21.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 341/50

1.1

Výbor vítá iniciativu Evropské komise a domnívá se, že přepracování těchto dvou směrnic s cílem řešit demografické a ekonomické výzvy je nezbytné.

1.2

Evropská unie nutně potřebuje rozumnou a pevnou migrační politiku, chce-li dosáhnout cílů stanovených ve strategii Evropa 2020 a v dalších hlavních iniciativách. Pokud chce Evropská unie být i nadále centrem inovací a silným průmyslovým centrem, měla by přitáhnout talenty a zajistit účinný „oběh mozků“.

1.3

Výbor se domnívá, že politika podpory migrace a mobility musí být pevně ukotvena v systému základních lidských práv. Je třeba, aby byly zásady Listiny základních práv uváděny do praxe na všech úrovních.

1.4

Výbor vybízí Evropskou komisi a Agenturu pro základní práva, aby posoudily obtížnou situaci státních příslušníků třetích zemí a navrhly členským státům aktivní opatření na její odstranění. Se situacemi, v nichž dochází k diskriminaci, by se mělo rozhodně bojovat na všech úrovních.

1.5

Výbor jednoznačně podporuje Evropskou komisi při rozvíjení dvoustranných partnerství v oblasti mobility, jež poskytují rámec pro spolupráci mezi Evropskou unií a zeměmi mimo EU, zejména s těmi, které se nacházejí v jejím sousedství.

1.6

Výbor vybízí Evropskou komisi a členské státy, aby zvážily aspekt rovnosti žen a mužů a utvářely programy tak, aby umožnily větší zastoupení žen v tomto rámci.

1.7

Je nezbytné důkladně vyhodnotit předpokládané překážky při vydávání víz bez ohledu na jejich povahu a určit opatření, díky nimž budou odstraněny. Postup vydávání víz musí být jednoduchý, spravedlivý, přístupný a nediskriminující.

1.8

Výbor upozorňuje na důležitost zásady rovného zacházení se státními příslušníky třetích zemí jako se státními příslušníky hostitelského členského státu, pokud jde o přístup ke zboží a službám.

1.9

Výbor upozorňuje na to, že je nutné zajistit odpovídající ochranu studentům, výzkumným pracovníkům, dobrovolníkům a osobám pracujícím jako au-pair, když vykonávají placenou činnost nebo když jsou aktivní na trhu práce. Placené činnosti často zakrývají pracovněprávní vztah a zneužívání, které může být důsledkem této situace, je třeba zamezit poskytnutím rovného zacházení všem těmto kategoriím. Zvláštní pozornost by se měla věnovat osobám, především ženám, které vykonávají domácí práce jako au-pair.

1.10

Výbor oceňuje článek 24, jenž povoluje státním příslušníkům třetích zemí, aby si po dobu 12 měsíců po dokončení výzkumu nebo studií hledali práci. Nicméně ustanovení o rovném zacházení obsažené ve směrnici 2011/98 zahrnují odchylky, jež se ve srovnání s cíli návrhu na přepracování těchto dvou směrnic jeví jako neodpovídající.

1.11

Výbor se domnívá, že pro zajištění úspěchu této politiky je zásadní komunikační rozměr. Členské státy a evropské instituce by měly se státními příslušníky třetích zemí komunikovat a zajišťovat jim přístup ke kvalitním informacím.

2.1

EU čelí významným strukturálním problémům jak demografické, tak hospodářské povahy. Počet produktivních obyvatel se snižuje a podniky mají problémy s nacházením kvalifikovaného personálu.

2.2

Globální přístup EU k migraci a mobilitě vytváří zastřešující rámec pro migrační politiku EU. Zároveň určuje způsob, jímž EU organizuje dialog a spolupráci se zeměmi, které nejsou členy EU.

2.3

EU se také nachází v nouzovém stavu, pokud jde o inovace. Strategie Evropa 2020 a iniciativa Unie inovací stanovují cíl zvýšit investice do výzkumu a inovací, z čehož vyplývá vytvoření odhadovaného dodatečného jednoho milionu výzkumných pracovních míst. Přistěhovalectví ze zemí mimo EU může poskytnout vysoce kvalifikovaný a talentovaný personál, který může a měl by být členskými zeměmi přitahován.

