16.5.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/1

—

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh

—

návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o společném rámci pro uvádění výrobků na trh

—

a návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví postupy týkající se uplatňování určitých vnitrostátních technických pravidel u výrobků zákonně uváděných na trh v jiném členském státě a kterým se zrušuje rozhodnutí 3052/95/ES

1.1

Výbor je zcela přesvědčen o tom, že je důležité zajistit, aby zásada volného pohybu zboží, stanovená Smlouvou a potvrzená četnými rozsudky Soudního dvora, byla beze zbytku uplatňována a výrobky zákonně uváděné na trh v jednom členském státě tak mohly být snadno uvedeny na trh na celém území EU.

1.2

Výbor se domnívá, že nejdůležitější je zaručit jistotu, transparentnost a účinnost obchodu a odstranit zdvojení kontrol a zkoušek, zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, občanů a podniků a zajistit také aktivní a jednotné uplatňování požadavků Společenství v oblasti bezpečnosti výrobků prostřednictvím koordinace a posílení činností dozoru nad trhem.

1.3

Výbor zdůrazňuje, že volný pohyb zboží představuje základní hybnou sílu konkurenceschopnosti a hospodářského a sociálního rozvoje jednotného evropského trhu a že posílení a modernizace podmínek pro uvádění bezpečných a kvalitních výrobků na trh představuje pro spotřebitele, podniky a evropské občany důležitý základní prvek.

1.4

Výbor se domnívá, že je neodkladně nutné modernizovat a zjednodušit právní předpisy EU týkající se zboží vzhledem k:

1.5

Výbor souhlasí s iniciativou Komise na toto téma v podobě legislativního balíčku, pouze pokud se plně uskuteční:

1.6

Výbor má za to, že přednost by mělo dostat zajištění vysoké úrovně transparentnosti a jistoty při uplatňování obecných postupů v oblasti vzájemného uznávání, a to prostřednictvím:

1.7

Výbor souhlasí s hlavními zásadami návrhů, které vycházejí z pozitivních zkušeností s novým přístupem, ve spojení s globálním přístupem, k posuzování shody a které by měly být více uplatňovány v současné i budoucí legislativě Společenství a pokrývat všechna hlediska výrobků uvedených trh, zvlášť v oblasti bezpečnosti, zdraví a ochrany životního prostředí.

1.8

Výbor zdůrazňuje, že je důležité, aby všechny hospodářské subjekty zapojené do dodavatelského a distribučního řetězce přijaly vhodná opatření a převzaly stejnou odpovědnost, aby zajistily, že dodávají na trh pouze výrobky, které jsou v souladu s právními předpisy, a to nezávisle na tom, zda jde o výrobce, pověřené zástupce nebo dovozce.

1.9

Zjišťování původu výrobků, spadající do odpovědnosti hospodářských subjektů, jež uvádějí výrobky na trh, musí umožnit jasnou identifikaci, aby požadavky Společenství mohly být účinně prováděny.

1.10

Podle Výboru je také třeba projednat problémy spojené s uváděním výrobků na trh prostřednictvím internetu, a to vzhledem k tomu, že prodej on-line ještě není zcela upraven předpisy.

1.11

Výbor se domnívá, že jsou nezbytné jasnější údaje, které by zdokonalily současný rámec nového přístupu, co se týče:

1.12

Výbor souhlasí s tím, že je nutné posílit status a význam označení CE a přiznat mu větší právní ochranu prostřednictvím jeho registrace jakožto kolektivní ochranné známky, jež veřejným orgánům umožní rychle zasahovat a zamezovat zneužívání.

1.13

Výbor potvrzuje, že v této problematice hraje podstatnou roli proces technické normalizace vzhledem k tomu, že nový přístup vychází právě z těsného propojení mezi základními právními požadavky a evropskými technickými normami, jež je nutné podporovat a zvyšovat jejich důležitost.

1.14

Evropský akreditační systém, jakožto veřejná služba obecného zájmu, na jedné straně musí zajistit celosvětové přijetí výsledků posuzování shody a vyhnout se jejich zbytečnému zdvojování, na druhé straně musí vycházet z mezinárodně uznaných standardů a jasných definic.

1.15

Ustanovení nařízení, která se týkají evropského akreditačního systému, se musí použít pro všechny akreditační orgány a jimi poskytované služby v rámci Evropského hospodářského prostoru, nezávisle na druhu činnosti posuzování shody poskytované zákazníkům.

1.16

Tato ustanovení mají zajistit:

1.17

Výbor se domnívá, že je nezbytné stanovit jasný právní základ pro organizaci Evropská spolupráce v akreditaci, jejíž role musí být upevněna a lépe vymezena. Všechny vnitrostátní akreditační orgány se musejí připojit k této organizaci v zájmu zajištění rovnocennosti, transparentnosti, věrohodnosti a účinnosti, a členské státy kromě toho musí podporovat síť této organizace.

