16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/10

1.1

Sdělení Komise si klade za cíl předložit společný přístup  (1) k výzkumu a inovacím v rámci provádění lisabonského programu Společenství, který je součástí rozhodnutí Evropské rady v Lisabonu z března 2000, tedy učinit z EU do roku 2010 „ekonomiku založenou na znalostech, nejvíce konkurenceschopnou a nejdynamičtější na světě, schopnou trvalého ekonomického růstu doprovázeného kvantitativním a kvalitativním zlepšením zaměstnanosti a větší sociální soudržnosti“. Rada potvrdila návrh předložený Komisí ve sdělení „Směrem k evropskému prostoru výzkumu“ (2).

1.2

Evropská rada v Barceloně ve svém usnesení z března 2002 stanovila cíl zvýšit investice EU do výzkumu a vývoje (V&V) na 3 % do roku 2010 a rovněž zvýšit podíl soukromého financování na 2/3, zatímco Evropská rada v Bruselu v březnu 2003 požadovala konkrétní činnosti.

1.3

Komise ve svém sdělení z 30. dubna 2003„Investovat do výzkumu: akční plán pro Evropu“ určuje činnosti potřebné na státní a evropské úrovni v souladu s prvním sdělením ze září 2002 „Více výzkumu pro Evropu – směrem k 3 % HDP“ (3). První oficiální údaje o V&V ukazují, že v roce 2003 „intenzita V&V téměř stagnovala na 1,93 % HDP EU-25“. Stanoveného cíle dosáhly pouze Švédsko a Finsko.

1.4

Evropská rada se angažovala v revidované Lisabonské strategii (4) v březnu 2005. Tato společná politická vůle byla znovu potvrzena v říjnu 2005 v Hampton Court na neformálním setkání evropských hlav států a předsedů vlád, se záměrem vyhovět výrazné potřebě silnější konkurenceschopnosti v globalizované hospodářské soutěži.

1.5

Jedná se o první iniciativu Komise od okamžiku, kdy se připojila k obnovené Lisabonské strategii pro evropskou informační společnost 2010 (5) a žádá v ní členské státy, aby do poloviny října 2005 určily národní priority pro informační společnost ve svých Národních programech reforem a tak přispěly k cílům stanoveným ve sdělení o i2010.

1.6

Oprávněnost možností a navrhovaných činností se zakládá na kontrastu mezi vnějším a vnitřním kontextem: na jedné straně nelítostná hospodářská soutěž; nepružnost a roztříštěnost národních trhů oproti potřebě vytvořit jednotný evropský prostor a umožnit mobilitu vysoce kvalifikovaných pracovníků na straně druhé. Komise uznává, že její pravomoci v dané oblasti jsou omezené a usiluje především o úlohu „katalyzátoru“.

1.7

Záměrem sdělení je posílit propojení mezi výzkumem a inovacemi, prostřednictvím politiky výzkumu orientované na získávání nových znalostí a jejich použití a také na rámcové podmínky výzkumu, a politikou inovací, která se zabývá přeměnou znalostí na ekonomickou hodnotu a v komerční úspěch. Ve snaze o lepší právní úpravy budou všechna opatření s potenciálním vlivem na konkurenceschopnost podrobena posouzení dopadu.

1.8

Hodnocení připojené ke sdělení zvažuje tři možnosti politické cesty a volí třetí možnost: (6)

1.9

Akční plán navržený ve sdělení se skládá ze 4 částí:

1.10

19 činností se zaměřuje na tři hlavní oblasti: veřejnou politiku a právní úpravu, finance a daně (7) a úlohu soukromých aktérů (8).

1.11

I když se zdá, že toto sdělení pokračuje ve stejném směru jako předchozí sdělení z roku 2003, Komise dodává, že národní programy reforem (NPR) se rozhodně staví na stranu výzkumu a inovací. Tyto NPR tedy budou podporovány financemi Společenství, zaměřenými na činnosti v evropském zájmu, radami pro koordinovaný rozvoj politik a rovněž zlepšenými platformami pro vzájemné výměny zkušeností, ve všech regionech, kde přeshraniční spolupráce dodává silnou přidanou hodnotu. Snahám v oblasti V&V je přiznán význam v Paktu stability, kde je u těchto výdajů povoleno přesáhnout 3 % deficitu.

