4.10.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 299/17

1.1

Ve světě dochází k rychlým geopolitickým změnám. Dominantní postavení západního světa je zpochybňováno jak z hospodářského, tak z politického hlediska. Zatímco rozpočty na obranu se v Evropské unii snižují, výdaje na obranný průmysl v Číně, Indii, Brazílii, Rusku a dalších zemích naopak rostou. EHSV proto vyzývá Komisi a Radu, aby provedly celkové zhodnocení klíčových aspektů postavení a úlohy EU ve světě, které by mělo vyústit v přesvědčivou aktualizaci evropské zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky.

1.2

Obrannou politiku utváří strategické zájmy, pociťované hrozby a politické cíle zemí, které jsou v Evropě definovány převážně z národního hlediska. Zastaralé přístupy zřetelně vedou k rostoucí roztříštěnosti, nedostatkům, nadměrnosti a nedostatečné interoperabilitě evropských obranných kapacit. Argumenty pro zlepšení jsou nezpochybnitelné; uskutečnění tohoto cíle je otázkou politické vůle. Tento názor (1) přesvědčivě zazněl již v roce 1986! Současná situace je z hlediska politického, hospodářského i obranného mnohem naléhavější. EHSV vyzývá Radu, aby odpovědně pracovala na obranném štítu EU.

1.3

Bezpečnostní a obranná politika by měla posílit sebevědomí EU a členských států. Měla by budit důvěru společnosti a široké veřejnosti, dobře vybavených vojáků, podniků i pracovních sil v odvětví obrany. Občané EU mají právo být náležitě chráněni. Vzrůstá potřeba odpovídajících evropských zbraňových systémů schopných obstát i v budoucnosti. Současné izolované postupy členských států k dosažení tohoto cíle naprosto nedostačují a znamenají plýtvání penězi daňových poplatníků.

1.4

S ohledem na strategie a současné postupy Spojených států a dalších, nově vznikajících mocností a vzhledem k výlučné zodpovědnosti vlád za ochranu občanů a zajištění bezpečnosti zdůrazňuje EHSV, že je třeba definovat evropské strategické zájmy v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) (2). Trojúhelník zahraničních věcí a bezpečnosti, obranné a průmyslové kapacity je nedělitelný a je oporou postavení Evropy ve světě a jejích hospodářských a politických zájmů i hodnot, jako jsou lidská práva a demokracie. Měla by se zde přímo zapojit Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ).

1.5

EHSV zdůrazňuje, že pokud si Evropa přeje zachovat zdravý bezpečnostní a obranný průmysl dostatečného kritického objemu, jenž zajišťuje efektivnost a nákladovou účinnost, je nutné radikálně změnit přístup a strategie. Výsledkem musí být stabilní a předvídatelná budoucnost ozbrojených sil, která bude odpovídat významu Evropy v oblasti hospodářství a technologií. Vzhledem k velkým rozdílům mezi členskými státy nesou primární zodpovědnost v tomto ohledu členské státy, které jsou hlavními producenty.

1.6

Podle názoru EHSV existují pádné argumenty pro posílení plánování a aktivní koordinaci na evropské úrovni:

1.7

Kromě činností Evropské obranné agentury a balíčku obranného průmyslu z roku 2007 (3) požaduje EHSV vhodně koncipovanou evropskou průmyslovou politiku pro odvětví obranného průmyslu s jeho specifickými charakteristikami, jako jsou vládní požadavky a veřejné financování. V rámci strategie Evropa 2020 se tato průmyslová politika musí zakládat na sdílených pravomocích jednotlivých států a EU, kde budou plně účastny Evropská obranná agentura a Komise, stejně jako na konzultacích s obranným průmyslem a dalšími subjekty, mj. sociálními partnery, a dobře organizovaném sociálním dialogu.

1.8

Politiky a financování EU by měly propojit úroveň EU s národními investicemi, což by vedlo ke snížení roztříštěnosti a zdvojování veřejných výdajů, zvýšení kvality a interoperabilita.

1.9

Moderní výzkum a vývoj má zásadní význam pro rozvoj tolik potřebných zbrojních systémů nové generace. Takový výzkum a vývoj se nikdy nemůže financovat výhradně v rámci odvětví. Hlavní zodpovědnost zde nesou vlády. V důsledku toho výzkum a vývoj velmi ohrožují nynější rozpočtové škrty. Rada a zainteresované strany by měly neprodleně definovat a co nejdříve zahájit programy, které by pomohly evropskému průmyslu řešit nežádoucí závislosti na třetích stranách. Nutné jsou zde technologie s „dvojím užitím“. Programy EU pro výzkum a vývoj by měly mít podpůrnou úlohu. Měly by zajistit účinnou přeshraniční spolupráci v oblasti vývoje a výzkumu.