1.18

Podle názoru Výboru by akreditační orgány měly prokázat, že se úspěšně účastní vzájemného hodnocení, neboť musí dokázat, že důvěra v ně vložená je oprávněná.

1.19

Výbor se kromě toho domnívá, že je důležité zapojit všechny zainteresované strany. Jejich zástupci by mohli být v akreditačních orgánech a toto ustanovení by mělo být nedílnou součástí nového nařízení.

1.20

Výbor se v této souvislosti domnívá, že je nutné, aby práva spotřebitelů na vnitřním trhu byla více uznávána a aby se v tomto ohledu naplánovala vhodná opatření.

1.21

Dozor nad trhem se musí týkat i výrobků obsažených ve směrnici o obecné bezpečnosti výrobků, protože mnoho výrobků se prodává jak pro profesionální použití, tak pro použití konečným spotřebitelem. EHSV se domnívá, že současný systém pro rychlou výměnu informací RAPEX, jenž může účinně pomáhat při dozoru nad trhem, je zcela opodstatněný.

1.22

Je nezbytné, aby celní orgány v rámci evropské sítě spolupracovaly s orgány dozoru nad trhem a zajistily účinnou kontrolu výrobků před jejich uvedením do volného oběhu na evropském vnitřním trhu.

1.23

Celní orgány musí být i z tohoto důvodu vybaveny kvalifikovanými lidskými zdroji, odpovídajícími finančními prostředky a pravomocemi, aby mohly účinně dostát úkolům, které jim byly svěřeny, a musí mít k dispozici nástroje vhodné také k rychlému jednání v souvislosti se sezonními výrobky nebo výrobky, jež jsou uvedeny na trh pouze na omezenou dobu.

1.24

Výbor se závěrem domnívá, že nařízení by také mělo jasně stanovit, že opatření přijatá jako reakce na prokázanou nedostatečnou shodu mají dodržovat zásadu proporcionality.

2.1

Vnitřní trh zboží je nejen hlavním katalyzátorem růstu ve Společenství, ale má i značný vliv na schopnost Evropské unie konkurovat na světovém trhu. Jak již Výbor několikrát zdůraznil, „jedním z faktorů, které zvýšily jeho význam, je ‚globalizace‘, která je jak výzvou, tak příležitostí. Této výzvě je možné čelit pouze za předpokladu, že bude plně využito potenciálu jednotného trhu“ (2).

2.2

Volný pohyb zboží je ústředním pilířem jednotného trhu: díky uplatňování článků 28–30 Smlouvy o ES (3) byly učiněny nezbytné kroky vpřed, pokud jde o harmonizaci technických předpisů na úrovni EU za účelem odstranění technických překážek obchodu, zejména prostřednictvím směrnic „nového přístupu“ (známých také jako směrnice „označení CE“).

2.3

V uplatňování a provádění ustanovení Smlouvy se však objevily nedostatky, zvláště v oblasti neharmonizovaných výrobků, kde se zavádějí vnitrostátní technická pravidla. Vzhledem ke stále značně neuspořádanému právnímu rámci a neexistenci souvislého přístupu k dozoru nad trhem v členských státech to vede k vážným překážkám bránícím volnému obchodu, zejména pro malé a střední podniky.

2.4

Výbor měl možnost zdůraznit, že „na členských státech leží významná zodpovědnost za zajištění vhodné transpozice opatření Evropské unie do jejich národního práva a za jejich prosazování“ a jak je podstatné, „aby vznikající rámec právní úpravy na národní úrovni byl pro hospodářské subjekty, zaměstnance, spotřebitele a veškeré subjekty občanské společnosti co nejvíce obsahově vyvážený a zároveň co nejjednodušší“ (4).

2.5

Výbor důrazně podporuje cíle větší transparentnosti a účinnosti norem, posilování a modernizace podmínek pro uvádění bezpečných a kvalitních výrobků na trh, aby bylo možné zajistit:

2.6

Výbor ve svém stanovisku k tématu Strategie pro vnitřní trh – Priority 2003–2006 (5) zdůraznil, že obchod se třetími zeměmi roste rychleji než s členskými státy a že jedním z důvodů je nedostatečné uplatňování vzájemného uznávání, jehož cílem je vyvolat důvěru spotřebitelů ve výrobky vyrobené v jiném členském státě. Členské státy by měly vzájemně důvěřovat svým systémům. Nejlepšími předpoklady pro zvýšení obchodu se zbožím mezi členskými státy jsou platný právní systém, vysoká úroveň kvality a iniciativy k výchově spotřebitelů.

