19.2.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 54/8

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Island jako kandidátská země

(průzkumné stanovisko)

(2011/C 54/02)

Zpravodajka: paní CARR

Místopředseda Evropské komise Maroš ŠEFČOVIČ a evropský komisař pro rozšíření Štefan FŰLE, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, požádali dopisem ze dne 28. dubna 2010 EHSV o vypracování průzkumného stanoviska k tématu

Island jako kandidátská země.

Specializovaná sekce Vnější vztahy, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 27. října 2010.

Na 467. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 8. a 9. prosince 2010 (jednání dne 9. prosince 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 170 hlasy pro, 1 hlas byl proti a nikdo se nezdržel hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Veřejné slyšení konané na Islandu v září 2010 potvrdilo, že v současné době zde probíhá skutečně krušný boj ohledně podpory veřejnosti týkající se žádosti Islandu o členství v EU. Přestože je členství v EU i nadále velmi diskutovanou otázkou, podpora přístupových jednání se v nedávné době zvýšila – 64 % dotázaných si přeje pokračovat v přístupových jednáních o členství v EU, spíše než tuto žádost stáhnout. To představuje v porovnání s předchozími průzkumy značné zvýšení podpory přístupových jednání.

1.2   Výbor se domnívá, že přišla chvíle, aby se proevropské organizace více zapojily do veřejné diskuse a prokázaly, že členství v EU bude mít pro Island i pro EU pozitivní přínos. EHSV by mohl převzít vedoucí roli a pořádat akce zaměřující se především na úlohu organizací reprezentujících různé zájmy.

1.3   EHSV jednoznačně podporuje členství Islandu v EU a zdůrazňuje význam zapojení islandské občanské společnosti do přístupových jednání. Sociální partneři hrají tradičně významnou roli v politickém procesu na Islandu a mají již vytvořeny vazby na EHSV a evropské zastřešující organizace.

1.4   Stejně jako sociální partneři klade Výbor důraz na potřebu širšího zapojení občanské společnosti z různých zájmových skupin. Během procesu přistoupení je kromě tradičnějšího sociálního dialogu potřeba zajistit i dialog občanský.

1.5   Výbor doporučuje, aby byl pro Island co nejrychleji zřízen Smíšený poradní výbor, stejně jak tomu bylo v případě ostatních zemí před přistoupením. Výbor věří, že bude vhodným mechanismem pro výměnu názorů a informací mezi islandskou občanskou společností a členskými státy EU, k vyjadřování společných doporučení a stanovisek určených partnerům ve vyjednávání a zejména pro posílení úlohy organizací skupiny III během přístupových jednání.

1.6   Island je vzhledem ke svému vysokému politickému a hospodářskému rozvoji a členství v Evropském hospodářském prostoru (EHP) obecně dobře připraven na plnění závazků vyplývajících z členství v EU (navzdory selhání islandské ekonomiky v nedávné krizi), zejména v oblastech, na něž se vztahuje Dohoda o EHP. Výbor se též domnívá, že Island by jako členský stát EU mohl přispět k rozvoji různých politik EU, například orientovaných na udržitelný rybolov, obnovitelné zdroje energie a arktickou dimenzi. Island není v současnosti zastoupen v institucích EU s rozhodovací pravomocí.

1.7   Přestože již Island uplatnil podstatnou část acquis EU, v některých klíčových oblastech, jako je rybolov a zemědělství, přetrvává řada problémů. EHSV zdůrazňuje, že skupiny občanské společnosti působící v těchto oblastech musí sehrát klíčovou roli během procesu přistoupení. Je rovněž nezbytné, aby byly do procesu přistoupení zapojeny další důležité skupiny s cílem podpořit islandskou vládu při přístupových jednáních.

1.8   Některé vlivné organizace občanské společnosti již vyjádřily svůj nesouhlas se snahou Islandu stát se členským státem EU. Za těchto okolností je nadmíru důležité, aby organizace, jež se k přistoupení vyjádřily kladně, zahájily v brzké době veřejnou diskusi ohledně přínosu členství v EU pro Island i pro EU. EHSV se s přihlédnutím ke konsensuálnímu přístupu na evropské úrovni domnívá, že by bylo přínosné uspořádat širší diskusi na národní a evropské úrovni, a pomoci tak organizacím i veřejnosti s utvářením jejich názorů během tohoto demokratického procesu.

1.9   Negativní přístup islandské veřejnosti k členství v EU je částečně způsoben nevyřešeným sporem ohledně banky Icesave. Je tedy o to důležitější zapojit občanskou společnost do konstruktivního dialogu o otázce členství v EU. EHSV trvá na tom, že by tato kauza měla být vyřešena nezávisle na přístupových jednáních a že se nesmí stát překážkou v procesu přistoupení Islandu.

