17.3.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/46

1.1

Společná rybářská politika (SRP) poprvé charakterizovala společné podniky jako nástroj strukturální politiky v nařízení 3944/90, když je definovala jako „soukromou společnost sestávající z jednoho nebo více rejdařů Společenství a jednoho či více společníků z třetí země, s níž Společenství udržuje vztahy, kteří jsou propojeni smlouvou pro společné podniky a mají za cíl vytěžovat a využívat rybolovné zdroje, které se nacházejí ve vodách patřících pod svrchovanost a/nebo správu těchto třetích zemí, za účelem přednostního zásobování trhu Společenství“  (1). V devadesátých letech se SRP v porovnání s minulostí výrazně vyvinula a zažil se pojem „modrá Evropa“, který je dnes opět aktuální, dokonce v širších debatách, které mají za cíl vytvoření společné námořní politiky.

1.2

Koncepce společných podniků nebyla během vývoje SRP přezkoumána, a proto zůstaly výlučně alternativním nástrojem rybářské strukturální politiky k vyřazení nebo konečnému vývozu lodí, jak je definováno v odpovídajících článcích nařízení, které jsou citovány dále ve stanovisku v odstavci 2.1.2. Proto se platné nařízení uplatňovalo pouze jako finanční kontrola.

1.3

Společné podniky v odvětví rybolovu jsou ovšem daleko více než pouhé nástroje strukturální politiky rybolovu; představují prostředky k dosažení řady cílů, které jsou jasně stanoveny v různých textech a platných nařízeních Evropské unie týkajících se zásobování trhu, politiky spolupráce, politiky zaměstnanosti, politiky regionálního rozvoje, podpory zodpovědného rybářství, působení Evropské unie v různých regionálních rybářských organizacích a obecně podílu kapitálu a kvalifikovaných pracovníků členských států na udržitelných investičních projektech v různých zemích a na různých trzích.

1.4

Po reformě SRP nemají sice společné podniky již žádnou funkci jako nástroj strukturální politiky, ale je zároveň zřejmé (jak bude dále uvedeno), že v současnosti téměř neexistují nařízení, která by společným podnikům propůjčovala specifický rámec na základě vlastních pravomocí a politik EU.

1.5

Ve stanoviscích vyžádaných Komisí Výbor vždy upozorňoval na to, že je třeba přizpůsobit společné podniky v odvětví rybolovu nové společné politice rybolovu. Tak se vyjádřil během projednávání této politiky ve stanovisku, které EHSV vydal k návrhu nařízení Rady k zavedení reformy SRP (2). Opakoval to ve stanovisku o Evropském rybářském fondu (3) k návrhu nařízení Rady týkajícímu se zmíněného fondu (4) a toto bylo veřejně sděleno také komisaři pro rybolov během jeho návštěvy specializované sekce NAT EHSV dne 16. června 2005; komisař souhlasil se zvážením tohoto sdělení.

1.6

Cílem tohoto stanoviska je prohloubit postoj EHSV a poskytnout další argumenty ve prospěch změny v koncepci společných podniků a s tím souvisejících právních předpisů, vycházeje přitom z oficiálních dokumentů a faktů v nich obsažených.

1.7

Pokud bude změna koncepce přijata, bude zapotřebí vytvořit obsáhlý a specifický popis tohoto typu podniků, jelikož jsou výjimečným jevem v mezinárodním obchodu a otevírají Evropské unii specifické možnosti pro působení na poli mezinárodních vztahů.

2.1.1

Společné podniky v odvětví rybolovu byly zavedeny do zákonodárství Společenství na základě nařízení Rady č. 3944/90, které změnilo nařízení Rady č. 4028/86, jako nástroj pro snížení kapacity rybářské flotily Společenství a pro zásobování trhu Společenství s ohledem na omezenost zdrojů ve vodách Společenství a zákaz přístupu do výlučných ekonomických zón třetích zemí. Tento přístup má čtyři důvody: zamezení nadměrné kapacity, zaručení dodávek, udržení části pracovních míst a realizace politických a obchodních dohod s třetími zeměmi (5). S cílem zavést tato opatření bylo přijato nařízení Komise č. 1956/1991 (6).