1.10

Další posilování technologické a průmyslové základny evropské obrany musí být v co největší míře plánováno. K tomu jsou nutná odpovídající opatření na úrovni Evropské unie (4).

1.11

Je potřebná těsnější spolupráce mezi Komisí, Evropskou obrannou agenturou a dalšími zainteresovanými stranami v EU. Nové nasazení sil v tomto směru ze strany předsedy Barrosa (5), místopředsedy Tajaniho a komisaře Barniera přichází ve správný čas. To platí i pro založení pracovní skupiny pro obranu. EHSV rovněž vítá přijetí usnesení EP z prosince minulého roku, které se zaměřuje na budoucnost evropské obrany a široké spektrum souvisejících otázek (6).

1.12

EHSV ve stejném duchu a s ohledem na posílení iniciativy pracovní skupiny Evropské komise pro obranu vyzývá Komisi, aby tyto otázky veřejně nadnesla. Komise by také měla zvážit poskytnutí reakce v míře přiměřené zjištěním, která vyplývají z rozdílů průmyslových a technologických schopností mezi členskými státy a z rozdílů v úrovni investic do výzkumu a obrany obecně.

2.1

Článek 42 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že společná bezpečnostní a obranná politika je nedílnou součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Čl. 42 odst. 3 dále stanoví, že pro provádění této politiky dávají členské státy Unii k dispozici vojenské kapacity. Evropská obranná agentura od roku 2005 usiluje o posílení průmyslové a technologické základny odvětví obrany a zajištění lepšího vybavení vojsk. Dosažený pokrok je nicméně jen velmi omezený.

2.2

Klíčovými prioritami je nyní dokončení vnitřního trhu a účinná finanční koordinace. Strategie Evropa 2020 zajišťuje oběma těmto cílům silnou podporu. Tento významný krok vpřed by se rovněž měl stát inspirací pro nové kroky v oblasti evropské obrany.

2.3

V odvětví obrany však k žádnému podobnému vývoji nedochází. Vojenský pakt uzavřený mezi Francií a Spojeným královstvím v roce 1998 byl příslibem nového postoje a nového začátku. Stejný duch těsné spolupráce v oblasti obrany se odrážel v založení Evropské společnosti pro vzdušnou obranu a vesmír (European Aeronautic Defense and Space Company, EADS) v roce 2003. Po tomto kroku nicméně nenásledovala další konsolidace. Je příznačné, že země LoI (země s významnou kapacitou výroby spojené prohlášením o záměru, tj. Francie, Německo, Spojené království, Itálie, Španělsko a Švédsko) navzdory předchozím záměrům dosud nepřinesly žádný životaschopný návrh racionalizace či konsolidace.

2.4

Stagnace vedla k tomu, že převážil vnitrostátní přístup s důrazem na vlastní produkci. V této oblasti tak dochází k určitému návratu na národní úroveň. Průmyslové společnosti se sídlem v Evropě se bez výjimky soustředí na vývozní trhy. Mezi vládami ani mezi průmyslovými partnery neexistuje žádný společný strategický koncept.

2.5

Mezitím se objevují nové výzvy, které budou potencionální trhy stále více ovlivňovat. Významnou výzvou je vývoj vyzbrojování v rozvíjejících se ekonomikách. V Číně, Rusku, Indii a Brazílii (zemích BRIC), následovaných některými menšími zeměmi, dochází k rychlému pokroku. Očekává se, že čínské rozpočtové výdaje na obranu vzrostou do roku 2015 ze současných 120 miliard EUR na 250 miliard. Výrazné navýšení svého rozpočtu na obranu do roku 2015 oznámilo i Rusko. USA vynakládá na odvětví obrany více než dvojnásobek celkového evropského rozpočtu: 450 miliard EUR oproti 204 miliardám EUR v roce 2007 a evropský rozpočet se nadále snižuje. Celkový evropský rozpočet na výzkum a vývoj představuje nanejvýš 20 % amerického rozpočtu. Na pracovní sílu je určeno 50 % evropského rozpočtu v oblasti obrany oproti 25 % v USA. Evropa má více vojáků ve zbrani, ale jejich vybavení je daleko slabší. Situace ve světě již nikdy nebude stejná jako v minulosti. Čas pracuje proti nám.