2.   Současná situace

2.1   Island požádal o členství v EU v červenci 2009 a dne 24. února 2010 vydala Komise k této žádosti kladné stanovisko. Dne 17. června 2010 rozhodla Evropská rada zahájit přístupová jednání a vyzvala Radu, aby přijala obecný rámec pro jednání. Evropský parlament schválil rozhodnutí dne 28. června 2010. První schůze mezivládní konference se konala dne 27. července 2010.

2.2   Island již uplatnil velkou část acquis EU prostřednictvím Dohody o EHP a dohody o přidružení k schengenskému acquis. To usnadní proces prověřování a následující jednání o jednotlivých kapitolách. V některých klíčových oblastech, jako je zemědělství, rybolov a měnová politika, však přetrvává řada problémů. Proces prověřování byl zahájen a má být dokončen v červnu 2011.

2.3   Island plně splňuje politická kritéria pro členství v EU stanovená Evropskou radou na zasedání v Kodani v roce 1993. Island je bohatě rozvinutou zastupitelskou demokracií se silnými institucemi, s rozsáhlým systémem ochrany základních a lidských práv, respektující zásady právního státu.

2.4   Jeho veřejná správa je obecně účinná a nezávislá na politickém vlivu. Nedávný finanční otřes však doprovázel politický zvrat, a vznikla tak potřeba administrativní reformy. Podle názoru Komise upozornila finanční krize na otázku možného střetu zájmů způsobeného úzkými vazbami mezi politickými a podnikatelskými kruhy. Z tohoto důvodu budou pravděpodobně potřebné další reformy. Reforma veřejné správy již byla zahájena a zabývala se některými výhradami vznesenými Komisí.

2.5   Navzdory vážným následkům hospodářské krize je Island funkčním tržním hospodářstvím, jež je schopno dobře zvládat konkurenční tlaky a tržní síly v EU. Islandská vláda přijala v rámci boje s krizí náročná úsporná opatření, navrhla politiky k diverzifikaci hospodářství a doufá, že do konce roku 2010 opět nalezne pozitivní růst. Hlavním cílem současné vlády je nalézt rovnováhu veřejného rozpočtu do roku 2013 a zároveň vytvářet pracovní místa a podporovat inovaci pro obnovu konkurenceschopnosti Islandu do roku 2020.

2.6   Island je obecně považován za přirozeného kandidáta na členství v EU; má dobře rozvinutou demokratickou kulturu a vysokou míru souladu s acquis, a může tedy dokončit přístupová jednání relativně rychle za předpokladu, že do přistoupení plně sladí své právní předpisy s acquis. Pokud bude proces vyjednávání úspěšný a Islanďané schválí přistoupení k Unii v referendu, stane se Island členským státem s nejmenším počtem obyvatel (na Islandu žije přibližně 317 000 osob).

2.7   Jakmile Island podal žádost o členství, bylo založeno deset vyjednávacích skupin odpovídajících za jednání v různých oblastech. Sociální partneři a další klíčové organizace jsou dobře zastoupeni a mají mandát v příslušných skupinách. Přestože jsou za vyjednávání odpovědní úředníci, byly pozvány skupiny, jichž se přistoupení nejvíce dotkne, aby se zúčastnily přípravných prací vyjednávacích týmů a přímo se zapojily do procesu.

2.8   Politikou islandské vlády je plně zapojit občanskou společnost do procesu přistoupení. Zahraniční výbor islandského parlamentu zohlednil při vypracovávání svého stanoviska k členství v EU připomínky organizací občanské společnosti, jednotlivců a institucí. Tento výbor ve svých závěrech uvedl, že bude zřízeno rozsáhlé konzultační fórum, v jehož rámci se bude diskutovat o stavu přístupových jednání a vyjednávacích pozicích Islandu v jednotlivých oblastech.

2.9   Přes všechny tyto pozitivní signály spočívající v zapojení občanské společnosti do procesu přistoupení, utrpěla důvěryhodnost Islandu v některých členských státech EU z důvodu bankovní krize a sporu ohledně Icesave. Postoj Islanďanů k EU je proměnlivý. Průzkum veřejného mínění organizace Gallup z července 2010 ukazuje, že 60 % obyvatel podporovalo stažení žádosti o členství v EU, avšak na konci září se podle jiného průzkumu deníku Fréttablaðið vyjádřilo 64 % dotázaných pro dokončení jednání, aby se o této otázce mohlo hlasovat v referendu. Je tedy obtížné stanovit, zda se postoj Islanďanů k EU změnil, avšak je jisté, že zde existuje vysoká poptávka po více faktických údajích o EU a členství v EU. Zdá se, že Islanďané si stále více přejí získat informace o EU a procesu přistoupení, aby mohli svá budoucí rozhodnutí zakládat spíše na solidních znalostech, než na výmyslech a obavách.