1.12

EHSV má také na paměti zprávu Esko Aho, i když ta není předmětem této konzultace a konstatuje, že v odstavci 3.1. nazvaném „více investovat do znalostí a inovací“ sdělení Evropské radě na jaře roku 2006 se Komise neodvolává na dokument KOM(2005) 488 v konečném znění, ale na zprávu Esko Aho. EHSV lituje, že tato zpráva nebyla předmětem konzultace ani předběžného posouzení a zahrnuje ji tedy do současné diskuse.

1.13

V říjnu 2005 byla v Hampton Court jmenována skupina složená ze 4 osob, jejím koordinátorem byl určen pan Esko Aho. Zpráva z ledna 2006, zaslaná Komisi před jarním zasedáním Evropské rady 2006, obsahuje doporučení, jak zrychlit provádění iniciativ pro výzkum a inovace, organizovaných na evropské a národní úrovni. Zpráva vychází ze současného sdělení, ale navrhuje více integrace (možnost 2, SEC(2005) 1289). V březnu 2006 byla zpráva předložena Radě pro hospodářskou soutěž a Evropské radě v Bruselu. Ta zdůraznila význam zprávy Aho a požádala Komisi, aby do září 2006 provedla její posouzení (9).

2.1

EHSV vítá toto sdělení, jehož výchozím bodem je Partnerství pro růst a zaměstnanost, neboť usiluje o pokrytí celého spektra výzkumu a inovací, včetně inovací netechnologických. Navrhuje činnosti, které by přesáhly 3 % z Barcelony (10), popisuje v hlavních rysech závazky přijaté Společenstvím a podrobně pojednává o probíhajících či plánovaných podpůrných opatřeních pro výzkum a inovace (11).

2.2

Jak sdělení zmiňuje, celosvětový konkurenční tlak pro přilákání investic do výzkumu a inovací neustále roste, včetně rozvojových zemí jako Čína, Indie a Brazílie. „Rozdíl v objemu investic do výzkumu mezi Evropskou unií (EU) a Spojenými státy již přesahuje 120 miliard eur ročně a rychle se prohlubuje“  (12) . Co se týče Evropy, žádný členský stát nemůže dosáhnout izolovaně konkurenceschopnosti v potřebném měřítku. Nadnárodní spolupráce je jediným způsobem, jak podpořit výzkum a inovace a zužitkovat je v oblasti růstu a zaměstnanosti. Navíc jsou výzkum a inovace nutné k tomu, aby bylo hospodářství EU učiněno udržitelnějším, nacházením řešení po hospodářský růst, sociální rozvoj a ochranu životního prostředí.

2.3

S akčním plánem začala většina členských států zavádět národní opatření pro podporu V&V v soukromém sektoru a cíle, které by měly vést k nárůstu investic do výzkumu na 2,6 % HDP v roce 2010. Daňová zvýhodnění zde nabývají zvláštního významu (13). Přesto však intenzita výzkumu v EU více méně stagnuje, a to i v soukromém sektoru. Situace je naléhavá.

2.4

Ospravedlnění činnosti vede k diskusi o srovnání produktivity mezi státy EU a dalšími zeměmi.

2.4.1

V prvé řadě existuje několik definic produktivity (poměr mezi vyrobeným množstvím produktu nebo služby a počtem jednotek použitého výrobního faktoru). Nejčastěji používaný způsob měření je jednofaktorový – práce, kde za ukazatele slouží hodinová produkce pracovníka v průmyslovém sektoru. Tento údaj lze snadno získat, avšak má pouze dílčí výpovědní hodnotu a kapitál je v tomto pojetí chápán jako faktor mimo výrobní proces.

