5.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 212/32

A.

vzhledem k tomu, že uplatňování lidských práv žen a posílení postavení žen a jejich působení je důležité nejen z hlediska boje proti nerovnosti mezi ženami a muži a skutečného uplatňování jejich rovnosti v rámci vnějších vztahů EU, ale je klíčové i pro úspěšné provádění vnější politiky EU, včetně oblasti pomoci, rozvoje, rozšiřování, politiky sousedství, řešení konfliktů, bezpečnosti a upevňování míru a mezinárodního obchodu,

B.

vzhledem k tomu, že ačkoli se členské státy podílí na všech významných mezinárodních rámcích pro rovnost mezi ženami a muži a pro ženská práva a přestože na úrovni EU existuje řada dokumentů týkajících se této politiky, skutečné úsilí prosazovat rovnost žen a mužů a posílení postavení žen ve vnější politice je stále nedostatečné, provádění stávajících dokumentů týkajících se této politiky je zdrženlivé a na řešení genderových otázek jako samostatného tématu nebyl vyčleněn dostatek rozpočtových prostředků,

C.

vzhledem k tomu, že přestože bylo v posledních letech dosaženo značného pokroku v oblasti prosazování rovnosti žen a mužů, hlavní orgány EU, tj. Parlament, Rada a Komise, nedisponují dostatečným personálem, jenž by byl konkrétně vyhrazen pro provádění vyhlášených genderových cílů v oblasti vnější politiky a rozšiřování, přičemž většina stávajícího personálu zodpovědného za genderové otázky zároveň vykonává alespoň jednu, a někdy i dvě, další funkce,

D.

vzhledem k tomu, že EU musí při prosazování rovnosti žen a mužů zaujmout celistvý a soudržný přístup,

1.

uznává, že orgány EU přikládají prosazování rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen rostoucí význam, zdůrazňuje však, že je ještě třeba vynaložit velké úsilí na to, aby byly politické závazky uskutečněny, a také zdůrazňuje, že je třeba vyčlenit na tuto otázku odpovídající finanční prostředky a personál odpovědný za provádění genderových cílů;

2.

připomíná, že prosazování rovnosti žen a mužů vyžaduje nejen politická prohlášení na vysoké úrovni, ale rovněž politickou vůli vedení EU a členských států, stanovení prioritních cílů a sledování dosaženého pokroku;

3.

vítá přijetí výše uvedeného „Komplexního přístupu k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) a č. 1820 (2008) o ženách, míru a bezpečnosti ze strany EU“ a přijetí Radou ve složení pro obecné záležitosti dne 8. prosince 2008 obecných zásad týkajících se násilí na ženách a dívkách a boje proti všem druhům diskriminace, které jsou vystaveny; vyzývá ty členské státy, které ještě nepřijaly své vnitrostátní akční plány k rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325, aby tak urychleně učinily v návaznosti na žádost Rady bezpečnosti; vybízí Komisi, aby poskytla technickou a finanční pomoc třetím zemím, které chtějí rozvinout vnitrostátní strategie pro provádění výše zmíněných rezolucí Rady bezpečnosti;

4.

je potěšen tím, že přepracované znění evropské bezpečnostní strategie obsahuje odkaz na výše uvedené rezoluce Rady bezpečnosti S/RES/1325 (2000) a S/RES/1820 (2008), jakož i na rezoluci S/RES/1612 (2005);

5.

vyzývá Komisi, aby urychlila svou práci a do července roku 2009 navrhla v úzké spolupráci s členskými státy a sekretariátem Rady „Akční plán EU pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen ve vnější činnosti EU“, jenž bude uplatňován ve všech 27 členských státech a při jednáních s třetími zeměmi spolu se souborem účinných nástrojů kontroly;

6.

vyzývá Radu a Komisi, aby systematicky zařazovaly téma rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen do politického dialogu a politických diskusí EU s partnerskými zeměmi;

7.

žádá delegace Parlamentu, aby otázky spojené s rovností žen a mužů a posílením postavení žen řešily s parlamenty třetích zemí; zdůrazňuje význam poskytování podpory a pomoci národním parlamentům třetích zemí s cílem posílit jejich kapacitu pro to, aby mohly hledisko rovnosti mezi ženami a muži promítnout do své legislativní činnosti;

8.

zdůrazňuje, že pro posílení postavení žen mají velký význam organizace občanské společnosti; vyzývá Komisi, aby těmto organizacím nasměrovala odpovídající finanční pomoc a aby podpořila účast nevládních organizací žen v politických dialozích s partnerskými zeměmi i v mírových vyjednáváních po celém světě;

9.

vyzývá Komisi a členské státy, aby ve svých politikách prosazovaly soudržnost ve svém politickém přístupu k rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen; žádá, aby byly různé stávající politické rámce v této oblasti sloučeny do Konsenzu EU o rovnosti žen a mužů, jenž by zahrnoval jak vnitřní, tak vnější politiku;

10.

prosazuje pravidelné konání konferencí, na kterých se bude diskutovat o otázkách spojených s rovnými příležitostmi pro ženy a muže a kterých se budou účastnit delegace na úrovni národních parlamentů složených z žen i mužů, a dále vyzývá k vypracování společných strategií pro realizaci projektů týkajících se tohoto tématu;

11.

