(1)

Směrnice Rady 86/613/EHS ze dne 11. prosince 1986 o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné, včetně oblasti zemědělství, a o ochraně v mateřství (4) zajišťuje v členských státech uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné nebo přispívající k výkonu takové činnosti. Pokud jde o samostatně výdělečně činné osoby a vypomáhající manžele nebo manželky, směrnice 86/613/EHS nebyla příliš účinná a její oblast působnosti by měla být znovu zvážena, protože k diskriminaci na základě pohlaví a obtěžování dochází také mimo oblasti práce odměňované platem. V zájmu srozumitelnosti by měla být směrnice 86/613/EHS nahrazena touto směrnicí.

(2)

Ve svém sdělení ze dne 1. března 2006 s názvem „Plán pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006-2010“  (5) Komise oznámila, že pro zlepšení řízení v oblasti rovného postavení žen a mužů přezkoumá stávající právní předpisy EU v oblasti rovného postavení žen a mužů, které nebyly v roce 2005 přepracovány, s cílem tyto předpisy případně aktualizovat, modernizovat a přepracovat. Směrnice 86/613/EHS nebyla přepracována.

(3)

Ve svých závěrech ze dne 5. a 6. prosince 2007 s názvem„Vyvážené úlohy žen a mužů v oblasti zaměstnanosti, růstu a sociální soudržnosti“ (6) Rada vyzvala Komisi, aby vzala v úvahu případnou potřebu revidovat směrnici ║ 86/613/EHS, aby byla zajištěna práva spojená s mateřstvím a otcovstvím samostatně výdělečně činných osob a jejich vypomáhajících manželů či manželek.

(4)

Evropský parlament pravidelně vyzýval Komisi, aby přezkoumala směrnici 86/613/EHS, zejména pro posílení ochrany mateřství samostatně výdělečně činných žen a zlepšení situace vypomáhajících manželů nebo manželek v zemědělství, řemeslné výrobě, obchodu, malých či středních podnicích a svobodných povoláních.

(5)

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 21. února 1997 o situaci manželů a manželek vypomáhajících osobám samostatně výdělečně činným (7) navrhl povinnou registraci vypomáhajících manželů a manželek, aby již nadále nebyli neviditelnými pracovníky, a povinnost členským státům umožnit vypomáhajícím manželům a manželkám účast v systémech zdravotního pojištění osob samostatně výdělečně činných pokrývajících nemoc, invaliditu a stáří.

(6)

Ve svém sdělení s názvem„Obnovená sociální agenda: Příležitosti, přístup a solidarita v Evropě 21. století“ (8) Komise potvrdila potřebu učinit opatření s cílem řešit rozdíl mezi počtem žen a mužů v podnikání a zlepšit sladění soukromého a profesního života.

(7)

Existuje již řada právních nástrojů pro provádění zásady rovného zacházení, které zahrnují samostatné výdělečné činnosti, zejména směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (9) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (přepracované znění) (10). Tato směrnice by se tedy neměla vztahovat na oblasti, které jsou již zahrnuty v jiných směrnicích.

(8)

Tato směrnice by se měla vztahovat na samostatně výdělečně činné osoby a vypomáhající manžele nebo manželky, protože se obě tyto kategorie podílejí na podnikatelské činnosti.

(9)

Vypomáhajícím manželům a manželkám je třeba zajistit jasně stanovené profesní postavení a stanovit jejich práva.

(10)

Tato směrnice by se neměla vztahovat na záležitosti upravené jinými směrnicemi, kterými se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami, zejména směrnicí Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování (11) . Zejména článek 5 směrnice 2004/113/ES týkající se pojištění a souvisejících finančních služeb zůstává použitelný.

(11)

Aby se zamezilo diskriminaci na základě pohlaví, měla by se tato směrnice vztahovat na přímou i nepřímou diskriminaci. Obtěžování a sexuální obtěžování by mělo být považováno za diskriminaci, a proto by mělo být zakázáno.

(12)

Členské státy mohou podle čl. 141 odst. 4 Smlouvy zachovat nebo zavést opatření poskytující zvláštní výhody pro usnadnění samostatné výdělečné činnosti méně zastoupeného pohlaví nebo pro předcházení či vyrovnávání nevýhod v profesní kariéře. V zásadě by tato opatření v podobě pozitivních akcí, zaměřená na dosažení rovnosti v praxi , neměla být považována za porušení právní zásady rovného zacházení pro ženy a muže.

(13)

V oblasti samostatné výdělečné činnosti uplatňování zásady rovného zacházení znamená, že nesmí docházet k žádné diskriminaci ve vztahu k založení, řízení, vybavení nebo rozšíření podniku či jakékoli jiné formy samostatné výdělečné činnosti.

(14)

Je nezbytné zajistit, aby nedocházelo k žádné diskriminaci na základě manželského nebo rodinného stavu, pokud jde o podmínky pro založení společnosti mezi manželem a manželkou nebo mezi registrovanými partnery, jsou-li uznáni podle vnitrostátních právních předpisů. Pro účely této směrnice by výrazy „manželský stav“ a „rodinný podnik“ měly být vykládány s ohledem na uznávání registrovaného partnerství v příslušných rozsudcích Soudního dvora Evropských společenství.

