23.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/12

1.1

Evropská rada se v březnu 2006 soustředila na oživení Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost a na integrovaný přístup řízení vzhledem k novým výzvám globalizace.

1.2

EU musí usilovat o zajištění inovačního vývoje schopného konkurence a udržitelného pro své občany, aby vytvářením a vývojem nových podniků, nových profesních profilů a vyšší a lepší zaměstnanosti při udržení evropského sociálního modelu zaměřeného na znalostní ekonomiku dosáhla silnější hospodářské a sociální soudržnosti na svém území.

1.2.1

Výbor je pevně přesvědčen, že bez „nového cyklu řízení založeného na partnerství a odpovědnosti“ (1) by celé úsilí na oživení Evropy v oblasti konkurenceschopnosti a zaměstnanosti bylo marné, a že je třeba přijmout nové modely řízení a začít je velmi rychle a všeobecně provádět.

1.2.2

Sedmý rámcový program pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace a nový program pro konkurenceschopnost a inovaci podle Výboru stále ještě obsahují přílišnou orientaci odshora dolů a neumožňují ještě postihnout vhodné integrace a nutnost odpovědné účasti veřejných a soukromých aktérů místního a regionálního rozvoje a tak optimalizovat zásadní úlohu sociálních partnerů pro udržitelný a trvalý růst.

1.3

Evropská unie by také prostřednictvím dvou výše uvedených nástrojů měla podnítit tento nový typ partnerstvís hospodářskými orgány a aktéry na místní úrovni, a to především se sociálními partnery, a podpořit tak novou generaci „územních paktů na rozvoj v období globalizace“ (2).

1.4

EHSV je přesvědčen, že neexistují způsoby řízení, které mohou být platné pro všechny. Je na každé regionální/místní úrovni, aby si našla formy, které nejlépe odpovídají požadavkům územního řízení a jsou kompatibilní s národním, evropským a mezinárodním referenčním rámcem.

1.5

Výbor se domnívá, že pro tyto formy je však možné stanovit některá společná kritéria:

1.5.1

Je konečně nutné, aby nedílnou součást integrované politiky územního rozvoje tvořil strukturovaný sociální dialog se sociálními partnery a zástupci organizované občanské společnosti, uskutečněný také prostřednictvím zhodnocení existujících územních hospodářských a sociálních rad a vytvoření účinných forem hospodářského a sociálního partnerství (3).

1.5.2

Za tímto účelem je třeba sledovat směr udaný EHSV a zapojit evropské hospodářské a sociální rady (nebo podobné orgány) jednotlivých zemí do strukturovaného dialogu s EHSV.

1.6

Míra úspěchu nového řízení bude stále více záviset na schopnostech nalézt nejúčinnější a občanům co nejbližší úroveň pro řešení problémů a nalezení jejich řešení v souladu se zásadou subsidiarity, přičemž je třeba zachovat rámec koherence a společné vize s ostatními úrovněmi řízení (4).

1.7

Výbor je přesvědčen, že metoda spočívající ve zkoumání možných cest, činností a zásahů ve střednědobém až dlouhodobém horizontu, která je používána při provádění participativního prognózování, může být platným přínosem zdola nahoru ke kulturnímu růstu společnosti a přispět k obohacení možností osob, které přijímají politická a administrativní rozhodnutí, ale také, a to především, v rámci území vytvořit a posílit interakce mezi technologickými, hospodářskými, sociálními, politickými a kulturními sektory, které jsou zásadní pro řízení udržitelného a konkurenceschopného rozvoje.

1.8

To vyžaduje především zapojení sociálních partnerů a zástupců organizované občanské společnosti, aby byly jasně stanoveny silné a slabé stránky a mohla se stanovit nová postavení na domácím i mezinárodním trhu.

1.9

Globalizace na jedné straně vyvolává konkurenční tlak na modernizace, inovace a posun hodnotového řetězce na vyšší úroveň a umožňuje produkovat a distribuovat zboží a služby účinnějším a ekonomičtějším způsobem, na druhé straně však vyvolává riziko, že bez včasného zásahu dojde k dalšímu dělení a tříštění hospodářských a sociálních struktur, zejména na územní úrovni.