žádá Komisi, aby při plánování a provádění nástrojů vnější pomoci důsledněji a systematičtěji řešila otázku nerovnosti mezi ženami a muži a stanovila ji prioritou, zejména pokud jde o poskytování pomoci v oblasti reformy bezpečnostního sektoru; naléhavě vyzývá k tomu, aby byly cíle, činnosti a financování v oblasti rovnosti žen a mužů začleněny do národních strategických dokumentů a aby jejich prostřednictvím byly otázky rovnosti žen a mužů lépe prosazovány; zdůrazňuje, že k optimálnímu dosažení cílů v oblasti rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen je zapotřebí celistvý přístup při používání nástrojů vnější pomoci, včetně nástroje předvstupní pomoci, nástroje evropské politiky sousedství, evropského nástroje pro demokracii a lidská práva, nástroje stability a tematických plánů, jako je „Investice do lidí“;

12.

domnívá se, že prostředky vyčleněné na zdravotnictví, a tedy na zdravotní péči o dívky a ženy, jsou vzhledem k závazkům, jež EU učinila v souvislosti s rozvojovou politikou, nedostatečné; zdůrazňuje, že na programy týkající se zdraví žen je třeba vyčlenit další finanční prostředky v rámci nástrojů vnější pomoci; poukazuje na to, že podle zvláštní zprávy Účetního dvora o rozvojové pomoci ES určené zdravotním službám v subsaharské Africe, zveřejněné v lednu 2009, se prostředky vydávané na zdravotnictví pro tento region jakožto podíl celkové pomoci ES v oblasti zdravotnictví od roku 2000 nezvýšily, zatímco zpráva o pokroku při dosahování rozvojových cílů tisíciletí za rok 2007 nadále poukazuje na tamější velmi vysokou úmrtnost matek;

13.

poukazuje na to, že efektivní zohledňování rovnosti žen a mužů vyžaduje zlepšení koordinace mezi dárci a aktéry, mechanismy odpovědnosti a také to, aby vlády jednotlivých států více přijímaly rozvojový proces za vlastní; v tomto ohledu zdůrazňuje přidanou hodnotu spolupráce Evropské komise a OSN na rovnosti pohlaví pro rozvoj a mír a rozpočtových iniciativ zohledňujících rovnost žen a mužů; vítá zřízení pracovní skupiny pro ženy, mír a bezpečnost, jež je stanoveno ve výše uvedeném komplexním přístupu EU k uplatňování rezolucí Rady bezpečnosti S/RES/1325 (2000) a S/RES/1820 (2008);

14.

znovu opakuje, že je nezbytné soustředit se nejen na ženy, ale také na vztahy mezi ženami a muži, jež vytvářejí a utužují nerovnosti mezi nimi; je přesvědčen, že z tohoto důvodu by se projekty měly zaměřovat na muže i na ženy;

15.

zdůrazňuje, že by EU měla věnovat zvýšenou pozornost potřebám nejzranitelnějších a sociálně vyloučených žen, zejména žen zdravotně postižených, uprchlic či žen, které náležejí k menšinovým skupinám;

16.

vyzývá Komisi, aby dále rozvíjela postupy a stanovila měřítka a ukazatele s cílem zajistit splnění svých závazků, které učinila v oblasti rovnosti žen a mužů ve své vnější politice;

17.

domnívá se, že by Evropský institut pro rovnost pohlaví, zřízený v roce 2006, měl zahájit provoz co nejdříve a že by se jeho mandát měl rozšířit na vnější politiku;

18.

vyzývá Komisi a členské státy, aby provedly Bruselskou výzvu k řešení sexuálního násilí v konfliktech a po nich;

19.

vyzývá Komisi a členské státy, aby učinily opatření pro zamezení obchodování s lidmi a aby proti tomuto jevu bojovaly;

20.

zdůrazňuje, že znásilnění a sexuální násilí jsou používána jako válečné zbraně; zdůrazňuje, že by měla být stíhána jako válečné zločiny a zločiny proti lidskosti; vyzývá ke zvýšení počtu podpůrných programů pro oběti těchto zločinů;