2.4.2

Zadruhé je třeba nezobecňovat srovnání mezi Evropou a Spojenými státy, ale rozlišovat podstatné rozdíly podle sektorů a států, a to i uvnitř země jako jsou Spojené státy. V Evropě existují konkurenceschopné sektory a země, jejichž produktivita vykazuje výrazný pokrok. Podle údajů O'Mahonyho a van Arka (2003) platí pro EU jako celek, že výpočty nákladů na jednotku práce ve zpracovatelských odvětvích ukazují, že EU není vůči Spojeným státům konkurenceschopná v odvětvích vyspělé technologie, ale v jiných sektorech konkurenceschopná je. Nicméně, hlavním zdrojem konkurence v tradičních odvětvích průmyslu nejsou Spojené státy, ale nízké platy ve třetích zemích, což na EU vyvíjí značný tlak. Dosi, Llerena et Labini (2005) jsou kritičtějšího názoru a mají za to, že potřeba evropské průmyslové politiky by neměla být považována za tabu.

2.4.3

Za třetí, multifaktorová produkce či total factor productivity (TFP) by byla nejlepším měřítkem, „získaná přizpůsobením HDP, do nějž budou zahrnuty rozdíly ve všech použitých vstupních datech“ (Calderon, 2001), a umožnila by lepší srovnání mezi zeměmi. K objasnění rozdílu v produktivitě mezi zeměmi rozčlenily empirické studie determinanty růstu produktivity práce a/nebo celkového faktoru do tří skupin. Avšak, s ohledem na vzájemnou závislost mezi zeměmi Calderon potvrzuje, že rozdíly v TFP mezi zeměmi se zdají být důsledkem rychlosti šíření technologie (prostřednictvím obchodu, přímých zahraničních investic nebo migrací) (14).

2.4.4

Pokud je rozdíl způsoben zajištěním rychlosti šíření, pak by inovativní MSP byly pro šíření nezastupitelné a současně vytvářely nové trhy. Ze stejného důvodu by volba strategických priorit pro výzkum a inovace mohla podpořit rychlejší šíření znalostí.

2.4.5

Zajištění kvalifikovaného personálu a lokalizace investic podniků jsou v centru pozornosti jak ve Spojených státech, tak v Evropě, především v porovnání s Čínou, která sama musí čelit realitě chybějících 75 000 vysoce kvalifikovaných pracovníků, aby mohla přejít k hospodářství založenému na službách.

2.5

Existují tedy dva celkové přístupy, které ovlivňují volbu politik. Na jedné straně stojí naléhavé potřeby organizační inovace, nutné jako předpoklad pro technickou inovaci (Lam 2005 a OECD 2005), což platí také pro evropské instituce (Sachwald 2005, Sapir a kol. 2003, Esko Aho 2006); na druhé straně lze za důvod, kvůli kterému podniky v Evropě nedostatečně investují do V&V a inovací, označit chybějící trh otevřený inovacím („innovation-friendly“), na který je možné nové výrobky a služby uvést (Esko Aho 2006). EHSV nicméně konstatuje, že podnikatelský duch a ochota brát na sebe rizika jsou i nadále nezbytné.

2.6

Neschopnost trhu podněcovat inovace je v literatuře běžně uznávaným jevem, který popsali Arrow (1962), Dasgupta a Stiglitz (1980). Rámcové programy Komise se do značné míry zakládaly na účelnosti aktivní podpory mikroúrovně ve V&V podniků, formou smíšené podpory V&V a podpory spolupráce při překonávání nejhůře odstranitelných překážek (usnadnění hledání partnerů a podpora společných dynamik, vedoucích mimo jiné k výhodám jako market entry, downstreaming a úspory z rozsahu). Tyto iniciativy se však ukázaly jako nepostačující k rozproudění udržitelné inovační dynamiky v celé EU.

2.7

EHSV tedy vítá důraz, který Komise klade na střední, sektorovou a přeshraniční úroveň. Nástroje partnerství, sítě, uskupení, aglomerace, fóra a diskuse mají významnou úlohu ve vytváření vazeb, vnějších kontaktů a vedlejších efektů mezi podniky a organizacemi a rovněž geografických kontaktů pro usnadnění inovací. Tento druh koordinace povede ke snazšímu určení faktorů ovlivňujících úroveň investic a inovací a také kritických bodů.

