16.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/73

1.1

Na základě článku 159 Smlouvy je Komise povinna vydávat každé tři roky zprávu o stavu hospodářské a sociální soudržnosti v Evropě.

1.2

Vzhledem k tomu, že tato zpráva byla vydána v roce předcházejícím aktualizaci integrovaných hlavních směrů Lisabonské strategie, EHSV doufá, že jeho úvahy budou zohledněny nejen v příští generaci regionální politiky, ale již při přípravě nových integrovaných hlavních směrů, jak to již dříve Výbor požadoval (1).

1.3

Nová reformní smlouva je inovační v tom, že mezi obecné cíle EU vkládá územní soudržnost (článek 3), kterou mezi tyto cíle zařadil Konvent o budoucnosti Evropy a kterou v roce 2007 potvrdila jakožto obecný cíl mezivládní konference.

2.1

Ve sdělení, které zprávu doprovází, byla nastíněna diskuse o budoucnosti strukturální politiky a byla zde položena řada otázek. Podle názoru EHSV byly opomenuty dvě otázky zásadního významu, na něž je třeba podat konkrétní odpověď.

2.2

Údaje uvedené ve zprávě mohou pozorného čtenáře zmást, jelikož není vždy zřejmé, zda se vztahují k EU-15, 25 nebo 27. Referenční údaje mohou vést k nejasnostem, i co se týče vývoje. Zpráva se tak často zabývá soudržností EU-27, a jako referenční období přitom bere rok 1996, tj. období, kdy se počet členských států rozšířil na 15. Z toho vyplývá, že naznačené tendence se netýkají jen EU a zahrnují země, které evropskými odvětvovými politikami (vnitřní trh, hospodářská soutěž, regionální politika) nebyly dotčeny vůbec nebo jen velmi málo (vzhledem k zaměření jejich obchodních vztahů). Jinak řečeno, zamlžuje to závěry, které lze vyvodit v souvislosti s konkrétním příspěvkem strukturálních politik k provádění větší soudržnosti, ačkoli jejich přínos je nesporný (3).

2.3

Kritérium 75 % HDP na obyvatele, pomocí něhož se určuje, zda určitá oblast zaostává či nikoli, bylo zkresleno tím, že po rozšíření došlo v důsledku přistoupení zemí mnohem chudších, než byly tehdejší členské země, ke snížení HDP na obyvatele (statistický efekt). Stejný případ nastal i po přistoupení Bulharska a Rumunska. Není proto možné přímo porovnávat situaci v oblasti soudržnosti před rokem 2004 se situací současnou. Výsledky dvanácti regionů, které tento práh překročily, je třeba posuzovat relativně, protože nic nezaručuje, že jej nelze přičítat statistickému efektu.

2.4

Ze zprávy vyplývá, že na počátku příštího programového období překročí 9 z 12 členských států, které přistoupily v letech 2004 a 2007, práh 75 % evropského HDP na obyvatele. V důsledku toho toto kritérium již nebude relevantní. O této otázce je třeba uvažovat již nyní.

2.5

Zpráva sice přináší značné množství podrobných informací, bohužel však nejsou vždy vzájemně propojené.

2.6

EHSV rovněž poukazuje na to, že se zpráva nezmiňuje o sociálním hospodářství, v němž působí 10 % evropských podniků, ani o jeho úloze pro soudržnost (zejména o pomoci nejzranitelnějším osobám na trhu práce). Toto odvětví vytváří kvalitní pracovní místa a přispívá k udržitelnému rozvoji v tom smyslu, že v regionech vytváří stálá pracovní místa, oživuje venkovské oblasti, vytváří sociální kapitál a zajišťuje proces odvětvové a územní restrukturalizace. Proto by bylo vhodné mít kvalitativně a kvantitativně srovnatelné statistiky členských států, aby bylo možné zvýšit naše porozumění tomuto sektoru.

2.7

EHSV se domnívá, že je třeba propracovat nebo prozkoumat řadu aspektů hospodářské, sociální a územní soudržnosti: rovnost příležitostí na pracovním trhu.

2.8

Pro případ, že by bylo ještě třeba přesvědčovat o přínosu politiky soudržnosti v EU, uvádí zpráva nové skutečnosti:

Bylo tedy nutné, aby územní soudržnost, která je, jak se stále více potvrzuje, základem hospodářské a sociální soudržnosti samé, byla plně uznána jako obecný cíl EU.

2.9

EHSV vítá nový pohled na soudržnost v Evropě, který spočívá v jejím srovnání se situací u jejích konkurentů ve světě, přičemž se poukazuje na úlohu hlavních měst, na důsledky, pokud jde o udržitelnost rozvoje (zejména nevyrovnaný rozvoj a tlak na životní prostředí), a na dopad změny klimatu na regiony.

2.10

EHSV podporuje cíl Evropské unie stát se vůdčí silou v boji proti změně klimatu. Nicméně jestliže země mimo EU nebudou následovat jejího příkladu, ohrozí to konkurenceschopnost a ovlivní to politiku soudržnosti Unie. Narušení hospodářské soutěže by ve svém důsledku vedlo k upřednostnění relokace do zemí, které se nepodílejí na politice změny klimatu.

2.11

EHSV je potěšen tím, že se opět věnuje pozornost územnímu rozměru soudržnosti, který i přesto, že byla přijata perspektiva územního rozvoje Společenství, až dosud zůstával na okraji zájmu, což dokládají: strategie rozvoje měst, územní agenda, Lipská charta, jež uvádí hlavní zásady rozvoje měst, jakož i metropolitních oblastí, které zdůraznil EHSV, uskupení (klastry) v rámci průmyslové a inovační politiky.

2.12

Poslední kapitola, která vysvětluje souvislosti mezi politikou Společenství a soudržností, je nejméně přesvědčivá: vypočítává seznam opatření, která byla uskutečněna v rámci Lisabonské strategie, aniž by byl skutečně ukázán jejich konkrétní a spolehlivý dopad na soudržnost.

3.1

Aniž by předjímal své budoucí stanovisko z vlastní iniciativy, které předloží jako odpověď na veřejnou žádost Komise o konzultaci ve věci budoucího evropského rozpočtu, opakuje EHSV některá ze svých dřívějších doporučení.

3.1.1

Strukturální fondy jsou v současnosti v zásadě omezeny na poskytování subvencí. V předcházejícím stanovisku (5) EHSV navrhoval znovu promyslet způsob jejich fungování, aby se přispěním Evropského investičního fondu a EIB znásobil jejich účinek. Navrhoval přeměnit subvence na finanční produkty, čímž by došlo k pákovému efektu: jedno euro jako záruka rizikové kapitálové půjčky by například umožnilo financovat pět až deset eur investic jednoho malého nebo středního podniku. Příklad, jaký představuje iniciativa JEREMIE (6), je třeba obohatit.

3.1.2

Bylo by také možné uvolnit zdroje bez zvyšování příspěvku členských států, aby mohly být přiděleny na projekty, jež přinášejí přidanou hodnotu na evropské úrovni (jako jsou zejména chybějící články transevropských sítí a Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci).

3.1.2.1

EHSV mnohokrát kritizoval systém daní z přidané hodnoty, které jsou součástí evropského rozpočtu, z důvodu nadměrných nákladů na jejich výběr, správu a kontrolu (7). Tyto náklady musí být omezeny, což by uvolnilo zdroje na společné projekty.

3.1.2.2

Mělo by se upustit od praxe spočívající v refundaci nevyčerpaných prostředků členským státům z již tak dost nízkého evropského rozpočtu. Tyto prostředky představují jen nízké procento ročního rozpočtu. Přitom v období 2000–2005 dosahovaly souhrnné částky přibližně 45 miliard, která mohla být uvolněna produktivně (8).

3.1.2.3

Vzhledem k tomu, že se všechny členské státy potýkají se stárnutím obyvatelstva, které vede ke zvyšování sociálních výdajů, avšak Pakt o stabilitě jim ukládá rozpočtová omezení, alternativním řešením by mohla být partnerství veřejného a soukromého sektoru, pokud by veřejné správy (zejména na nižší než celostátní úrovni) byly schopny sjednávat vyrovnané dohody se soukromým sektorem, což předpokládá posílení správních kapacit.

3.2

Strategické směry, jimiž se řídí regionální politika, jsou v souladu s Lisabonskou strategií. EHSV navrhuje, aby regionální politika zohledňovala vyváženějším způsobem strategii udržitelného rozvoje, která je zaměřena především na soudržnost a všechny její aspekty, vzhledem k tomu, že Lisabonská strategie, která je k této strategii doplňková, je zaměřena na konkurenceschopnost (9).

3.2.1

Následující mapy, které vytvořila Evropská pozorovací síť pro územní plánování (anglicky ESPON: European Spatial Planning Observation Network, francouzsky ORATE), znázorňují nárůst polarizace a metropolizace v roce 2030, k němuž by došlo v důsledku prohloubení současného zaměření Lisabonské strategie. Strategie zaměřená spíše na soudržnost by umožnila rozšířit hospodářský střed, a zejména vytvořit nové póly rozvoje (oblasti Baltského moře, východní čtverec vymezený městy Vídeň, Berlín, Varšava a Budapešť, jih Francie a Katalánsko).

3.2.2

EHSV v tomto ohledu připomíná (11), jaký význam má pro vyloučení nepříznivých účinků polarizace (12) rozvoj a uplatňování polycentrismu v rámci harmonického rozvoje na dvou úrovních: první úroveň usnadňuje vznik pólů rozvoje rozmístěných v evropském prostoru, což umožňuje rozšiřovat růst a zaměstnanost mimo hospodářský střed (polygon), druhá úroveň upevňuje vazby a součinnost mezi velkými městskými středisky a (přilehlými) venkovskými oblastmi, čímž umožňuje vyloučit zejména rozdělování území přímo uvnitř NUTS (Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques – klasifikace územních statistických jednotek).

3.3

Vzhledem k rostoucí převaze hlavních měst, pokud jde o místo vytváření bohatství, aktivit a pracovních míst, a to obzvláště v některých nových členských státech (13), a vzhledem k silné závislosti mezi mírou růstu HDP a inflací by vlády a občanská společnost zemí přistupujících k eurozóně měly věnovat zvláštní pozornost dopadu, jaký bude mít přechod na společnou měnu na jejich vnitřní soudržnost. Ta se může dostat pod tlak, pokud se dynamika rozvoje různých regionů téže země liší. Již nyní a s vědomím výhod, které vyplývají z eura (14), může politika jediné úrokové sazby – kromě toho, že tato politika by nemusela odpovídat zvláštním potřebám národního hospodářství dané země – vést k odlišným dopadům na hlavní střediska aktivit (včetně hlavního města) a ostatní regiony. Koordinace hospodářských politik členských států bude muset být komplementárně posílena s cílem zmírnit tento jev (15).

3.4

Ve zprávě je opět zdůrazněn význam služeb obecného zájmu. V souvislosti s novým protokolem o službách obecného zájmu vytvořeném mezivládní konferencí z roku 2007 EHSV opakuje svůj požadavek, že je zapotřebí na úrovni Společenství „najít společné normy pro veškeré služby obecného zájmu (hospodářské i nehospodářské), včetně sociálních služeb obecného zájmu, a na jejich základě sestavit rámcovou směrnici, přijatou v procesu spolurozhodování; ta vytvoří rámec Společenství uzpůsobený jejich specifickým vlastnostem“ (16).

3.5

Podle EHSV [jehož stanovisko převzal Evropský parlament ve svých nedávných zprávách] není možné měřit soudržnost pouze prostřednictvím ukazatelů HDP. Přeje si, aby byl vypracován „reprezentativnější ukazatel soudržnosti [který by zahrnoval] vedle HDP i proměnné, jako např. míru zaměstnanosti a míru nezaměstnanosti, rozsah sociální ochrany, stupeň přístupu ke službám obecného zájmu atd“ (17). Tyto ukazatele by měly být rovněž doplněny o ukazatele týkající se nerovnosti příjmů (Giniho koeficient nebo kvantilový podíl) a emisí CO2 (na obyvatele nebo vývoj od roku 1990). Všeobecně je nezbytně nutné konsolidovat evropské statistické nástroje a posílit vazby mezi Eurostatem a vnitrostátními statistickými institucemi, zejména na úrovni NUTS, aby bylo možné disponovat co nejrychleji co nejúplnějšími a nejpřesnějšími údaji (18).

3.6

EHSV navrhuje prozkoumat, zda by nebylo relevantnější použít během příští fáze přidělování prostředků ze strukturálních fondů namísto ukazatele HDP hospodářský ukazatel hrubý národní důchod (HND), jak tomu již je u Fondu soudržnosti. To by umožnilo vzít v úvahu osoby dojíždějící za prací, jejichž hospodářský dopad, jak je zdůrazněno v jednom z rámečků zprávy, přispívá ke zvětšování rozdílů, ačkoli mobilita je na všech úrovních podporována, a dále tok přímých zahraničních investic, z nichž se část příjmů vrací do země původu. HND na rozdíl od HDP tyto příchozí a odchozí toky zohledňuje. Tento rozdíl může být v případě některých zemí značný (Lucembursko, Irsko, Česká republika, Estonsko, Kypr, Maďarsko a v menší míře Polsko a Rumunsko), což může způsobovat, že výše prostředků přidělovaných ze strukturálních fondů není optimální. Je třeba rovněž poznamenat, že tyto údaje nejsou dostupné na úrovni NUTS, což je nutné v mezích možností napravit.