1.9.1

Výbor se domnívá, že z tohoto důvodu je nutné co nejdříve definovat nové pravomoci, které umožní seznámit občany se změnami. Měla by být pořádána společná školení pro manažery distriktů, řídící pracovníky podniků, finančních a úvěrových institucí, která by byla uskutečňována společně s politiky, řídícími pracovníky ve veřejném sektoru a vedoucích pracovníků orgánů místní a regionální správy.

1.10

Výbor je toho názoru, že pouze prostřednictvím integrovaného a participativního územního přístupu lze umožnit, aby znalosti získané díky investicím do výzkumu a vývoje, inovací a vzdělávání mohly vytvářet inovační kapacity a konkurenční výhody pro evropskou průmyslovou základnu tak, aby Evropa na své území přitahovala lidský i finanční kapitál.

1.10.1

V této souvislosti má prvořadý význam výzkum nových způsobů jak přitáhnout na území lidský kapitál, a to i díky lepší rovnováze mezi soukromým a profesním životem a zavedení pobídek, především pro povolání vyžadující duševní činnost a vysoce kvalifikovaných pracovníků, jako jsou manažeři, výzkumní pracovníci a odborní pracovníci v průmyslu, které jim v průběhu pracovního života zajistí dostatečně přitažlivé výhody.

1.11

Výbor se domnívá, že na nový CIP 2007-2013 nelze pohlížet odděleně od ostatních územních politik a akčních programů Společenství, neboť chce tyto problémy řešit pomocí tří opatření: v programu pro podnikání a inovaci, programu na podporu politik komunikačních a informačních technologií a v programu inteligentní energie.

1.12

Z tohoto hlediska Výbor podporuje nutnost silné koordinace CIP s opatřeními regionální politiky, politiky soudržnosti, politiky přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce a se sedmým rámcovým programem pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace, který věnuje samostatnou část vlastního programu „Kapacity“ rozvoji výzkumu v MSP, regionům znalostí a podpoře inovací a inovačních služeb pro podniky a také nezbytných vztahů mezi systémy odborného školení a podnikateli.

1.13

Podle Výboru je zásadní, aby tyto iniciativy byly, kromě vysokého stupně koordinace nutné k zajištění synergie a zamezení duplicity a rozporů, přednostně přeformulovány a odpovídajícím způsobem začleněny do rámce priorit území v oblasti partnerství pro společný místní rozvoj.

1.14

Výbor opět připomíná to, co již bylo uvedeno v některých nedávných stanoviscích k moderní průmyslové politice: „Chybí zde však jasné propojení mezi snahami na úrovni EU a nezbytným zapojením vlád, průmyslu a zainteresovaných stran na národní a regionální úrovni.“

2.1

Řízení (governance): antropologická literatura rozlišuje tři způsoby řízení (governance) (5). Zdola, které na místní úrovni předpokládá koordinaci všech aktérů a je charakterizováno důrazným zaměření na všechny technologické činnosti. Síťové, založené na vysokém stupni koordinace sítě všech aktérů, především podniků, výzkumných a finančních institucí. Dirigizmus, který je založen na vysokém stupni koordinace a na centrálním řízení mnoha z obzvláště důležitých oblastí, jakými jsou financování a pravomoci v oblasti výzkumu.

—

brát v hospodářských rozhodnutích ohled na sociální a environmentální aspekty,

—

začlenit do rozhodovacích procesů hodnotový model a participativní metodiku,

—

podpořit osvědčené postupy a stálou výměnu názorů mezi zainteresovanými stranami s cílem zvýšit objem inovací a konkurenceschopnost.

—

stanovit charakter komunity, která ho obývá,

—

určit její hlavní hodnoty.

—

institucionální kapitál: jedná se o schopnost formálních institucí na určitém území zaměřit se na řešení problémů, o jejich schopnost jednat, o rychlost rozhodovacího procesu, o stupeň informovanosti organizací a jejich flexibilitu a o typ vztahů mezi různými organizacemi,

—

kulturní kapitál představuje dědictví tradic na daném území, jeho hodnoty a přesvědčení, bohatství jeho jazyka a jeho sociální vztahy a způsoby chování (7),

—

symbolický kapitál představuje schopnost území mobilizovat energii nutnou na zajištění své evoluce a také jeho schopnost fungovat jako referenční obraz pro podniky, které na něm provozují svoji činnost,

—

psychosociální kapitál: tento druh kapitálu se zakládá především na konceptu důvěry, na přesvědčení, že existuje komunita, která má potenciál k rozvoji, a konečně na vědomí, že existuje možnost vytvoření spolupráce se skupinami a sdruženími,

—

kognitivní kapitál: představuje společný know-how a nelze ho zaměňovat s lidským kapitálem jednotlivců. Kognitivní kapitál je uložen v organizacích, které tvoří znalostní infrastrukturu, tj. univerzity a výzkumná centra, a také v kulturních a profesních organizacích, v podnicích a v zastupitelských orgánech, které rozvíjejí sociální dialog (8).