3.   Vztahy s EU

3.1   Island udržuje úzké vztahy s Evropskou unií prostřednictvím Dohody o EHP, která vstoupila v platnost v roce 1994. Dohoda o EHP zajišťuje třem státům Evropského sdružení volného obchodu účast na vnitřním trhu EU. Jakmile Island podal svoji žádost o členství, EU zřídila v této zemi své zastoupení. Do té doby spadal Island pod zastoupení v Oslu.

3.2   Dohoda o EHP požaduje vysokou míru sladění acquis EU s islandskými vnitrostátními právními předpisy. Island přijal většinu ustanovení týkajících se čtyř svobod. Existuje pouze několik oblastí domácí politiky, na něž se dohoda o EHP nevztahuje a někteří ji takřka přirovnávají k členství v EU. Procentní podíl právních předpisů týkajících se vnitřního trhu, jež byly do července 2009 provedeny do vnitrostátních právních předpisů, dosáhl stejné úrovně, jako je průměr členských států EU.

3.3   Přestože není svoboda, bezpečnost a právo součástí Dohody o EHP, Island se zapojil i do této politické oblasti prostřednictvím dohody o přidružení k schengenskému acquis. Severské členské státy EU požádaly o přistoupení k Schengenu s podmínkou, že bude nalezeno řešení pro zachování Severské pasové unie s Islandem a Norskem. Z tohoto důvodu tyto dvě země uplatňují schengenské acquis od března 2001.

3.4   Pokud jde o zapojení do rozhodovacího procesu EU, Dohoda o EHP zprostředkovává zejména kontakty s Komisí. Podle článků 99 a 100 Dohody o EHP se mohou státy ESVO EHP zapojit do prací skupiny odborníků Komise a pracovních skupin komitologických výborů. Státy ESVO EHP však nemají žádné formální vztahy s Radou ani Evropským parlamentem.

3.5   Islandští sociální partneři jsou zapojeni do Smíšeného poradního výboru EHP s EHSV. Na politické úrovni se Island účastní Smíšeného parlamentního výboru EHP. Společně s Norskem se též zapojuje do neformálních schůzí mezi severskými a pobaltskými zeměmi před zasedáním Rady, během nichž se snaží prosadit své názory.

3.6   Kromě toho, že Island není plně zapojen do rozhodovacího procesu EU, je hlavním rozdílem mezi jeho postavením v rámci Dohody o EHP a členstvím v EU to, že Dohoda o EHP nezřizuje nadnárodní instituce oprávněné vydávat právní předpisy, které by měly přímou platnost v členských státech. Dohoda o EHP též nepočítá s přidělením soudních pravomocí. Zároveň by však členství v EU poskytlo Islandu zastoupení ve všech institucích a rozhodovacích orgánech EU.

3.7   Přestože Island udržuje úzké vztahy s EU, až do nedávné doby si přál zůstat mimo Unii. Tento postoj obecně souvisel s různými faktory, zejména s požadavkem zachovat si vnitrostátní kontrolu nad rybolovnými zdroji. Společná zemědělská politika je též nepopulární mezi islandskými zemědělci, kteří se obávají konkurence levnějších výrobků z kontinentu. V některých skupinách islandské populace existují silné nacionalistické tendence a někteří vedoucí političtí činitelé měli obecně negativní přístup ke všemu, co by mohlo ohrozit svrchovanost této země. Někdy se uvádí, že politický postoj Islandu vůči EU je možno odůvodnit jeho zeměpisnou izolací, jeho úzkými vztahy se Spojenými státy v oblasti bezpečnosti během studené války, malou správní strukturou a volebním systémem upřednostňujícím venkovské oblasti. Dohoda o EHP až do vypuknutí finanční krize celkem dostatečně sloužila zájmům Islandu.

3.8   Navzdory výše uvedeným faktorům byla v průběhu let velká část populace pro udržování úzkých vztahů s EU. Pád islandského finančního systému v říjnu 2008 vedl k dalšímu posunu tohoto názoru ve prospěch členství v EU a přijetí eura. V červenci 2009 hlasoval islandský parlament pro podání žádosti o členství v EU. Islandská veřejnost a politické strany však mají na tuto věc odlišné názory.

3.9   Členství Islandu v EU by prospělo jak EU, tak i Islandu. Přispělo by k zeměpisné celistvosti EU, která by získala opěrný bod v oblasti Arktidy a možnost účastnit se Arktické rady. Pro Island by členství v EU znamenalo posílení jeho postavení při hledání lepších forem mnohostranné správy Arktidy. Členství by rovněž mohlo obnovit mezinárodní důvěryhodnost Islandu a mohlo by mít stabilizační efekt na jeho měnu a hospodářství jako celek. Island by jako členský stát EU mohl více přispět do politiky Severní dimenze, k rozvoji a využívání obnovitelných zdrojů energie a zelenější ekonomice v EU.

