5.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 212/46

A.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva přináší závažné změny v oblasti týkající se financí Unie, zejména pokud jde o vztahy mezi jednotlivými orgány a institucemi a rozhodovací postupy,

B.

vzhledem k tomu, že vymezuje přesnou hierarchii mezi základními akty, jež se týkají finančního a rozpočtového fungování Unie, a přispívá tak k nezbytnému zpřehlednění systému přijímání rozhodnutí,

C.

vzhledem k tomu, že víceletý finanční rámec (VFR), který představuje víceleté plánování výdajů, vyjadřuje politické priority EU z finančního hlediska a stanoví maximální výši výdajů EU na určité období, se podle Lisabonské smlouvy stává právně závazným aktem založeným na vytvoření nového specifického právního základu pro přijetí předpisu zahrnujícíhoVFR,

D.

vzhledem k tomu, že období platnosti víceletých finančních rámců na jedné straně a volební období Evropského parlamentu i funkční období Komise na straně druhé se nekryjí, což přispívalo až dosud k tomu, že Parlament byl částečně zbaven svých pravomocí v rozpočtové oblasti, neboť často byl vázán VFR sjednaným a přijatým v předchozím volebním období,

E:

vzhledem k tomu, že nedojde-li k žádné změně harmonogramu, nebude se Parlament v některých volebních obdobích vůbec moci podílet na rozhodnutích v oblasti rozpočtu, která se ho budou týkat, protože VFR přijatý v předchozím období pokryje celé volební období,

F.

vzhledem k malé rezervě, která je v současnosti k dispozici u jednotlivých položek, a vzhledem k omezenému rozsahu dostupných flexibilních mechanismů je přiměřená reakce EU na neočekávané politické události obtížná a roční rozpočtový proces tak může být zbaven své podstaty,

G.

vzhledem k tomu, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost vyžaduje, aby se orgány a instituce odpovědné za finanční a rozpočtové rozhodování v EU shodly na tom, jak nejlépe zajistit optimální přechod k novým právním aktům a novým rozhodovacím postupům,

H.

vzhledem k tomu, že aby bylo zajištěno řádné fungování Hospodářské a měnové unie, je třeba při koordinaci rozpočtových strategií členských států zohlednit rozpočet EU,

I.

vzhledem k tomu, že Evropská rada na svém zasedání ve dnech 11. a 12. prosince 2008 opětovně potvrdila, že Lisabonská smlouva je nezbytná k tomu, aby rozšířená Unie mohla účinněji, demokratičtěji a efektivněji plnit své funkce, a to i v oblasti mezinárodních záležitostí, a stanovila postup a právní záruky, které respektují záměry a cíle Smluv a reagují na obavy irských voličů, aby smlouva mohla vstoupit v platnost do konce roku 2009,

1.

vítá pokrok, který představuje Lisabonská smlouva v oblasti demokratické kontroly a transparentnosti finančních prostředků EU; upozorňuje na nutnost posílit a přizpůsobit mechanismy dohodovacího řízení mezi jednotlivými orgány a metody vnitřní spolupráce s cílem umožnit Parlamentu, aby plně využíval své nové pravomoci;

2.

lituje, že pokud jde o vlastní zdroje EU, nevyužily členské státy možnosti uplatnit systém skutečně vlastních zdrojů EU, který by byl spravedlivější, transparentnější a pro občany pochopitelnější a na nějž by se vztahoval demokratičtější rozhodovací postup;

3.

lituje zejména skutečnosti, že nebylo dosaženo žádného pokroku, pokud jde o zapojení Parlamentu do stanovování limitu a druhu vlastních zdrojů, které má EU k dispozici; připomíná, že Lisabonská smlouva nadále odděluje rozhodování o příjmech od rozhodování o výdajích;

4.

vítá naopak vyvíjené úsilí směřující k přijetí prováděcích opatření v oblasti rozhodování o vlastních zdrojích formou zvláštního legislativního postupu, v jehož rámci Rada rozhoduje na základě hlasování kvalifikovanou většinou až se souhlasem Parlamentu;

5.