2.4

Článek 79 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) pověřuje Unii úkolem vyvíjet společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je zajistit účinné řízení migračních toků a spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v členských státech.

2.5

Směrnice 2004/114/ES stanoví závazná pravidla pro přijímání studentů, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí. Uplatnění směrnice na žáky, dobrovolníky a neplacené stážisty bylo ponecháno na rozhodnutí členských států. Směrnice 2005/71/ES stanoví zrychlený postup pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí, kteří uzavřeli dohodu o hostování s výzkumnou organizací schválenou členským státem.

2.6

Komise v roce 2011 předložila Evropskému parlamentu a Radě zprávy o provádění těchto dvou směrnic. Zprávy ukázaly, že směrnice obsahují řadu slabin.

2.7

Největší problém v souvislosti s těmito dvěma směrnicemi se týká povolení vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na území EU (dlouhodobá víza a/nebo povolení k pobytu). Právní ustanovení jsou často složitá a nejasná. Postupy jsou příliš dlouhé a nejsou vždy uplatňovány spravedlivě a důsledně. Stávající ustanovení týkající se přistěhovalectví dostatečně nepodporují programy EU zahrnující opatření v oblasti mobility, jako jsou Erasmus Mundus nebo Marie Curie.

2.8

Pokud jde o trh práce, absolventi z třetích zemí nemají dostatek příležitostí k nalezení pracovního místa po ukončení studia, a totéž platí i pro výzkumné pracovníky po dokončení jejich výzkumného projektu. V některých případech nemohou státní příslušníci třetích zemí přijmout práci na vysokých školách, protože ty jsou považovány za součást veřejného sektoru. Přednostně je třeba podporovat přístup žen k vědeckým profesím odstraněním veškerých forem přímé a nepřímé diskriminace nebo jiných překážek, které jim brání v přístupu k vysoce kvalifikovaným místům ve vědecké oblasti.

3.1

Výbor vítá iniciativu Evropské komise a domnívá se, že přepracování těchto dvou směrnic je nezbytné.

3.2

Otevření Unie navenek zůstává prioritou a za stávajících podmínek je těžké tohoto cíle dosáhnout. EU by měla usnadnit mobilitu a využít všech nástrojů, které má k dispozici, pro zlepšení přístupu občanů třetích zemí ke vzdělávání, výzkumu a trhu práce.

3.3

Evropská unie potřebuje zaujmout nový přístup k ekonomické migraci, který by státním příslušníkům třetích zemí dovolil získávat znalosti a dovednosti. Spolupráce s třetími zeměmi by měla podpořit „oběh mozků“, jenž je výhodný jak pro země, které je přijímají, tak pro země, které je vysílají.

3.4

Evropská komise přijala v říjnu 2010 iniciativu, která navrhuje řadu smělých a nezbytných opatření a politik, jež by Evropskou unii přeměnily v „Unii inovací“. EU v tomto smyslu potřebuje usnadnit pravidla vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí.

3.5

Státní příslušníci třetích zemí mohou do vzdělávacích, vědeckých, kulturních a ekonomických činností v Evropě vnést dynamičnost a různorodost. Výbor se domnívá, že usnadnění mobility občanů třetích zemí je jednou z odpovědí na demografické výzvy a výzvy v oblasti hospodářského rozvoje Evropské unie. Zároveň se domnívá, že tato politika musí být pevně ukotvena v systému základních lidských práv.

3.6

Výbor vítá závazek sjednotit a zjednodušit postupy potřebné k získání přístupu na území Evropské unie. Stávající ekonomické a politické podmínky mohou vést k roztříštění vnitrostátních režimů, politik a právních předpisů týkajících se státních příslušníků třetích zemí.

3.7

Úlohou EU je soustředit diskuse, hledat společná řešení a podporovat postupy a úsilí členských států, třetích zemí a jejich státních příslušníků.