2.8

Nicméně, navrhovaný přístup a činnosti nejsou doplněny o rozpočtové údaje, přestože k jejich úspěšnému uplatňování budou potřeba značné zdroje a koordinační kapacity. Navíc, na stejné straně, kde Komise činí jedinou zmínku o tomto sdělení ve svém sdělení jarní Evropské radě 2006, rovněž připomíná, že „legislativní návrhy budou mít očekávaný účinek až poté, co je schválí Rada a Parlament. Kromě toho značná část činností financování podléhá konečnému upřesnění a provádění finančních výhledů na období 2007-2013“. Navrhované činnosti „jsou tedy pouze informativní povahy“.

2.9

EHSV vyzývá Komisi, aby co nejdříve udala rozpočtové dopady a zároveň vytvořila jasný systém monitorování a posouzení tohoto sdělení s přesným datem, např. v roce 2008. Kromě toho považuje EHSV za nutné, aby Komise vydala zprávu, zahrnující všechny zprávy skupin expertů v přímé souvislosti se sdělením, a také hodnocení vyslovených doporučení. Tyto údaje by měly být logicky spjaty se zvolenou možností a vybranými činnostmi. Konečně, ve snaze o překonání existující roztříštěnosti by bylo vhodné mít k dispozici přehled osob, odpovědných za koordinaci činností navržených v dokumentu KOM(2005) 488 na všech úrovních, v regionech, členských státech a evropských institucích. Komise vyvinula pozoruhodné úsilí v podobě Trendcharts pro každou zemi, v nichž jsou instituce zabývající se výzkumem a inovacemi popsány, což by mohlo sloužit jako výchozí bod k sestavení zmíněného přehledu. Bylo by rovněž zajímavé zvážit zkušenosti „virtuální agentury“ pro výzkum a inovace ve Spojených státech.

2.10

EHSV navíc konstatuje, že hlavní pojmy (výzkum, inovace, znalosti a technologie) nejsou ve sdělení definovány. K vyslovení podobných definic však Komise podporovala transevropský výzkum, Eurostat a OCDE definovaly inovace. Poslední „European Innovation Scorebord“ věnovaný poměru mezi vstupními a výstupními daty o inovacích rozvíjí myšlenku „inovační účinnosti“ (innovation efficiency) a považuje V&V za vklad do inovací. Navíc by bylo třeba lépe rozlišovat mezi činnostmi zaměřenými na výzkum a inovace jako takové a politikami pro podporu podmínek k vytváření inovací (např. odborná příprava, přijímání a začleňování pohyblivých lidských zdrojů, podpora MSP a znevýhodněných regionů při zavádění IKT, kde jsou náklady proporcionálně vyšší než pro ostatní aktéry). Tedy mezi inovací chápanou jako nové výrobky a služby na trhu a inovací jako procesem. První z nich je nezbytnou podmínkou, avšak nestačí k zajištění dynamického endogenního růstu.

2.11

EHSV celou problematiku velmi aktivně sleduje, prostřednictvím několika stanovisek přijatých v rozsáhlé oblasti, kterou dokument KOM 488 pokrývá. Z nedostatku místa EHSV pouze stručně připomíná svá stanoviska, zejména k evropskému prostoru výzkumu, ve kterých již byla zmíněna všechna témata obsažená v KOM 488 (CESE 595/2000), a zejména v bodě 7 o „výzkumu a technologické inovaci“ a v bodě 8 o potřebě „výměn pracovníků mezi výzkumnými středisky a průmyslem“.

2.12

Stanovisko EHSV 724/2001 o vědě a společnosti upozorňovalo na úlohu základního výzkumu ve většině velkých objevů. Stanovisko EHSV o základním výzkumu v Evropě (15) a jeho provázanosti s aplikovaným výzkumem zdůrazňuje v bodě 2.5 problematiku patentů, kde EHSV konstatuje naléhavost vytvoření „evropského“ systému pro patenty, který by podobně jako v USA uznával dodatečné období mezi vědeckým zveřejněním objevu a patentem pro jeho využití. Patent Evropské unie musí být rychle získatelný a náklady na jeho udělení nízké. EHSV lituje jeho opoždění způsobené jazykovými otázkami.