2.4.1

S cílem podpořit hlavní směry stanovené Evropskou radou v Lisabonu vytvořila Komise podmínky pro zřízení Evropského výzkumného prostoru (10), jehož financování spadá do šestého rámcového programu. Zvláštní pozornost byla věnována územnímu prognózování (11) (foresight). Následně v roce 2001 Komise zřídila oddělení pro vědecké a technologické prognózování a vztahy s IPTS (12) s cílem šířit foresight jako model pro inovace.

2.5.1

Důležitým trendem posledních let se kromě potvrzení zásady subsidiarity stala rovněž otázka blízkosti občanům, tj. kulturní postoj, jehož prostřednictvím občan vyjadřuje své přání stát se protagonistou při rozhodnutích týkajících se sociální sféry. Díky novým technologiím se znalosti šíří takovou rychlostí a v takovém rozsahu, v jakém by to dříve bylo nemyslitelné.

3.1

Na počátku třetího tisíciletí stojí EU tváří v tvář závažným strukturálním změnám, které v průběhu několika let zásadním způsobem změnily celosvětové prostředí, ve kterém má fungovat a soutěžit evropská ekonomika. Mezi tyto změny patří především následující skutečnosti:

3.2

Zpráva pana Aho (13) znovu zdůraznila potřebu nových modelů řízení za účelem dosažení konkurenceschopné Evropy, která si bude vědomá výzev, které do systému přinášejí strukturální změny.

3.2.1

Přijetí nového modelu řízení představuje:

3.3

Výzkum a vývoj, design, výrobní systémy, logistické systémy (16), marketing a služby zákazníkům se stávají stále integrovanějšími systémy, které pracují sladěně jako jediný celek spojující zákazníky s tvůrci nových výrobků.

3.4

Nová firemní architektura je stále méně svázána s hmotným majetkem, naopak stále více se spojuje s nehmotnými aktivy. Vyžaduje „vybavené území“ disponující strukturami územního řízení schopnými podporovat výrobní a distribuční kapacitu zboží a služeb a co nejlépe zaručit poprodejní služby.

3.5

Rozvoj jasné územní identity, která se projevuje v sociálním kapitálu, se ukazuje být zásadním jak z hlediska odvrácení rizika přemisťování podniků, tak z toho důvodu, že od nových společností jsou vyžadována specifika a vysoké kvalitativní standardy služeb na daném území. Těchto standardů lze dosáhnout pouze s uvědomělým a připraveným personálem.

3.6

Vědomí regionální nebo místní identity mezi občany, tvůrci politik a sociálními partnery umožňuje integrovaný udržitelný přístup z hlediska životního prostředí a hlediska sociálního, který představuje další faktor pro získávání nových investic.

3.7

Zhodnocení územní identity se zakládá na spojení sounáležitosti, akceptování a empatie k soustavě společných hodnot v rámci sdílené vize budoucnosti. Podpora územní identity se opírá o:

4.1.1

Bohatství lidských zdrojů na určitém území lze zhodnotit pomocí prioritních opatření v následujících oblastech:

4.2.1

Integrovaný územní přístup může podpořit vytváření a rozvoj podniků, především MSP, a to pomocí vytvoření příznivého prostředí, což se týká:

4.3.1

Evropská rada v březnu 2006 stanovila priority, které je třeba sledovat v kontextu obnoveného partnerství pro růst a zaměstnanost:

4.4

Je to především rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci (CIP), který spojuje do provázané struktury mnoho činností zaměřených na řešení problematiky, která je zásadní pro konkurenceschopnost a inovaci hospodářské a sociální struktury EU, a orientuje vývoj na společensky prospěšnou inovační a výrobní činnost zohledňující životní prostředí a efektivní využívání zdrojů.