žádá Radu, aby v co nejvyšší míře využívala tento způsob rozhodování s cílem učinit postup rozhodování pružnějším;

6.

vítá formalizaci VFR v Lisabonské smlouvě, díky níž se stává právně závazným aktem; připomíná, že VFR stanoví plánování výdajů EU a maximální výši výdajů EU na určité období a přispívá tak k posílení rozpočtové kázně;

7.

hodnotí kladně skutečnost, že nařízení, kterým se stanoví VFR, bude muset být schváleno jak Parlamentem, tak Radou, a to zvláštním postupem;

8.

lituje nicméně, že Lisabonská smlouva zachovává požadavek jednomyslného rozhodování v Radě v případě schvalování VFR, čímž se postup rozhodování stává velmi složitým a umožňuje se vyjednávání typu „nejmenší společný jmenovatel“; vybízí tedy Evropskou radu, aby jakmile to bude možné, využívala ustanovení, které jí umožňuje na základě jednomyslného rozhodnutí přejít v případě VFR k rozhodování hlasováním kvalifikovanou většinou;

9.

lituje rovněž skutečnosti, že v novém postupu má Parlament pouze právo schválit návrh, nikoli skutečnou pravomoc spolurozhodování; zdůrazňuje nicméně, že podle Lisabonské smlouvy musí orgány EU během celého procesu činit všechna nezbytná opatření, aby zajistily jeho úspěšné dokončení; žádá tedy Radu, aby projevila svůj zájem, být připravena od začátku celého procesu zahájit s Parlamentem strukturovaný politický dialog, který by umožnil plně zohlednit jeho priority;

10.

konstatuje, že podle Lisabonské smlouvy bude VFR obsahovat nejen „výši ročních stropů prostředků na závazky podle kategorie výdajů a ročních stropů prostředků na platby“, ale také „jakákoli další ustanovení, která jsou účelná pro hladký průběh ročního rozpočtového procesu“ (5);

11.

vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva stanoví možnost finančního plánování na dobu pěti let, aby bylo možné sladit (pokud budou uskutečněny nezbytné změny) dobu trvání VFR s funkčním obdobím Parlamentu a Komise, jak vyžaduje demokratický způsob uvažování; zdůrazňuje, že možná bude zapotřebí zavést specifické úpravy, které zohlední skutečnost, že některé konkrétní politiky vyžadují delší finanční období;

12.

podporuje tedy přechod k pětiletému VFR, je si však zcela vědom toho, že zajištění shody mezi VFR, volebním obdobím Evropského parlamentu a funkčním obdobím Komise může být obtížné, neboť se domnívá, že každý nově ustanovený Parlament a každá nově ustanovená Komise potřebuje nejméně roční vyjednávací lhůtu, která by jim umožnila přijmout základní politická a finanční rozhodnutí v průběhu jejich mandátu;

13.

velmi příznivě hodnotí návrh začlenit VFR do komplexního strategického interinstitucionálního plánování, což je pojem, který Lisabonská smlouva posiluje – jak se navrhuje ve zprávě Výboru pro ústavní záležitosti o institucionální rovnováze (6);

14.

podporuje návrh uvedený ve zmíněné zprávě, aby nový sbor komisařů při předkládání svého „programu pro své funkční období“ předložil rovněž návrhy hlavních směrůVFR, jež považuje za nezbytné pro naplnění politických priorit svého mandátu a jež by byly poté, co se orgány EU dohodnou na programu pro volební období Parlamentu, rozvíjeny prostřednictvím těchto návrhů ve VFR;

15.

domnívá se ostatně, že kandidát na funkci předsedy Komise by měl být schopen již v průběhu rozprav v plénu a při slyšeních v parlamentních výborech poskytnout informace o předvídatelných finančních důsledcích politických cílů, které hodlá nová Komise plnit;

16.