2.6

Mnoho studií v posledním desetiletí prosazovalo myšlenku přizpůsobení obranného průmyslu světovému trhu. Všechny studie zdůrazňují přetrvávající nedostatky, ukazuje se totiž, že trhy v oblasti obrany jsou velmi nedokonalé a většina států nadále podporuje svůj „vlastní“ obranný průmysl. Cílem snah o zlepšení trhů, jako byl obranný balíček EU z roku 2007, je odstranit některé nedostatky trhu a překonat divergenci vnitrostátních postupů.

2.7

Problémy, které je třeba vyřešit, mají komplexní povahu, částečně z důvodu velmi dlouhých časových lhůt mezi fází návrhu a fází uvedení produktů do provozu. EHSV se proto domnívá, že vhodnějším způsobem diskuse o této oblasti by byl širší přístup zohledňující technologické, hospodářské a sociální hledisko, oproti přístupu zohledňujícímu pouze aspekt obrany.

2.8

Klíčovým bodem jsou rozdílné strategické koncepty zemí s významným zbrojním průmyslem, zejména pokud jde o definici „podstatných národních bezpečnostních zájmů“ a vztah mezi národní bezpečností a vývozními trhy. Některé menší země mají přiměřeně rozvinutý průmysl, zatímco v jiných zemích výroba v tomto odvětví prakticky neexistuje. Přístupy všech zemí se zjevně liší v závislosti na jejich potřebách a potenciálu. Výsledkem je roztříštěnost a nesourodá vize obranného průmyslu. Rostoucí nedostatky používaných zbraňových systémů se projevily s bolestnou naléhavostí při nasazení v operacích, které probíhaly např. v Libyi. Tyto důsledky je třeba jednoznačně přiznat a vyhodnotit.

2.9

Tento vývoj se týká jak investic, tak zaměstnanosti. Obranný průmysl je odvětvím vyspělých technologií, které přímo zaměstnává 600 000 kvalifikovaných zaměstnanců a nepřímo další dva miliony. Existuje znepokojivý tlak na provádění dalších úsporných opatření. Výrobní místa jsou často silně regionálně koncentrována a mohla by se stát centry excelence, čelí však riziku, že budou postižena finančními škrty. Proběhne-li reorganizace a omezení výdajů neplánovaným a neuspořádaným způsobem, bude to mít na tato místa výrazně negativní dopad.

2.10

Otázka současného stavu zaměstnanosti je samozřejmě také hlavní prioritou jednotlivých vlád. To však může zbrzdit vývoj společné vize, která je nutná ke správnému řešení sociálních důsledků upadajícího obranného průmyslu včetně ztráty know-how a jejích dopadů na lidský kapitál. Společná vize by naopak prospívala vyvážené tvorbě pracovních míst a zamezila riziku, že vysoce specializovaní výzkumní pracovníci a odborníci v oblasti vědy a techniky budou odcházet do třetích zemí, což je v rozporu s cíli, jejichž dosažení si EU vytyčila ve strategii Evropa 2020.

2.11

Přístupy EU a mezivládní rámec mohou a musí fungovat se stejnou perspektivou. Pokud bude převažovat nezávislý přístup členských států, tak jakýkoli společný rámec přinese jen omezené výsledky a nevelký počet zlepšení, pokud jde o nadměrnou kapacitu, překrývání a roztříštěnost. Rozpory mezi koncepcí nezávislého přístupu členských států na jedné straně a finančními, technologickými, hospodářskými a sociálními potřebami na straně druhé jsou zřejmé.

2.12

Je proto znepokojivé, že cíl „sdružování a sdílení“, tj. organizace evropské vzájemné závislosti, nebyl stanoven prostřednictvím společné strategie. Přes široce pociťované vědomí změn mezinárodního kontextu není zjevně tlak z vnějšku natolik silný, aby se prosadily společné přístupy a společná řešení. Za pozornost stojí, že evropské země jsou naopak stále ochotny zůstávat při zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany závislé na USA, namísto toho, aby nakupovaly v Evropě.