3.10   Mnoho důležitých oblastí nespadá do pole působnosti EHP nebo schengenské spolupráce, a proto přetrvává řada problémů. Některé z těchto oblastí budou pravděpodobně během vyjednávání působit potíže. Rybolov a zemědělství budou se vší pravděpodobností velice citlivým bodem a organizace občanské společnosti působící v těchto oblastech sehrají během procesu přistoupení klíčovou roli. Proces přistoupení by měl být dobrovolný a konsensuální dvoustranný proces, v němž se ani jedna ze stran nebude cítit povinna vůči straně druhé přijímat závazky, jež nemůže splnit.

4.   Socioekonomická situace

4.1   Islandské hospodářství se tradičně zakládá především na rybolovu a rybolov stále představuje přibližně polovinu islandského vývozu zboží. V nedávné době se staly důležitými odvětvími i výroba hliníku a cestovní ruch. V devadesátých letech započal Island proces hospodářské deregulace, liberalizace a diverzifikace vytvořením velkého finančního sektoru. V důsledku nadměrné expozice, nedostatečného dohledu nad finančním sektorem a neúměrné velikosti bank v porovnání s národním hospodářstvím se islandský bankovní sektor zhroutil v návaznosti na celosvětovou finanční krizi. Celková pasíva bank představovala částku více než desetkrát vyšší než HDP Islandu (1). To vedlo k hluboké recesi se sociálními a hospodářskými důsledky.

4.2   Došlo k výrazné devalvaci islandské koruny, což způsobilo vysokou inflaci, zvýšení nezaměstnanosti, pokles cen akcií, velké množství podniků se ocitlo před bankrotem a spotřeba domácností se snížila. Byly rovněž zvýšeny daně (z kapitálu, příjmu, spotřební daně a sazby DPH), byl zaveden nový třístupňový systém daně z příjmu fyzických osob a různé výhody, jako rodičovské dovolené a přídavky na děti, byly sníženy. Byly též omezeny veřejné výdaje na vzdělání a zdravotní péči. Mnoho islandských domácností se ocitlo v tíživé situaci, neboť přišlo o velkou část svých úspor nebo příjmů. Pro zmírnění závažnosti krize nicméně probíhá rozsáhlá restrukturalizace dluhu pro jednotlivce i podniky. Pro fyzické osoby existuje speciální mimosoudní rámec restrukturalizace dluhu zaměřený na domácnosti s vážnými problémy (2).

4.3   Míra veřejného zadlužení se v důsledku krize znásobila. Velkou část tohoto dluhu tvoří dluhopisy Icesave. Podle směrnice o systémech pojištění vkladů (94/19/ES) je Island odpovědný za odškodnění vkladatelů až do výše 20 000 eur na jeden účet. Island souhlasil se splněním těchto povinností. Spor ohledně banky Icesave, který stále není vyřešen, se však týká pravidel a podmínek, za nichž musí Island vyplatit britskou a nizozemskou vládu, které již odškodnily své vlastní vkladatele.

4.4   Island uplatnil různá opatření pro boj s krizí. Došlo ke zestátnění, restrukturalizaci a rekapitalizaci tří hlavních bank. Byly zavedeny záruky platební bilance omezující mezinárodní kapitálové toky s cílem zabránit odlivu cizí měny a další devalvaci islandské koruny. Centrální banka započala s postupným odstraňováním těchto kontrol v říjnu 2009. Bylo zřízeno nové ministerstvo hospodářství, bylo změněno vedení centrální banky a byla posílena role orgánu pro finanční dohled. Vláda též zahájila komplexní šetření o událostech, které stály na počátku krize, a zřídila zvláštní vyšetřovací komisi a úřad zvláštního prokurátora.

4.5   Vláda pak požádala mezinárodní společenství a MMF o pomoc. Dohoda s MMF o pohotovostním úvěru poskytne Islandu 2,1 miliardy dolarů a dalších 2,75 miliard dolarů obdrží od ostatních severských zemí, Polska a Faerských ostrovů. Hospodářský program podporovaný MMF s sebou nese opatření zaměřená na stabilizaci směnného kursu a obnovení důvěry v měnovou politiku, kontrolu fiskální politiky a zachování udržitelné úrovně veřejného dluhu, restrukturalizaci finančního sektoru a jeho regulačního rámce, jakož i usnadnění restrukturalizace dluhu domácností a podniků. Na konci září 2010 schválil MMF třetí přezkum plánu hospodářské obnovy Islandu.

4.6   Makroekonomická stabilizace Islandu ještě není dokončena a klíčovým úkolem zůstává fiskální konsolidace. K posílení fiskálního rámce byl přijat čtyřletý plán fiskální konsolidace. Existují již určité známky zlepšení. MMF odhaduje, že ekonomika by díky silným hospodářským základům Islandu měla nalézt pozitivní růst v druhé polovině roku 2010 (2). Inflace klesá a směnný kurs byl stabilizován. Došlo k rekapitalizaci nových komerčních bank a byly dokončeny rozsáhlé reformy regulace finančního trhu. Míra nezaměstnanosti nedosáhla očekávaných 10 % a více.

