31.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 77/131

1.1

Toto stanovisko navazuje na řadu předchozích stanovisek, ve kterých se EHSV zabýval otázkami hospodářského řízení v EU. Je založeno na sdělení Komise KOM(2007) 721 v konečném znění Hospodářství EU: Bilance 2007 – posunutí hranice produktivity Evropy.

1.2

Bilance 2007 vychází z toho, že Evropská unie je sice jednou z nejpokročilejších a nejproduktivnějších ekonomik na světě, ale mezi životní úrovní v EU a nejrozvinutější ekonomikou na světě – Spojenými státy – stále existují značné rozdíly, měřeno úrovní HDP. Příčina tohoto jevu spočívá v rozdílech ve vývoji produktivity v různých průmyslových odvětvích a členských státech.

1.3

Zatímco údaje o USA poskytují užitečné srovnávací měřítko k poměření relativního výkonu členských států, toto stanovisko se zaměřuje na srovnání jednotlivých zemí v rámci EU. Srovnání mezi Evropou a Amerikou je ovlivněno několika faktory, např. sociálními modely, pracovní dobou a mírou přítomnosti na pracovišti, nicméně se nejedná o hlavních smysl stanoviska. To se jednoduše zabývá tím, proč některé země EU vytvářejí více blahobytu a pracovních míst než jiné.

1.4

Hlavní myšlenkou ve sdělení Komise je to, že uskutečňování lisabonské agendy současně pomůže členským státům zvyšovat zaměstnanost a blahobyt. K tomu může významně přispět řada klíčových politik. Cílem těchto politik musí být:

1.5

Tyto politiky se stávají ještě relevantnějšími ve světle změn celosvětové ekonomiky, jež se objevily od doby zasedání Evropské rady v roce 2000 v Lisabonu. Nové výzvy nezahrnují pouze současnou finanční krizi, ale také rovnováhu nabídky a poptávky po fosilních palivech, důkaz o změně klimatu, rostoucí nedostatek potravin a vysokou poptávku po komoditách obecně. Tyto problémy zapříčiňují, že investice do výzkumu a vývoje a výzkum světové úrovně jsou ještě klíčovější. Zdůrazňují potřebu konkurenceschopného jednotného trhu, který bude podpořen účinnými ustanoveními o flexikuritě na trhu práce a kvalitním veřejným financováním.

1.6

Makroekonomickými faktory na straně nabídky i poptávky se EHSV podrobně zabýval v předchozích stanoviscích k hospodářskému řízení EU, blíže popsaných v úvodu, v nichž Výbor zdůraznil, že opatření na zlepšení konkurenceschopnosti na straně nabídky musí být doplněno složením makroekonomických politik, které bude podporovat příjmy, poptávku a zaměstnanost. Cílem tohoto stanoviska je ukázat, že bez ohledu na faktory poptávky existuje podstatný vztah mezi reformami na straně nabídky v rámci lisabonské agendy a růstem HDP.

1.7

V nedávno zveřejněné Lisabonské bilanci výsledků za rok 2007 (1) se na prvních sedmi místech umístily (shora dolů) Dánsko*, Švédsko*, Rakousko*, Nizozemsko*, Finsko*, Irsko* a Spojené království*, za nimi následovalo Německo a Francie (2). Z nových členských států si nejlépe vedly Slovinsko* a Estonsko*. Na posledních místech v rámci EU-15 byly Španělsko, Řecko, Portugalsko a Itálie. Uznání za vůbec nejúčinnější uplatňování Lisabonské strategie si vysloužilo Nizozemsko, Rakousko a Estonsko. Nejnižší účinnost byla shledána u Řecka a Itálie. Jak vedoucí pozice při uskutečňování lisabonského programu ovlivňuje produktivitu a zaměstnanost?

1.8

Ačkoli existuje mnoho dalších významných faktorů, z rozboru z tohoto stanoviska lze učinit závěr, že skutečně existuje úzká spojitost mezi uplatňováním lisabonské agendy a pokrokem v růstu zaměstnanosti a HDP na obyvatele. Obecně platné je i opačné tvrzení, že země, které jsou pozadu s uskutečňováním lisabonských reforem, obvykle dosahují horších výsledků. V souladu s tímto závěrem EHSV vyzývá členské státy, aby celý lisabonský program uskutečnily co nejdříve.

1.9

Je třeba zdůraznit význam každého prvku programu. Výbor by zejména velice rád usiloval o větší investice do znalostí, vzdělávání a výzkumu a vývoje. Není pochyb o tom, že konkurence stimuluje inovaci, a proto musí ekonomiky EU čelit konkurenci, aby splnily nové výzvy globalizace. Je žádoucí přesun výrobních faktorů z upadajících průmyslových odvětví do nově se objevujících a prosperujících odvětví, aby se maximalizovala produktivita hospodářství členských států. To však znamená, že členský stát musí vynaložit prostředky na flexikuritu. Je také zřejmé, že hospodářská výkonnost členských států do značné míry závisí na dobré správě veřejných financí.

