16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/115

2.1

Bílá kniha Evropské komise o evropské komunikační politice (KOM(2006) 35 v konečném znění) byla přijata dne 1. února 2006. Jedná se o třetí dokument, který přijala Evropská komise v souvislosti s otázkami komunikace v rozmezí sedmi měsíců. Mezi další dva dokumenty patří vnitřní akční plán (SEC(2005) 985 v konečném znění), který byl přijat dne 20. července 2005, a sdělení Komise s názvem „Období pro úvahu a poté: plán D pro demokracii, dialog a diskusi“ (KOM(2005) 494 v konečném znění), které bylo přijato dne 13. října 2005. Bílá kniha vyzývá instituce a orgány Evropské unie, aby reagovaly „v rámci běžných institucionálních postupů“. Stanoví období konzultací, které bude trvat šest měsíců, po němž navrhuje zvážit situaci, což „jí pomůže vypracovat akční plány pro jednotlivé oblasti“.

2.2

Co se týká Evropského hospodářského a sociálního výboru, přijal v oblasti komunikace v nedávné době dvě stanoviska. První stanovisko s názvem „Období reflexe: struktura, témata a rámec pro hodnocení diskuse o Evropské unii“ (CESE 1249/2005 (1)) bylo přijato dne 26. října a bylo určeno pro Evropský parlament, druhé stanovisko ke sdělení Komise „Plán D“ (CESE 1499/2005 (2)) bylo přijato dne 14. prosince 2005. Obě tato stanoviska navrhují celou řadu operačních doporučení. Na schůzi dne 6. dubna 2006 zahájila Komunikační skupina EHSV proces systematického hodnocení provádění těchto operačních doporučení.

2.3

Toto stanovisko k Bílé knize by proto nemělo zkoumat oblast, kterou se Výbor již zabýval a stále zabývá. Mělo by spíše usilovat o reakci na pět základních oblastí, které byly stanoveny v Bílé knize. Jedná se o tyto oblasti:

2.4

Kromě dvou výše uvedených stanovisek Výboru a Bílé knihy Komise mají podvýbor a jeho zpravodaj několik dalších vstupních zdrojů:

2.5

Toto stanovisko k Bílé knize je rozděleno do pěti částí, které odpovídají pěti oblastem stanoveným v dokumentu Komise, a zabývá se pouze jednou nebo několika málo klíčovými otázkami v každé části.

3.1.1

V konkrétní oblasti komunikace o Evropě je úloha členských států podstatná. V mnoha dalších oblastech to jsou podniky, sociální partneři, části občanské společnosti. Stručně řečeno, sama dynamická společnost úspěšně hraje rozhodující roli. Není tomu tak v případě komunikace o Evropě obecně.

3.1.2

Základní otázkou je, zda Výbor bude nebo nebude souhlasit s návrhem Komise, že „společné zásady a normy, které by měly řídit informační a komunikační činnost v oblasti evropských záležitostí, by mohly být zakotveny v rámcovém dokumentu, například v Evropské chartě o komunikaci nebo Evropském kodexu chování při komunikaci. Cílem by bylo zapojit všechny aktéry (instituce EU, národní vlády, regionální a místní samosprávné orgány, nevládní organizace) do společného závazku dodržovat tyto zásady a zajistit, aby komunikační politika EU sloužila zájmům občanů.“

3.1.3

Výbor chápe, že základní obavou Evropské komise v této souvislosti je neexistence skutečného právního základu, na němž by mohly být založeny informační a komunikační aktivity EU. Výbor se k tomuto problému již jasně vyjádřil. Konkrétně v odstavci 3.7 stanoviska k období reflexe určeného Evropskému parlamentu ze dne 26. října 2005 (3) Výbor vyzývá Evropskou komisi, „aby zvážila předložení legislativního návrhu na skutečnou komunikační politiku, a tím konfrontovala“ skrytou „problematiku chybějící právní základny, která má za následek mnoho neformálních mechanismů a nevyrovnaný přístup. Předložení takového návrhu by podle názoru Výboru samo o sobě podnítilo diskusi.“

3.1.4

Bílá kniha uvádí, že na konci konzultačního období „předloží Komise výsledky a zváží, zda navrhne chartu nebo kodex nebo jiný nástroj“. Výbor je tímto zněním znepokojen a vidí nebezpečí v tom, co vypadá jako možný přístup, který by Komise mohla navrhnout.