zdůrazňuje, že přechod k systému pětiletého finančního plánování, jak je uvedeno výše, znamená, že bude nezbytné prodloužit platnost stávajícího VFR do roku 2016 včetně a provést jeho úpravu, aby příští pětiletý VFR mohl vstoupit v platnost nejpozději začátkem roku 2017 (7); doporučuje, aby jednání o příštím VFR byla v každém případě završena do konce prvního čtvrtletí roku 2016, aby mohl nový rozpočtový proces pro rok 2017 proběhnout již podle parametrů stanovených pro rámec, který bude platit v roce 2017;

17.

zdůrazňuje, že jednání by měla proběhnout tak, aby orgány mohly vycházet z předpokladu, že nový VFR vstoupí v platnost již v roce 2016;

18.

domnívá se, že prodloužení a změna VFR by měly být posouzeny v průběhu přezkumu v polovině období, který bude proveden v roce 2010;

19.

zdůrazňuje, že právně závazná povaha VFR je výzvou k zavedení větší pružnosti, která by umožňovala Evropské unii dostatečně pružně a účinně reagovat na nepředvídané úkoly, a to v rámci Evropské unie i mimo ni;

20.

upozorňuje na skutečnost, že není-li nový VFR přijat do uplynutí platnosti předcházejícího VFR; počítá Lisabonská smlouva s prodloužením platnosti částek a ostatních ustanovení stávajícího VFR odpovídajících poslednímu roku, domnívá se, že to je další argument ve prospěch větší pružnosti;

21.

zdůrazňuje v této souvislosti nezbytnost posílit mechanismy pružnosti v rámci jednotlivých okruhů i mezi nimi na jedné straně, a využít zvláštních fondů pružnosti, z nichž je možné uvolňovat prostředky nad rámec rozpětí, na straně druhé;

22.

připomíná, že Rozpočtový výbor se k těmto otázkám vysloví při přijímání zprávy o přezkumu VFR na období 2007–2013 v polovině období;

23.

připomíná nezbytnost dosáhnout, s dostatečným předstihem před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, interinstitucionální dohody o způsobu přechodu od současné interinstitucionální dohody k VFR, který by byl obsažen v právním aktu, jak je stanoveno v Lisabonské smlouvě; připomíná, že je třeba poskytnout vnitrostátním parlamentům osmitýdenní lhůtu k prostudování návrhů legislativních aktů;

24.

domnívá se v této souvislosti, že bude potřeba dosáhnout dohody o rozdělení ustanovení obsažených v současné interinstitucionální dohodě na ustanovení, která by se měla „přesunout“ do VFR, ustanovení, která by se stala součástí budoucího finančního nařízení, a ustanovení, která by případně odůvodňovala zachování interinstitucionální dohody (doplněné případně o nová ustanovení) o spolupráci v rozpočtové oblasti; připomíná, že toto rozdělení ustanovení současné interinstitucionální dohody se musí uskutečnit s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v samotné Lisabonské smlouvě;

25.

vítá s uspokojením zrušení rozlišení mezi povinnými (PV) a nepovinnými výdaji (NPV), jehož důsledkem je, že Parlament má stejně jako Rada pravomoc rozhodovat o všech výdajích EU;

26.

zdůrazňuje, že odstranění rozlišení mezi PV a NPV není v rozporu s povinností EU dodržovat své finanční závazky, a vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva uznává, že je úlohou Parlamentu, Rady a Komise zajistit, „aby Unie měla k dispozici finanční prostředky, které jí umožní plnit právní závazky vůči třetím stranám“ (8);

27.

podotýká, že změny v ročním procesu by měly vést k jeho zjednodušení zavedením jediného čtení v každém orgánu a zavedením několika mechanismů, které by usnadnily dosažení dohody obou složek rozpočtového orgánu; zdůrazňuje, že tyto změny by měly vést k omezení byrokracie;

28.

zdůrazňuje posílení úlohy Komise, která získává právo předkládat podněty v rozpočtové oblasti a provádět úpravy návrhu rozpočtu až do data svolání dohodovacího výboru;