4.5

Záměrem zmíněného specifického programu „Kapacity“, který je součástí sedmého rámcového programu, je posílení výzkumných a inovačních kapacit, a to zejména:

4.5.1

Optimalizace účasti MSP v činnostech výzkumu a inovace se musí uskutečňovat také v ostatních specifických programech sedmého rámcového programu (tj. programy „Spolupráce“, „Myšlenky“, „Lidé“).

4.5.2

Další základní charakteristikou společnou všem programům je také povinnost podpořit zhodnocení výsledků výzkumu, což se rozhodujícím způsobem provádí na územní úrovni. Z tohoto hlediska považuje EHSV za nepostradatelnou vysokou úroveň koordinace, souladu a synergie s opatřeními regionální politiky, politiky soudržnosti a dalšími nástroji Společenství na podporu územní spolupráce a vzdělávání a školení.

4.5.3

Výše uvedené činnosti je třeba koordinovat s regionálními politikami přicházejícími v souvislosti s reformovanými evropskými strukturálními fondy.

4.6

Aby byly tyto iniciativy na daném území odpovídajícím způsobem přijaty, vyžadují kromě požadavku na vysokou úroveň koordinace nutnou k zajištění synergie a zamezení duplicity a rozporů především následující:

4.6.1

Sedmý rámcový program pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace a nový program pro konkurenceschopnost a inovaci, ke kterým se EHSV již vyjádřil, podle Výboru stále ještě obsahují přílišnou orientaci odshora dolů a stále neumožňují postihnout nutnost odpovědné účasti veřejných a soukromých aktérů místního a regionálního rozvoje, jak by bylo žádoucí. Vzhledem k tomu, že místní aktéři jsou spoluzodpovědní za evropské řízení, není jim tímto způsobem skutečně udělena patřičná úloha.

4.6.2

Evropská unie by také prostřednictvím dvou výše uvedených nástrojů měla podnítit tento nový typ partnerství s hospodářskými orgány a aktéry na místní úrovni, a to především se sociálními partnery, a podpořit tak novou generaci „územních paktů na rozvoj v období globalizace“ (23). Do nich by měli být zapojeny všechny strany zainteresované do hospodářského rozvoje a rozvoje zaměstnanosti, aby bylo možné vhodně reagovat na výzvy trhů a hospodářské soutěže a překonat místní rozměr, který má stále tendenci být nebezpečně omezující ve vzájemně propojených světových podobách skutečnosti.

4.7.1

Odpovídající část činností směřujících k trvalé konkurenceschopnosti je v kompetenci místní a regionální úrovně. Pro ně se stávají prioritními systémy řízení a spolupráce mezi různými místními a regionálními uskupeními, různými orgány a institucemi, sociálními partnery, podniky a hospodářskými a sociálními aktéry občanské společnosti, kteří na sebe vzájemně působí na určitém území.

4.7.2

Ohledně pojetí řízení je třeba odkázat na to, co již Výbor v této záležitosti uvedl: „Také soukromé zainteresované subjekty by měly jednat a brát na sebe zodpovědnost prostřednictvím konkrétních příspěvků a akcí. Sociální a občanský dialog jsou důležitými nástroji“ (24).

4.7.3

Co se týče posílení sociálního dialogu „Výbor sdílí názor …, že sociální partneři mohou mít na základě znalostí svého oboru zvláštní alarmující funkci“.

4.7.4

Podle Výboru se jedná o schopnost vytvořit snadné, proaktivní a reaktivní systémy sociálního inženýrství a rozhodovací postupy založené na zapojení, které budou schopné udržovat vysokou kvalitativní úroveň politické, ekonomické a sociální demokracie bez toho, aby komplikovaly a zpomalovaly rozvoj činnosti a iniciativ.

4.7.5

Zásadním se stává rozvoj společné středně a dlouhodobé vize a stejně tak i stanovení a rozdělení odpovědností ohledně sdílených přechodných cílů a také využití pokročilých nástrojů ověřených na regionální úrovni, jakými jsou např. nástroje pro foresight.

4.8

ITA a strategie řízení pro rozvoj sociálně odpovědného území

4.8.1

V našem kontextu otevřeném celosvětové hospodářské soutěži musí strategie řízení rozvoje sociálně odpovědného území zajistit trvalou dynamiku hospodářského rozvoje vysoké sociální kvality. Tato strategie musí fungovat především prostřednictvím: