PŘÍLOHA

OBSAH

ČÁST I

Definice:

ČÁST II

Kapitola I:

Uspořádání zkoušky

Kapitola II:

Zkušební podmínky

Kapitola III:

Náraz makety nohy do systému čelní ochrany

Kapitola IV:

Náraz makety kyčle do systému čelní ochrany

Kapitola V:

Náraz makety kyčle do náběžné hrany systému čelní ochrany

Kapitola VI:

Náraz makety hlavy dítěte/malého dospělého do systému čelní ochrany

Dodatek 1:

Certifikace nárazových těles

ČÁST I

1.   DEFINICE

Vedle definic uvedených v článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/66/ES a v bodě 1 přílohy I uvedené směrnice se použijí tyto definice:

1.1   „Vztažnou úrovní vozovky“ se rozumí vodorovná rovina rovnoběžná s úrovní vozovky, která představuje úroveň vozovky pro vozidlo stojící v klidu, na rovinném povrchu, se zataženou ruční brzdou, v normální jízdní poloze.

1.2   „Rohem systému čelní ochrany“ se rozumí bod dotyku systému čelní ochrany se svislou rovinou, která svírá se svislou podélnou rovinou vozidla úhel 60° a dotýká se vnějšího povrchu systému čelní ochrany. Spodní okraj roviny musí být na vztažné úrovni vozovky definované v bodě 1.1 a horní okraj roviny ve výšce 600 mm (viz obrázek 5).

1.3   „Třetinou systému čelní ochrany“ se rozumí třetina geometrického místa bodů mezi rohy systému čelní ochrany, vyměřená ohebnou páskou podél vnějšího obrysu systému čelní ochrany.

1.4   „Náběžnou hranou systému čelní ochrany“ se rozumí nejvyšší vnější část konstrukce systému čelní ochrany, což nezahrnuje kapotu a blatníky vozidla, horní a boční části pouzder světlometů a všechny další upevňovací prvky jako mřížky chránící pouze světlomety (viz obrázek 4).

1.5   „Výškou náběžné hrany systému čelní ochrany“ se u každé části systému čelní ochrany rozumí svislá vzdálenost mezi vztažnou úrovní vozovky a vztažnou čárou náběžné hrany systému čelní ochrany, pokud je vozidlo v normální jízdní poloze.

1.6   „Přesahem systému čelní ochrany“ se pro kterýkoli bod na systému čelní ochrany rozumí vodorovná vzdálenost mezi horní vztažnou čárou systému čelní ochrany a polohou uvažovaného bodu na systému čelní ochrany. Tato vzdálenost se musí měřit ve svislé rovině rovnoběžné se svislou podélnou rovinou vozidla.

1.7   „Rohem náběžné hrany systému čelní ochrany“ se rozumí bod kontaktu systému čelní ochrany se svislou rovinou, která svírá úhel 45° se svislou podélnou rovinou vozidla a dotýká se vnějšího povrchu systému čelní ochrany. Dolní okraj roviny musí být ve výšce 600 mm, nebo 200 mm pod nejvyšší částí systému čelní ochrany, podle toho, co je vyšší.

1.8   „Třetinou náběžné hrany systému čelní ochrany“ se rozumí třetina geometrického místa bodů mezi rohy horní náběžné hrany systému čelní ochrany, měřeno ohebnou páskou podél vnějšího vodorovného obrysu systému čelní ochrany.

1.9   „Dosahem ovinutí systému čelní ochrany“ se v jakémkoli bodě systému čelní ochrany rozumí vzdálenost k uvedenému bodu měřená ohebnou páskou přidržovanou ve svislé podélné rovině vozidla. Páska je napjatá, přičemž jeden konec se dotýká uvedeného bodu a druhý konec se dotýká vozovky. Konec, který je v kontaktu s vozovkou, by se měl nacházet svisle pod nejnižším bodem kontaktu pásky se systémem čelní ochrany nebo s vozidlem (viz obrázek 3). Vozidlo je v normální jízdní poloze.