4.1.1

Pokud jde o modernizaci evropských podniků, zdá se, že logika Sedmého rámcového programu pro výzkum a vývoj a Programu pro meziuniverzitní spolupráci, které mají za cíl povzbuzovat malé a střední podniky a regiony znalostí, je stále příliš založena na přístupu „shora dolů“. Je třeba podpořit „začlenění špičkových vědecko-technologických středisek do sítí, průmyslové parky, strukturovanou návaznost mezi vědeckou obcí, průmyslem a vládou“. Přitom je však třeba dát pozor na skutečnost, že „nezbytnost inovací vyvolává riziko, že pokud nebudou definovány nové pravomoci, které umožní seznámit občany se změnami, dojde k dalšímu tříštění“ (19). Z toho vyplývá, že je třeba se vážněji zabývat rozměrem kvality pracovních míst, jelikož „vedle nárůstu investic do výzkumu a vývoje, jakož i investic obecně a investic do vzdělání a odborné přípravy s ohledem na požadavky znalostní a informační společnosti je zlepšení kvality profesního života klíčem ke zvýšení růstu produktivity a inovační schopnosti podniků. Dokládají to vědecké studie o souvislosti mezi kvalitou práce a produktivitou a o významu ‚dobré práce‘ z pohledu zaměstnanců pro motivaci k práci a ochotu podávat pracovní výkony“ (20).

4.1.2

Co se týče průmyslové politiky, „zjišťování součinnosti a zapojení všech zúčastněných subjektů do úspěšné realizace strukturálních změn (…) mohou umožnit sociálně přijatelnou podobu průmyslových změn, pokud se při předvídání a řízení změn zajistí systematické zapojování sociálních partnerů a budou se důsledně sledovat cíle konkurenceschopnosti podniků a minimalizace negativních sociálních dopadů“ (21).

4.1.3

V přeshraničních regionech lze průmyslové změny usnadnit „upřesněním volitelného nadnárodního rámce pro kolektivní vyjednávání, jak je uvedeno v sociální agendě na období let 2005–2010“ (22).

4.1.4

Výbor podporuje žádost Evropského parlamentu o vyhodnocení relokací a jejich monitorování na územní úrovni (ztracené/vytvořené pracovní příležitosti, druh zaměstnání, dopad na hospodářskou, sociální a územní soudržnost) a o předkládání konkrétních návrhů formou pravidelných zpráv (23).

4.1.5

Část nerealizovaných prostředků by se mohla přidat k prostředkům Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (FAM), což je nový nástroj, jenž dočasně a rychle poskytuje podporu propuštěným zaměstnancům, kteří se stali oběťmi globalizace. Současně je třeba přehodnotit fondem stanovená kritéria způsobilosti a snížit hranici udávající počet propuštěných pracovníků nutný k tomu, aby vznikl nárok na příspěvky z fondu, jelikož malé a střední podniky představují 99,8 % podniků (mikropodniky 91,5 % podniků) a 67,1 % celkové zaměstnanosti.

4.1.6

Je třeba zachovat 7letou lhůtu, na niž se podnik, jenž obdržel dotace, musí zavázat k zachování umístění své investice, jak stanovují obecná ustanovení o strukturálních fondech.

4.1.7

Pokud jde o iniciativu JEREMIE, podle prvního vyhodnocení je příliš soustředěna na technologicky vyspělá odvětví a nedostává se v dostatečné míře k malým a středním podnikům, jež v těchto odvětvích nepůsobí.

4.1.8

Všechny evropské regiony se nedokážou dostat na špici hospodářství založeného na znalostech, jelikož jim k tomu chybí infrastruktura nebo lidský kapitál, nebo jim v tom dokonce brání jejich velikost, která neumožňuje dosahovat úspor z rozsahu. Budou se muset vhodně vymezit vůči metropolitním oblastem a rozvinout rezidenční hospodářství nebo se zaměřit na oblasti, v nichž jsou účinky aglomerace méně významné či v nichž je nezbytný minimální objem nižší. EHSV odmítá, aby se na venkovské oblasti hledělo jako na zemědělské oblasti bez další perspektivy.

4.1.9

Alternativy se nacházejí v odvětví cestovního ruchu a v souvisejících odvětvích. Z toho vyplývá, že „nové profese pro oblasti venkova mohou být následující: obchod specializovaný na místní produkty, řemeslné práce a tradiční produkty v oblasti výživy, služby v oblasti sportu a volného času se zaměřením na životní prostředí, audiovizuální a virtuální centra, kulturní propagace, školky, tábory a ubytovny, přírodní lékařství, tělesná estetika, obnova tradičního stavebnictví a tradiční řemeslné výroby, internetové kavárny, podpora místních realitních společností, podpora nových aktivit, vytváření produktů a služeb běžné spotřeby, speciální služby pro starší osoby“ (24). Je třeba věnovat maximální pozornost a podporu ekoturistice, jež je založena na biologickém hospodaření. Cílem ekoturistiky je vychovávat občany k udržitelnému rozvoji a respektovat životní prostředí tak, aby nebyla narušena přírodní rovnováha. V tomto směru mohou přispět Evropský sociální fond a EZFRV.

4.1.10

Zajímavé příležitosti může velkému počtu regionů nabídnout cestovní ruch spojený s kulturou. V tomto ohledu by „Evropská unie mohla podporovat osvědčené postupy při řízení služeb cestovního ruchu spojeného s kulturou využíváním systémů soutěží a cen ve svých programech – počínaje programem ‚Evropská hlavní města kultury‘, a budoucím programem ‚Evropské destinace excelence‘. EU by mimoto mohla poskytovat poradenství městům a územím, která se rozhodnou kandidovat do těchto dvou programů, a poskytnout jim vyšší finanční příspěvek než doposud a možná i přednost při využívání strukturálních fondů“ (25).

4.2.1

EHSV souhlasí s názorem Evropské pozorovací sítě pro územní plánování (ESPON/ORATE) (26), podle něhož se budou důsledky změny klimatu v jednotlivých regionech lišit a budou vyžadovat odlišné reakce. V hospodářském středu bude cílem zachovat produktivitu hospodářství při snížení negativních hospodářských důsledků aglomerací (znečištění ovzduší a emise CO2) díky využívání inovačních a účinných systémů dopravy a lepší správě pozemků. V jihoevropských regionech, ale i v horských oblastech bude hlavní výzvou omezit chaotické využívání pozemků a výstavbu. Bude třeba nalézt inovační řešení, jak zlepšit dostupnost nejodlehlejších oblastí s využitím opatření, která by dlouhodobě neměla negativní účinky.

4.2.2

EHSV navrhuje rozpočtově posílit a doplnit Fond solidarity, který v současnosti poskytuje naléhavou pomoc při přírodních katastrofách. Aby se zviditelnil zájem EU o změnu klimatu, která vyžaduje dlouhodobější opatření, navrhuje EHSV aby Fond solidarity v budoucnosti také spolufinancoval projekty zaměřené na preventivní řízení rizik.

4.2.3

Je třeba klást důraz na to, aby byla kritéria způsobilosti pro výběr projektů, které mají být financovány z různých programů a rozpočtových položek, jasná a transparentní. Tato kritéria by se měla týkat především udržitelného rozvoje a měla by zohlednit důsledky projektu na životní prostředí, zdraví, zaměstnanost a evropskou konkurenceschopnost (27).

4.4

EHSV se již několikrát vyslovil pro to, aby byl na evropském území zaváděn polycentrismus. Čtvrtá zpráva zdůrazňuje převahu hospodářského středu („polygonu“) a rostoucí význam hlavních měst, avšak také sociální náklady a náklady na životní prostředí, které s tím souvisejí. Rozvoj vedlejších pólů rozvoje, metropolitních oblastí s upevněním součinnosti a doplňkovosti mezi městskými středisky a odlehlejšími regiony. Socioekonomická situace metropolitních oblastí by mohla být hodnocena v pravidelné zprávě, což by vyžadovalo vytvoření statistického monitorovacího nástroje (28). EHSV se kromě toho domnívá, že pro tento účel by mohly být užitečné územní pakty pro rozvoj v období globalizace, zejména pokud by se staly součástí budoucích opatření pro kulturní rozvoj společnosti, která by zapojovala všechny zúčastněné strany (29).

4.4.1

Podle názoru EHSV je zejména pro městské životní prostředí třeba použít model „sociálně odpovědného území“, tj. území, jehož rozvoj se řídí, jak to uvádí Bristolská dohoda (30) (z prosince 2005), zásadou udržitelnosti a zahrnuje hospodářský, sociální a environmentální rozměr i sociálně-ekonomické důsledky stárnutí obyvatelstva. V tomto ohledu je nezbytně nutné zachovat a podporovat zapojení subjektů občanské společnosti do sdílení osvědčených postupů, což podporuje šestý rámcový program pro výzkum a vývoj. Sedmý rámcový program pro výzkum a vývoj předpokládá zvláštní opatření v oblasti lidského rozvoje a stárnutí obyvatelstva (31).