1.10

Ve stanovisku, které EHSV předložil pro lisabonské zasedání Rady v březnu 2000 (3), jsme uvedli: „Jsme přesvědčeni, že máme v Evropě potřebné inovace, tvořivost, znalosti a podnikavost, abychom velmi dobře obstáli v nových podmínkách (tj. v informační společnosti). Avšak musíme tyto schopnosti uvolnit. Překážky musí být nahrazeny příležitostmi. Postihy musí být nahrazeny pobídkami. V posledním desetiletí jsme byli svědky liberalizace evropského průmyslu. Nyní musíme uvolnit energii evropských mužů a žen.“ V roce 2008 nám zbývá ještě mnohé udělat, ale lisabonská agenda je cestou kupředu.

2.1

Toto stanovisko navazuje na řadu předchozích stanovisek, v nichž se EHSV zabýval otázkami hospodářského řízení v EU. Reaguje na sdělení Komise KOM(2007) 721 v konečném znění nazvané Hospodářství EU: Bilance 2007 – Posunutí hranice produktivity Evropy. Dřívější stanovisko ze září 2007 se týkalo tématu Bilance 2006 – Posílení eurozóny: hlavní politické priority.

2.2

V tomto stanovisku se EHSV snaží o nalezení vztahu mezi růstem zaměstnanosti v členských státech spolu s výší hrubého domácího produktu na obyvatele a různými politickými doporučeními ze sdělení Komise. Z tohoto hlediska se poněkud liší od závěrů předchozího stanoviska k přezkumu v roce 2006, které popisuje domácí socio-ekonomickou situaci a různé politické cíle, jimiž se řídí opatření členských států.

2.3

Dřívější stanoviska vydaná v říjnu 2006 (4) a v únoru 2006 (5), se zabývala Hlavními směry hospodářské politiky (HSHP) na období 2005–2008, zatímco v březnu 2004 vydal Výbor stanovisko k hlavním směrům hospodářské politiky na období 2003-2005 (6). EHSV obdržel doporučení Komise k HSHP 2008–2010, ale konstatuje, že oproti období 2005–2008 zůstávají beze změn. S ohledem na dříve vynaloženou práci v souvislosti s HSHP rozhodl se EHSV jako základ pro toto stanovisko využít přezkum hospodářství EU v roce 2007.

2.4

V říjnu 2006 se EHSV zabýval předpisy, které ovlivňují hlavní cíle v oblasti cenové stability, růstu a zaměstnanosti. V tomto stanovisku se zaměříme spíše na praktickou politiku než na předpisy. V únoru 2006 zveřejnil EHSV stanovisko k HSHP 2005–2008. Toto stanovisko sice posuzovalo věci v širších souvislostech, ale obecně podpořilo stejnou politickou agendu zaměřenou na růst zaměstnanosti a produktivity, která je základem i pro nynější stanovisko. V obou těchto stanoviscích se EHSV zabýval ekonomickými faktory, které ovlivňují poptávku. V tomto stanovisku se vyjadřujeme k návrhům Komise na reformy na straně nabídky.

2.5

Výbor proto zdůrazňuje, že kromě opatření na zlepšení konkurenceschopnosti na straně nabídky musí nastoupit i takové složení makroekonomických politik, které bude podporovat příjmy, poptávku a zaměstnanost. Výbor se otázkou vhodného složení politik zabýval ve svém stále aktuálním stanovisku z března 2004.

2.6

Dokument Komise European Economy č. 8/2007 obsahuje sdělení s názvem „Posunutí hranice produktivity Evropy“ spolu se čtyřmi kapitolami čítajícími celkem 149 stran:

Výbor lituje, že se Komise omezila na doporučení k posílení konkurenceschopnosti pouze na straně nabídky.

Toto stanovisko hodnotí politická opatření, jež jsou obhajována ve 4. kapitole.

3.1

Bilance 2007 vychází z toho, že Evropská unie je sice jednou z nejpokročilejších a nejproduktivnějších ekonomik na světě, ale mezi životní úrovní v EU a nejrozvinutější ekonomikou na světě – Spojenými státy – stále existují značné rozdíly, měřeno úrovní HDP. Příčina tohoto jevu spočívá v rozdílech ve vývoji produktivity v různých průmyslových odvětvích a členských státech.

3.2

Když EU v roce 2000 přijala Lisabonskou strategii, považovala za nejdůležitější zlepšit výkon své produktivity a dosáhnout velkého nárůstu zaměstnanosti. Hlavními prvky této strategie bylo budování znalostí, posílení hospodářské soutěže a zvýšení flexibility.