3.8

Zároveň Výbor vítá, že bylo ujasněno, které skupiny občanů třetích zemí mají usnadněný přístup na území EU. Díky tomu se zvyšuje jasnost a předvídatelnost jak pro členské státy, tak pro státní příslušníky třetích zemí. I když jsou podmínky vstupu a pobytu odlišné, zahrnutí všech podmínek do nové směrnice napomáhá podpoře klíčového průřezového rozměru i dodržování základních práv.

3.9

Státní příslušníci třetích zemí mají práva i povinnosti. Je třeba, aby je znali a osvojili si je.

3.10

Výbor oceňuje snahu o efektivnější propojení přístupu státních příslušníků třetích zemí s hlavními oblastmi politiky týkajícími se migrace, vzdělávání a výzkumu, zejména pak v souvislosti s uznávanými programy, jako jsou Erasmus Mundus a Marie Curie.

3.11

Výbor rovněž vítá důležitost přiznanou základním právům státních příslušníků třetích zemí. Je však třeba věnovat více pozornosti aktivním opatření, která jim zajistí spravedlivé zacházení. Občané třetích zemí se ve skutečnosti často nacházejí v obtížné situaci, zejména studenti a osoby pracující jako au-pair. Výbor vybízí Evropskou komisi a Agenturu pro základní práva, aby posoudily tuto obtížnou situaci a navrhly členským státům aktivní opatření na její odstranění.

3.12

Výbor je znepokojen šířením rasistických a xenofobních postojů, které jsou zaměřeny na státní příslušníky třetích zemí. Bude-li se usnadňovat jejich mobilita a nepodaří-li se tyto postoje potlačit, budou všechny politické cíle ohroženy.

3.13

Výbor konstatuje, že návrh obsahuje konkrétní opatření, která usnadňují zapojení občanů třetích zemí do evropského prostoru výzkumu a vzdělávání a do trhu práce.

3.14

Je třeba podporovat přístup státních příslušníků třetích zemí k formám zaměstnání, které spojují práci se vzděláváním a odbornou přípravou. Je důležité, aby byla posílena zásada rovného zacházení, pokud jde o zaměstnávání a pracovní podmínky pro osoby, jejichž situace se řídí těmito směrnicemi.

3.15

Výbor vybízí Evropskou komisi a členské státy, aby zvážily aspekt rovnosti žen a mužů a utvářely programy tak, aby umožnily větší zastoupení žen v tomto rámci. Tento cíl by měl být v oblasti mobility studentů a zejména výzkumných pracovníků prioritní.

3.16

Výbor chce pobídnout členské státy a evropské instituce, aby zvážily širší škálu interakcí, včetně interakcí v oblasti výzkumu, vzdělávání a práce. V evropském prostoru představují umělecká tvorba a tvůrčí odvětví jak faktor začlenění a sociálního pokroku, tak faktor hospodářského rozvoje.

3.17

Výbor vyzývá Evropskou komisi, členské státy a Evropský parlament, aby posílily ochranu státních příslušníků třetích zemí přijatých za účelem studia, výzkumu nebo jako au-pair na pracovišti a při zapojení do trhu práce. Výbor se zejména domnívá, že odchylky od ustanovení o rovném zacházení ve směrnici 2011/98 by měly být pro studenty, výzkumné pracovníky a osoby pracující jako au-pair odstraněny.

4.1

Výbor považuje za vhodné rozšíření obecné oblasti působnosti směrnice na placené stážisty a au-pair.

4.2

Výbor se domnívá, že v praxi přetrvává na cestě k mobilitě velmi mnoho procedurálních a institucionálních překážek. Těmito překážkami se myslí především postup vydávání víz. Tento postup je časově náročný, nepředvídatelný a přímo nahodilý. Pro osoby podávající žádost zahrnuje velmi vysoké náklady, což tento postup činí takřka prohibitivním. Dostupnost velvyslanectví nebo konzulátů je často omezená. Je nezbytné tyto překážky důkladně vyhodnotit bez ohledu na jejich povahu a určit opatření, díky nimž budou odstraněny. Postup vydávání víz musí být jednoduchý, spravedlivý, přístupný a nediskriminující.