21.

zdůrazňuje, že je třeba těžit z partnerství mezi EU a OSN a poučit se z celosvětových odborných zkušeností OSN v prosazování rovnosti žen a mužů a za posílení postavení žen s cílem zvýšit účinnost a výsledky politik a pomoci EU a zajistit soudržnost vnější pomoci partnerským zemím, a pomoci jim tak splnit jejich povinnosti;

22.

domnívá se, že současný počet personálu Rady a Komise, který pracuje na otázkách spojených s rovností žen a mužů, je nedostatečný; vyzývá tyto orgány, aby přidělily více zaměstnanců těm oddělením, jež se zabývají vnější činností EU v oblasti prosazování rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen;

23.

konstatuje, že na vysokých pozicích v Radě a Komisi figuruje stále nedostatečný počet žen, a zejména žádá, aby bylo vynaloženo větší úsilí na obsazení vedoucích pozic delegací EU a zvláštních zástupců EU ženami; zdůrazňuje, že by v budoucím evropském útvaru pro vnější činnost měl působit vyrovnanější počet mužů a žen, zejména na vysokých pozicích, a že by měl zaměstnávat více pracovníků pověřených otázkami spojenými s rovností žen a mužů;

24.

vyzývá členské státy, aby se na misích a operacích EBOP podílelo více žen, a žádá vyšší účast žen na všech úrovních a ve všech etapách plánování a provádění; zdůrazňuje, že odborné znalosti a zkušenosti v oblasti rovnosti žen a mužů je nezbytné zohlednit už v počátečních etapách plánování mise či operace a že je důležité poskytovat pracovníkům systematické a důkladné školení o rovnosti žen a mužů před tím, než jsou na misi či operaci vysláni;

25.

konstatuje, že je v současné době vynakládáno mnoho úsilí na to, aby byl do kultury EBOP zahrnut přístup, jenž zohledňuje rovnost žen a mužů, mimo jiné tím, že se v této politice rozvíjí jeho kvantitativní rozměr (např. prostřednictvím dotazníků, vytváření kontrolních seznamů, zjišťování počtu mužů a žen v operacích EBOP atd.); zdůrazňuje však, že pro pochopení socioekonomického kontextu, v němž se konají mise EBOP (tj. v oblastech konfliktu) a pro pochopení genderových problémů při provádění operací či programů je nutné vytvořit kvalitativní koncepční rámec;

26.

vítá jmenování poradce pro otázky rovnosti žen a mužů u téměř všech misí EBOP v souladu s výše uvedenými závěry Rady z listopadu roku 2006; zdůrazňuje však, že práce těchto poradců může být mařena neexistencí konkrétní genderové politiky EU– zejména nedostatečným povědomím o této problematice nebo neochotou zohlednit její význam – a nedostatkem rozpočtových položek zohledňujících hledisko rovnosti pohlaví při financování misí EBOP;

27.

oceňuje iniciativy, jejichž cílem je poskytovat školení o rovnosti žen a mužů personálu vysílanému na mise EBOP a pracovníkům v příslušných řídících ústředích, a rovněž oceňuje značné úsilí, jež vyvinula Komise při školení svého personálu, zejména působícího v delegacích; znovu opakuje, že veškerý personál na všech úrovních plánování a provádění vnější politiky EU by měl být náležitě vyškolen; žádá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby bylo školení povinné pro veškerý personál účastnící se misí a delegací, a to včetně vedení, a aby měl k dispozici pokyny týkající se otázek rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen;

28.

je přesvědčen, že při plánování misí EBOP by mělo být zohledněno zapojení místních organizací žen do mírového procesu, aby bylo možné stavět na specifickém přínosu, jenž mohou mít, a rozpoznat, jak konkrétně jsou ženy konflikty zasaženy;

29.

zdůrazňuje, že v současné době jsou kvóty nezbytným prostředkem k zajištění rovného zastoupení žen a mužů v mírových a bezpečnostních misích a při rozhodování ve vnitrostátních a mezinárodních procesech obnovy a k zaručení politické účasti žen při vyjednávání;

30.

zdůrazňuje význam vyčlenění prostředků na citlivé otázky spojené s rovností žen a mužů; poukazuje na to, že rovnost žen a mužů by měla být v hlavních nástrojích vnější pomoci uvedena jako tematická otázka, že by měly být na genderové otázky vyčleněny zvláštní prostředky a že by měla být určena měřítka, podle kterých by se posuzovala účinnost využití poskytovaných finančních prostředků;

31.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.