2.7

Výbor kromě toho ukázal, že práva spotřebitelů na vnitřním trhu nejsou dostatečně známá, a vícekrát upozornil (6), zejména v souvislosti s okrajovými zeměmi a zeměmi, které nedávno přistoupily k EU, na tento nedostatek a na způsob, jakým této neznalosti často využívají veřejné orgány na vnitrostátní a místní úrovni.

2.8

Výbor dále oznamuje, že čtyři hlavní překážky řádného fungování vnitřního trhu určené v roce 2007 Střediskem pro sledování jednotného trhu jsou:

2.9

Výbor konstatoval, že je „politováníhodné, že po mnoha letech evropské integrace nejsou právní předpisy a politika EU v několika členských státech dosud dostatečně integrovány jako politická a administrativní vrstva domácí tvorby politiky v těch oblastech, ve kterých se dané členské státy zavázaly ke společné politice a k provádění výsledků společného rozhodování“ (7).

2.10

Výbor se dále domnívá, že „efektivní a transparentní přístup k záležitostem EU na národní úrovni je nezbytný, protože 25 členských států, z nichž každý má svou vlastní kulturu a tradice v administrativní oblasti a svůj způsob řízení procesů, musí respektovat stejné acquis, což znamená podobné požadavky týkající se tvorby právních předpisů, transpozice, provádění a vymáhání práva EU“ (8).

2.11

Podle „Kokovy zprávy“ (9)„volnému pohybu zboží i nadále brání řada místních předpisů, často aplikovaných nahodile a v přímém rozporu se zásadou vzájemného uznávání“ (10).

2.12

Výbor se vzhledem k tomu, co bylo uvedeno, domnívá, že pro zajištění budoucnosti evropské integrace, ochranu spotřebitelů a občanů a rozvoj evropských podniků je nanejvýš důležité:

3.1

Komise vychází z konstatování, že vnitřní trh ještě není dokončený:

3.2

Komise v zájmu vyrovnání se s těmito problémy navrhuje:

3.3

Návrh nařízení KOM(2007) 36 v konečném znění, kterým se navrhuje zrušení současného postupu výměny informací, řeší některé aspekty v neharmonizované oblasti:

3.4

Návrh rozhodnutí KOM(2007) 53 v konečném znění stanoví obecný rámec pro budoucí odvětvové právní předpisy s:

3.5

Návrh nařízení KOM(2007) 37 v konečném znění stanoví posílení požadavků na akreditaci a dozor nad trhem tak, aby výrobky, které nejsou v souladu s předpisy, mohly být snadno určeny a staženy z trhu. Hlavním cílem tohoto návrhu je zajistit volný pohyb zboží v harmonizované oblasti prostřednictvím:

4.1

Výbor je zcela přesvědčen, že volný pohyb zboží je základní hybnou silou konkurenceschopnosti a hospodářského a sociálního rozvoje jednotného evropského trhu a že posílení a modernizace podmínek pro uvádění bezpečných a kvalitních výrobků na trh představuje pro spotřebitele, podniky a evropské občany důležitý základní prvek.

4.2

Jednotný trh se zbožím přispěl v posledních padesáti letech ke stále většímu sbližování evropských ekonomik. Obchodní výměna mezi členskými státy EU-27 dnes tvoří dvě třetiny celkového obchodu Evropské unie.

4.3

Provádění ustanovení článku 28 a 30 Smlouvy o založení ES (13), proces harmonizace technických pravidel starého a nového přístupu a správné uplatňování zásady vzájemného uznávání představují základní pilíře rozvoje vnitřního obchodu v EU.

4.4

Vzhledem k problémům zaznamenaným při uplatňování a provádění ustanovení Smlouvy, neexistenci souvislého přístupu k systému dozoru nad trhem v členských státech, nedostatku subjektů posuzování shody a nedostatečné právní ochraně označení CE, nesourodosti a komplikovanosti evropských právních předpisů, jež se často kumulují a překrývají, se směsicí rozdílných postupů a zároveň s kusou znalostí práv a povinností ze strany podniků, správních orgánů a občanů je modernizace a reorganizace právních předpisů EU týkajících se zboží neodkladná.

4.5

Výbor souhlasí s iniciativou Komise, jak již ostatně několikrát ozřejmil a požadoval ve svých stanoviscích k tématu jednotného trhu (14) a podporuje předložené návrhy, pokud bude vyhověno připomínkám uvedeným v tomto stanovisku.