1.10   „Základními rozměry vnějšího předního konce“ se rozumí pevné body v prostoru zkušebního rámu představující všechny body skutečně zamýšleného typu vozidla, v nichž by systém čelní ochrany mohl na vozidlo během zkoušek působit.

1.11   „Středem kolena“ makety nohy použité jako nárazové těleso se rozumí bod, v němž se koleno skutečně ohýbá.

1.12   „Stehnem“ makety nohy použité jako nárazové těleso se rozumějí všechny díly nebo konstrukční části (včetně svaloviny, krycí kůže, tlumiče, měřicího zařízení a držáků, kladek atd. připevněných k nárazovému tělesu za účelem jeho uvedení do pohybu) nad úrovní středu kolena.

1.13   „Bércem“ makety nohy použité jako nárazové těleso se rozumějí všechny díly nebo konstrukční části (včetně svaloviny, krycí kůže, měřicího zařízení a držáků, kladek atd. připevněných k nárazovému tělesu za účelem jeho uvedení do pohybu) pod úrovní středu kolena. Je třeba si uvědomit, že bérec podle této definice zahrnuje např. i hmotnost chodidla.

ČÁST II

Kapitola I:

Uspořádání zkoušky

Zkoušky systému čelní ochrany jako součásti původního vybavení připevněného k vozidlu

1.1   Systém čelní ochrany namontovaný na vozidlo musí splňovat podmínky stanovené v bodě 2 přílohy I směrnice 2005/66/ES.

1.2   Vozidlo musí být v normální jízdní poloze a buď bezpečně uloženo na zvýšených podpěrách, nebo v klidu na rovinném povrchu se zataženou ruční brzdou. Vozidlo musí být vybaveno zkoušeným systémem čelní ochrany. Je třeba dodržet montážní pokyny od výrobce systému čelní ochrany, jež by měly obsahovat také utahovací momenty u všech upevňovacích prvků.

1.3   Všechna zařízení určená k ochraně chodců a jiných nechráněných účastníků silničního provozu se předem musí řádně aktivovat a/nebo zůstat v činnosti během příslušné zkoušky. Žadatel musí předvést, že všechna zařízení budou při střetu vozidla s chodcem nebo jiným nechráněným účastníkem silničního provozu fungovat tak, jak bylo zamýšleno.

1.4   Všechny součásti vozidla, které by mohly změnit tvar nebo polohu, jako např. zakrývatelné světlomety, s výjimkou aktivních zařízení pro ochranu chodců a jiných nechráněných účastníků silničního provozu, se při zkouškách nastaví do tvaru nebo polohy, kterou zkušební orgány považují za nejvhodnější.

Zkoušky systému čelní ochrany jako samostatného technického celku

2.1   Pokud je ke zkouškám předložen pouze systém čelní ochrany, musí být možné splnit podmínky stanovené v bodě 2 přílohy I směrnice 2005/66/ES, pokud je systém připevněn k typu vozidla, k němuž se schválení typu samostatného technického celku vztahuje.

2.2   Zkouška může být provedena buď se systémem čelní ochrany namontovaným na vozidle typu, pro něž je určen, nebo na zkušebním rámu co nejpřesněji zastupujícím základní vnější přední rozměry zamýšleného typu vozidla. Jestliže se při použití zkušebního rámu během zkoušek dostane systém čelní ochrany do kontaktu s rámem, musí být zkouška opakována se systémem čelní ochrany namontovaným na skutečném typu vozidla, pro který je určen. V případě zkoušek prováděných na systému čelní ochrany namontovaném na vozidle platí podmínky bodu 1.

Kapitola II:

Zkušební podmínky

1.   Aby systémy čelní ochrany mohly být schváleny, musí splňovat zkušební podmínky stanovené v bodě 3 přílohy I směrnice 2005/66/ES.

2.   Hnací systémy

2.1   Maketa nohy použitá jako nárazové těleso pro zkoušky systému čelní ochrany se musí v okamžiku nárazu volně pohybovat. Nárazové těleso se uvolní v takové vzdálenosti od vozidla, aby výsledky zkoušky nebyly ovlivněny dotykem nárazového tělesa s hnacím systémem při odrazu nárazového tělesa.