29.

vítá skutečnost, že smlouva uznává rovněž úlohu Komise, která má přijmout všechna nezbytná opatření ke sbližování postojů Parlamentu a Rady po dobu jednání dohodovacího výboru, a vyzývá Komisi, aby se stala prostředníkem mezi Parlamentem a Radou s cílem dosáhnout dohody;

30.

upozorňuje na skutečnost, že nový proces obsahuje pouze jediné čtení návrhu rozpočtu v jednotlivých orgánech; zdůrazňuje, že nový postup a jediné čtení už de facto neumožňují orgánům změnit svůj postoj ve druhém čtení, jak se dříve mohlo stát; je přesvědčen, že tento postup bude pro Parlament znamenat nutnost stanovit své politické priority v počáteční fázi a přizpůsobit jim svůj přístup a uspořádání projednávání tak, aby mu umožnily dosáhnout všech stanovených cílů;

31.

připomíná, že toto jediné čtení má potvrdit politické priority Parlamentu, ale má mu rovněž umožnit dosáhnout na základě jednání dohodovacího výboru dohody s Radou (nebo umožnit Parlamentu opětovně schválit velkou většinou členů EP své pozměňovací návrhy, pokud Parlament znění navržené dohodovacím výborem schválí a Rada jej zamítne;

32.

zdůrazňuje v této souvislosti význam dodržení pragmatického harmonogramu, který by byl podobný současnému harmonogramu, avšak vyzývá k včasnému uplatnění dohodovacích mechanismů; připomíná ostatně, že zavedení neformálních mechanismů interinstitucionálního dialogu je klíčovým prvkem, který usnadní dosažení dohody před začátkem procesu a po celou dobu jeho trvání;

33.

je přesvědčen, že Lisabonská smlouva posílí pravomoci Parlamentu za předpokladu, že si Parlament vytvoří prostředky umožňující účinné zkrácení lhůt a zvýšenou míru předjímání, které vyžaduje nový postup;

34.

domnívá se, že v budoucnu bude mít usnesení Parlamentu přijaté před první dohodovací schůzkou větší význam, neboť Parlamentu umožní formálně vyjádřit své rozpočtové priority pro následující rozpočtové období, aniž by byl ovlivňován taktickými připomínkami souvisejícími s postojem, který Rada zaujala k návrhu rozpočtu; domnívá se, že uvedené usnesení umožní rovněž ostatním orgánům jasně uchopit priority Parlamentu před zahájením interinstitucionálního vyjednávání; konstatuje dále, že Parlament tak bude moci představit výchozí hlavní směry pro pilotní projekty a přípravné akce;

35.

připomíná, že tyto priority budou pro Parlament rovněž hlavními směry pro čtení návrhu rozpočtu, ale budou také mandátem pro jeho delegaci v rámci jednání dohododovacího výboru;

36.

zdůrazňuje, že je důležité uspořádat v červenci třístranné jednání, aby jednotlivé orgány měly možnost seznámit se jasně s prioritami ostatních stran a aby Parlament mohl seznámit ostatní orgány s obsahem červencového usnesení o návrhu rozpočtu;

37.

vyzdvihuje, že z politického hlediska je vhodné zavést prohloubený dialog s rozpočtovými výbory vnitrostátních parlamentů (při respektování pravomocí jednotlivých orgánů) o návrhu rozpočtu a prioritách Parlamentu pro roční rozpočtový proces;

38.

zdůrazňuje význam, který bude mít v budoucnu dohodovací výbor jakožto instituce pro řešení rozdílných politických názorů mezi oběma složkami rozpočtového orgánu; připomíná, že výbor bude pověřen nalézt ve lhůtě 21 dnů dohodu o kompromisním znění, která vstoupí v platnost, nebude-li rozpočtovým orgánem kompromisní znění zamítnuto; domnívá se, že je třeba zajistit, aby politické složení výboru bylo na co nejvyšší úrovni;