4.7   Sociální partneři sehráli klíčovou roli v plánu hospodářské obnovy Islandu. Vláda a sociální partneři podepsali v červnu 2009 „pakt stability“. Tato dohoda se odráží v rozpočtu na rok 2010. Cílem paktu bylo zajistit sociální konsensus pro nezbytná nápravná opatření, avšak vzhledem k tomu, že zapojil v prvé řadě sociální partnery, se některé organizace občanské společnosti cítily z tohoto procesu vyloučeny. V březnu 2010 Islandská konfederace práce z paktu vystoupila s tvrzením, že pakt byl porušen a že vláda nebyla schopna dodržet své sliby.

4.8   Ve střednědobém až dlouhodobém výhledu má Island relativně pružný trh práce, vysokou míru zapojení, poměrně mladé a dobře vzdělané pracující obyvatelstvo a silnou základnu zdrojů, včetně bohatých lovišť ryb a rozsáhlých obnovitelných zdrojů energie. Je tedy pravděpodobné, že Island se v budoucnu zcela vymaní ze současných ekonomických potíží. Evropská komise se též domnívá, že pokud Island sladí své právní předpisy s acquis v oblasti hospodářské a měnové politiky, jeho účast v hospodářské a měnové unii by neměla působit výraznější problémy.

5.   Občanská společnost na Islandu

5.1   Aktivní zapojení občanské společnosti má na Islandu dlouholetou tradici. Vzhledem k malému počtu obyvatel Islandu mají zájmové skupiny velice úzké a často i osobní vazby s vládou a jsou aktivně zapojeny do politického procesu. Některé zájmové skupiny jako sdružení a odbory zemědělců a rybářů jsou tradičně velice úzce napojeny na určité politické strany.

5.2   Aby islandská vláda vyvážila omezení vyplývající z malé veřejné správy, úzce spolupracuje s islandskými zájmovými skupinami, které aktivně působí na úrovni EU, a často se na ně obrací s cílem získat informace a zvýšit informovanost o islandských zájmech v Bruselu. Zájmové skupiny nicméně hrají důležitější roli spíše při sběru informací a hledání nových strategií, než při ovlivňování politik EU, s výjimkou oblastí sociální politiky, kde jsou sociální partneři zvláště aktivní a mají přímý přístup k procesu formulace politik.

5.3   Stejně jako v ostatních severských zemích lze podle článku 74 islandské ústavy zakládat různé typy sdružení bez předchozího povolení a tato sdružení poté nemohou být na základě správního rozhodnutí rozpuštěna. Všechna sdružení se musí zaregistrovat ve státním rejstříku, aby obdržela vnitrostátní registrační číslo pro daňové účely, a musí mít registrovanou adresu. Činnost odborů je regulována zákonem o odborových organizacích a pracovních sporech.

5.4   Mnoho islandských organizací udržuje již dlouhou dobu úzké vztahy se svými severskými protějšky. Takové vazby by mohly islandským organizacím usnadnit výměnu osvědčených postupů a umožnit jim čerpat ze zkušeností těchto partnerských organizací v období přístupových jednání.

5.5   Veřejné slyšení s organizacemi občanské společnosti na Islandu však prokázalo, že tyto organizace jsou v porovnání s organizacemi sociálních partnerů převážně zaměřeny samy na sebe. Mělo by být možné je prostřednictvím užší spolupráce přesvědčit, aby se více zajímaly o svoji roli v islandské společnosti, zejména vzhledem k přístupovým jednáním. Rovněž by mělo být umožněno, aby se organizace EU učily též od svých islandských protějšků.

5.6   Island převzal severský hospodářský a sociální model, jejž charakterizuje štědrý sociální stát s vysokou úrovní dávek. Sociální partneři z obou stran pracovního trhu jsou aktivně zapojeni do sociálního dialogu, aby si mohli vyměňovat informace a řešit různé důležité sociální a hospodářské otázky. Sociální předpisy jsou většinou stanoveny kolektivní smlouvou, spíše než zákonem.

5.7   Rozvoj Islandu, který z velké části odráží rozvoj v sousedních severských zemích, se vyznačuje zvýšením veřejných výdajů. Urbanizace a změny ve složení společnosti vedly k vytvoření různých zájmových skupin, především odborů, družstev a sdružení zemědělců. Ze začátku nebylo zájmových skupin mnoho, avšak měly velký vliv a byly úzce spjaty s určitými politickými stranami, které sloužily jejich zájmům.

5.8   V druhé polovině 20. století, kdy se společnost stala různorodější, se počet skupin zvýšil. S rostoucí diversifikací došlo k oslabení vazeb mezi určitými politickými stranami a mocnými zájmovými skupinami. Tomuto propojení mezi občanskou společností a vládou se však v tak malých společnostech, jako je Island, nelze vyhnout.