2.13

Pokud si Evropa přeje zachovat zdravý bezpečnostní a obranný průmysl, který bude schopen vývoje a výroby špičkových systémů, a zajistit tak vlastní bezpečnost, musí dojít k radikální změně postojů a politik. Další vyčkávání by uspíšilo pokles kapacit pod úroveň, z níž by se EU v klíčových oblastech dostávala zpět na vrchol jen stěží. Bylo by to tím obtížnější, že omezování výdajů na výzkum a vývoj by přímo ovlivnilo celou generaci výzkumných pracovníků a kvalifikovaných zaměstnanců. Jestliže Evropa neuspěje, podniky a pracovní místa mohou zaniknout, stejně jako se může ztratit know-how, a Evropa pak zůstane vydána na milost ostatním. Je zapotřebí, aby si ti, kterým na Evropě a evropské bezpečnosti záleží, uvědomili naléhavost situace a nutnost přijmout opatření.

3.1

Smlouva o Evropské unii správně zdůrazňuje nerozdělitelné spojení zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky. Účinná zahraniční politika musí stavět na přesvědčivých obranných kapacitách. Odpovídající obranné kapacity musí být navrženy a rozvíjeny s ohledem na pociťované hrozby a schválené cíle ve velmi složitém a křehkém mezinárodním kontextu.

3.2

Stěžejním faktorem je postavení a úloha EU ve světě zítřka, které zohlední rychle se měnící geopolitickou situaci, za níž se na světové scéně objevuje stále větší počet aktérů. EHSV se domnívá, že z tohoto hlediska nastal nejvyšší čas ke koordinovanému evropskému úsilí. Minulé i nedávné zkušenosti svědčí o tom, že přetrvávající tradiční přístupy s sebou nesou riziko, že Evropa a členské státy budou odstaveny na vedlejší kolej.

3.3

EHSV požaduje pro evropské ozbrojené síly stabilní a předvídatelnou budoucnost, která bude odpovídat významu Evropy v oblasti hospodářství a technologií. Doba potřebná k dovedení navrhovaných systémů do stádia operační použitelnosti je velice dlouhá, takže rozhodnutí jsou nutná již letos.

3.4

Ze sociálního a politického hlediska zdůrazňuje EHSV čtyři důležité aspekty, které souvisí s nutností vytvořit účinné evropské obranné kapacity:

3.5

Debata o budoucnosti SBOP probíhá i v současnosti, ačkoli se o ní v těchto pojmech hovoří jen zřídka. Řada projednávaných témat, jako je použití bojových skupin, neshody ohledně zřízení jediného operačního velitelství, financování misí SBOP EU, hledání příspěvků na tyto mise a výzvy k přezkumu evropské bezpečnostní strategie, se ve skutečnosti týká SBOP, přestože není výslovně zmiňována. Začít tuto politiku nazývat jejím pravým jménem by znamenalo krok vpřed. Kromě toho by mělo být v rámci všech jednání o těchto důležitých otázkách rovněž zohledněno, jaké bude mít přijetí (nebo nepřijetí) rozhodnutí důsledky pro průmysl. Prokáže se tak i silné spojení mezi průmyslovými kapacitami a prováděním SBOP. Primární zodpovědnost zde nesou vlády.

3.6

Klíčový význam má transatlantické partnerství a NATO. Američané dlouhodobě důrazně kritizují způsob, jakým Evropané plní své obranné povinnosti v rámci Aliance. Na obou stranách Atlantiku se nepřestávají ozývat výzvy k vytvoření „evropského pilíře“ NATO. Vývoj se však zatím ubíral opačným směrem.

3.7

To, že nebyl skutečný „evropský pilíř“ vytvořen, má hluboké politické kořeny. V Evropě se nadále nedostává politické vůle k tomu, aby byly definovány evropské strategické zájmy nebo společné klíčové vojenské kapacity. Naproti tomu USA a další země používají koncepci strategických činností, která zahrnuje všechny oblasti výzkumu a průmyslu přispívající ke globální bezpečnosti jejich občanů, ať už v civilní nebo vojenské oblasti.

3.8

S ohledem na tyto souvislosti se EHSV domnívá, že při vytváření „evropského pilíře“ by měla být přílišná závislost evropských vojenských kapacit na USA nahrazena vyváženějším vztahem. Je velice potřebná diskuse o společných evropských strategických zájmech, což je ve výlučné zodpovědnosti vlád členských států. Souběžně je nutné zahájit co nejdříve systematické plánování prostřednictvím spolupráce mezi evropskými institucemi, členskými státy a obranným průmyslem a postupně přehodnotit postupy členských států, které automaticky nakupují hotová řešení v USA.

3.9

Zlepšení podmínek pro oboustranně vyváženou spolupráci obranného odvětví s průmyslem Spojených států by bylo přínosné jak z průmyslového, tak z finančního hlediska.