3.1.5

Komise odkazuje na „společné zásady a normy“, opírajíc se o postupy v některých členských státech, ale tyto zásady a normy přesahují komunikaci a informování. Prosté vyhlášení zásad, se kterými by všichni mohli souhlasit, by nepřineslo žádnou přidanou hodnotu, protože už s nimi v podstatě souhlasí. Naproti tomu kodex nebo charta s sebou nesou riziko, že by byly vnímány jako omezující. Tyto zásady jsou již navíc zavedeny v řadě základních textů. Je-li naproti tomu záměrem připravit kodex chování pro média a další subjekty v oblasti komunikace, je nebezpečí, že by to mohlo být vnímáno jako pokus manipulovat diskusi nebo potlačit euroskeptické přístupy. Cíl zapojit všechny subjekty se navíc jeví jako nerealistický, protože jedním z poučení, které si musí všechny instituce vzít ze zkušeností s referendy ve Francii a Nizozemsku, je fakt, že stále více subjektů automaticky nepodporuje proces evropské integrace. Konečně, pokud by všechny subjekty, které jsou vyjmenovány v Bílé knize, měly přijmout podobný kodex, vedlo by to k závěru, že všechny mají stejnou odpovědnost za úkol komunikace, před kterým Evropská unie stojí. Výbor je toho názoru, že vyvolávat tento dojem by bylo zavádějící, protože hlavní odpovědnost mají, a tak by to mělo být i vnímáno, vlády členských států.

3.1.6

Výbor se znepokojením zaznamenává, že Komise spustila zvláštní internetové fórum s cílem získávat názory na vhodnost podobného rámcového dokumentu. Ne všichni evropští občané mají přístup k takovému internetovému fóru. Bude nezbytné podpořit konzultační fázi jinými, tradičnějšími médii.

3.2.1

Výbor konstatuje, že finanční prostředky jsou velmi omezené. Navíc postupy stanovené pro vyplácení finančních prostředků po přijetí nového finančního nařízení nepochybně brzdí mnoho dobře míněných akcí a odrazují občanskou společnost od jejich pořádání.

3.2.2

Úspěšně oslovit občany vyžaduje zabývat se důvody jejich skepse: zaprvé jsou části společnosti stále více kritické k výsledkům politických rozhodnutí a dopadům na jejich životní a pracovní podmínky. Zadruhé se skutečně nedostává politické diskuse, a proto je nutná komunikace, ale struktura této komunikace musí být změněna tak, aby byla úspěšná.

3.2.3

Účinná komunikace především vyžaduje soubor jasných a atraktivních sdělení, jasnou vizi, kterou občan přijme. Občané chtějí, aby Evropa byla politickým projektem, včetně socio-ekonomického projektu, evropského modelu, aby byla zachována sociální soudržnost a zlepšena konkurenceschopnost. Některé země již prokázaly, že je to možné.

3.2.4

Komunikace je centralizovaná a orientovaná na Evropu. Probíhá hlavně na evropské úrovni mezi evropskými subjekty a institucemi a lidmi, kteří jsou již blízko evropskému projektu. Dále používá nástroje, například internetové konzultace, které mají tendenci oslovovat pouze vybrané skupiny občanů. Aby byly osloveny i jiné skupiny, je nutno vyvinout komunikační činnosti, které zahrnují jiné subjekty, než instituce Evropské unie a ty, které jsou blízké EU, a je potřeba, aby diskuse byly opravdu decentralizované – to znamená, že musí probíhat na národní, regionální a místní úrovni, zahrnovat subjekty s rozhodovací pravomocí a média na těchto úrovních (která v některých případech musí být nejprve sama přesvědčena).

3.2.5

V této souvislosti Bílá kniha předkládá mnoho praktických návrhů od občanské výchovy po společné otevřené diskuse. Výbor zvláště podporuje argumenty ve prospěch občanské výchovy. Jak ale Bílá kniha přiznává, článek 149 Smlouvy o ES stanovuje zcela jasně, že členské státy samy jsou zodpovědné za obsah vyučování a organizaci vzdělávacích systémů. V tom, že se evropské instituce zasazují o zlepšení občanské výchovy, je opět dvojí riziko. Na jedné straně riskují, že budou obviněny ze zasahování do oblasti suverenity vlád členských států, a na druhé straně by implicitně převzaly zodpovědnost za něco, za co ve skutečnosti zodpovědnost nemají.

3.2.6

Evropská unie však potřebuje, aby její občané přijali společný úděl. Proto by bylo žádoucí, aby představení a vysvětlení Evropské unie z historického i současného pohledu jako společného politického projektu všech členských států a jejich obyvatel bylo součástí vzdělávacích programů v členských státech. Tato otázka by měla být otevřeně projednána v Radě ministrů pro vzdělávání.

3.2.7

To neznamená, že instituce EU by neměly dělat nic. Naopak všechny by se měly více soustředit na informování evropských občanů o způsobu, jak Evropská unie vytváří přidanou hodnotu. Je třeba určit cílové publikum a měly by být propagovány nepochybné úspěchy EU.

3.2.8

Obecněji řečeno, občané by měli cítit, že jsou součástí plně transparentního regulačního a rozhodovacího procesu.

3.3.1

V této části Komise navrhuje, aby instituce EU byly lépe vybaveny komunikačními nástroji a kapacitami, a zkoumá způsoby, jak odstraňovat rozdíly v přístupu k digitálním technologiím. Výbor lituje toho, že návrh předložený Komisí na založení evropské tiskové agentury byl vypuštěn z konečného návrhu Bílé knihy, protože jak ukázaly první reakce, by to bývalo vyvolalo širokou diskusi o charakteru vztahu mezi médii se sídlem v Bruselu a institucemi EU.

3.3.2

Výbor podporuje opatření stanovená v této části. Vyzývá však Komisi, aby rozlišovala mezi specializovanými médii a všeobecnými médii. Specializovaná média jsou zpravidla dobře informována a poskytují vyčerpávající informace. Výbor by také zdůraznil, že televize zůstává primárním zdrojem informací pro většinu evropských občanů. Naléhá na Komisi, aby při vypracovávání celkové strategie vzala v úvahu tento fakt i způsob, jakým se digitální televize rychle vyvíjí. V tomto kontextu Výbor zdůrazňuje nesmírný význam komunikace s občany v jejich vlastním jazyce.

3.3.3

Výbor sám dále aktualizuje a provádí svůj strategický komunikační plán. To znamená neustálou kontrolu komunikačních nástrojů a jejich používání a prozkoumávání inovačních metod (použití metody „otevřeného prostoru“ na fóru zainteresovaných stran o „překonání bariér“ ve dnech 7. a 8. listopadu 2005 v Bruselu a 9. a 10. května 2006 v Budapešti jsou vynikajícími příklady).

3.4.1

Komise navrhuje vytvořit sítě vnitrostátních odborníků a Observatoř evropského veřejného mínění. Výbor souhlasí se základní myšlenkou Bílé knihy v této oblasti. Souhlasí především s tím, že Evropská unie má životaschopný nástroj ve formě Eurobarometru, avšak je přesvědčen, že Komise by se měla také snažit vytvářet kontakty a synergie s vnitrostátními organizacemi pro průzkum veřejného mínění.

3.4.2

Výbor se také domnívá, že Komise dosud účinně nevyužívá existující mechanizmy pro sondování veřejného mínění, jako je Evropský hospodářský a sociální výbor. V této souvislosti vzal Výbor s potěšením na vědomí prohlášení o záměrech uvedené v novém Protokolu o spolupráci mezi Evropskou komisí a Evropským hospodářským a sociálním výborem (podepsaném dne 7. listopadu 2005). Strukturovanější využití Výboru jako „diskusního fóra“ by mělo být rozvinuto v kontextu dodatku k protokolu o spolupráci ze 7. listopadu 2005, který bude následovat po Bílé knize.

3.5.1

Zde Komise uvádí řadu nových strukturovaných forem spolupráce. Jmenuje úlohu, kterou již Evropský hospodářský a sociální výbor hraje, a odvolává se na nový protokol o spolupráci obou institucí ze 7. listopadu 2005. Spolupráce mezi oběma institucemi je dobrá na centrální úrovni. Výbor se ale domnívá, že by se mohlo udělat mnohem více na podporu synergií mezi zdroji Komise a Výboru na decentralizované úrovni. Toto je oblast, která by měla být dotvořena v dodatku k dodatku k protokolu ze 7. listopadu 2005, který bude následovat po Bílé knize.

4.1

Výbor připomíná svá dřívější doporučení Komisi v kontextu sdělení, zvláště ta, která byla uvedena v příloze ke stanovisku k Období reflexe: struktura, témata a rámec pro hodnocení diskuse o Evropské unii (CESE 1249/2005 (4)) a v květnovém stanovisku určeném pro zasedání Evropské rady ve dnech 15. a 16. června 2006.