5.9   Ačkoli se islandský model v mnoha věcech podobá modelu ostatních severských států, existuje i několik odlišností. Rozvoj Islandu byl pomalejší a sociální výdaje zde byly tradičně nižší než v ostatních severských zemích. Politiky liberalizace a privatizace měly velkou váhu v 90. letech. V důsledku finančního zhroucení byl z velké části omezen sociální systém. V severských státech však má sociální model většinou podporu pravé i levé části politického spektra a to platí i pro Island, přestože zde jsou pro politickou scénu typické převážně středopravé koalice. Sociální partneři sehráli klíčovou roli v politickém procesu.

5.10   Výsledky veřejného slyšení ukázaly, že islandská občanské společnost je v otázce členství v EU rozdělena. Proti členství v EU se staví zejména sdružení rybářů a zemědělců, zatímco organizace jako konfederace práce a federace průmyslu se vyjádřily pozitivně. Mnoho islandských organizací zaujalo k této otázce neutrální postoj. Zatímco demokracie je na Islandu velice dobře zakořeněna, zastoupení organizací širší občanské společnosti je poměrně slabé, a to způsobuje poněkud nevyvážené zohlednění názorů občanské společnosti.

6.   Klíčové organizace a jejich pozice v diskusi o EU

6.1   Sociální partneři

6.1.1   Islandská konfederace práce (ASI) je hlavní odborovou organizací na Islandu. Zastupuje dělníky, administrativní pracovníky, zaměstnance maloobchodu, námořníky, zaměstnance z oblasti stavebnictví a průmyslu, elektrikáře a další povolání ze soukromého a z části též veřejného sektoru. Většinu zaměstnanců veřejného sektoru však zastupuje Svaz státních a obecních zaměstnanců (BSRB). Obě organizace jsou členem EKOS. Třetí centrální organizací je Sdružení akademiků (BHM), které zastupuje zaměstnance s vysokoškolským diplomem z veřejného i soukromého sektoru.

6.1.2   Islandská konfederace zaměstnavatelů je členem BUSINESSEUROPE a doplňuje konfederaci práce na úrovni vedení. Konfederace zaměstnavatelů má osm členských sdružení v různých oblastech, jako je energetika, cestovní ruch, finance a rybolov. Tyto dvě organizace hrají klíčovou roli při koordinaci politik v oblasti zaměstnanosti, sociálních věcí, životního prostředí a pracovního trhu. Další organizací, jež je aktivní na úrovni EU a která je též členem BUSINESSEUROPE, je Federace islandského průmyslu (SI). Federace islandského průmyslu je také členem Islandské konfederace zaměstnavatelů.

6.1.3   Konfederace zaměstnavatelů a konfederace práce jsou zapojeny do mnoha výborů a vedení veřejných orgánů a hájí zájmy svých členů během přípravy a provádění právních předpisů, např. v islandském Úřadu pro bezpečnost a zdraví při práci, v Radě pro rovné postavení a Radě pro vědu a techniku. Mají též těsné kontakty s vládou v souvislosti s přípravou a obnovou mzdových dohod. Sociální partneři úzce spolupracují, pokud jde o společné zájmy v oblasti rovného postavení, ochrany zdraví při práci a předávání informací.

6.1.4   Islandští sociální partneři jsou již celkem dobře začleněni do politického procesu EU. Pečlivě sledují legislativní postup EU, jelikož politiky uplatňované v rámci Dohody o EHP je přímo ovlivňují.

6.1.5   Zástupci odborových a zaměstnavatelských organizací států ESVO jsou v kontaktu s EHSV prostřednictvím poradního výboru EHP, který je součástí institucionální struktury EHP. Toto fórum spojuje sociální partnery ve státech ESVO a organizace občanské společnosti v EU. Na rozdíl od EHSV je poradní výbor EHP složen pouze z odborů a zaměstnavatelských organizací. To je do jisté míry omezující, neboť občanský dialog není zastoupen v celé své šíři.

6.1.6   Sociální partneři na Islandu měli většinou spíše pozitivní přístup k evropské integraci, přestože se názory na tuto otázku liší. Islandská konfederace práce se původně stavěla k členství v EHP skepticky, avšak v roce 2000 změnila svoji politiku, neboť pochopila, že EHP přináší islandským zaměstnancům mnohé výhody. Islandská konfederace práce nyní podporuje přístupová jednání a přijetí eura, neboť se domnívá, že plné začlenění do EU umožní lépe zaručit zájmy islandské pracovní síly a všeobecnou stabilitu hospodářství. Upozorňuje však, že během přístupových jednání je třeba klást důraz na zachování plné kontroly nad výlučnou ekonomickou zónou Islandu s ohledem na rybolov a zaručit podporu islandského zemědělství. Svaz státních a obecních zaměstnanců, jenž zastupuje zaměstnance z veřejného sektoru, se ještě k členství oficiálně nevyjádřil, přestože vítá otevřenou diskusi ohledně přístupových jednání.