4.1

Mezi zahraniční a obrannou/bezpečnostní politikou a obranným průmyslem existuje těsný vztah. Navzdory privatizaci v odvětví mají vlády velký podíl na obranném průmyslu jako zákazník, regulátor a poskytovatel vývozních licencí.

4.2

Obranný průmysl má k působení na vývozních trzích značný manévrovací prostor. Je tomu tak částečně z důvodu privatizace a částečně díky podpoře vlád: v důsledku hospodářské krize byli někteří ministři obrany explicitně pověřeni podporou vývozu. Krize v každém případě odvětví obrany nutí, aby vývoz považovalo za klíčovou součást svého obchodního modelu. Rok 2011 byl pro evropské podniky z hlediska zisku v průměru velmi úspěšný. Společnostem se rovněž poměrně dobře daří rozvíjet produkci „dvojího užití“.

4.3

Státy globálního významu jako Čína, Indie nebo Brazílie mají v oblasti zahraniční politiky své vlastní ambice, které se projevují navyšováním rozpočtů na obranu. To v současné době vytváří příležitosti pro evropský vývoz. Jak dlouho však bude tato situace trvat? Odvětví nadále dosahuje poměrně dobrých výsledků, ale jeho výkony se z velké části zakládají na investicích, které se uskutečnily před 20 až 25 lety. Další omezování nebo stagnace investic v současnosti by již způsobily nezvratné dopady v blízké budoucnosti.

4.4

Kromě toho je realistické očekávat, že rozvíjející se velmoci zahájí budování vlastního průmyslu nezávisle na průmyslu západního světa a že následně začnou jako budoucí konkurenti Evropy na trzích třetích zemí ve stále větší míře blokovat dovoz ze západních zemí nebo jej podmiňovat splněním určitých požadavků.

4.5

V současné době se v Evropě neplánuje zahájení žádných nových významných programů, což bude mít nepochybně dopad na úspěšnost budoucího vývozu. Kromě toho již delší dobu žádná klíčová rozvíjející se země neprojevila zájem o významnější převod technologií a výroby na své území.

4.6

Jednorázové vývozní smlouvy budou s velkou pravděpodobností využívány ke zkopírování technologií ze západních zemí. Alternativou k blokování dovozu by pro západní země mohlo být budování výrobních (a vývojových) kapacit v dotčených zemích. Otázka, do jaké míry by takový vývoj ovlivnil výrobu a pracovní příležitosti v Evropě, je v současnosti z velké části spekulací. V dlouhodobějším horizontu je pravděpodobné, že postavení evropského průmyslu budou podrývat rozvíjející se velmoci. Posílení technologie a výroby v těchto zemích bude mít vliv rovněž na evropské (potencionální) vývozní trhy v dalších třetích zemích. Soupeření produktů i cen se stane intenzivnějším.

4.7

S ohledem na dobu potřebnou k vývoji a výrobě a vzhledem k technologickým investicím a průběžným inovacím Evropa potřebuje cílenou koordinaci, která zajistí moderní, soběstačný obranný průmysl. Vzhledem k tomu, že velikost trhu je vymezena převážně hranicemi jednotlivých států, zbrojní průmysl se téměř automaticky nachází pod kritickou úrovní, a to i ve velkých členských státech. Vývoz do třetích zemí může tuto situaci do určité míry zmírnit, budoucnost je však nejistá, neboť tržní podmínky jsou často nestabilní.

4.8

Neustále snižování rozpočtů, jež za současných okolností přináší značná omezení, by mělo být varovným signálem. Má dopad na rozpočty pro investice a zadávání zakázek, zvláště tehdy, zůstávají-li provozní náklady a náklady na údržbu na stejné úrovni, nebo v důsledku probíhajících vojenských operací (například v Afghánistánu, v Libyi, operace proti pirátům aj.) dokonce stoupají.

4.9

Výsledkem je odkládání nebo dokonce rušení investic, které mají pro průmysl klíčový význam, protože zajišťují udržování a obnovu kapacit v oblasti výroby a vývoje. Kromě toho bude samotný průmysl v nepříznivém období méně ochoten do této údržby nebo do nových aktivit investovat. Potřebné investice lze zajistit pouze prostřednictvím dobře organizované spolupráce.