3.3

Budování znalostí vyžaduje více a lépe investovat do výzkumu a vývoje a do lidského kapitálu. V celé Evropské unii musí být zajištěn účinný a hospodárný systém vzdělávání.

3.4

Podpora konkurence má zásadní význam pro úroveň a rychlost růstu produktivity. Empirické studie potvrzují pozitivní účinek otevření trhů nejen na produktivitu a růst, ale i na zaměstnanost.

3.5

Zvýšená flexibilita je nutná k bezproblémovému přizpůsobení výrobních struktur další specializaci a diverzifikaci do nových oblastí s relativní komparativní výhodou. V posledních letech přijaly členské státy opatření k usnadnění mobility podniků a práce, ale nezbytná jsou další, rozsáhlejší opatření.

3.6

Závěr je takový, že je nutná změna postoje. K tomu může velkou měrou přispět řada klíčových politik. Cílem těchto politik musí být:

3.7

Byla zpochybněna mnohá, velmi rozšířená přesvědčení: vůdčí technologickou silou se mohou stát nejen velké země a podniky; obchod není hlavním prostředkem šíření technologie; malé země mohou být v určitých oblastech vůdčí silou; malé podniky často zavádějí inovační nové technologie; mezinárodní mobilita pracovníků a finančního kapitálu jsou hlavními prostředky šíření technologie.

3.8

Objevuje se široká shoda na tom, co brzdí růst produktivity a jaká opatření je nutno přijmout k jeho zvýšení. Omezení týkající se trhů práce a výrobků, nedostatečná otevřenost přímým zahraničním investicím a překážky vstupu na trh nových technologií nebo vytváření nových technologií a jejich šíření mohou z dlouhodobějšího hlediska představovat hlavní překážky růstu produktivity.

3.9

Růst produktivity je ovlivněn tím, že z trhu odcházejí nejméně produktivní subjekty, proto jsou důležité politiky, jež urychlí přerozdělení zdrojů. Jestliže růst produktivity vede k vyššímu příjmu, lze očekávat posun spotřebitelské poptávky směrem ke službám. Mnoho odvětví služeb má vysokou přidanou hodnotu i produktivitu a ekonomice pak také umožní vytvářet nové pracovní příležitosti v odvětvích s veskrze nízkou produktivitou.

4.1

HDP na obyvatele závisí na více faktorech než jen na lisabonské agendě. HDP závisí na faktorech, jako je rozvoj nových trhů, východní Evropy a Ruska, cenové trendy na energetických a komoditních trzích, technologická změna a celkově globalizace. Domácí poptávka je ovlivněna úrovní mezd, zaměstnanosti a také kupní silou. Řízení poptávky velkou měrou závisí na fiskální a měnové politice, ale rozsah k povzbuzení podnikové a spotřebitelské poptávky nakonec závisí na centrálních bankách. Finanční trhy stále zůstávají v krizi a pravděpodobně dojde ke snížení objemu poskytovaných úvěrů, což se nepříznivě odrazí na poptávce a ovlivní HDP.

4.2

Makroekonomickými faktory se EHSV podrobně zabýval v předchozích stanoviscích k hospodářskému řízení EU, blíže popsaných v úvodu. Cílem tohoto stanoviska je ukázat, že bez ohledu na faktory poptávky existuje podstatný vztah mezi reformami na straně nabídky v rámci lisabonské agendy a růstem HDP.

4.3

Údaje o relativním HDP na obyvatele jsou uvedeny v tabulce 1. Byla zvolena dvě časová období: rok 1999, kdy bylo zavedeno euro, a rok 2007. U nových členských států (NČS) toto období pokrývá jejich přistoupení k EU. Za toto období došlo v USA k poklesu ze 161,8 % na 150,9 % oproti EU-27. Avšak dokonce ani v tomto případě nedokázaly takzvané staré členské státy relativního poklesu v USA využít, neboť skupina EU-15 poklesla ze 115,3 na 111,7 a státy eurozóny ze 114,5 na 109,8 oproti EU-27.

4.4

Co nám v kontextu těchto údajů o HDP vyplývá ze statistik zaměstnanosti? Tabulka 2 znázorňuje údaje o vývoji zaměstnanosti v období od roku 1998 (rok zahájení prvních jednání o přistoupení NČS) až do roku 2006 (poslední dostupné údaje). Údaje o nezaměstnanosti zahrnují období až do roku 2007. V tomto období se v USA zaměstnanost snížila ze 73,8 % na 72 % pracovních sil a nezaměstnanost vzrostla ze 4,5 % na 4,6 %. Ve stejné době se eurozóna začala na USA dotahovat, zaměstnanost v ní vzrostla z 59,2 % na 64,8 % a nezaměstnanost poklesla z 10,1 % na 7,4 %. Údaje za EU-15 jsou o něco lepší než u eurozóny a u EU-25 jsou o něco horší.