6.1.7   Pokud jde o zaměstnavatele, Islandská konfederace zaměstnavatelů se snaží pozorně sledovat přístupová jednání, avšak k členství v EU zaujala neutrální postoj, neboť její členská sdružení nejsou v této věci zajedno. K členství se staví pozitivně například Federace islandského průmyslu a uvádí, že islandské hospodářství není z důvodu výkyvů hodnoty měny stabilní a že začlenění do EU a přijetí eura by zvýšilo konkurenceschopnost a vedlo by k lepším pracovním podmínkám v islandském průmyslu.

6.2   Odvětví rybolovu

6.2.1   Federace majitelů rybářských plavidel (LIU) a závodů na zpracování ryb se na druhé straně staví otevřeně proti členství v EU. Ti, kteří jsou zapojeni do odvětví rybolovu, se staví neochotně k uplatnění společné rybářské politiky, která by zpřístupnila toto odvětví zahraničním investicím a vedla by k tomu, že celkové přípustné kvóty odlovu ve 200mílové výlučné ekonomické zóně Islandu by určoval Brusel. I když by se Island jako členský stát plně účastnil procesu rozhodování, zástupci organizací občanské společnosti jsou přesvědčeni, že Island by vzhledem k své velikosti nebyl schopen dostatečně ovlivňovat rozhodnutí na úrovni EU. Island by se tak rovněž vzdal svého práva uzavírat vlastní dohody se třetími zeměmi ohledně rybolovu tažných populací, který představuje 30 % odlovu na Islandu. Federace majitelů rybářských plavidel argumentuje tím, že v EU jsou vážnými problémy výměty a nadměrný rybolov, zatímco na Islandu je odvětví rybolovu ziskové. Navíc neexistuje záruka, že zásada relativní stability bude v EU zachována.

6.2.2   V srpnu 2010 však předseda Federace majitelů rybářských plavidel v islandském rádiu RÚV prohlásil, že Island musí pokračovat v přístupových jednáních a usilovat o co nejvýhodnější dohodu a že by v této fázi nemělo žádný smysl tuto žádost stáhnout.

6.2.3   V neposlední řadě je skutečně palčivým problémem obnovení komerčního lovu velryb, ke kterému na Islandu došlo v roce 2006, neboť je v rozporu s politikou EU. Pokud nebude nalezeno řešení, mohl by se tento problém stát skutečnou překážkou v přistoupení Islandu k EU.

6.2.4   Společná rybářská politika je v současnosti předmětem přezkumu. Očekávané změny ji pravděpodobně přiblíží islandskému modelu. Přístupová jednání s Islandem se nicméně budou zakládat na stávajícím acquis, a z tohoto důvodu lze očekávat určitý střet zájmů. Rybolov bude s největší pravděpodobností nejdůležitější problematikou v přístupových jednáních s Islandem. Rybářské lobby má v politickém procesu velký vliv a bude hrát pravděpodobně klíčovou roli v diskusi o členství v EU, jelikož příjem z rybolovu na obyvatele je na Islandu daleko vyšší než v ostatních členských státech EU.

6.3   Odvětví zemědělství

6.3.1   Další organizací, jež má dlouholetou zkušenost s účastí v politickém životě, je Sdružení zemědělců. Zemědělci byli na Islandu vždy hojně zastoupeni a byli úzce spjati s vládou, přestože v posledních letech jejich vliv zeslábl, zároveň s velikostí tohoto odvětví. Podobně jako Federace majitelů rybářských plavidel toto sdružení pečlivě sleduje legislativní postup EU. Sdružení zemědělců je jednou z partnerských organizací COPA/COCEGA, a proto je jeho účast do určité míry omezena, neboť se tato evropská zastřešující organizace zaměřuje především na otázky spojené s EU.

6.3.2   Sdružení zemědělců se rázně postavilo proti členství v EU s tvrzením, že by toto členství vedlo ke ztrátě mnoha pracovních míst v zemědělství a mělo by značný negativní dopad na bezpečnost potravin a zajišťování potravin v této zemi. Hlavním důvodem pro toto tvrzení je skutečnost, že Island by musel povolit neomezený dovoz zemědělských výrobků z EU, jimž by islandští zemědělci mohli jen těžce konkurovat. Potravinové právo EU zajišťující bezpečnost potravin (3) je však již součástí Dohody o EHP a vstoupí v platnost na konci roku 2011. Během zavádění balíčku týkajícího se potravinového práva na národní úrovni si Sdružení zemědělců úspěšně vybojovalo zachování zákazu dovozu čerstvého masa v islandských právních předpisech, přestože je takový zákaz pravděpodobně v rozporu s cíli právních předpisů EU. V souladu s článkem 19 Dohody o EHP vyjádřil Island svůj souhlas s celními kvótami a úlevami pro určité výrobky, které znepokojují Sdružení zemědělců.