4.3

Pro dosažení cílů financování a rozvoje výzkumu má velký význam soukromý sektor. Je třeba podněcovat podniky, aby při získávání výzkumných pracovníků zaujaly proaktivní postoj. Rovněž je třeba uvážit zvláštní opatření orgánů členských států ve spolupráci se soukromými institucemi a podniky, aby se odstranily praktické překážky stojící v cestě integraci státních příslušníků třetích zemí. Například otevření bankovního účtu se může ukázat jako složité a časově náročné.

4.4

Výbor poukazuje na procedurální potíže při vydávání víz pro osoby provádějící dobrovolnou činnost. Dobrovolná činnost je zvláštní činností, která není ani prací, ani studiem, ale do určité míry obsahuje prvky obou. Je třeba, aby byla dobrovolná činnost formálně uznána jako činnost, která opravňuje k vydání víza.

4.5

V této souvislosti se Výbor domnívá, že by bylo vítáno zapojení místních a regionálních orgánů.

4.6

Pokud jde o ustanovení, že členské státy mohou přiznat příznivější podmínky osobám, na které se návrh směrnice vztahuje, Výbor toto ustanovení vítá, neboť státům umožňuje vytvářet vlastní politiky na přilákání státních příslušníků třetích zemí. I když se to oblasti působnosti směrnice nedotýká, neměly by politiky členských států diskriminovat určité skupiny státních příslušníků nebo jednotlivce.

4.7

Výbor v rámci této politiky podporuje rozvoj partnerství v oblasti mobility a zdůrazňuje, že je nutné zlepšit spolupráci mezi EU a třetími zeměmi, aby se zajistil účinný „oběh mozků“. Rozvoj vzdělávání a výzkumu v Evropské unii by neměl probíhat tak, že třetí země budou přicházet o schopnosti vlastních občanů. Z návrhu Komise není jasné, jaké jsou konkrétní kroky v tomto směru.

4.8

Pokud jde o situaci studentů a nových skupin placených stážistů, souhlasí Výbor s návrhem, podle nějž by jim byl umožněn pobyt ve druhém členském státě po dobu od tří do šesti měsíců za předpokladu, že splňují obecné podmínky stanovené ve směrnici.

4.9

Výbor souhlasí se zlepšením přístupu studentů na trh práce v souladu s podmínkami stanovenými ve směrnici tím, že se jim umožní pracovat nejméně 20 hodin týdně. Každý členský stát určí v rámci sociálního dialogu se sociálními partnery maximální počet hodin týdně nebo dnů nebo měsíců ročně, kdy lze tuto činnost vykonávat, což nesmí být méně než 20 hodin týdně nebo odpovídající doba ve dnech nebo měsících ročně. Avšak s ohledem na to, že dokončení studií zůstává prioritním cílem, měly by být povolená doba práce omezena tak, aby dokončení studií bylo možné. Mělo by být pravidelně předkládáno potvrzení o pokroku ve studiích.

4.10

Výbor upozorňuje na důležitost zásady rovného zacházení se státními příslušníky třetích zemí jako se státními příslušníky hostitelského členského státu, pokud jde o přístup ke zboží a službám.

4.11

Výbor se ve svém stanovisku k zelené knize o ekonomické migraci přijatém v roce 2006 (1) a ve stanovisku k jedinému povolení přijatém v roce 2008 (2) vyjádřil pro to, aby bylo legálním migrantům přiznáno právo na vzdělávání a odbornou přípravu a rovné zacházení na pracovišti (pracovní podmínky, mzdy, výpověď, bezpečnost práce a zdraví na pracovišti, právo na sdružování atd.).

4.12

Členské státy by měly zajistit, že budou v praxi dodržována základní práva státních příslušníků třetích zemí.

4.13

Výbor se domnívá, že pro zajištění úspěchu této politiky je zásadní komunikační rozměr. Členské státy a evropské instituce by měly se státními příslušníky třetích zemí komunikovat a zajišťovat jim přístup ke kvalitním informacím.

4.14

Evropský hospodářský a sociální výbor bude i nadále působit jako prostředník mezi organizovanou občanskou společností a evropskými institucemi a bude se nadále snažit podporovat osvědčené postupy v oblasti přistěhovalectví a integrace.