4.4.2

Vzhledem k tomu, že oblasti, které jsou zdrojem zaměstnanosti a činností, mohou překračovat vnitrostátní rámec, je třeba poskytnout více prostředků pro Interreg, a tím podpořit jejich přeshraniční spolupráci (32).

4.4.3

Co se týče nejvzdálenějších regionů, „EHSV vítá záměr Komise vytvořit v rámci cíle konvergence specifický kompenzační mechanismus, který by vyvažoval veškeré nevýhody nejvzdálenějších regionů i regionů s permanentními strukturálními znevýhodněními“ (33). Vzhledem k tomu, že 50 % výdajů na výzkum a vývoj je soustředěno v několika regionech, doporučuje EHSV „poskytnutí více pobídek pro přenos technologií mezi regiony“. EHSV zastává názor, že „evropská politika pro regiony s trvalými znevýhodněními by měla být založena na třech hlavních zásadách“, kterými jsou: 1) trvání (referenční pojem „dohánění“ nebyl ve vztahu k těmto oblastem relevantní), 2) pozitivní diskriminace zaměřená na dosažení skutečné rovnocennosti s ostatními regiony a 3) proporcionalita, která umožní zohlednit rozdílné zeměpisné, demografické a environmentální charakteristiky regionů, jakož i omezení, kterým musí čelit. K překonání nerovnosti je možné uvažovat o intervenčních opatřeních sociální povahy, jakými jsou např.: „přímá pomoc určitým komerčním aktivitám nebo poskytovatelům služeb, zvláštní sazby námořní a letecké přepravy pro stálé obyvatele, existence vysoce kvalitních veřejných služeb atd“ (34).

4.4.3.1

Komise má pravdu, když tvrdí, že omezení dostupnosti ostrovů lze vyjádřit tak, že „doba cestování automobilem nebo vlakem se prodlužuje o plavbu přes moře“. Dostupnost je specifickým problémem, se kterým se ostrovy musí vypořádat. A Komise má také pravdu, když zdůrazňuje problém malého počtu jejich obyvatel. Většina ostrovů skutečně nemůže spoléhat na svůj domácí trh. Avšak i další problémy ovlivňují jejich perspektivy dlouhodobého rozvoje, například omezené zdroje, přírodní rizika a křehké životní prostředí.

4.4.3.2

Článek 16 Smlouvy o založení Evropských společenství stanovuje, že „členské státy v rámci svých příslušných odpovědností a v rámci oblasti působnosti této Smlouvy dohlížejí na to, aby tyto služby fungovaly na základě zásad a podmínek, které jim umožní splnit jejich úkoly“.

4.4.3.3

Z dalších nástrojů můžeme uvést jednotný model všeobecných služeb pro odvětví veřejných služeb, jehož použití v těchto oblastech se předpokládá prostřednictvím politických dokumentů a právních textů Evropské unie. Tento nástroj byl vyzdvižen v Zelené knize o službách obecného zájmu (35).

4.4.4

EHSV připomíná, že je důležité postihovat podniky, které jsou příjemci evropských subvencí, avšak před uplynutím 7 let přemístí své hospodářské aktivity. Není možné plýtvat veřejnými prostředky a podporovat rušení pracovních míst.

4.5.1

Rovnost mužů a žen je výslovně uvedena v nařízeních o strukturálních fondech jakožto rozměr procházející napříč těmito nařízeními. Zdá se však, že veškerá pozornost, která byla této zásadě věnována, se soustředila téměř výhradně na otázky spojené s trhem práce. Je třeba podpořit členské státy, aby přijaly integrovaný přístup (eventuálně prostřednictvím integrovaných hlavních směrů Lisabonské strategie, k nimž by byla v případě potřeby připojena individuální doporučení). Aby bylo možné vyhodnotit operační programy, je nezbytné mít k dispozici údaje rozlišené podle pohlaví.