2.2   Maketa kyčle použitá jako nárazové těleso pro zkoušky systému čelní ochrany a horní náběžné hrany systému čelní ochrany se upevní na hnací systém přes kloub omezující krouticí moment, aby se zabránilo vzniku vysokých výstředných zatížení, která by poškodila vodicí systém. Vodicí systém se osadí lištami s nízkým třením, necitlivými na výstředná zatížení, které umožňují nárazovému tělesu pohyb pouze v předepsaném směru nárazu po dobu jeho kontaktu se systémem čelní ochrany. Vodicí lišty brání pohybu v jiných směrech včetně rotace kolem libovolné jiné osy.

2.3   Maketa hlavy dítěte nebo malého dospělého použitá jako nárazové těleso pro zkoušky systému čelní ochrany se musí v okamžiku nárazu volně pohybovat. Nárazové těleso se uvolní v takové vzdálenosti od systému čelní ochrany, aby výsledky zkoušky nebyly ovlivněny dotykem nárazového tělesa s hnacím systémem při odrazu nárazového tělesa.

2.4   Ve všech případech může být nárazové těleso poháněno pneumaticky, pružinou nebo hydraulicky nebo jinými prostředky s prokazatelně stejnými výsledky.

Kapitola III:

Náraz makety nohy do systému čelní ochrany

1.   Účel zkoušky

1.1   Účelem zkoušky je prokázat, že jsou splněny požadavky stanovené v bodě 3.1.1 přílohy I směrnice 2005/66/ES.

2.   Zkušební body

2.1   Provedou se nejméně tři zkoušky nárazem makety nohy do systému čelní ochrany ve zkušebních bodech mezi horní a dolní vztažnou čárou systému čelní ochrany (viz obrázky 1 a 2). Zkušební body musí být v místech, která podle zkušebního orgánu mohou nejpravděpodobněji způsobit zranění. Zkoušky je třeba provést na různých typech konstrukcí, pokud se liší v hodnocené oblasti. Body zkoušené zkušebními orgány se uvedou ve zkušebním protokolu.

3.   Zkušební zařízení

3.1   Maketu nohy použitou jako nárazové těleso musí tvořit dva tuhé díly pokryté vrstvou pěnového materiálu představující stehno (horní část nohy) a bérec (dolní část nohy) a spojené deformovatelným simulovaným kolenním kloubem. Nárazové těleso musí mít celkovou délku 926 ± 5 mm a splňovat požadavky uvedené v bodě 5 této kapitoly a na obrázku 6. Držáky, kladky atd. připevněné k nárazovému tělesu pro jeho uvedení do pohybu mohou rozměry uvedené na obrázku 6 překračovat.

3.2   K měření úhlu ohybu a posuvu kolenního kloubu střihem se zabudují snímače. Jeden jednoosý akcelerometr se připevní na stranu bérce odvrácenou od bodu nárazu, blízko kolenního kloubu a s osou citlivosti ve směru nárazu.

3.3   Hodnota odezvy CFC měřicího zařízení definovaná v normě ISO 6487:2000 je 180 pro všechny snímače. Hodnoty odezvy CAC definované v normě ISO 6487:2000 jsou 50° pro úhel ohybu kolena, 10 mm pro posuv střihem a 500 g pro zrychlení.

3.4   Nárazové těleso musí splňovat funkční požadavky stanovené v bodě 2 dodatku I a musí být vybaveno deformovatelnými kolenními články ze stejné dávky, která byla použita při certifikačních zkouškách. Nárazové těleso musí být také obaleno pěnovým materiálem představujícím svalovinu a řezaným z jednoho až čtyř po sobě jdoucích plátů materiálu Confor™ nebo rovnocenného materiálu a vyrobených ze stejné výrobní dávky (z jednoho bloku nebo svitku), a to za předpokladu, že pěnový materiál z jednoho z těchto plátů byl použit při dynamické certifikační zkoušce a individuální hmotnosti těchto plátů jsou v rozmezí ±2 % hmotnosti plátu použitého při certifikační zkoušce. Certifikované nárazové těleso se smí použít před další certifikací nejvýše pro 20 nárazů. Pro každou zkoušku je třeba použít nové deformovatelné články kolena. Nárazové těleso se musí rovněž znovu certifikovat, jestliže od předchozí certifikace uplynul více než jeden rok nebo jestliže výstupní hodnota některého snímače při některém nárazu překročila předepsanou hodnotu CAC.

