23.3.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 74/21

1.1

Návrh projednávané směrnice (1) se odlišuje od rutinní práce při kodifikaci právních předpisů Společenství. Komise poznamenala, že ustanovení týkající se DPH – původně obsažená v Šesté směrnici Rady č. 77/388/EHS a následně několikrát pozměněná – potřebovala radikální přepracování. V průběhu let byla totiž tato tematika několikrát přezkoumávána, opravována a rozšířena, což se nevyhnutelně projevilo opakováním, nejasnými ustanoveními a dublety. Bylo proto potřeba provést úpravy, aby byl text jasnější a srozumitelnější, aniž by přitom došlo ke změně smyslu a dopadu těchto ustanovení; z tohoto důvodu tato práce přesahuje rámec obyčejné kodifikace.

1.2

Kromě toho byly v tomto smyslu provedeny i další úpravy s cílem dodržet principy kvalitní legislativy, které byly dohodnuty mezi Radou, Evropským parlamentem a Komisí. Nový text je předkládán ke schválení Radě a Evropskému parlamentu: i když jsou změny hlavně formální povahy, nejedná se o kodifikaci, nýbrž o „přepracování“, což je metoda umožňující změnit a kodifikovat oficiální dokumenty jejich shrnutím do jediného legislativního textu v souladu s dohodou o interinstitucionální pomoci z r. 2001 (2).

1.3

Text návrhu směrnice, který je výsledkem titánské práce Komise, nahrazuje a ruší Šestou směrnici DPH: každý článek byl podroben revizi za účelem zkrácení a zjednodušení, takže v závěru došlo k nárůstu počtu článků z 53 na 402; poté byl k textu dopracován obsah umožňující rychlejší a snadnější orientaci v textu, což je novinka, kterou bezesporu všichni ocení.

2.1

Jelikož se koneckonců jedná přepracování a nikoliv o novou směrnici, EHSV by se mohl ve svých připomínkách spokojit s tím, že vezme na vědomí účinnou práci Komise a uvítá dosažený výsledek – příslušné subjekty a správní úřady získají na rychlosti při studování dokumentu a na jistotě při jeho výkladu. Kromě toho zpravodaji nezbývá, než aby prohlášení Komise uvádějící, že dosah nového textu nevybočuje z rámce současně platných textů, přijal za své; hloubková kontrola by totiž nebyla možná, a kromě toho již byla provedena národními experty a subjekty, kteří byli řádně konzultováni.

2.2

Tato skutečnost však nebrání tomu, aby po méně povrchním prostudování byl formulován jistý počet zásadních připomínek k politice DPH a obecně, k daňové politice, jejímž deklarovaným cílem je zharmonizovat podmínky fungování vnitřního trhu. V tomto ohledu návrh směrnice prohlašuje (5. odůvodnění), že „systém DPH dosáhne největší jednoduchosti a největší neutrality, jestliže daň bude vybírána co nejobecnějším způsobem… a proto je v zájmu společného trhu a členských států přijmout společný systém.“

2.3

V dalších odůvodněních však Komise přidává na opatrnosti, když tvrdí, že je nutné „postupovat po etapách, jelikož harmonizace daní z obchodních obratů přináší členským státům změny v jejich daňové struktuře“; Komise dále prohlašuje, že i když jednotlivé sazby a daňové úlevy nebudou úplně harmonizovány, společný systém DPH musí nakonec vést ke konkurenční neutralitě„uvnitř každého členského státu“.

2.4

Výbor poznamenává, že tato odůvodnění jsou převzata z původního textu Šesté směrnice (3). Jestliže však i po 40 letech existuje potřeba je znovu opakovat, pak tedy musíme uznat, že jsme teprve na počátku nebo skoro na počátku. Zdá se, že harmonizace zvolňuje krok, přičemž další signály, o kterých ještě bude řeč v následujících odstavcích, nebudí žádný velký optimismus.

2.5

Ještě jednou by bylo vhodné připomenout, že systém DPH zavedený stále platnou Šestou směrnicí je „přechodný“ a že nic nenasvědčuje vůli po rozhodující změně směrem k „definitivnímu“ systému. To je jasná známka pochyb o oprávněnosti systému, které Výbor vyjádřil v konkrétních návrzích ve svém stanovisku o „místu zdanění při poskytování služeb“.