2.13

Stanovisko EHSV o výzkumných pracovnících v evropském prostoru výzkumu podporuje Evropskou chartu vědeckého pracovníka (16) a v bodě 5.4 také nezbytnost výměn mezi akademickým a průmyslovým světem. Doporučuje lépe zhodnotit experty s dlouholetou zkušeností, spolu s kompatibilitou a uznáním několika složek sociálního zabezpečení a bydlení a přitom zajištění rodinné soudržnosti v bodě 5.5.5. Stanovisko EHSV k vědě a technologii (17); k 7. rámcovému programu pro výzkum, u kterého Výbor konstatoval jeho význam, financování a rozčlenění do podprogramů a 9 námětů pro výzkum, k nimž EHSV (18) vydal zvláštní stanoviska (19).

2.14

Ve svém stanovisku ke konkurenceschopnosti a inovaci 2007-2013 (20) konstatuje EHSV význam zapojení MSP a sociálních partnerů do inovace (21). Aby mohly úspěšně inovovat, musí být důkladně zapojeny. Připravované stanovisko o politickém rámci k posílení zpracovatelského průmyslu EU oceňuje důraz kladený na odvětví, avšak připomíná, že koordinace vyžaduje zdroje a přitom není v rozpočtu zahrnuta a doufá, že bude věnována nutná pozornost kvalifikaci pracovníků, jež zůstává meziodvětvovou otázkou. Tato integrovanější průmyslová politika je velmi důležitá: „zaměstnává více než 34 milionů osob a představuje více než 80 % výdajů do výzkumu a vývoje v soukromém sektoru v Evropské unii“.

3.1

EHSV schvaluje zejména snahy Komise o evropský konkurenceschopný systém duševního vlastnictví a o pravidla pro šíření výsledků výzkumu (2007-2013) a doporučuje věnovat zvýšenou pozornost řízení inovačních patentů nástroji zmíněnými v bodě 2.7.

3.2

Lepší systém šíření znalostí je pro konkurenceschopnost otázkou zásadní důležitosti. Je třeba zaznamenat iniciativu Centra pro přenos informací (Innovation Relay Centres) a nápad Komise využít kupónů pro MSP v rámcovém programu pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) pro poradenské služby v jejich inovativních strategiích. Přeshraniční uskupení by toto šíření usnadnily a jejich význam bude uznán v příštím sdělení o uskupeních v Evropě. Od roku 2006 budou uskupení zanášena do databáze.

3.3

EHSV trvá na významu sociálního rozměru inovací a na zhodnocení lidského a sociálního kapitálu jako hnací síly výzkumu a inovace a doufá, že se v příští verzi příručky z Osla (OECD-Eurostat) objeví odpovídající statistiky, včetně ukazatelů pro kvalifikované lidské zdroje a pro ostatní místa – univerzity a další vzdělávací instituty a smíšené platformy průmysl/státní organizace/univerzity jako hnací síly inovace.

3.4

Pokud jde o státní podpory pro inovaci, jež by měly podstatný povzbudivý účinek na výdaje podniků do výzkumu, EHSV vítá pozornost věnovanou MSP a žádá Komisi, aby chápala vytváření pracovních míst jako investici do výzkumu a inovace, pokud je tato pracovní místa mají za přesně stanovený cíl. EHSV rovněž zdůrazňuje potřebu podporovat začátky inovativních MSP s využitím nástrojů jako jsou fondy rizikového kapitálu a zapojením Evropského investičního fondu.

3.5

Vzhledem k celosvětové hospodářské soutěži zmíněné v bodě 2.4.5 je dostatek odpovídajících lidských zdrojů na všech úrovních důležitým faktorem pro inovaci. Sdělení se zaměřuje na vědecké zdroje. Avšak bylo by třeba pojednat rovněž o kvalifikovaných nevědeckých místech. Je třeba rovněž vyvážit nabídku a poptávku specifických kvalit a znalostí podle potřeb odvětví. K dosažení účinných a rychlých řešení by však bylo třeba zapojit všechny sociální partnery a zainteresované subjekty. EHSV vyzývá Komisi, aby na toto téma zahájila diskusi.