4.5

V nedávno zveřejněné lisabonské bilanci výsledků za rok 2007 se na prvních sedmi místech umístily tyto země (v sestupném pořadí): Dánsko*, Švédsko*, Rakousko*, Nizozemsko*, Finsko*, Irsko* a Spojené království*, za nimi následovalo Německo a Francie. Z NČS si nejlépe vedly Slovinsko* a Estonsko*. Na posledních místech v rámci EU-15 se umístily Španělsko, Řecko, Portugalsko a Itálie. Uznání za vůbec nejúčinnější uplatňování Lisabonské strategie si vysloužily Nizozemsko, Rakousko a Estonsko. Nejnižší účinnost byla shledána u Řecka a Itálie. Jak ovlivňuje vedoucí pozice při uplatňování lisabonského programu produktivitu a zaměstnanost?

4.6

V relativním HDP na obyvatele Lucembursko a Norsko předstihují USA. O méně než 20 % zaostávají za USA Irsko* (vynikající), Nizozemsko*, Rakousko*, Švédsko*, Dánsko*a do tohoto rozmezí se vejdou ještě Belgie, Spojené království* a Finsko*. Z mimoevropských zemí jsou za USA o méně než 20 % Island, Švýcarsko a Japonsko. Z NČS mají nejblíže k průměru EU-27 Kypr a Slovinsko*, ale největší pokrok udělalo Estonsko* a dále Lotyšsko, Litva, Maďarsko a Slovensko.

4.7

Ve sféře zaměstnanosti je situace v mnohém podobná jako v oblasti HDP. Zaměstnanost v USA jen o málo převyšuje 70 % pracovních sil. Všechny země v tabulce, které nejsou členy EU, včetně Japonska a všechny tři země EU-15, které nepatří do eurozóny (Dánsko*, Švédsko* a Spojené království*) mají zaměstnanost nad 70 %. Ze zemí eurozóny jsou nad hranicí 70 % jen Nizozemsko* a Rakousko*, blíží se jí Irsko* a Finsko*. V čele skupiny NČS jsou Kypr a Estonsko*, jejichž ukazatele se blíží 70 %.

4.8

Nezaměstnanost v USA činí 4,6 %. Irsko*, Nizozemsko*, Rakousko*, Dánsko*, Kypr a Litva jsou na tom lépe než USA, stejně tak Norsko. Lucembursko*, Spojené království*, Česká republika, Estonsko* a Slovinsko* jsou za USA pozadu o méně než jeden procentní bod. Švédsko*, Lotyšsko a Malta zaostávají za USA o méně než dva procentní body.

4.9

Z výše uvedené analýzy je patrné, že bychom se měli blíže podívat na politiku a tendence v zemích, které v lisabonské bilanci výsledků zaujímají čelná místa – v Dánsku*, Švédsku*, Rakousku*, Nizozemsku*, Finsku*, Irsku* a Spojeném království* a ve vedoucích NČS – Estonsku* a Slovinsku*. Pro účely tohoto stanoviska budou tyto země představovat „sledovanou skupinu“ a budou označeny hvězdičkou. Budeme zkoumat, v jaké míře politika orientovaná na znalosti, hospodářskou soutěž, inovace a veřejné finance přispěla k relativnímu úspěchu těchto zemí. Naopak politika Španělska, Řecka, Portugalska a Itálie bude monitorována jako „kontrolní skupina“. Pro EU jsou navíc stále velmi důležité politické iniciativy ekonomicky silné Francie a Německa. Pro obě tyto země je charakteristická polarizovaná politika, která ztěžuje provedení reforem, ačkoli i tam se nyní začaly projevovat určité výsledky.

5.1

OECD má program PISA používaný k mezinárodnímu hodnocení studentů. V tabulce 3 jsou uvedeny souhrnné výsledky převzaté z průzkumu dovedností 15letých dětí ve čtení, matematice a přírodních vědách v zemích OECD a jiných státech v roce 2006.

5.2

Kromě Koreje, Japonska a Švýcarska získaly všechna nejvyšší hodnocení „A“ Finsko* (jasné první místo), Nizozemsko*, Belgie a Estonsko*, hodnocení „AA“ obdržely Česká republika, Rakousko*, Slovinsko* a Irsko*. Jedno „A“ v tomto seznamu mají Dánsko*, Švédsko*, Spojené království*, Německo a Polsko. Německo a Spojené království získaly „A“ v přírodních vědách. Spojené království má třetí nejlepší výsledek u dovedností v přírodních vědách na úrovni 6 za Slovinskem* a Finskem*. Všechny země ze sledované skupiny dosáhly hodnocení „A“. Země z kontrolní skupiny jsou spolu s USA seskupeny ve spodní části žebříčku.

5.3

Na základě značné shody mezi výkony vzdělávacího systému a hospodářskými výkony členských států je EHSV přesvědčen, že Komise zcela správně vyčlenila pro kvalitu vzdělávání v politice EU zásadní místo.