(15)

Z hlediska jejich přínosu k rodinnému podniku by měli mít vypomáhající manželé nebo manželky ▐ nárok na alespoň rovnocennou úroveň ochrany, jakou mají samostatně výdělečně činné osoby, a to za stejných podmínek, jaké se vztahují na samostatně výdělečně činné osoby ▐ . Členské státy by měly přijmout nezbytná opatření pro umožnění této volby. V každém případě by úroveň ochrany ▐ vypomáhajícího manžela nebo manželky měla být úměrná míře jejich účasti na činnostech samostatně výdělečně činné osoby v rodinném podniku .

(16)

Hospodářská a fyzická zranitelnost těhotných samostatně výdělečně činných žen a vypomáhajících manželek vyžaduje, aby jim bylo přiznáno právo na mateřskou dovolenou, přičemž část z ní by měla být považována za povinnou. Členským státům je ponechána pravomoc stanovit úroveň příspěvků a všechna ujednání týkající se dávek a plateb za předpokladu, že budou dodrženy minimální požadavky této směrnice. Aby byla zohledněna specifická situace samostatně výdělečně činných žen a vypomáhajících manželek, měly by mít možnost se rozhodnout, zda mateřskou dovolenou budou nebo nebudou čerpat.

(17)

Pro zohlednění specifičnosti samostatných výdělečných činností by měly mít samostatně výdělečně činné ženy a vypomáhající manželky možnost volby, pokud je to možné, mezi peněžitou dávkou a dočasnou náhradou v průběhu mateřské dovolené.

(18)

Zvýšení účinnosti a efektivity systémů sociálního zabezpečení, zejména prostřednictvím lepších stimulů, lepší správy a hodnocení a určování priorit výdajových programů, se stalo zásadním pro zajištění dlouhodobé finanční udržitelnosti evropských sociálních modelů. ▐

(19)

Osoby, které byly vystaveny diskriminaci na základě pohlaví, by měly mít odpovídající prostředky právní ochrany. Pro zajištění účinnější ochrany by sdružení, organizace a jiné právnické osoby měly být zmocněny účastnit se, za podmínek stanovených členskými státy, řízení jménem oběti nebo na její podporu, aniž jsou dotčeny vnitrostátní procesní předpisy týkající se zastupování a obhajoby před soudy.

(20)

Ochrana osob samostatně výdělečně činných a vypomáhajících manželů a manželek před diskriminací na základě pohlaví by měla být posílena existencí jednoho subjektu v každém členském státě, jež by byl příslušný pro analýzu souvisejících problémů, prozkoumání možných řešení a pro poskytování praktické pomoci obětem. ▐

(21)

Jelikož cíle této směrnice, totiž zajištění společné vysoké úrovně ochrany před diskriminací ve všech členských státech, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států a proto může jej být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice ║ rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

a)

„samostatně výdělečně činnými osobami“ ║ všechny osoby, které vykonávají výdělečnou činnost na vlastní účet za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy, včetně soukromých zemědělců , ▐ osob vykonávajících svobodná povolání , řemeslníků, obchodníků, a v rámci malých a středních podniků ;

b)

„vypomáhajícími manželi nebo manželkami“ ║ manželé nebo manželky nebo registrovaní partneři samostatně výdělečně činných osob, pokud jsou uznáni podle vnitrostátních právních předpisů, kteří nejsou zaměstnanci ani obchodními partnery a kteří se za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy obvykle podílejí na činnosti samostatně výdělečně činné osoby a vykonávají stejné nebo pomocné úkoly;

c)

„přímou diskriminací“ ║ situace, v níž se s jednou osobou zachází z důvodů jejího pohlaví méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci;

d)

„nepřímou diskriminací“ ║ situace, v níž zdánlivě neutrální ustanovení, kritérium nebo zvyklost znevýhodňuje osoby jednoho pohlaví v porovnání s osobami druhého pohlaví, ledaže takové ustanovení, kritérium nebo zvyklost jsou objektivně odůvodněny legitimním cílem a prostředky k dosažení uvedeného cíle jsou přiměřené a nezbytné;

e)

„obtěžováním“ ║ situace, v níž dochází k nežádoucímu chování souvisejícímu s pohlavím osoby, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry;

f)

„sexuální obtěžováním“ ║ situace, v níž dochází k jakékoli formě nežádoucího chování sexuální povahy, vyjádřeného verbální, neverbální nebo fyzickou formou, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby, a zejména vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry.

a)

poskytování nezávislé pomoci obětem diskriminace při podávání stížností na diskriminaci, aniž jsou dotčena práva obětí a sdružení, organizací a jiných právnických osob uvedených v čl. 10 odst. 2;

b)

provádění nezávislých studií týkajících se diskriminace;

c)

zveřejňování nezávislých zpráv a vydávání doporučení k jakékoli otázce související s touto diskriminací;

d)

vyměňovat si na příslušné úrovni dostupné informace s partnerskými evropskými subjekty, jako je Evropský institut pro rovnost žen a mužů.