3.6

Podobně by k dosažení mobility bylo nutné učinit pokrok v oblasti společných evropských listin kompetencí, potřebných pro každý sektor či téma a neopomenout kvalitativní rozměr vzdělávání (hodnoty, rovné příležitosti). Vzhledem k tomu, že se generální ředitelství pro zaměstnanost a pro vzdělávání a kulturu zabývají rovněž otázkou „lidských zdrojů“, bude třeba zahrnout jejich iniciativy pro výzkum a inovaci do současného sdělení, s cílem pokrýt celé spektrum problematiky.

3.7

EHSV vybízí Komisi k podpoře výzkumu a inovací ve všech možných odvětvích; problémy spojené s konkurenceschopností neexistují jen v odvětví vyspělých technologií. Strategické řízení změn, jež je důsledkem rozsáhlého zavádění nových technologií v MSP by mohlo být zapojeno do navrhovaných činností. Účast sociálních partnerů a dalších zainteresovaných subjektů by pro něj byla zásadní.

3.8

EHSV souhlasí se zprávou Esko Aho v konstatování, že se podnikům s více než 250 zaměstnanci nedostává přiměřené pozornosti. Jedním z důvodů je pravděpodobně příliš úzce vymezená definice MSP oproti jejímu vymezení ve Spojených státech a Japonsku. EHSV se domnívá, že zvýšená pozornost financování inovativních MSP je nezbytnou podmínkou k vytvoření evropské inovační ekonomiky zahrnující sociální soudržnost. Není žádným překvapením, že se region Paxis Emilia Romagna objevuje mezi nejaktivnějšími, i když jiné ukazatele inovace v Itálii byly méně příznivé. Služby na podporu podnikání musí být rovněž specializovány, aby vyhovovaly zvláštním charakteristikám MSP v jejich nejrůznějších formách (kooperativy, další podniky sociální ekonomiky, atd. )

3.9

EHSV by si přál, aby Komise zmínila činnosti pro výzkum a inovace s jinými regiony. Komise již zaujala globální přístup v TrendCharts a několika iniciativách. Po sdělení 346 z 25. června 2001 o „Mezinárodní dimenzi evropského regionu výzkumu“ (European Research Area-ERA), sekce INCO FP6 výslovně povzbudila zapojení třetích zemí, a tento trend bude zřejmě pokračovat i v FP7. Tyto činnosti by mohly být zhodnoceny ve zvláštním programu. Rovněž úloha městských prostředí a hlavních měst v inovaci si zasluhuje další studie.

3.10

EHSV doporučuje Komisi uvážit načasování mezi technologickými investicemi, liberalizací a restrukturalizací, neboť podniky, především ty větší, musí promyslet změny v kontrole souběžně s potřebou investic do výzkumu a inovace (např. v otázkách energetiky, dopravy a síťových průmyslů).

3.11

EHSV navíc varuje, že by mohlo být nutné nalézt potřebnou rovnováhu mezi podporou inovace zaměřené společně na marketing a licensing nových výrobků a služeb podniky a mezi právem hospodářské soutěže.

3.12

EHSV považuje inovaci za vklad do konkurenceschopného hospodářství se sociální soudržností a nikoli za výsledek sám o sobě. Dobře si vědom skutečnosti, že se jedná o výzvu, Výbor žádá Komisi, aby sestavila statistiky a podporovala studie s cílem lépe změřit vazby mezi inovací, konkurenceschopností a sociální soudržností a tak jasným a účinným způsobem ohodnotit výsledky a přesvědčivě je sdělit evropským občanům. Jak již bylo řečeno jinde: vytvořte ambiciózní konstrukci, technologicky odvážné úkoly, ospravedlnitelné pro jejich vnitřní sociální a politickou hodnotu (Dosi a kol., 2005).

3.13

Vzhledem k tomu, že chápeme inovaci jako systém, EHSV žádá Komisi, aby koordinovala svou činnost s Evropskou investiční bankou (EIB) a tak zajistila spolupráci mezi programy EIB, Evropským investičním fondem, sedmým rámcovým programem pro výzkum a rámcovým programem pro konkurenceschopnost a inovace (CIP), aby byla inovace dynamickým a dobře strukturovaným systémem.