2.1.2

Přijetím nařízení Rady (EHS) č. 2080/93 (7) a č. 3699/93 (8) bylo financování společných podniků v odvětví rybolovu integrováno do Finančního nástroje pro orientaci rybolovu (FNOR). V souladu s principem subsidiarity byly členské země zodpovědné za výběr, provedení a kontrolu projektů, jako i za platbu odměn. Tyto podpory byly původně shodné s odměnami, které se vyplácely za vyřazení nebo vývoz lodí, a nyní představují 80 % odměny, která je vyplácena za vyřazení lodi. Rejdař Společenství se tedy mohl oprávněně domnívat, že rozdíl mezi odměnou za vyřazení lodi a odměnou za vývoz lodi do společného podniku je zapříčiněn tím, že mezi EU a novým společným podnikem, který dostává loď či více lodí od rejdaře, dále existuje vztah podpory. Tyto principy byly dále platné v nařízení Rady č. 2468/98 ze dne 3. listopadu 1998 (9), které změnilo nařízení Rady č. 3699/93, jako i v nařízení Rady č. 2792/1999 ze dne 17. prosince 1999 (10), i když je třeba zdůraznit, že poslední jmenované nařízení definovalo společný podnik zjednodušeně jako „jakoukoliv obchodní společnost s jedním či více společníky z třetí země, ve které je loď registrována  (11)“.

2.2.1

„Zelená kniha o budoucnosti společné politiky rybolovu“ (12) uznala, že kapacita flotily Evropské unie je nadměrná, zároveň ovšem konstatovala globalizaci v rybářském odvětví a oprávněnou snahu řady rozvojových zemí o rozšíření jejich vlastního rybolovného průmyslu. S ohledem na vysoké kapitálové nároky na investice do rybolovu (flotila, přístavy, mrazáky, továrny etc.), které zelená kniha uznává, měly tyto tři body vést ke konkrétní debatě o důležitosti společných podniků, jež by měla být větší, než vyplývá z oficiálních dokumentů té doby (13).

2.2.1.1

Společné podniky v odvětví rybolovu jsou prostředkem, jak se může EU podílet a jak může investovat do rozvoje rybolovného odvětví v rozvojových zemích, čímž umožní vytvoření a růst plně rozvinutého odvětví. Dodávání rybářských plavidel těmto podnikům je prospěšné nejen pro rybářské aktivity, ale i pro různé jiné sektory, jako přístavy, služby (opravy, inženýrství, zásobování potravinami, úschova, překládání, nakládání a vykládání, služby pro posádku, cesty atd.), zachování mrazící sítě (které je vyžadováno směrnicemi EU pro bezpečnost v potravinářství prostřednictvím investic do nákladných mrazících zařízení), dodržování hygienických norem pro potraviny a konečně i vytvoření zpracovatelského průmyslu.

2.2.1.1.1

Společné podniky umožní nejen zachovat kvalitní pracovní místa v Evropě, vysoké a střední funkce v rámci hierarchie posádky, ale zároveň vytvořit mnoho pracovních míst na lodích a ve firmách v oblasti služeb, které vznikají v jejich okolí. Toto zaměstnání může být vhodnou alternativou pro místní rybáře (pokud jde o pracovní podmínky a příjem), kterým jinak zbývá jen tradiční rybolov, často nevýkonný a škodlivý pro vlastní zdroje, jelikož chybějí nebo jsou nedostačující mechanismy pro kontrolu, uskladnění či prodej atd.

2.2.1.2

Tvorba místního bohatství a vývoz úlovků (dále zpracovaných či nezpracovaných) umožňuje vytváření hodnotných mezinárodních řetězců, ve kterých jsou výnosy spravedlivěji rozděleny, a exponenciálně navýšit HDP a příjem na hlavu vytvářené v tomto odvětví v příslušné zemi, čímž se postupně vytváří industrializované odvětví tam, kde dříve existoval výlučně pobřežní rybolov s nedostatečnými hygienickými a obchodními standardy.

2.2.1.3

Společné podniky v odvětví rybolovu byly nuceny zavázat se k prioritnímu zásobování evropských trhů, což zaručuje a udržuje investice ze strany rejdařů, průmyslových partnerů, členských států a EU (pomocí podpor) a umožňuje zásobovat deficitní trh Společenství, ve kterém se zvyšuje spotřeba ryb na základě doporučení vědeckých a veřejných institucí evropským občanům ohledně zdravé a pestré výživy. Kromě toho musí zásobování přísně dodržovat potravinářské směrnice Evropské unie.

2.2.1.4

Aktivity společných podniků v oblastech závislých na rybolovu uvnitř Evropské unie umožňují udržení zaměstnanosti v odvětví tím, že zůstávají zachovány kanceláře, technická zařízení a dodavatelské pobočky podniků v Evropě a pracovní místa v pomocném průmyslu, ať již přímo, v případech, kdy se velké lodi vracejí do svých domovských přístavů v Evropě za účelem provedení pravidelné čtyřleté opravy, nebo nepřímo, vytvářením sítě služeb „know-how“ s místním sektorem služeb, který byl zmíněn výše.