3.5   Nárazové těleso je nutno namontovat, uvádět do pohybu a uvolňovat podle ustanovení v kapitole II.

4.   Postup zkoušky

4.1   Stabilizovaná teplota zkušebního zařízení a vozidla nebo samostatného technického celku musí být 20° ± 4 °C.

4.2   Zkoušky se provádějí nárazem do systému čelní ochrany v bodech stanovených v bodě 2.1.

4.3   Směr nárazu musí být ve vodorovné rovině a rovnoběžný s podélnou svislou rovinou systému čelní ochrany namontovaného na vozidle nebo na montážním rámu. Povolená odchylka směru vektoru rychlosti ve vodorovné a podélné rovině musí být ±2° v okamžiku prvního kontaktu.

4.4   Osa nárazového tělesa musí být kolmá k vodorovné rovině s povolenou odchylkou ±2° v příčné a podélné rovině. Vodorovná, podélná a příčná rovina jsou navzájem kolmé (viz obrázek 8).

4.5   Dolní konec nárazového tělesa musí být v okamžiku prvního kontaktu se systémem čelní ochrany 25 mm nad vztažnou úrovní vozovky (viz obrázek 7), s povolenou odchylkou ±5 mm. Při nastavování výšky hnacího systému se přihlíží k vlivu gravitace v průběhu volného pohybu nárazového tělesa.

4.6   Aby mohl kolenní kloub správně fungovat, musí být v okamžiku prvního kontaktu nárazové těleso orientováno požadovaným směrem vzhledem ke svislé ose, s povolenou odchylkou ±5°.

4.7   V okamžiku prvního dotyku musí být povolená odchylka střednice nárazového tělesa ±10 mm od vybraného místa nárazu.

4.8   V průběhu dotyku nárazového tělesa se systémem čelní ochrany se nesmí nárazové těleso dotknout vozovky ani jiného předmětu, který není součástí systému čelní ochrany nebo vozidla.

4.9   Rychlost nárazu nárazového tělesa při střetu se systémem čelní ochrany musí být 11,1 ± 0,2 m/s. Vliv gravitace je třeba zohlednit, pokud se rychlost nárazu odvozuje z měření před okamžikem prvního dotyku.

5.   Maketa nohy

Průměr stehenní kosti a holenní kosti musí být 70 ± 1 mm a obě musí být kryty pěnovým materiálem představujícím „svalovinu“ a kůži. Pěnová svalovina musí být vyrobena z pěnového materiálu Confor™, typ CF-45 nebo rovnocenného materiálu a musí mít tloušťku 25 mm. Kůže musí být vyrobena z neoprenové pěny o celkové tloušťce 6 mm potažené z obou stran nylonovou tkaninou o tloušťce 0,5 mm.

5.1.1   Délka stehna musí být 432 mm a délka bérce 494 mm, měřeno od středu kolena.

5.2   Celková hmotnost stehna musí být 8,6 ± 0,1 kg, celková hmotnost bérce 4,8 ± 0,1 kg a celková hmotnost nárazového tělesa 13,4 ± 0,2 kg.

5.3   Těžiště stehna musí být vzdáleno 217 ± 10 mm od středu kolena a těžiště bérce musí být vzdáleno 233 ± 10 mm od středu kolena.

5.4   Moment setrvačnosti stehna a bérce vzhledem k vodorovné ose vedené příslušným těžištěm a kolmé ke směru nárazu musí být 0,127 ± 0,010 kg/m2 v případě stehna a 0,120 ± 0,010 kg/m2 v případě bérce.

5.5   Jeden jednoosý akcelerometr se připevní na stranu bérce odvrácenou od bodu nárazu, 66 ± 5 mm pod střed kolenního kloubu, s osou citlivosti ve směru nárazu.