4.5.2

Aby mohly mít páry tolik dětí, kolik si přejí mít, měly by členské státy vytvořit opatření různé povahy, např. ve formě „přímých finančních podpor, daňových úlev a nabídek veřejného nebo soukromého vybavení (například různé druhy dětských jeslí včetně jeslí na pracovišti či jeslí společných pro více podniků), škol s celodenní péčí a hrazených služeb; důležité je nejenom množství těchto zařízení, ale i jejich kvalita“ (36). EHSV dále připomíná, že po zasedání Evropské rady v Barceloně (červen 2002) se členské státy dohodly, že do roku 2010 zavedou pečovatelská zařízení alespoň pro 90 % dětí od tří let do věku začátku povinné školní docházky a alespoň pro 33 % dětí mladších tří let. Je třeba rovněž stanovit „pevný práh pro veřejné financování zaměřené na rodiny a děti, tedy investice do budoucnosti, aby tyto zdroje nebyly případně potlačeny kolektivními náklady na stárnutí společnosti, které stárnoucí voličstvo může považovat za prioritní“ (37). V tomto ohledu by bylo zajímavé uvažovat o vytvoření demografického fondu. Jeho účelem by bylo podporovat úsilí států směřující k podpoře porodnosti a účasti žen na trhu práce, což by současně umožnilo posílit financování pečovatelských zařízení pro děti a pro seniory z evropských zdrojů, jakož i investice na opravy/modernizace škol, zvláště ve venkovských oblastech.

4.5.3

Souběžně s demografickou podporou „je třeba chránit a zlepšovat zdraví a bezpečí dětí, zajistit kvalitní vzdělání pro všechny, nabídnout systémy pomoci a podpory pro rodiče, aby dokázali zabezpečit své potřeby a překonávat problémy. Zvláštní pozornost by měla být věnována rodinám a dětem, jež žijí ve velké chudobě, těm, kdo potřebují zvláštní podporu, a těm, kteří pocházejí z prostředí přistěhovalců. EHSV spolu s konstatováním o stárnutí evropské populace a domněnkou, že obnovení generací je nutné k přežití kontinentu, připomíná, že vstřebání silné nezaměstnanosti, přístup k trvalému zaměstnání populace ve věku 25–35 let a skutečné zabezpečení zaměstnání obecně by mělo usnadnit financování aktivního či neaktivního důchodového věku“ (38). Evropský sociální fond by měl na takové činnosti výrazně přispět.

4.5.4

EHSV se rovněž domnívá, že na evropské úrovni by měla být stanovena „série společných cílů týkajících se přístupu k bydlení a minimálních standardů kvality bydlení, která by definovala pojem důstojného bydlení“ (39).

4.5.5

„Evropské finanční instituce [by měly] přidělovat prostředky s velmi nízkými sazbami pro stavební programy pro mladé lidi, rodiny s dětmi, imigranty, staré občany a postižené osoby, rizikové sociální skupiny atd. a dosahovat tak profesní mobility, sociálního mixu a cen přijatelných pro obyvatele. EHSV poznamenává, že využívání nástroje JESSICA poskytne prvky ke zřízení záručního fondu pro projekty sociálního bydlení ve větším rozsahu, a žádá, aby bylo stanoveno, že tuto otázku prozkoumá hodnocení strukturálních fondů v polovině období“ (40).

4.6.1

Zajímavý přístup k odpovědi na tuto otázku představují územní pakty pro rozvoj zmíněné v odpovědi 2.1, neboť rozmanitost situací a konkrétních výzev vyžaduje mobilizaci různých nástrojů a kompetencí (srov. 1.1). Je třeba, aby se aktivně zapojili sociální partneři, kteří od roku 2002 předkládají na jarním zasedání Evropské rady zprávu o svém zapojení do celoživotního učení.

4.6.2

EHSV zdůrazňuje, že „klíčovým předpokladem využití IKT v celoživotním učení, zvláště ve venkovských oblastech a malých městech Společenství, je podpora širokopásmového připojení k internetu (41), umožňujícího přístup k systémům elektronického učení, ze strany EU a vlád členských států. (…) V této souvislosti EHSV vyzývá Komisi, aby zařadila přístup k širokopásmovému připojení jako součást širší strategie zaměřené na zajištění statusu obecného zájmu pro eAccess. (…) Je třeba věnovat zvláštní pozornost riziku vzniku generačních rozdílů“ (42).

4.7.1

EHSV znovu vyjadřuje svůj odmítavý postoj k jakýmkoli snahám o renacionalizaci politiky soudržnosti, která nesporně vytváří evropskou přidanou hodnotu, pokud jde o solidaritu, růst a zaměstnanost, a jejíž konkrétní aspekty jsou pro evropské občany viditelné.