4.6

Výbor se domnívá, že základní parametry pro hodnocení navržených iniciativ tak, aby byly začleněny do stávajícího rámce Společenství, by měly být celkem čtyři:

4.7

Výbor se domnívá, že návrhy Komise umožňují učinit důležité kroky vpřed, protože stanoví:

4.8

Výbor zcela souhlasí s tím, že je nezbytné zlepšovat kvalitu systému akreditace oznámených subjektů a vytvořit přísnější kritéria určování a řízení těchto subjektů a dohledu nad nimi, a to pomocí právního rámce, jenž zajistí soudržnost, srovnatelnost a koordinaci decentralizovaného systému za účelem zajištění jeho věrohodnosti a posílení vzájemné důvěry.

4.9

Systém dozoru nad trhem musí s ohledem na rostoucí globalizaci především zajistit společný právní rámec pro účinné a souvislé uplatňování právních předpisů na celém území Společenství.

4.10

Je nezbytné zabránit tomu, aby se na trh dostaly výrobky, které nejsou v souladu s předpisy a jsou potenciálně nebezpečné, jak potvrzuje výroční zpráva za rok 2006 týkající se systému RAPEX, což je systém včasného varování o nebezpečných nepotravinářských výrobcích (15).

4.11

Pokud jde o označení CE, které je myšleno jako označení shody a nikoliv jako označení kvality, Výbor považuje za nezbytné obnovit důvěru v označení shody. Je třeba obnovit skutečnou hodnotu označení CE, a posílit tak možnosti stíhat jeho porušení a zajistit právní ochranu prvku, jenž představuje normativní systém, z nějž vycházejí všechny směrnice „nového přístupu“, které nyní zahrnují 20 výrobních odvětví.

4.12

Pokud jde o současný rámec právních předpisů, Výbor se domnívá, že nesourodost, překrývání se právních předpisů a právní nejistota pravděpodobně představují nejzjevnější Achillovu patu celého systému a vážně poškozují spotřebitele, podniky, občany a celou občanskou společnost.

4.13

Navrstvení právních předpisů a nedostatečný ohled na úroveň soudržnosti mezi iniciativami, které reagují na jiné cíle a politiky Unie, vedly k nadměrné byrokracii a výraznému dočasnému zatížení souvisejícímu s účinným spuštěním různých postupů. To mělo značně negativní dopad zejména na spotřebitele, malé a střední podniky a jednotlivé občany.

4.14

Výbor proto plně podporuje návrh společného referenčního rámce, který se týká uvádění výrobků na trh (16). Tento rámec by měl určit obecné definice, postupy a prvky budoucí reformy a přizpůsobení jednotlivých směrnic tak, aby bylo možné ze stávajícího rámce právních předpisů odstranit nedostatky a zbytečnou byrokratickou zátěž.

4.15

Výbor považuje za důležité připravit jako základní součást vnitřního trhu praktickou telematickou příručku pro uvádění výrobků na evropský vnitřní trh (17); tato příručka by pro uživatele shrnula jednoduchým způsobem všechny právní předpisy a postupy podle horizontálního rámce a hlavních odvětví a uvedla práva a povinnosti, způsoby přístupu, lhůty a náklady na spuštění.

5.1.1

Zásada vzájemného uznávání stanovená v článku 28 a 30 Smlouvy o založení ES představuje jeden ze stěžejních prvků volného pohybu zboží a služeb na vnitřním trhu. S odstupem 50 let, vzhledem k postupnému rozšíření EU a rostoucí globalizaci trhů, je podle názoru Výboru nutné posílit úlohu a ochranu této zásady, zajistit jí větší právní jistotu a jednotné uplatňování a plně zhodnotit všechny její možnosti pro hospodářské subjekty, evropské podniky i vnitrostátní orgány.

5.1.2

Návrh Komise je pozitivním krokem tímto směrem, protože:

5.1.3

Podle Výboru však stále existují různé sporné body, které by měly být v návrhu nařízení uvedeny přesněji:

5.1.4

Dle názoru Výboru by bylo vhodné v textu výslovně připomenout právní základy Smlouvy o ES, které upravují zásadu vzájemného uznávání, a tak ukázat, že zachování údajných národních požadavků je pouze výjimečné.

5.1.5

Výbor má za to, že přednost by mělo dostat zajištění vysoké úrovně transparentnosti, právní jistoty a zjednodušení uplatňování a provádění zásady vzájemného uznávání:

5.1.6

Podle Výboru je vhodné, aby lhůty stanovené pro odvolací řízení byly co nejdelší, aby otázku vyřešil první kompetentní orgán.

5.1.7

Členské státy se musí vybavit způsobilými a vhodnými technickými strukturami za účelem rychlého předložení, včetně postupu v naléhavých případech, případných důkazů porušení zásady vzájemného uznávání ve smyslu článku 30 Smlouvy o ES, který připouští, aby členské státy přijímaly opatření rovnocenná množstevním omezením vývozu, jsou-li odůvodněna obecným zájmem nehospodářské povahy: veřejnou mravností, veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností, ochranou zdraví a života lidí a zvířat, ochranou rostlin, ochranou národního kulturního pokladu, nebo ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví (19).

5.1.8

Kontaktní místa pro výrobky by měla zapojit mechanismy SOLVIT při předběžném pokusu o urovnání sporů a umožnit podnikům, jejichž výrobky byly zadrženy na hranicích, aby se uchýlily k tomuto mimosoudnímu postupu administrativní spolupráce mezi orgány členských států, v jejímž rámci se odpovědi udělují do deseti týdnů (20).

5.1.9

Podle Výboru je důležité, aby kontaktní místa pro výrobky aktivně zpřístupňovala praktické procedurální příručky a národní internetové stránky, jež by měly být umístěny v evropské síti a na internetové stránce EU. Účelem je shromáždění soudních výroků k předchozím vyřešeným případům, seznamu výrobků, na něž se uplatňuje zásada vzájemného uznávání a databáze otevřené pro potenciální uživatele propojené s telematickou sítí výměny údajů mezi kontaktními místy pro výrobky podle interoperabilního poskytování služeb IDABC (21).

5.1.10

Příprava a fungování těchto nástrojů nemůže být nepovinná, ale musí jít o povinnost začleněnou do návrhu. Kontaktní místa pro výrobky by měla společně s Komisí pravidelně pořádat spojené informační a školicí semináře pro hospodářské subjekty, úředníky správních a celních orgánů a spotřebitele, aby se zajistilo přiměřené porozumění právům a povinnostem stanoveným Smlouvou o ES a jejich šíření.

5.1.11

Kromě toho by bylo také třeba připravit telematickou příručku, která by umožnila zjistit stávající platné právní předpisy na celém území EU podle horizontálního dělení a dělení na důležitá odvětví.

5.1.12

Stanovení pozitivního seznamu výrobků, které by spadaly do působnosti nařízení, se nejeví jako výhodné, stejně jako není vhodné vyjmutí postupu v naléhavých případech stanovené směrnicí o obecné bezpečnosti výrobků.

5.1.13

Komise musí udržovat přímý dohled nad fungováním oznamovacích mechanismů. Musí se tedy proto stanovit povinnost členských států zasílat kopii každého oznámení a znění výroční zprávy o opatřeních přijatých podle nařízení, což by Komisi umožnilo předložit Parlamentu, Radě a EHSV – SSJT zmiňovanou zprávu.

5.2.1

Výbor souhlasí se zásadami návrhu, který vychází z pozitivních zkušeností s novým přístupem, ve spojení s globálním přístupem (22), k posuzování shody. Tyto zásady by měly být více uplatňovány v současné i budoucí legislativě Společenství a pokrývat všechna hlediska výrobků uvedených trh, zvlášť v oblasti bezpečnosti, zdraví a ochrany životního prostředí. Právní předpis musí dodržovat nejdůležitější zásadu vnitřního trhu týkající se nediskriminace mezi hospodářskými subjekty a členské státy ji musí beze zbytku provádět.

5.2.2

Výbor zdůrazňuje, že je důležité, aby „všechny hospodářské subjekty zapojené do dodavatelského a distribučního řetězce přijaly vhodná opatření a zajistily, že dodávají na trh pouze výrobky, které jsou v souladu s platnými právními předpisy“ (23), a to nezávisle na tom, zda jde o výrobce, pověřené zástupce nebo dovozce (24).

5.2.3

Zjišťování původu výrobků za účelem určení odpovědnosti hospodářských subjektů uvádějících výrobky na evropský trh je nezbytné pro trvalou účinnost všech příslušných požadavků Společenství, nejen pro povinnost shody „omezenou na některá kontrolní opatření“, jak navrhuje Komise (25).

5.2.4

Pokud jde o předmět a oblast působnosti rozhodnutí, Výbor se domnívá, že je nutné vyhnout se výjimkám obsaženým v tomto rozhodnutí a že společný rámec pro uvádění výrobků na trh musí být uplatněn, v souladu s návrhy týkajícími se nařízení o evropském akreditačním systému a mechanismech dozoru nad trhem uvedenými v odstavci 5.3.3, na všechny příslušné právní předpisy Společenství, a to bez výjimek jak v oblasti bezpečnosti a zdraví, tak ochrany životního prostředí. Nový rámec musí být uplatněn na všechny stávající právní předpisy v této oblasti, aniž by se čekalo na případnou celkovou revizi každé směrnice a nařízení.

5.2.5

Obecné definice stanovené v Kapitole 1 návrhu jsou pro tržní subjekty velmi důležité vzhledem k tomu, že příliš mnoho směrnic, které se vztahují na stejné výrobky, používá různé definice.

5.2.6

Výbor se domnívá, že jsou nezbytné:

5.2.7

Povinnosti hospodářských subjektů by měly být oprávněné, úměrné a zbavené nákladných byrokratických a administrativních břemen, ať už jde o zkoušky vzorků výrobků uváděných na trh a knihy stížností (čl. 7 odst. 4 druhý pododstavec), nebo o povinnost oznámení, jež se musí omezit na nebezpečné výrobky, tak jak byly definovány ve směrnici o obecné bezpečnosti výrobků.

5.2.7.1

Evropský akreditační systém se musí vyznačovat přiměřeností prostředků použitých orgány pro osvědčování shody, které musejí použít metody přizpůsobené malým a středním podnikům a nesériovým výrobkům nebo výrobkům v limitované sérii.

5.2.8

Výbor zdůrazňuje, že oznámené orgány musí zaručit odbornou způsobilost a účinnost v celém Evropském hospodářském prostoru v zájmu zajištění hospodářské soutěže za podmínek stejných pro všechny výrobce. Je třeba, aby vnitrostátní akreditační orgány v souladu s akreditační povinností stanovenou v nařízení v bodě 3 a následujících bodech prováděly posouzení za účelem akreditace a oznamující orgán toto posouzení přijal, čímž se předejde zbytečným a nákladným zdvojením.

5.2.9

Postupy posuzování shody by měly přednostně používat modul A interní kontroly jako preferovanou obvyklou metodu posuzování shody, vzhledem k tomu, že odpovědnost za výrobek má v každém případě výrobce nebo dovozce v Evropském hospodářském prostoru (EHP). Je nicméně třeba zaručit různé možnosti výběru zjednodušených modulů, zejména pro malé a střední podniky a výrobky v limitované sérii.

5.2.10

Jádrem předpisu je označení CE určené k potvrzení shody výrobku s příslušnými požadavky. Po členských státech se požaduje, aby posílily jeho ochranu a reagovaly na nevhodné použití patřičnými a úměrnými sankcemi i tresty. Tento nový právní předpis tak jako dříve stanovuje, že shoda výrobku prokázaná označením CE nezbavuje výrobce povinnosti nahradit škodu případně způsobenou výrobkem, který se později projeví jako vadný.

5.2.11

Výbor zcela souhlasí s tím, že nedostatečná věrohodnost označení CE představuje nedostatečnou důvěru v celý systém: orgány dozoru nad trhem, výrobce, zkušební laboratoře a ověřovatele a nakonec i adekvátnost právních předpisů nového přístupu (26).

5.2.12

Nejlepší způsob, jak posílit status a význam označení CE, jak je definováno v rozhodnutí Rady 93/465/EHS (27), je nutno hledat prostřednictvím radikální reformy samotného označení:

5.2.13

Mechanismy dozoru nad trhem se zabývá odstavec 5.3.13 a následující odstavce; zde chce Výbor zdůraznit, že je důležité, aby Komise byla zapojena nejen u všech výrobků, jež jsou v souladu, ale přesto představují riziko pro bezpečnost a zdraví, ale i v případech formálního nesouladu podle článku 38 návrhu rozhodnutí.

5.2.14

Výbor potvrzuje, že v této problematice hraje podstatnou roli proces technické normalizace vzhledem k tomu, že nový přístup vychází právě z těsného propojení mezi minimálními právními požadavky a evropskými technickými normami, jež je nutné podporovat a zvyšovat jejich důležitost. Je tedy třeba, aby zainteresované normotvorné organizace byly okamžitě informovány o jakékoliv formální námitce proti harmonizovaným normám (29), aby ji řádně zohlednily při vypracovávání norem.

5.3.1

Výbor podporuje návrhy na vytvoření evropského akreditačního systému na základě důvěry a vzájemné spolupráce vzhledem k tomu, že vytváří závazná pravidla jak pro hospodářské subjekty, tak veřejné orgány. Tato pravidla mají zajistit, že všechny výrobky uvedené na trh budou dodržovat vysokou úroveň ochrany bezpečnosti a zdraví, a zaručit stejnou úroveň funkčnosti a pravidel všem evropským spotřebitelům v rámci zjednodušení a byrokratického zpružnění.

5.3.2

Evropský akreditační systém musí zajistit celosvětové přijetí výsledků posuzování shody a vyhnout se zbytečnému zdvojení posuzování. Pro zajištění mezinárodního přijetí systému musí být způsobilost posouzení pro akreditaci založena na mezinárodně uznaných standardech a definice termínů „posuzování shody“, „orgány posuzování shody“, „určení orgánu“ a „oznamování“ musí být v nařízení výslovně uvedeny.