5.6   Nárazové těleso musí být vybaveno měřicím zařízením k měření úhlu ohybu a posuvu střihem mezi stehnem a bércem.

5.7   Systém měření posuvu střihem se vybaví tlumičem, který může být připevněn v libovolném bodě na zadním povrchu nárazového tělesa nebo uvnitř něj. Tlumič musí mít takové vlastnosti, aby nárazové těleso splňovalo statické i dynamické požadavky pro posuv střihem a aby zabránil nadměrným vibracím systému pro posuv střihem.

Kapitola IV:

Náraz makety kyčle do systému čelní ochrany

1.   Účel zkoušky

1.1   Účelem zkoušky je prokázat, že jsou splněny požadavky stanovené v bodě 3.1.2 přílohy I směrnice 2005/66/ES.

2.   Zkušební body

2.1   Zkoušky nárazem kyčle do systému čelní ochrany musí být provedeny ve zkušebních bodech zvolených zkušebním orgánem v souladu s bodem 2.1 kapitoly III. Body zkoušené zkušebními orgány musí být uvedeny ve zkušebním protokolu.

3.   Zkušební zařízení

3.1   Nárazové těleso musí splňovat požadavky uvedené v bodě 5 této kapitoly a na obrázku 9.

3.2   Připevní se dva siloměry k nezávislému měření sil působících na každý konec nárazového tělesa, dále tenzometry k měření ohybových momentů ve středu nárazového tělesa a v bodech vzdálených 50 mm na obě strany od jeho střednice (viz obrázek 9).

3.3   Hodnota odezvy CFC měřicího zařízení definovaná v normě ISO 6487:2000 je 180 pro všechny snímače. Hodnoty odezvy CAC definované v normě ISO 6487:2000 musí být 10 kN pro siloměry a 1 000 Nm pro měření ohybových momentů.

3.4   Nárazové těleso musí splňovat funkční požadavky stanovené v bodě 3 dodatku I a musí být obaleno pěnovým materiálem vyříznutým z plátu materiálu, který byl použit při dynamické certifikační zkoušce. Certifikované nárazové těleso se smí použít před další certifikací nejvýše pro 20 nárazů (tato mezní hodnota se nevztahuje na konstrukční části hnacího nebo vodicího systému). Nárazové těleso se musí rovněž znovu certifikovat, jestliže od předchozí certifikace uplynul více než jeden rok nebo jestliže výstupní hodnota některého snímače při některém nárazu překročila předepsanou hodnotu CAC.

3.5   Nárazové těleso je nutno upevnit a uvádět do pohybu podle ustanovení v kapitole II.

4.   Postup zkoušky

4.1   Stabilizovaná teplota zkušebního zařízení a vozidla nebo subsystému musí být 20° ± 4 °C.

4.2   Zkoušky se provádějí nárazem do systému čelní ochrany mezi jeho rohy v bodech stanovených v bodě 2.1.

4.3   Směr nárazu musí být rovnoběžný s podélnou osou systému čelní ochrany upevněného na vozidle nebo na zkušebním rámu, s osou makety kyčle ve svislé poloze v okamžiku prvního dotyku. Povolená odchylka od těchto směrů je ±2°. V okamžiku prvního dotyku musí střednice nárazového tělesa procházet zvoleným zkušebním bodem s povolenou odchylkou ±10 mm v příčném i svislém směru.

4.4   Rychlost nárazu nárazového tělesa při střetu se systémem čelní ochrany musí být 11,1 ± 0,2 m/s.

5.   Maketa kyčle

5.1   Celková hmotnost makety kyčle použité jako nárazové těleso včetně hnacích a vodicích součástí, které tvoří část nárazového tělesa během nárazu, musí být 9,5 ± 0,1 kg.

5.2   Celková hmotnost předního členu a ostatních částí před siloměry, včetně částí siloměrů před aktivními prvky, avšak bez pěnového obložení a kůže musí být 1,95 ± 0,05 kg.

