky, kteří poskytují právní pomoc;

14.

uznává, že právní podpora a odborná příprava v této oblasti s sebou nesou určité výdaje pro členské státy a že ve stávající hospodářské situaci mohou být v mnoha členských státech k dispozici jen omezené finanční zdroje na tuto činnost; vyzývá tudíž Evropskou komisi, aby pokud možno poskytla členským státům finanční prostředky s cílem zaručit jednotné a vysoce odborné právnické vzdělání v oblasti přeshraniční právní pomoci v občanských a obchodních věcech;

15.

zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby byly postupy uplatňování jednoduché a občané tak byli vždy schopni požádat o právní pomoc bez pomoci právníka; navrhuje, aby byli občané, kteří se účastní těchto postupů, automaticky informováni o existenci portálu e-Justice a mohli být tedy lépe informováni;

16.

zastává názor, že v souladu se stávajícími vnitrostátními systémy právní pomoci je vhodné, aby byl určen jediný úřad příslušný pro přeshraniční právní pomoc, který bude mít v každém členském státě jednu ústřední kancelář, jež bude žádosti o právní pomoc přijímat a postupovat je dále;

17.

zastává názor, že při stanovování ekonomických kritérií pro poskytnutí právní pomoci je třeba více zohlednit rozdílné životní náklady v členských státech a stanovit, jak by měly být tyto rozdíly zohledňovány;

18.

navrhuje, aby byla žadatelům poskytnuta možnost volby, zda o právní pomoc požádat v členském státě svého bydliště, nebo v členském státě, v němž se koná soudní řízení nebo v němž je vykonáváno rozhodnutí; upozorňuje, že za takových podmínek by pak orgány každého členského státu byly schopny při rozhodování o žádosti uplatňovat svá vlastní kritéria;

19.

navrhuje, aby každé rozhodnutí orgánů členského státu, v němž má daná osoba bydliště, o poskytnutí právní pomoci bylo účinné i v členském státě, v němž se koná soudní řízení nebo v němž je vykonáváno rozhodnutí;

20.

doporučuje, aby náklady hrazené v rámci právní pomoci zahrnovaly i náklady na dostavení se k soudci nebo orgánu, který žádost posuzuje, a náklady s tím spojené;

21.

vyzývá Komisi a členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost nejohrozenějším skupinám, jejichž potřeby je nutné náležitě zohlednit;

22.

vyzývá Komisi, aby předložila návrh na změnu této směrnice ve smyslu výše uvedených bodů s cílem stanovit pro přeshraniční právní pomoc společné vyšší standardy;

23.

vybízí členské státy k tomu, aby zřídily účinnější systémy pro spolupráci mezi orgány veřejné správy a nevládními organizacemi a učinily tak právní pomoc a právní poradenství pro občany přístupnější;

24.

žádá, aby byly vnitrostátní soudy napojeny na systém včasného varování, aby se žádosti o pomoc předložené v jednom členském státě dozvěděli i ostatní státy;

25.

dále navrhuje, aby byla prohloubena spolupráce mezi Komisí, členskými státy a profesními komorami a organizacemi v oblasti práva, jako jsou např. vnitrostátní advokátní komory a právnické spolky;

26.

vítá četné iniciativy, které se ukázaly jako dobré příklady osvědčených postupů v oblasti bezplatné právní pomoci, včetně agentur poskytují právní služby pro bono a „právních klinik“;

27.

vybízí členské státy, aby zajistily dostupnost právní pomoci před zahájením soudního řízení a usnadnily k ní přístup, včetně poradenství ve věci využití alternativních metod řešení sporů, které se často ukazují jako nákladově efektivnější a méně časově náročné než soudní řízení;

28.

vyzývá ty členské státy, které dosud nepodepsaly nebo neratifikovaly Haagskou úmluvu ze dne 25. října 1980 o mezinárodním přístupu k soudům, aby tak učinily, protože úmluva zlepšuje přístup občanů ke spravedlnosti za hranicemi Evropské unie;

29.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.