5.4

Jiao Tong University v Šanghaji vyvinula metodiku pro srovnávání univerzit. Pro hodnocení univerzit se používají i jiné metodiky, ale metodika podle Jiao Tong je stejně jako EU zaměřená na vědu a výzkum.

5.5

Výkony školského systému v USA jsou podle měřítek PISA velmi průměrné. Ve vysokoškolském vzdělávání si však USA udržují před konkurencí náskok. Tabulka 4 je výtahem ze žebříčků Jiao Tong. Mezi 20 nejvýše hodnocenými univerzitami je 17 amerických, dvě britské a jedna japonská. Spojené království, které má v první stovce deset zástupců, patří do sledované skupiny. Ze zemí, které nejsou členy EU, zde figurují také Japonsko (6 zástupců), Kanada (4), Austrálie (2), Švýcarsko (3), Norsko (1) a Izrael (1). V první stovce se objevuje 5 zemí ze sledované skupiny: Spojené království*, Nizozemsko* (2), Dánsko* (1), Švédsko* (4) a Finsko* (1). Není tam žádná země z kontrolní skupiny. Je načase, aby Bologna, Salamanca a Coimbra obnovily svou někdejší slávu. Dále je tam 6 zástupců z Německa a 4 z Francie.

5.6

Kromě Spojeného království je v první stovce nejlepších univerzit zastoupeno pouze 6 členských států, takže dvacet zemí EU tam nemá zastoupení vůbec žádné. Zdá se, že politikou Komise je pomocí vytvoření Evropského technologického institutu tento odstup překonat. EHSV tento projekt podporuje, ale lze si jen stěží představit, jak ho bude možno rozvíjet, aniž by přitom došlo k oslabení pozic EU v první stovce. Alternativní strategií by bylo přezkoumat a zrevidovat politiku členských států v zájmu rozvoje jejich předních univerzit. Pro rozvoj znalostí a dovedností, pomocí nichž bude možné využít vědu a technologie 21. století k vytváření blahobytu a pracovních míst, je nejvíce zapotřebí užšího partnerství mezi univerzitami a průmyslem.

5.7

Dalším opatřením v oblasti univerzitního vzdělávání v členských státech jsou údaje Eurostatu o počtu absolventů ve vědeckých a technických oborech na úrovni vysokoškolského vzdělání na tisíc obyvatel ve věku 20–29 let. V USA tento ukazatel činí 10,6. Z členských států zaostávají za USA o necelý jeden procentní bod Belgie, Německo, Řecko, Itálie, Lotyšsko, Rakousko*, Polsko, Rumunsko, Slovinsko* a Slovensko. Mnohem více absolventů produkují z členských států Dánsko* (14,7), Irsko* (24,5), Francie (22,5), Litva (18,9), Finsko* (17,7), Švédsko* (14,4) a Spojené království.* (18,4). Všechny země označené hvězdičkou (*) pocházejí ze sledované skupiny. Ze zemí kontrolní skupiny je zde pouze Itálie a Řecko. Systémy středoškolského a vysokoškolského vzdělávání v členských zemích se musí zaměřit na zvyšování počtu absolventů vysokých škol ve vědeckých a technických oborech.

5.8

Jedním z cílů lisabonského programu je zvýšit výdaje EU na výzkum a vývoj na úroveň 3 % HDP. Z toho 2 % by měly přicházet ze soukromého sektoru. Dvě země ze sledované skupiny, Švédsko* a Finsko*, vynakládají více než 3 %. Další dvě země, Dánsko* a Rakousko*, vynakládají 2–3 %, stejně tak Německo a Francie. 1–2 % vynakládají Belgie, Česká republika, Estonsko*, Irsko*, Nizozemsko* Slovinsko*, Španělsko a Spojené království*, z nichž většina patří mezi sledované země. Všechny ostatní členské státy vynakládají méně než 1 % s výjimkou Maďarska a Itálie (obě tyto země mají 1 %), přičemž Itálie a Španělsko patří do kontrolní skupiny. Aby se tento odstup snížil, bylo by namístě očekávat, že vlády budou na výzkum a vývoj přispívat celým 1 % HDP. V ideálním případě by tyto prostředky měly být poskytovány vysokým školám a výzkumným ústavům, což by jim pomohlo zvyšovat prestiž a postavení v celosvětovém vědeckém společenství. V současné době vydávají vlády EU-15 na tento účel 0,30–0,40 % a vlády NČS 0,50–0,60 %. Je možné a musí se dělat více, nejen rozvíjet vědní obory potřebné k tomu, abychom mohli čelit klimatické změně a znečišťování.

5.9

Pokud jde o daňové úlevy na výzkum a vývoj pro soukromý sektor, EHSV již předložil Komisi stanovisko (7). Podle názoru EHSV by všechny členské státy měly uplatnit osvědčené postupy a zavést daňové pobídky na podporu větších investic soukromého sektoru, zejména malých a středních podniků, do výzkumu a vývoje.

5.10

Mezi vzděláním, výzkumem, inovacemi, odbornými znalostmi a vývojem zaměstnanosti existuje cyklický vztah. Národní znalostní a dovednostní základna přitahuje v rámci „účinného cyklu“ investice směrem dovnitř, podněcuje přenos znalostí a imigraci. Bez této základny mají kvalifikovaní lidé tendenci hledat znalostní prostředí, v němž budou jejich dovednosti oceněny, někde jinde. To může vyústit v začarovaný kruh emigrace a odliv mozků.

5.11

Politické závěry pro oblast výzkumu a vzdělávání jsou takové, že mnohé členské státy by měly zreorganizovat systém středoškolského a vysokoškolského vzdělávání a vlády by měly zvýšit výdaje na výzkum a vývoj. Jak ukazují výsledky dosažené v rámci sledované skupiny a kontrolní skupiny, existuje zřejmá spojitost mezi účinností politik na jedné straně a zaměstnaností a produktivitou na straně druhé.

6.1

Komise ve sdělení předkládá tři politiky k posílení konkurenceschopnosti. Jsou to liberalizace a regulace síťových odvětví, politika hospodářské soutěže a přínosy plynoucí z pozitivních účinků jednotného trhu.

6.2

Přínosy jednotného trhu zahrnují inovační podněty pramenící z vystavení podniků zahraniční konkurenci, úspory z rozsahu výroby, distribuce a marketingu, jež nabízí větší trh, a přesuny technologií v důsledku otevřenosti pro zahraniční investice.

6.3

Členské státy EU nemají stejnou míru atraktivnosti a otevřenosti PZI (přímým zahraničním investicím). Členské státy, které z PZI neprofitují, budou znevýhodněny, pokud jde o přesun technologií, manažerské postupy, přítomnost na trhu a kapitálové investice. Údaje o PZI zveřejněné společností Ernst & Young ukazují, že v období let 1997–2006 plynuly největší PZI měřeno počtem projektů do následujících 10 evropských zemí:

6.4

PZI jsou velmi důležité pro hospodářský růst NČS. O PZI rostoucí měrou soupeří země na celém světě včetně Indie a Číny, a aby si NČS zajistily růst a pracovní příležitosti, budou muset rozvíjet hospodářství založené na znalostech. Asijské země si v dovednostních testech PISA vedou velmi dobře a z jejich univerzit vycházejí stovky tisíc vysokoškolských absolventů s bakalářskými a magisterskými diplomy ve vědních a technických oborech.

6.5

Liberalizací a regulací síťových odvětví lze výrazně snížit náklady a zvýšit produktivitu v celém hospodářství. Tato politika má tři fáze: nejprve je to privatizace, poté regulace umožňující nově příchozím soutěžit se stávajícími subjekty a konečně oddělení vlastnictví mezi sítě a síťové služby. Ve Zprávě o pokroku při vytváření vnitřního trhu se zemním plynem a elektřinou  (8) použila Komise jako jeden z nástrojů účinné hospodářské soutěže přechod odběratelů k jiným dodavatelům. Dobře to vystihuje následující tabulka:

Hospodářská soutěž je celkově nejvíce rozvinutá v některých zemích ze sledované skupiny, ale pokrok udělaly také Itálie a Španělsko.

6.6

Cílem politiky hospodářské soutěže je zvýhodnit účinnost a produktivitu tam, kde z toho budou mít prospěch odběratelé. Tato politika je plně v souladu se zásadou vyváženosti, mezi zájmy jejích jednotlivých složek, kterou se EHSV snaží zachovat.

6.7

Komise ve sdělení dochází k závěru, že hospodářská soutěž má zásadní význam pro úroveň a rychlost růstu produktivity. Je až pozoruhodné, že ekonomiky zemí sledované skupiny jsou v rámci EU nejvíce otevřené. Mají nejvyšší produktivitu, nejvyšší zaměstnanost a nejvyšší schopnost absorbovat migrující pracovníky. Je chybou, jestliže se vlády členských států v obavě před konkurencí pokoušejí obklopit své hospodářství bariérami.

7.1

Relokací Komise rozumí přesun výrobních faktorů z upadajících odvětví do odvětví nově vznikajících a rychle rostoucích.

7.2

Základní myšlenkou ve sdělení je to, že čím více se hospodářský růst opírá o posunutí technologické hranice, tím více bude hospodářství vystaveno strukturální změně. Nové oblasti vyspělých technologií mohou zvyšovat svůj podíl na trhu na úkor oblastí, které jsou v útlumu. Nové podniky se mohou stát významnými účastníky trhu a dobře zavedené firmy mohou být donuceny přizpůsobit se či zaniknout.