5.3   Pěnové obložení musí být tvořeno dvěma pláty pěnového materiálu Confor™, typ CF-45 o tloušťce 25 mm, nebo rovnocenným materiálem. Kůži musí tvořit vlákny vyztužená pryž o tloušťce 1,5 mm. Pěnové obložení a pryžová kůže musí celkem vážit 0,6 ± 0,1 kg (bez veškerých výztuh, úchytů atd., které se používají k upevnění zadních okrajů pryžové kůže k zadnímu členu). Pěna a pryžová kůže se přehnou dozadu a pryžová kůže se uchytí pomocí rozpěrek k zadnímu členu tak, aby boky pryžové kůže byly rovnoběžné. Pěnové obložení musí mít takovou velikost a tvar, aby mezi ním a součástmi za předním členem zůstala dostatečná mezera, která zabrání výraznému přenosu sil mezi pěnovým obložením a těmito součástmi.

5.4   Přední člen musí být opatřen tenzometry k měření ohybových momentů ve třech místech, jak uvádí obrázek 9, se samostatnými měřicími kanály. Tenzometry jsou umístěny na zadní straně předního členu nárazového tělesa. Dva krajní tenzometry jsou umístěny 50 ± 1 mm od osy souměrnosti makety. Prostřední tenzometr leží na ose souměrnosti s povolenou odchylkou ±1 mm.

5.5   Kloub omezující krouticí moment se musí nastavit tak, aby podélná osa předního členu byla kolmá k ose vodicího systému s povolenou odchylkou ±2°, a třecí moment se nastaví nejméně na 650 Nm.

5.6   Těžiště těch částí nárazového tělesa, které jsou před kloubem omezujícím krouticí moment, musí ležet na podélné střednici nárazového tělesa s povolenou odchylkou ±10 mm.

5.7   Vzdálenost mezi střednicemi siloměrů musí být 310 ± 1 mm a průměr předního členu musí být 50 ± 1 mm.

Kapitola V:

Náraz makety kyčle do náběžné hrany systému čelní ochrany

1.   Účel zkoušky

1.1   Účelem zkoušky je prokázat, že jsou splněny požadavky stanovené v bodě 3.1.3 přílohy I směrnice 2005/66/ES.

2.   Zkušební body

2.1   Provedou se nejméně tři zkoušky nárazem do vztažné čáry náběžné hrany systému čelní ochrany, a to v místech, která podle zkušebního orgánu mohou nejpravděpodobněji způsobit zranění. Zkoušky budou provedeny na různých typech konstrukcí, pokud se liší v hodnocené oblasti. Body zkoušené zkušebními orgány musí být uvedeny ve zkušebním protokolu.

3.   Zkušební zařízení

3.1   Nárazové těleso musí splňovat požadavky uvedené v bodě 5 kapitoly IV a na obrázku 9.

3.2   Při nárazu do vztažné čáry horní náběžné hrany závisí hmotnost nárazového tělesa na obecném tvaru systému čelní ochrany a musí být stanovena podle bodu 4.

3.3   Připevní se dva siloměry k nezávislému měření sil působících na každý konec nárazového tělesa, dále tenzometry k měření ohybových momentů ve středu nárazového tělesa a v bodech vzdálených 50 mm na obě strany od jeho střednice (viz obrázek 9).

3.4   Hodnota odezvy CFC měřicího zařízení definovaná v normě ISO 6487:2000 je 180 pro všechny snímače. Hodnoty odezvy CAC definované v normě ISO 6487:2000 musí být 10 kN pro siloměry a 1 000 Nm pro měření ohybových momentů.

3.5   Nárazové těleso musí splňovat funkční požadavky stanovené v bodě 3 dodatku I a musí být obloženo pěnovým materiálem vyříznutým z plátu materiálu, který byl použit při dynamické certifikační zkoušce. Certifikované nárazové těleso se smí použít před další certifikací nejvýše pro 20 nárazů (tato mezní hodnota se nevztahuje na konstrukční části hnacího nebo vodicího systému). Nárazové těleso se musí rovněž znovu certifikovat, jestliže od předchozí certifikace uplynul více než jeden rok nebo jestliže výstupní hodnota některého snímače při některém nárazu překročila předepsanou hodnotu CAC.