39.

vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva přisuzuje Parlamentu rozhodující úlohu v závěru procesu; zdůrazňuje, že:

40.

zdůrazňuje, že by bylo vhodné, aby delegaci Parlamentu v dohodovacím výboru vedl předseda Rozpočtového výboru a aby, pokud to bude nezbytné a aniž by byla dotčena politická povaha jmenování členů delegace politickými stranami, zahrnovala kromě členů tohoto výboru také členy specializovaných parlamentních výborů v případě, že se jednání týká specifického problému v rámci jejich působnosti;

41.

vyzývá Radu, aby urychleně dosáhla dohody s Parlamentem ohledně způsobu fungování dohodovacího výboru;

42.

domnívá se, že dohodovací výbor by měl mít možnost sejít se nejméně dvakrát, pokud je to pro dosažení dohody potřebné, na nejvyšší politické úrovni a že jeho schůzkám by mělo předcházet politické přípravné trojstranné setkání v tradiční podobě; připomíná, že je nutné, aby představitelům Rady byl pro tyto schůzky dán politický mandát pro jednání;

43.

navrhuje, aby tato jednání organizovala interinstitucionální přípravná skupina, kterou by na straně Parlamentu tvořil hlavní zpravodaj a zástupci politických stran a stálý zástupce státu, který vykonává předsednictví Unie, jehož by mohli doprovázet zástupci dvou dalších předsednictví na úrovni trojky;

44.

připomíná dále, že instituce a orgány se musí dohodnout na složení sekretariátu výboru, který by měli pravděpodobně tvořit úředníci obou složek rozpočtového orgánu a jemuž by měla být Komise nápomocna;

45.

upozorňuje na skutečnost, že pravidlo, podle kterého Komise nemůže dále měnit svůj návrh po svolání dohodovacího výboru, neumožňuje nadále předkládat tradiční podzimní návrh na změnu, který odráží aktualizované odhady pro zemědělskou politiku a s nimi související výdaje z rozpočtu; domnívá se, že v tomto případě by bylo vhodnější, aby Komise, pokud to bude nutné, předložila zvláštní opravný návrh rozpočtu, jakmile budou známy všechny konečné údaje v oblasti zemědělství;

46.

zdůrazňuje, že rozšíření rozpočtové pravomoci Parlamentu na všechny výdaje Unie a obdobné rozšíření spolurozhodování na téměř celou legislativní oblast znamená, že je třeba více zohledňovat rozpočtové otázky při legislativní činnosti; považuje za nezbytné, aby za tím účelem byla posílena spolupráce mezi Rozpočtovým výborem a odvětvovými výbory s cílem zohledňovat řádně důsledky legislativní činnosti Parlamentu ve finanční oblasti, zejména pokud jde o její dopad na VFR a roční rozpočet; navrhuje v této souvislosti, aby se činnosti legislativních dohodovacích výborů k otázkám, jež mají finanční dopad, účastnil jeden člen Rozpočtového výboru; připomíná v této souvislosti činnost pracovní skupiny pro reformu Parlamentu, zejména pokud jde o konkrétní formy spolupráce parlamentních výborů, které uvádí třetí průběžná zpráva;

47.

připomíná ostatně, že Lisabonská smlouva rozšiřuje povinnost zajistit dodržování rozpočtové kázně na všechny orgány Unie; připomíná, že jednací řád Parlamentu stanoví zvláštní postup pro zajištění dodržování této zásady; domnívá se, že tento postup by měl být operativnější a efektivnější;

48.

vítá skutečnost, že finanční nařízení se stane nařízením, které Evropský parlament a Rada přijmou řádným legislativním postupem (spolurozhodování) po konzultaci s Účetním dvorem;

49.

připomíná, že Lisabonská smlouva obsahuje základní ustanovení pro rozlišování mezi ustanoveními stávající interinstitucionální dohody, která by se měla uplatnit v budoucí interinstitucionální dohodě, a ustanoveními, jež budou obsažena spíše ve VFR;

50.

konstatuje však, že finanční nařízení by mělo obsahovat všechna ustanovení nezbytná pro vymezení rozpočtového postupu v souladu s ustanoveními Smlouvy (9); domnívá se, že takto formulované finanční nařízení by zahrnovalo činnost dohodovacího výboru, aktivační mechanismus a samozřejmě aktualizaci ustanovení finančního nařízení přímo dotčených změnami v Lisabonské smlouvě (tedy zrušení rozlišování PV/NPV, nový postup spolurozhodování o převodech atd.);

51.

považuje za zásadní, aby instituce a orgány dosáhly včas politické dohody o těchto otázkách tak, aby mohly být nezbytné změny finančního nařízení urychleně začleněny do nového postupu, jakmile Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, a aby byla v případě potřeby přijata prozatímní ustanovení umožňující hladké pokračování rozpočtového postupu;

52.

vyzývá Komisi, aby včas předložila návrh umožňující Parlamentu a Radě dosáhnout dohody o uplatňování rozlišení uvedeného v bodě 49 na obsah současné interinstitucionální dohody;

53.

je toho názoru, že tato úprava finančního nařízení nesmí být zaměňována s tříletým přezkumem, s nímž se počítá v roce 2010;

54.

konstatuje, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost bude mít důsledky rovněž pro rozpočet Unie, pokud jde o nové prvky, jež zavádí na úrovni orgánů a institucí, zejména ustavení Evropské rady jakožto orgánu spolu se stálým předsednictvím, zřízení místa vysokého představitele EU a vytvoření Evropské služby pro vnější činnost, který bude podporovat jeho činnost;

55.

opět potvrzuje svůj úmysl plně uplatňovat vlastní rozpočtové pravomoci, pokud jde o nové institucionální prvky, a zdůrazňuje, že je důležité včas dosáhnout politické dohody s Radou týkající se financování Evropské rady a zejména jejího stálého předsednictví a financování budoucí evropské služby pro vnější činnost; zdůrazňuje, že financování této služby musí zůstat zcela pod kontrolou rozpočtového orgánu;

56.

poukazuje na to, že v rámci SZBP a společné bezpečnostní a obranné politiky Lisabonská smlouva zavádí nové postupy, které zajistí rychlý přístup k rozpočtu Unie a vytvoří fond pro zahájení operací z příspěvků členských států; zdůrazňuje však, že by mělo být pravidlem, že by veškerá vnější činnost Unie měla být financována z prostředků Společenství a jen výjimečně – v naléhavých případech – by měla být financována z příspěvků mimo rozpočet Unie;

57.

konstatuje, že Lisabonská smlouva bude mít rovněž vcelku omezené finanční důsledky vyplývající z nových zvláštních pravomocí Unie; vyjadřuje svou připravenost provést ve vhodném čase analýzu konkrétních důsledků vykonávání těchto nových pravomocí; domnívá se, že k uplatňování všech těchto pravomocí jistě nedojde ihned po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, ale postupně v závislosti na vypracování příslušných legislativních návrhů; domnívá se nicméně, že nesmí být financovány na úkor stávajících činností Unie;

58.

přeje si vyzvat vnitrostátní parlamenty, aby se každoročně předtím, než začnou projednávat vlastní návrhy rozpočtu, zapojily do společné veřejné diskuse o hlavních směrech rozpočtové politiky na vnitrostátní úrovni a na úrovni Společenství, aby tak bylo možné již od začátku vytvořit rámec pro společnou diskusi o koordinaci vnitrostátních politik jednotlivých členských států a zároveň zohlednit přínos Společenství;

59.

konstatuje, že rozhodnutí o rozdělení výdajů z rozpočtu EU z hlediska nejvýznamnějších cílů Unie by bylo vhodné objasnit každoročním zveřejňováním rozpočtových prostředků, které jsou v jednotlivých členských státech na úrovni vnitrostátní, případně i regionální, věnovány na dosažení těchto cílů;

60.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.