7.3

Hospodářství bude tak jako tak vystaveno strukturální změně, a proto rozhodujícím faktorem, který zajistí, že z technologické změny a mobility znalostí získáme co největší užitek, je jeho schopnost přizpůsobit se. Avšak Komise má pocit, že schopnost členských států provést nezbytná přizpůsobovací opatření je omezená v důsledku omezené flexibility poskytované institucemi a předpisy na trhu práce.

7.4

Komise ve sdělení navrhuje čtyři klíčová politická opatření, která zlepší přerozdělení zdrojů: usnadnění vstupu na trh, snížení administrativní zátěže, regulaci trhu práce a integraci finančního trhu.

7.5

K řadě politik usnadňujících vstup na trh již EHSV přijal stanovisko. Jde o snížení administrativní zátěže spojené se založením podniku, různé podpůrné programy pro nové malé a střední podniky a změny v právních předpisech o úpadku. Důležitou součástí každé relokační strategie cestou vytváření nových podniků je přístup k financím a politika hospodářské soutěže k zajištění sporných trhů.

7.6

Ačkoli administrativní náklady se mohou týkat jak velkých, tak malých podniků, pro menší podniky vzhledem k jejich menšímu rozsahu představují zátěž mnohem větší. Snížení administrativní zátěže je jedním z pěti nejdůležitějších cílů agendy EU. Komise ve sdělení uznává, že snížení regulačních a administrativních nákladů je obtížné, protože byla většinou zaváděna z nějakého konkrétního důvodu. „Slouží k nápravě selhání trhu, ochraně účastníků trhu nebo poskytování informací tvůrcům politiky“ (10). Mnohé společenské složky v EU mohou argumentovat, že sociální ochrana plynoucí z těchto nařízení je klíčovým prvkem acquis. I tak je souhrnný dopad takových regulačních opatření spojen se značnými hospodářskými náklady.

7.7

Britská studie pracovní skupiny pro zlepšování právní úpravy (Better Regulation Task Force) prakticky ověřená v Nizozemském úřadu pro centrální plánování odhaduje výši těchto nákladů na 3–4 % HDP (11). Odhaduje se, že snížení administrativních nákladů o 25 % by v rámci EU vedlo nejprve k růstu reálného HDP o 1 %. Dlouhodobé účinky by však byly ještě větší. Snížení této finanční zátěže je nanejvýš žádoucí, ale dosud se neobjevil jediný důkaz, který by naznačoval, že z této iniciativy něco bude. Protože se EU institucionálně příliš zajišťuje proti případnému selhání trhu, není pravděpodobné, že by takového zlepšení bylo možné dosáhnout. Navíc není pravděpodobné, že by EHSV, který se snaží poskytnout účastníkům trhu maximální možnou ochranu, podpořil jakékoli výrazné snížení administrativní zátěže.

7.8

Důležitý vliv na přesuny pracovních sil mají struktury pracovního trhu. Vliv tržních reforem na produktivitu a zaměstnanost je větší, když jsou trhy práce pružné. Přestože neexistují spolehlivé studie pružnosti pracovního trhu, je míra zaměstnanosti v zemích sledované skupiny jistě měřítkem schopnosti jejich právních předpisů o zaměstnanosti vyrovnat se se změnou.

7.9

Právní předpisy na ochranu zaměstnanosti v EU jsou ovšem rozporuplné. Mnohé členské státy, než by upravily rozsah ochrany poskytovaný v rámci smluv na dobu neurčitou, raději zavádějí souběžné pracovní smlouvy na dobu určitou. A právě tyto smlouvy na dobu určitou měly nemalý podíl na nárůstu zaměstnanosti, zmíněném výše v odstavci 4. I když tyto údaje neposkytují skutečnou výši zaměstnanosti na plný pracovní úvazek, je míra růstu zaměstnanosti povzbudivá a dochází ke snižování strukturální nezaměstnanosti.

7.10

Je ovšem nezbytné zmírnit problémy, které vznikají, když jsou pracovně právní předpisy natolik flexibilní, že umožňují optimální míru přerozdělení. Členské státy se proto žádají, aby souběžně zaváděly příslušná doprovodná opatření. Flexikurita je v tomto procesu klíčová. Měly by být k dispozici prostředky, aby mohlo celoživotní vzdělávání posílit přizpůsobivost a zaměstnatelnost, systémy sociální péče by měly poskytnout pobídky k zapojení do pracovního procesu a usnadnit přesuny a politiky v oblasti pracovního trhu by měly lidem pomoci vyrovnat se se změnou a nezaměstnaností, s níž je spojen přechod do nového, bezpečného zaměstnání. Bez takových opatření se nelze obejít, když se uvolní ochrana zaměstnanosti. Poslední relokační politikou je integrace finančního trhu. Velká roztříštěnost finančního systému v EU by mohla být všeobecně považována za překážku produktivity a zaměstnanosti, zvláště u mladých podniků. Těmito nedostatky se zabývají směrnice o finančních službách.

7.11

Souběžně s tímto stanoviskem připravuje EHSV stanovisko k přeshraničním aktivitám rizikového kapitálu (12). Význam účinného finančního systému při strukturální změně je nejvíce patrný ve financování začínajících společností.

8.1

Tabulka 5 obsahuje údaje Eurostatu o financích členských států. Průměrné veřejné zadlužení 12 zemí eurozóny dosahující 68,8 % HDP je vyšší než je konvergenční cíl 60 % stanovený Evropskou měnovou unií (EMU) a než je průměr EU-15 (63,0 %) a EU-25 (61,9 %). Veřejné zadlužení ve státech sledované skupiny je všeobecně pod 50 % HDP a v mnoha případech je ještě daleko nižší. Výjimkou je Rakousko* (61,7 %). Všechny státy ze sledované skupiny navíc v období 1999–2006 své veřejné zadlužení snížily. Zvlášť výrazně bylo sníženo v Irsku*, Nizozemsku* a Švédsku*. Ze států kontrolní skupiny nedosahuje veřejné zadlužení výše 50 % HDP pouze ve Španělsku, kde během tohoto období došlo k jeho výraznému snížení. Na konci žebříčku jsou Itálie (106,8 %) a Řecko (95,3 %).

8.2

V EU-15 mají kladnou rozpočtovou bilanci Belgie, Irsko*, Španělsko, Lucembursko, Nizozemsko*, Finsko*, Dánsko* a Švédsko*. Ostatní země mají schodek nižší než 3 % s výjimkou Itálie (–4,4 %) a Portugalska (–3,9 %). Mezi NČS má Bulharsko a Estonsko* bilanci kladnou a Maďarsko, Polsko a Slovensko mají schodek vyšší než 3 %. Zvláštní místo zaujímají Kypr a Slovinsko se zápornou bilancí ve výši pouhého 1,2 %. Ze zemí sledované skupiny si pohoršilo Spojené království s –2,7 %. V letech s relativně příznivou hospodářskou aktivitou nedokázalo svůj rozpočet uvést do vyrovnaného stavu a tak je nyní jeho postavení na čelných místech ohroženo. V kontrolní skupině si vede velmi dobře Španělsko, ale Itálie a Portugalsko potvrzují své celkově slabé výsledky oproti ostatním.

8.3

Ve výročním stanovisku k hospodářství EU vyzval EHSV k politice zdravých veřejných financí. Při porovnání výsledků zemí sledované skupiny a kontrolní skupiny se ukazuje, že zdravé veřejné finance tvoří významnou složku profilu členských států v oblasti zaměstnanosti a produktivity.

8.4

Při zkoumání srovnatelných výkonů zemí sledované skupiny a kontrolní skupiny vznikla otázka, nakolik jsou ovlivněny daněmi. Ve zprávě Eurostatu o daních EU v roce 2005 se uvádí, že průměrná daňová sazba vyjádřeno procentem HDP byla v EU-27 39,6 %. To je přibližně o 13 procentních bodů více než jsou sazby v USA a Japonsku. Ze všech mimoevropských zemí OECD má pouze Nový Zéland skutečnou daňovou sazbu vyšší než 35 %. Poté co se členské státy pokusily daňovou zátěž snížit, došlo ke zvratu tohoto trendu a průměrná daňová sazba se nyní vrátila na úroveň roku 1995.

8.5

Pokud jde o daňové zatížení, na špici stojí pětice zemí, ve které jsou Švédsko*, Dánsko* a Finsko*, Belgie a Francie. Mezi dalšími pěti jsou Rakousko*, Slovinsko* a Itálie. Nizozemsko* a Spojené království* zaujímají 12. a 13. místo. Pouze Estonsko* (22. místo) a Irsko* (23. místo) mají míru zdanění výrazně nižší. Z kontrolní skupiny má Itálie nižší nebo stejné daňové zatížení než má pět zemí ze sledované skupiny. Španělsko, Portugalsko a Řecko mají daňové zatížení nižší než všechny země ze sledované skupiny s výjimkou Irska a Estonska. Pro tvrzení, že země kontrolní skupiny mají nadměrné zdanění, neexistuje žádný zjevný důkaz.

8.6

Daně jsou v EU vyšší než v konkurenčních regionech. Konkrétní daňové režimy členských států výrazně ovlivňuje objem finančních prostředků vynaložených na sociální ochranu. Z hlediska samotné EU je ale obtížné usilovat o jejich snížení, jestliže vedoucí ekonomiky EU mají daňové sazby nejvyšší. Z globálního hlediska mají tyto konkurenční regiony nicméně nižší míru zdanění a je pravděpodobné, že to u nich přispívá k vysoké úrovni inovací i podnikání.