5.3.3

Ustanovení nařízení se musí použít pro všechny akreditační orgány a jimi poskytované služby v rámci Evropského hospodářského prostoru, nezávisle na druhu činnosti posuzování shody poskytované zákazníkům, a musí zajistit:

5.3.4

Definice akreditace by měla být změněna tak, aby zahrnovala kalibraci, zkoušky, certifikaci, kontrolu a další činnosti související s posuzováním shody.

5.3.5

V zájmu jednotnosti právní úpravy v této oblasti zahrnující všechny postupy posuzování shody, včetně postupů zajištění kvality, kalibrace a hodnotících zkoušek podle ISO 43, by kromě toho neměly být umožněny výjimky a všechny akreditační orgány a jimi poskytované služby v rámci Evropského hospodářského prostoru by měly být zahrnuty do oblasti působnosti právní úpravy bez ohledu na druh posuzování shody poskytované klientům.

5.3.6

Vnitrostátní akreditační orgány by měly působit na nevýdělečném základě, jak navrhuje čl. 4.6. Je zde však nebezpečí, že současné znění bude bránit vytváření základního kapitálu, které by zajistilo pevný finanční základ pro účinné poskytování kvalitních služeb. Vnitrostátní akreditační orgány by podle názoru Výboru měly působit jako neziskové organizace v tom smyslu, že nesmějí rozdělovat zisk v souladu s tím, co bylo mezinárodně stanoveno v normě ISO/IEC 17011 (30).

5.3.7

Evropský akreditační systém by měl být považován za nejvyšší úroveň schválení v systému a nesmí tedy podléhat hospodářské soutěži jakožto veřejná služba obecného zájmu. Výbor považuje za oprávněné pravidlo, podle něhož členské státy musí mít jediný vnitrostátní akreditační orgán, jehož pravomoc, objektivita a nestrannost musí podléhat vzájemnému hodnocení (peer review), s výjimkami za jistých podmínek (31) pro menší členské státy, pokud by se chtěly obrátit na vnitrostátní akreditační orgán sousedního státu.

5.3.8

Výbor se domnívá, že je nezbytné stanovit jasný právní základ pro organizaci Evropská spolupráce v akreditaci (EA), jejíž role musí být upevněna a lépe vymezena. Všechny vnitrostátní akreditační orgány se musejí připojit k této organizaci v zájmu zajištění rovnocennosti, transparentnosti, věrohodnosti a účinnosti a členské státy musí podporovat síť této organizace.

5.3.9

Výbor se domnívá, že akreditační orgány musí být v zájmu dalšího posílení EA signatáři mnohostranných smluv (MLA) řízených EA. Mechanismy financování stanovené v nařízení by se kromě toho neměly týkat pouze EA, ale měly by být rozšířeny na kampaně na podporu akcí dozoru nad trhem a na společné odborné vzdělávání různých zúčastněných vnitrostátních správních orgánů.

5.3.10

Vzájemné hodnocení stanovené v čl. 9 odst. 1 za účelem usnadnění a zlepšení fungování vnitřního trhu a zvyšování důvěry v tento trh se musí organizovat v rámci evropského akreditačního systém a provádět podle harmonizovaných pravidel definovaných v rámci EA. Výsledky vzájemného hodnocení musí být zveřejněny a sděleny všem členským státům a Komisi.

5.3.11

Podle názoru Výboru by akreditační orgány měly prokázat, že se úspěšně účastní vzájemného hodnocení, neboť musí aktivně dokazovat, že důvěra v ně vložená je oprávněná.

5.3.12

Výbor se kromě toho domnívá, že je důležité zapojit zainteresované strany. Jejich zástupci by měli být v akreditačních orgánech a toto ustanovení by mělo být nedílnou součástí nového nařízení.

5.3.13

Výbor zdůrazňuje význam rovnocenných, soudržnějších a účinnějších mechanismů dozoru nad trhem v členských státech prostřednictvím harmonizace práva Společenství, jejíž součástí by bylo posílení přeshraniční spolupráce. Je třeba upravit ustanovení týkající se obecné bezpečnosti výrobků – směrnice 2001/95/ES – a dalších příslušných směrnic s cílem zajistit, aby zásada „zlepšení právní úpravy“ byla beze zbytku uplatněna na fungování vnitřního trhu. Dozor nad trhem se musí týkat i výrobků obsažených ve směrnici o obecné bezpečnosti výrobků, protože mnoho výrobků se prodává jak pro profesionální použití, tak pro použití konečným spotřebitelem. Výbor se proto domnívá, že výjimka z oblasti působnosti uvedená v čl. 13 odst. 2 směrnice o obecné bezpečnosti výrobků je neopodstatněná, protože by spíše vedla ke značnému zmatku a komplikacím pro hospodářské subjekty, než k větší soudržnosti činností dozoru nad vnitřním trhem.