6.3.3   Zemědělství bude klíčovou oblastí přístupových jednání a cílem Islandu bude otevřená podpora produkce mléka a mléčných výrobků, chovu ovcí a dalších tradičních zemědělských činností. Podobný dlouhodobý program vnitrostátní podpory pro ostatní regiony EU, které se nachází severně od 62. rovnoběžky, by mohl pomoci udržet zemědělskou činnost v těchto oblastech s nízkou hustotou obyvatelstva a obtížnými klimatickými podmínkami.

6.4   Odvětví životního prostředí

6.4.1   Na Islandu je velké množství aktivních skupin ochránců životního prostředí. Skupiny ochránců životního prostředí v EU většinou pozorně sledují environmentální politiku EU, jsou aktivní na evropské úrovni a jsou též členy zastřešujících organizací. Nezdá se, že by to pro islandské skupiny ochránců životního prostředí mělo v průběhu let stejný význam, přestože jsou některé z nich aktivní na mezinárodní úrovni.

6.4.2   To lze vysvětlit několika možnými způsoby. Zaprvé jsou politiky stavící se proti lovu velryb populární mezi evropskými zájmovými skupinami, což by mohlo znamenat, že se islandské skupiny ochránců životního prostředí necítí spřízněny se svými evropskými protějšky. Zadruhé se islandské skupiny ochránců životního prostředí jako Landvernd zaměřují především na problém eroze půdy a na ochranu přírodních stanovišť a velice často se staví proti výstavbě hydroelektráren na zvýšení výroby hliníku. Přestože většina environmentálních politik EU spadá pod Dohodu o EHP, tato dohoda nezahrnuje právní předpisy na ochranu přírodních stanovišť. Islandské skupiny ochránců životního prostředí též trpí nedostatkem finančních prostředků. Z těchto důvodů jsou možná islandské skupiny ochránců životního prostředí méně aktivní něž jejich evropské protějšky na úrovni EU a obecně se až do současné doby moc nezapojily do diskusí o přistoupení k EU. Například skupina Landvernd se ještě k členství v EU oficiálně nevyjádřila, i když se obecně domnívá, že dopad právních předpisů EU v oblasti životního prostředí je pozitivní. Landvernd rovněž usiluje o vyjasnění role, kterou může sehrát v přístupových jednáních, včetně dalšího zapojení do programů EU, jako je rámec pro ochranu přírody.

6.5   Ochrana spotřebitele

6.5.1   Islandské sdružení spotřebitelů (NS) je nezávislou, neziskovou a nevládní organizací založenou v roce 1953, jež je aktivní na evropské úrovni a členem zastřešujících organizací. Toto sdružení úzce spolupracuje s ECC-Iceland, které je součástí sítě evropských spotřebitelských center. Islandské sdružení spotřebitelů se ještě k členství Islandu v EU jednoznačně nevyjádřilo. Již dlouhou dobu se však domnívá, že Island by měl zvážit všechna pro a proti, které členství v EU nabízí. Valné shromáždění Islandského sdružení spotřebitelů konané v roce 2008 dospělo k závěru, že Island by měl podat žádost o členství v EU, aby se seznámil se skutečnými problémy plynoucími z tohoto členství a aby diskuse o EU mohla pokračovat nezaujatě a vycházela z dostupných údajů. V roce 2008 toto sdružení také vydalo zprávu zaměřující se na kladné a záporné stránky členství v EU pro spotřebitele. Islandské sdružení spotřebitelů se tedy nikdy jednoznačně nevyjádřilo, ani neuplatňovalo politiku pro nebo proti EU, avšak vždy podporovalo samotnou žádost o členství v EU a snažilo se sehrát určitou roli při zahájení diskusí o EU.

6.6   Ostatní organizace

6.6.1   Dalšími důležitými organizacemi jsou: Organizace zdravotně postižených osob, Obchodní komora (která je členem EUROCHAMBERS), Federace obchodu a služeb (která je rovněž členem EUROCOMMERCE), Federace islandského obchodu a různé další nevládní organizace. Tyto organizace se prozatím oficiálně nevyjádřily k členství v EU, přestože se pravděpodobně zmobilizují pro nebo proti některým evropským politikám. Existují zde i zvláštní proevropské a protievropské skupiny jako Evrópusamtökin a Heimssýn.

---

(1)  Islandské ministerstvo zahraničních věcí, podkladová zpráva, plán hospodářské obnovy Islandu, červen 2010 http://www.mfa.is/media/MFA_pdf/Factsheet--Iceland%27s-Economic-Recovery-Program-June.pdf.

(2)  http://www.mfa.is/media/MFA_pdf/Factsheet--Iceland%27s-Economic-Recovery-Program-June.pdf.

(3)  Nařízení o obecném potravinovém právu (ES) č. 178/2002 a související akty.

---