2.6

Další aspekty se týkají systému výjimek: pokud jsou výjimky skutečně nezbytné, pak by vzhledem k cíli jednotného trhu měly být v každém případě pouze dočasné. Poslední výjimky byly uděleny 10 novým členským státům, z nichž některé dočasně a jiné bez časového určení. Nicméně další výjimky udělené státům tzv. „druhé vlny“ (Rakousko, Řecko, Finsko, Portugalsko, Španělsko a Švédsko) jsou stále v platnosti. V této souvislosti je třeba uvést, že pouze malý počet těchto výjimek se objevuje ve směrnicích usilujících o změnu Šesté směrnice; většina z nich byla „skryta“ v přístupových dokumentech. Nový návrh směrnice však mj. správně poukázal na veškeré výjimky, a to nehledě na důvod, ze kterého jsou udělovány.

2.7

Zdá se, že chybí vůle analyzovat tyto výjimky – i ty, které byly uděleny již dávno – aby byly zrušeny. Navíc se také zdá, že ani „zakládající“ státy nemají zájem na tom, aby se tato otázka dostala na pořad dne. I ony samy využívaly po jistou dobu ty výjimky, které se brání zpochybnit (alespoň po dobu, kdy zůstane v platnosti „přechodný systém“). A tak dobře známá „nulová sazba“, která byla původně poskytnuta dvěma zemím, ještě zdaleka nebyla zrušena a naopak byla rozšířena na několik nových států.

2.8

Ve skutečnosti však všechny výjimky nejsou neopodstatněné: některé, s trvalou platností, se týkají zámořských území, ostrovů a zcela izolovaných regionů, které v době přijetí těchto rozhodnutí zaostávaly v rozvoji. Nicméně vzhledem k času, který od té doby uplynul, by bylo namístě přezkoumat seznam teritoriálních výjimek k ověření, zda stále trvají podmínky, které původně vedly k jejich udělení.

2.9

Další dosti důležité výjimky se týkají malých podniků: šestnáct členských států (nové státy plus státy 2. vlny) mají právo přiznat osvobození od DPH i v případě, kdy jejich obchodní obrat překročí limity stanovené v Šesté směrnici. Výbor je v rozpacích: jestliže osvobození od DPH lze ospravedlnit v případě deseti nových členských států, není jasné, proč by mělo nadále platit u ostatních států, dvanáct let po jejich přijetí.

2.10

Výbor se domnívá, že osvobození od DPH pro podniky uvedené v předcházejícím odstavci může představovat případ porušení konkurenční rovnováhy, i když pravděpodobně jen v omezeném rozsahu z globálního hlediska. Výbor vyzývá členské státy a Komisi k prohloubení tohoto aspektu.

3.1

Výbor by chtěl poblahopřát Komisi za obrovský kus práce, kterou odvedla se vší pílí, přesností, ale také, a hlavně, s průhledností. Bez této poslední podmínky bychom si jen stěží uvědomili, na kolik pravidel – která v zásadě platí pro všechny – se vztahují výjimky, osvobození a zvláštní případy. Jistě, odchylky od principu nejsou nutně bezdůvodné, ale bylo by potřeba, aby se členské státy pustily do nového projednání – a pokud možno zrušení – výjimek, které již nemají své opodstatnění.

3.2

Výbor nemá dojem, že by takováto vůle existovala. Naopak, jeden z nejsilnějších členských států již vyjádřil „obecnou výhradu“, která může ohrozit schválení návrhu směrnice Komise. V minulosti nebyly perspektivy vždy růžové: sdělení Komise z r. 1996, které obsahovalo pracovní program a návrh harmonizace sazeb leží stále na stole Rady a nikdy nebylo projednáváno; sdělení z r. 2000 o nové strategii v DPH není, jak se vzhledem k situaci zdá, o mnoho úspěšnější.

3.3

Tímto dokumentem EHSV nemá v úmyslu vyslovit negativní hodnocení politiky členských států v oblasti DPH. Je si dokonale vědom toho, že jejich rozhodování jsou podmíněna příliš velkým počtem vnitřních, hospodářských a politických faktorů. Nicméně Výbor vyjadřuje přání, aby tato tematika byla bezodkladně znovu celkově přezkoumána, aby bylo možné zavést definitivní systém a zmírnit či dokonce odstranit jednu z ještě zřejmějších překážek, které brání realizaci vnitřního trhu řízeného společnými pravidly.