5.3.14

EHSV se nicméně domnívá, že současný systém pro rychlou výměnu informací RAPEX (32), jenž může účinně pomáhat při dozoru nad trhem, je zcela opodstatněný. Je však třeba, aby ho členské státy a celní a správní orgány využívaly jednotnějším a koordinovanějším způsobem.

5.3.15

Je nezbytné, aby celní orgány v rámci evropské sítě spolupracovaly s orgány dozoru nad trhem a zajistily účinnou kontrolu výrobků, než budou uvedeny na evropský vnitřní trh, a vybavily celní orgány kvalifikovanými lidskými zdroji, finančními prostředky a odpovídajícími pravomocemi, aby účinně dostály úkolům, které jim byly svěřeny.

5.3.16

Mechanismy dozoru nad trhem a celní kontroly zejména musí mít k dispozici nástroje vhodné k rychlému jednání v souvislosti se sezonními výrobky nebo výrobky, jež jsou uvedeny na trh pouze na omezenou dobu, při příležitosti propagačního prodeje, často pod nejasnými fiktivními značkami, k čemuž státní orgány musí mít pravomoci a rychlé prostředky zásahu a dovozce ze zemí Společenství musí být zcela odpovědný za to, že tyto výrobky vyhoví základním požadavkům EU, zejména v oblasti bezpečnosti a ochrany životního prostředí.

5.3.17

Výbor se závěrem domnívá, že nařízení by mělo jasně stanovit, že opatření přijatá jako reakce na prokázanou nedostatečnou shodu mají dodržovat zásadu proporcionality, nehledě na možnost použití pokynů uvedených v čl. 19 odst. 1. Výbor se domnívá, že je třeba následně upravit čl. 17.

1)

Úř. věst. C 93, 27.4.2007, Revize jednotného trhu (zpravodaj: pan Cassidy),

2)

stanovisko ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Provádění lisabonského programu Společenství: strategie pro zjednodušení právního prostředí (KOM(2005) 535 v konečném znění), Úř. věst. C 309, 16.12.2006 (zpravodaj: pan Cassidy),

3)

průzkumné stanovisko vypracované na žádost britského předsednictví k tématu Zlepšení tvorby právních předpisů (zpravodaj: pan Retureau), přijato dne 28. září 2005, Úř. věst. C 24, 31.1.2006,

4)

stanovisko z vlastní iniciativy k tématu Jak zlepšit provádění a vymáhání právních předpisů EU (zpravodaj: pan van Iersel), přijato dne 28. září 2005, Úř. věst. C 24, 31.1.2006,

5)

stanovisko ke sdělení Komise – Aktualizace a zjednodušení acquis Společenství (KOM(2003) 71 v konečném znění) (zpravodaj: pan Retureau), přijato dne 31. března 2004, Úř. věst. C 112, 30.4.2004 [není k dispozici v češtině],

6)

stanovisko z vlastní iniciativy k tématu Zjednodušení (zpravodaj: pan Simpson), přijato dne 26. března 2003, Úř. věst. C 133, 6.6.2003 [není k dispozici v češtině],

7)

průzkumné stanovisko ke sdělení Komise – Zjednodušení a zlepšení právního prostředí (KOM(2001) 726 v konečném znění) (zpravodaj: pan Walker), přijato dne 21. března 2002, Úř. věst. C 125, 27.5.2002 [není k dispozici v češtině],

8)

stanovisko z vlastní iniciativy k tématu Zjednodušení (zpravodaj: pan Walker), přijato dne 29. listopadu 2001, Úř. věst. C 48, 21.2.2002 [není k dispozici v češtině],

9)

stanovisko z vlastní iniciativy k tématu Zjednodušení pravidel na jednotném trhu (zpravodaj: pan Vever), přijato dne 19. října 2000, Úř. věst. C 14, 16.1.2001 [není k dispozici v češtině],

10)

stanovisko z vlastní iniciativy k tématu Priority jednotného trhu 2005–2010 (zpravodaj: pan Cassidy), přijato dne 7. dubna 2005, Úř. věst. C 255, 14.10.2005,

11)

stanovisko ke sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Strategie vnitřního trhu – priority na období 2003–2006 (zpravodaj: pan Cassidy), přijato dne 16. července 2003, Úř. věst. C 234, 30.9.2003 [není k dispozici v češtině],

12)

informační zpráva k tématu Zjednodušení,

13)

informační zpráva o současném stavu koregulace a autoregulace na jednotném trhu (zpravodaj: pan Vever), přijata dne 11. ledna 2005 (CESE 1182/2004 fin).