2.2.1.5

Společné podniky v odvětví rybolovu dodávají Evropské unii potřebná data pro pozorování a kontrolu úlovků ve vodách třetích zemí a vodách mezinárodních, protože existují právní vazby s rybářskými společnostmi v zemích původu. To umožňuje EU zastávat vedoucí postavení v odpovídajících regionálních rybářských organizacích, které existují nebo jsou organizovány pod záštitou FAO (organizací OSN kompetentní v této oblasti) (14). Je tomu tak proto, že z důvodu finanční kontroly ze strany Komise, členských států a Účetního dvora musí společné podniky dodávat členským státům půlroční zprávy o úlovcích.

2.2.1.6

Společné podniky také umožňují udržovat zastoupení zájmů EU v odvětví rybolovu v mezinárodních vodách a rybolovných zónách, se standardy vyžadovanými evropskými, právně zakotvenými požadavky na udržitelný rybolov, zachování a obhospodařování zdrojů, bezpečnost na palubě lodí, kontrolu, potravinovou bezpečnost atd. Tím by bylo zabráněno, nebo by se tak minimalizoval negativní vliv zahraničních rybářských flotil, které nepřispívají k rybářskému a průmyslovému rozvoji třetí země a nezaručují kvalitu výrobků, jejichž cílovým odbytištěm je Evropská unie, a neumožňují vhodnou kontrolu zodpovědného obhospodařování zdrojů.

2.2.1.7

Pomocí společných podniků může Evropská unie účinně přispět k rozvoji místního rybářského průmyslu v zemích, se kterými uzavřela rybolovné dohody a ve kterých působí společné podniky nebo společnosti třetích zemí kontrolované evropskými podnikateli. Zmíněný rybolovný průmysl prospívá trvalým zásobováním trhů mořskými výrobky jak třetím zemím, tak Evropské unii.

2.2.2

Tato odůvodnění se ovšem neodrazila ani nepřímo ve jmenované zelené knize, ani v odstavci 3.9 o „mezinárodním rozměru SRP“ (15), ani v odstavci 5.8 o „mezinárodních vztazích“ (16). Společné podniky nejsou ani jednou zmíněny jako účinný nástroj k uplatňování zásad rybářské politiky definovaných v zelené knize, i když byly do roku 2002 předmětem četných právních předpisů Společenství, jak se uvádí v tomto stanovisku.

2.2.3

Prakticky úplné vypuštění společných podniků z nové SRP je doloženo tím, že poslední zpráva s obsáhlými údaji vyžádaná Komisí pochází z roku 2001 a lodi připadající společným podnikům v ní nejsou uváděny odděleně (17). Předtím byl proveden specifický průzkum k posouzení společných podniků v kontextu strukturálních opatření v odvětví rybolovu (Etude de bilan des sociétés mixtes dans le contexte des interventions structurelles dans le domaine de la pêche), který byl předložen 16. června 2000. Z tohoto dokladu vyplývá, že v současnosti existuje asi 300 společných podniků, které disponují více než 600 loďmi. Tyto podniky však nyní vypadly z právních předpisů Společenství v odvětví rybolovu a nacházejí se v právním vakuu. Nyní existují pouze jako zahraniční podniky, na kterých se podílejí partneři ze Společenství a které mají povinnost prioritně zásobovat a pravidelně informovat Evropskou unii, mají ovšem jen ochranu, kterou zaručují bilaterální dohody mezi zemí původu a zemí určení o vzájemné ochraně investic.

2.3.1

V průběhu prací na konečném znění citované zelené knihy byla schválena nařízení Rady (ES) č. 1263/1999 ze dne 21. června 1999 o finančním nástroji pro orientaci rybolovu (18) a nařízení Rady (ES) č. 2792/1999 ze dne 17. prosince 1999 ke stanovení modalit a podmínek pro strukturální opatření Společenství v odvětví rybolovu (19). Těmito nařízeními byla prodloužena právní existence společných podniků v odvětví rybolovu v rámci FNOR do vypršení jejich platnosti, tedy do 31. prosince 2006.

2.3.2

Nařízením Rady (ES) č. 2369/2002 ze dne 20. prosince 2002, které mění nařízení č. 2792/1999 ke stanovení modalit a podmínek pro strukturální opatření Společenství v odvětví rybolovu, byly společné podniky k 31. prosinci 2004 prakticky vyloučeny ze strukturální politiky Společenství v odvětví rybolovu (20). Společné podniky jsou však nadále součástí acquis, neboť jsou pro ně závazné předpisy, které platily v době jejich vzniku, ale chybí jim střednědobě a dlouhodobě platný specifický právní předpis.