4.10

EHSV obhajuje promyšleně vypracovanou evropskou průmyslovou politiku pro odvětví obrany, od navrhování systémů po fázi provozu. To je záležitost specifické odvětvové politiky. Ze samotné své podstaty je toto odvětví veřejným trhem. Na výzkum a vývoj musí být poskytovány finanční prostředky přesahující základní kapitál, a to kvůli neziskovosti počátečních marží a kvůli specifickým vládním požadavkům. Je třeba stanovit klíčové evropské průmyslové kapacity a investiční politiky a podpořit tak silnou evropskou produkci. Vzhledem k tomu, že žádná země nemá dostatečné zdroje k tomu, aby financovala vlastní zbraně „nové generace“, je nutné propojit vnitrostátní a evropské cíle, stejně jako vnitrostátní a evropské zdroje, a to z finančního i průmyslového hlediska. Řízení by se mělo zakládat na sdílených pravomocích EU a jednotlivých států v souladu se schválenou strategií Evropa 2020. To rovněž představuje účinný způsob, jak zlepšit koordinaci mezi evropskými institucemi a v rámci Komise, která stále zdaleka nenaplňuje svůj potenciál. V tomto ohledu může být cennou podporou pracovní skupina, která brzy začne fungovat jako platforma pro jednání o prioritách, kapacitách a nedostatcích – Komise, Evropská obranná agentura (EOA) a Evropská služba pro vnější činnost.

4.11

Ústředním tématem je výzkum a vývoj. Obranný průmysl je průmyslovou činností, která využívá špičkové technologie a vyžaduje vysokou úroveň znalostí, nezbytnou rovněž pro plnohodnotný vývoj prototypů. Výzkum a vývoj se téměř nikdy nemůže spoléhat výhradně na zdroje z průmyslu. Vývoj a životnost systémů jsou zkrátka příliš dlouhé a finanční dopad příliš velký na to, aby mohl průmysl nést všechna finanční rizika. Ze zkušeností vyplývá, že za všemi úspěšnými programy stojí společné úsilí vlád a průmyslu.

4.12

Velmi vysoký podíl prostředků na výzkum a vývoj v oblasti obrany ve světě pochází od vlád, a to buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím nákupů. Není překvapivé, že obranný průmysl se vzhledem k povaze svých produktů zpravidla vyhýbá příliš velkému finančnímu riziku. Vládní škrty mohou zvláště ohrozit výzkum a vývoj v oblasti obrany.

4.13

Kromě průmyslové konsolidace jsou proto zapotřebí dostatečné a sdružené finanční prostředky na výzkum, technologii a vývoj, sjednané mezi členskými státy, Komisí a průmyslem. Investice v oblasti obrany vyžadují vysokou míru financování výzkumu, vývoje a technologických projektů. Vedle toho je nutné zajistit přístup ke klíčovým technologiím. Pokud by technologie zásadní pro vývoj a výrobu přestaly být kvůli zavedeným omezením vývozu přístupné, dosažení cílů v oblasti evropské bezpečnosti by bylo vážně ohroženo.

4.14

Výzkum a vývoj prováděný mimo obranné organizace hraje vzhledem k pokroku dosaženému nezávislou vědou a technologií v řadě oblastí stále důležitější roli. Zda má být výzkum a vývoj označen jako „obranný“ nebo „civilní“, lze často určit až v posledních fázích vývoje na základě konečného využití. Výzkum a vývoj „dvojího užití“ je čím dál tím významnější pro obranné aplikace, viz například IT. Je proto zásadní, aby evropská technologická a průmyslová základna obrany (European Defence Technological and Industrial Base, EDTIB) tento výzkum a vývoj „dvojího užití“ podporovala, zejména proto, že umožňuje financování mimo rámec obranných společenství.

4.15

Na veřejném financování výzkumu a vývoje na úrovni EU by se měly shodnout členské státy. Lze jej zajistit prostřednictvím osmého rámcového programu nebo prostřednictvím samostatného fondu, nejlépe za pomoci balíčků zahrnujících oblasti pokročilého výzkumu, například nanotechnologie a umělou inteligenci. Vzhledem ke vztahu mezi obranným průmyslem a veřejným sektorem je třeba naplánovat zvláštní postupy.

4.16

Klíčovou úlohu by podle evropské rámcové spolupráce měly hrát Evropská obranná agentura a Komise, mimo jiné proto, aby se zabránilo každodennímu politickému vměšování. Evropská obranná agentura by měla také dostat příležitost plně zastávat svou úlohu ve smyslu Lisabonské smlouvy (7).