4.7.2

EHSV připomíná, že v souladu se Smlouvou (články 2, 158 a 159) musí všechny politiky – politiky Společenství, vnitrostátní, horizontální a odvětvové – přispívat k cíli soudržnosti. V integrovaných hlavních směrech a analýzách dopadu je tedy třeba brát v úvahu zejména územní rozměr soudržnosti (43).

4.7.3

EHSV vítá, že mezivládní konference začlenila územní soudržnost mezi cíle EU, i záměr Komise vytvořit na GŘ REGIO nový útvar pro územní soudržnost. Ten by měl dohlížet na to, aby odvětvové politiky skutečně konvergovaly k cíli soudržnosti. Výbor se domnívá, že vzhledem k tomu, že projekty mající nárok na evropskou podporu vyžadují spolufinancování vnitrostátními orgány, je třeba vést úvahu o rozpočtových kritériích definovaných Paktem stability a růstu a jejich důsledcích při financování transevropských sítí, konkrétněji chybějících částí.

Měli bychom připomenout několik obecných směrů. Některé z nich byly uvedeny již ve smlouvách, jiné byly zavedeny po mezivládní konferenci v roce 2007. Stanoví, že při vymezování a provádění politik a činností Unie:

Ustanovení Listiny základních práv, která je součástí Smlouvy o EU (článek 6), by také měla být zohledněna při vymezování strukturálních politik a jejich provádění.

4.7.4

EHSV hluboce lituje, že se tato konzultace nezabývá úlohou sociálních partnerů a organizované občanské společnosti při přípravě koncepce, vytváření a realizaci strukturálních fondů. Jejich zapojení je nezbytné k tomu, aby spolufinancované projekty, spadají-li pod strategické obecné zásady, byly přizpůsobeny situaci v praxi a jejím potřebám. „Výbor požaduje, aby byly v budoucnu vytvořeny ukazatele týkající se procesu konzultací o strategických a programových dokumentech vypracovaných v členských státech. (…) Členské státy by měly vysvětlit, jak organizují zpětnou vazbu k tomu, jak je prováděna zásada partnerství v souvislosti s monitorovacími výbory. EHSV je přesvědčen, že členské státy a regionální samosprávy by měly více využít potenciálu organizací občanské společnosti, zapojit je do přípravy propagačních plánů a podporovat iniciativy vypracované občany. Za tímto účelem je třeba vyčlenit dostatečné finanční prostředky, jež budou k dispozici pro propagační a informační činnosti týkající se strukturálních fondů. Rovněž by bylo vhodné podporovat v případě přeshraničních a meziregionálních programů společné konzultace a utváření přeshraničních a meziregionálních sociálně profesních partnerství“ (44).

4.7.5

EHSV v souvislosti s Open Days a s iniciativou Regions for Economic Change důrazně prosazuje:

Je třeba zdůrazňovat zejména šíření zkušeností a osvědčených postupů.

4.8.1

EHSV má za to, že podporu polycentrismu a zlepšení znalostí o metropolitních oblastech by mohlo poskytnout fórum pro setkání mezi těmito oblastmi a Komisí. Mohla by být také vytvořena pracovní skupina, jejímž úkolem by bylo zjišťování a šíření osvědčených postupů (48).

4.8.2

Právnické osoby založené jak v rámci ESPS, tak v rámci jiných strukturálních fondů musí být zodpovědné za koordinaci různých zdrojů financování a za zajištění přípravy a realizace projektů fondů podporujících průmyslovou politiku v daném regionu. Toto financování by bylo dostupné zástupcům různých zainteresovaných stran v regionu. Založení takových právnických osob pomůže zlepšit motivaci k přeshraniční spolupráci a poskytnout regionům větší pocit sebedůvěry a zvýšit jejich snahu harmonizovat svá nařízení (49).

4.8.3

V tomto rámci je třeba podporovat společné konzultace a rovněž utváření přeshraničních a meziregionálních socioprofesních partnerství a podporovat na těchto úrovních sociální dialog, zejména upřesněním volitelného nadnárodního rámce pro kolektivní vyjednávání, jak je uvedeno v sociální agendě na období let 2005–2010 (50).

4.8.4

Dalším odvětvím pro spolupráci mezi regiony v zájmu podpory soudržnosti může být odvětví energetiky vzhledem k vlivu, které toto odvětví má na výrobní náklady, na rodiny a hospodářský rozvoj. Tato spolupráce může probíhat formou výměny energie mezi regiony, které jí mají přebytek a za nižší ceny, s chudšími regiony. V současnosti to lze provést za využití regulovaného, ale liberálnějšího systému sítí a spuštěním „burzy“ elektrické energie.