2.3.3

Zásada, na jejímž základě byly zrušeny podpory pro společné podniky v odvětví rybolovu a odpadly veškeré odkazy na ně v právních předpisech, se nachází v bodě odůvodnění 5 posledně jmenovaného nařízení, podle kterého má být finanční odměna FNOR přidělována v první řadě za vyřazování rybářských lodí. Snížení rybolovné kapacity je pouze jedním z mnoha cílů politiky Společenství, k jejichž dosažení mohou společné podniky sloužit, jak bude vysvětleno dále v textu.

3.1

Smysl pokračování specifických opatření pro společné podniky v odvětví rybolovu v rámci FNOR

3.1.1

Proti vyloučení z platných právních předpisů hovoří to, že společné podniky v odvětví rybolovu se zakládají na hospodářském konceptu, který je velmi vhodný pro globalizovanou ekonomiku, neboť na jedné straně nabízí úsporu nákladů (které jsou v cílové zemi zpravidla nižší než v zemi původu, členském státě EU), na druhé straně se podporuje přenos technologií, tvorba a dělení přidané hodnoty, přístup ke zdrojům a zásobování trhů.

3.1.2

Společné podniky v odvětví rybolovu pomáhají na jedné straně k dílčímu zachování pracovních míst na pevnině i na moři v oblastech EU, které jsou odkázány na rybolov, na druhé straně vytváří nová pracovní místa pro kvalifikovanější pracovní sílu ve třetích zemích, kde podniky sídlí, k čemuž patří i vzdělávání zaměstnanců a navazující vzdělávací programy v cílové zemi.

3.1.3

Společné podniky v odvětví rybolovu byly začleněny do práva Společenství v rámci strukturální politiky v roce 1990, tedy před patnácti lety, a ukázalo se po celé toto období, že jsou účinným nástrojem. Nevhodným vyloučením společných podniků z nové SRP Komise a z právních předpisů platných od 1. ledna 2005 ztrácí Evropská unie účinný nástroj hospodářské spolupráce s třetími zeměmi – převážně rozvojovými –, a navíc to může narušit nezbytnou důvěru, která by měla být základem vztahů mezi evropskými podniky a institucemi Společenství.

3.1.4

Společné podniky v odvětví rybolovu mohou a musejí figurovat v multilaterálních a bilaterálních dohodách s třetími zeměmi o spolupráci jako zvláštní kapitola a v konkrétních ustanoveních by měla být zohledněna jejich specifická situace jak ve vztahu k vlastnímu rybolovu, tak co se týče podpory a ochrany evropských investic v zahraničí, cla, zaměstnanosti, daňového práva atd.

3.1.5

Společné podniky v odvětví rybolovu mohou sice podle platné právní normy spadat pod tzv. partnerské dohody, v praxi ovšem nebyly zaznamenány žádné výrazné výsledky, proto by byl třeba právní předpis, který by koordinoval kompetence různých pracovišť Komise (Generální ředitelství pro rozvoj, Generální ředitelství pro spolupráci a Generální ředitelství pro rybolov) a který by podnikatelům a jiným aktérům v odvětví vyjasnil, jak mají jednat v rámci těchto dohod nebo jiných stávajících nástrojů, aby se dosáhlo zmíněných výrazných výsledků.

4.1

Výbor považuje za vhodné, aby společné podniky v odvětví rybolovu, které již nepředstavují strukturální alternativu k vyřazování rybářských lodí v rámci řízení kapacity flotily, byly při probíhajícím přezkoumání společné politiky rybolovu a v souladu se závěry Rady z 19. července 2004 (21) uznány jako nástroj sloužící k zásobování trhů a k obsáhlému působení v tomto odvětví. Evropská unie může uplatňovat tento nástroj v rámci svých vlastních kompetencí a mezinárodních a regionálních závazků jako i bilaterálních dohod s cílem účinně provádět společnou rybářskou politiku v souladu se zásadami FAO a WTO; musí se však postarat o to, aby nedošlo ke zvýšení rybolovných kapacit, které by mohlo vést k nadměrnému využívání zdrojů.

4.2

Výbor považuje za nutné aby:

4.2.1

Komise provedla podrobnou studii a bilanci současné situace a potenciálu společných podniků v odvětví rybolovu a předala její závěry ostatním institucím Společenství a příslušným odvětvím;

4.2.2

do platného zákonodárství Společenství byla zavedena nutná opatření a mechanismy nezbytné k tomu, aby společné podniky v odvětví rybolovu dlouhodobě získaly právní jistotu a stabilitu pro činnost v rámci bilaterálních nebo multilaterálních dohod s třetími zeměmi a aby byla zohledněna specifičnost jejich činnosti a jejich význam pro obhospodařování rybolovných zdrojů, zásobování trhů, tvorbu pracovních míst v oblastech závislých na rybolovu, vytváření přidané hodnoty, pro spolupráci a mezinárodní obchod.