4.17

Zásadní význam pro průmyslový program a program výzkumu a vývoje v oblasti obrany má vhodná pracovní síla s nejnovějšími znalostmi (8). To představuje další pádný argument pro to, aby byl namísto neorganizované restrukturalizace zaveden stabilní rámec pro výzkum, vývoj a průmysl. Je třeba mít na paměti, že pracovní síla v obranném průmyslu je základem pro výstavbu budoucích obranných kapacit. Konzultace a komunikace s podniky, ústavy výzkumu a vývoje, vysokoškolské vzdělávání, vojenské organizace a zainteresované odborové svazy musí pomoci zajistit, aby byla probíhající restrukturalizace i na budoucnost zaměřená výroba zbrojní techniky v Evropě náležitě zorganizována.

4.18

Kvůli rozpočtovým omezením je nutné zabývat se překrýváním a neúčinností. Kontrolovaná konsolidace není nutně synonymem pro výstavbu velkých společností. Jedná se o vytvoření dostatečného objemu a kvality na základě mezinárodních norem, které zajistí konkurenceschopné postavení na domácích trzích a ve třetích zemích. Je stále potřebnější koordinovat plánování projektů na evropské úrovni jak ze strany vlád, tak ze strany příslušných aktérů EU a podniků.

4.19

Rozdíly ve velikosti a výkonnosti odvětví jsou skutečností. Členské státy se výrazně liší, i pokud jde o význam tohoto průmyslu. Jedním z cílů dohody mezi zúčastněnými zeměmi by mělo být zajištění toho, aby se do významných projektů zapojily podniky v zemích mimo LoI (tj. mimo hlavní producenty). Tento přístup je nejen politicky žádoucí, ale rovněž podporuje plodné vztahy mezi velkými a menšími společnostmi i výzkumnými ústavy. Jako dodavatelé by malé a střední podniky měly úspěšně přispívat k inteligentním specializačním řetězcům.

4.20

Zvláštní pozornost je třeba věnovat pocitu zranitelnosti, který panuje v zemích střední Evropy v důsledku jejich exponované zeměpisné polohy. EHSV zdůrazňuje, že je třeba náležitě začlenit poznatky a dovednosti, které jsou k dispozici v zemích střední Evropy, do probíhajících a budoucích obranných projektů, protože je jednak třeba zajistit, aby se občané v těchto zemích cítili dobře chráněni, a také protože je žádoucí plně využít specifické odborné poznatky v oblasti obrany.

4.21

Integrací evropského trhu s vojenským materiálem by vznikl stabilnější domácí trh. Kromě sloučení stávajících trhů jednotlivých států by evropský trh podpořil harmonizaci nebo dokonce standardizaci požadavků a pravidel pro zadávání zakázek mezi různými členskými státy. Větší harmonizace či standardizace by zlepšila finanční a hospodářské podmínky, což by posílilo konkurenceschopnost evropských společností na světovém trhu.

4.22

Evropský obranný trh by měl dosahovat kritického objemu. V této souvislosti EHSV poukazuje na škodlivé následky toho, když členské státy nadále nakupují hotové produkty v zahraničí, zejména v USA. Tato praxe zaprvé ohrožuje výhody evropského trhu pro podniky; ceny za takové výrobky obranného průmyslu by pro evropské zákazníky následně vzrostly, kdyby byl podnikům znemožněn prodej na trzích třetích zemí, kde bude (státní) konkurence nabývat na intenzitě. Zadruhé evropské země, které kupují hotové produkty v USA, platí americké technologické náklady, které jsou v ceně těchto produktů zahrnuty.

4.23

S ohledem na finanční a mezinárodní politickou perspektivu je třeba zahájit zásadní evropskou debatu a vyvodit z ní praktické závěry. Nebudou-li všechny členské státy ochotny účastnit se společného rámce, měla by převážit zásada „posílené spolupráce“. Ukazuje se, že větší integrace a pozitivní přístup k nákupu evropských produktů představuje jediný způsob, jak se přiblížit velikosti trhů srovnatelné s trhy v USA. Bez efektivního domácího trhu existují důvody pro vážné pochybnosti o tom, zda má evropský průmysl naději být konkurenceschopný na světové úrovni.

5.1

Průmyslová struktura různých ozbrojených sil – pozemních, námořních, vzdušných – se v jednotlivých státech značně liší. V řadě oblastí již nelze žádný jednotlivý stát považovat za schopný vyvíjet výzbroj nové generace vlastními silami.

5.2

Pouze v pozemním odvětví existuje omezený počet velkých společností, které jsou díky systémové integraci s to vyvíjet a vyrábět hlavní bojové tanky a lehčí vojenská vozidla. Přední evropští producenti sídlí ve Francii, Německu a Spojeném království. Existuje celá řada subsystémových výrobců a dodavatelů ve třetím sledu, mezi nimiž jsou nedostatečně zastoupeni ti ze střední Evropy.

5.3

Mnoho zemí buduje svůj „vlastní“ námořní průmysl a staví vojenská plavidla v široké škále velikostí a složitosti podle jednotlivých zemí. Vůdčí postavení zastávají země LoI a Nizozemsko, a to rovněž v oblasti návrhů a komplexních zařízení pro výzkum vojenských plavidel, což je činnost zcela odlišná od vývoje civilního lodního stavitelství. I zde existuje celá řada subsystémových výrobců a dodavatelů ve třetím sledu.

5.4

Vojenské letouny jsou vyvíjeny a vyráběny pouze v několika zemích. Průmysl je soustředěn v malém počtu převážně nadnárodních společností, které působí na evropské i vyšší úrovni. Vojenský letecký průmysl je koncentrován zejména v Evropské společnosti pro vzdušnou obranu a vesmír (EADS) a ve společnostech BAE Systems, Dassault a Saab-Aircraft. Pokročilý výzkum v oblasti aerodynamiky se omezuje na několik zemí.

5.5

Odvětví elektroniky zahrnující ovládání, komunikaci a řízení, které je zastoupeno hlavními průmyslovými subjekty jako Thales, BAE Systems a Finmeccanica, má pro obranu čím dál tím větší význam. Pro největší evropské skupiny působící v oblasti elektronického průmyslu – Philips a Siemens – má obrana spíše menší význam. Každopádně je v případě těchto podniků objem produkce v rámci nákladově efektivní sériové výroby specifických elektronických součástí, jako jsou integrované obvody pro obranu, příliš malý. Zapojení těchto velkých průmyslových skupin nicméně podtrhuje význam „dvojího užití“ v této oblasti.

5.6

Pokud jde o střelivo a výbušniny, řada podniků v posledních desetiletích postupně zanikla, částečně kvůli omezením souvisejícím se životním prostředím. Požadavky na veřejnou bezpečnost takové podniky nutí, aby svá starší výrobní místa buď přesunuly, nebo je jednoduše zrušily.

5.7

Přístup ke klíčovým technologiím má zásadní význam a měl by být podporován v rámci SBOP. Totéž platí pro některé materiály, jako jsou uhlíková vlákna nebo materiály pro elektronické součástky.

5.8

Velkou podporou může být obranný balíček z roku 2007, přijatý v roce 2009. Členské státy měly povinnost provést příslušné směrnice v létě 2011. Je stále příliš brzy na příznivé či skeptické hodnocení, pokud jde o jejich dominový efekt při vytváření vnitřního trhu. Proces ještě není u konce a je třeba vyčkat, zda se podaří dosáhnout cíle, jímž je převod obranných produktů v rámci Společenství a vyjasnění pojmů, jako jsou „podstatné národní bezpečnostní zájmy“.

5.9

Článek 346 SFEU umožňuje výjimku z právních předpisů EU o veřejných zakázkách v případě opatření nezbytných k ochraně podstatných zájmů bezpečnosti státu. Tak široká formulace může bránit nerušenému vývoji trhu, zejména v potřebných dodavatelských řetězcích. EHSV se vyslovuje pro konkrétnější interpretaci článku 346, která by otevírala dostatečné možnosti pro evropská řešení a optimální evropské dodavatelské řetězce, posilovala bezpečnost dodávek, dostupné specializace v členských státech a nákladovou účinnost.

5.10

Podmínka ohledně národní bezpečnosti informací přináší problémy podobné těm, které jsou uvedeny v bodě 5.9, a je třeba ji také přezkoumat. Představuje rovněž důležité a citlivé téma v souvislosti se zapojením evropských podniků do obranných projektů v USA.

5.11

„Sdílení a sdružování“, včetně společných vzdělávacích programů, by mělo být programem zaměřeným do budoucna. Základní podmínkou je, aby nezůstalo jen u slov a sliby nahradilo konkrétní plánování a cílený přístup s jasně stanovenými kroky. Dokud však nepanuje shoda ohledně obranných doktrín, uskutečňovat „sdílení a sdružování“ v praxi bude velmi obtížné.