3.6   Nárazové těleso je nutno upevnit a uvádět do pohybu podle ustanovení v kapitole II.

4.   Postup zkoušky

4.1   Stabilizovaná teplota zkušebního zařízení a vozidla nebo subsystému musí být 20 ± 4 °C.

4.2   Zkoušky se provádějí nárazem do systému čelní ochrany mezi rohy horní náběžné hrany, v bodech stanovených v bodě 2.1.

4.3   Nárazové těleso se musí vyrovnat tak, aby střednice hnacího systému a podélná osa narážejícího nárazového tělesa byly rovnoběžné s podélnou osou systému čelní ochrany upevněného na vozidle nebo na zkušebním rámu. Povolená odchylka těchto směrů je ±2°. V okamžiku prvního dotyku musí střednice nárazového tělesa procházet zvoleným bodem nárazu s povolenou odchylkou ±10 mm (viz obrázek 10) a příčně s odchylkou ±10 mm.

4.4   Požadovaná rychlost nárazu, úhel nárazu a hmotnost nárazového tělesa se musí určit podle bodů 4.5 a 4.6. Povolená odchylka pro rychlost nárazu je ±2 % a povolená odchylka pro směr nárazu je ±2°. Před okamžikem prvního dotyku je třeba zohlednit vliv gravitace. Hmotnost nárazového tělesa se změří s přesností lepší než ±1 %, a pokud se naměřená hodnota liší od požadované hodnoty, kompenzuje se úpravou požadované rychlosti podle bodu 4.7.1.

4.5   Požadovaná rychlost nárazu a úhel nárazu se stanoví podle obrázků 11 a 12 ve vztahu ke svislé výšce zamýšlené polohy nárazu na vztažné čáře náběžné hrany systému čelní ochrany a přesahu systému čelní ochrany.

4.6   Požadovanou energii nárazu je třeba odvodit z obrázku 13 ve vztahu ke svislé výšce zamýšlené polohy nárazu na náběžné hraně systému čelní ochrany a na přesahu systému čelní ochrany od vztažné úrovně vozovky.

Celková hmotnost nárazového tělesa zahrnuje i ty díly hnacího a vodicího systému, které tvoří část nárazového tělesa během nárazu, včetně přídavných závaží.

4.7.1   Požadovanou hodnotu hmotnosti nárazového tělesa je nutno vypočítat následujícím způsobem:

M	= 2E/V2
kde:	M= hmotnost (kg) E=  požadovaná energie nárazu (J) V= požadovaná rychlost (m/s).

4.7.2   Hmotnost nárazového tělesa se může upravit proti vypočítané hodnotě až o ±10 % za předpokladu, že se podle výše uvedené rovnice změní rovněž požadovaná rychlost nárazu, aby se zachovala požadovaná kinetická energie nárazového tělesa.

4.7.3   Přídavná závaží potřebná k dosažení hodnoty hmotnosti nárazového tělesa vypočtené podle bodu 4.7.1 se upevní k zadnímu členu podle obrázku 9 nebo k součástem vodicího systému, které tvoří část nárazového tělesa během nárazu.

Kapitola VI:

Náraz makety hlavy dítěte nebo malého dospělého do systému čelní ochrany

1.   Účel zkoušky

1.1   Účelem zkoušky je prokázat, že jsou splněny požadavky stanovené v bodě 3.1.4 přílohy I směrnice 2005/66/ES.

2.   Zkušební body

2.1   Zkušební body pro maketu hlavy dítěte nebo malého dospělého použitou jako nárazové těleso se volí na součástech systému čelní ochrany, kde dosah ovinutí systému čelní ochrany překračuje 900 mm při vozidle v normální jízdní poloze nebo při systému čelní ochrany upevněném na zkušebním rámu představujícím vozidlo, na který bude připevněn, jako by byl v normální jízdní poloze.

2.2   Provedou se tři zkoušky nárazem makety hlavy v místech, která podle zkušeben mohou nejpravděpodobněji způsobit zranění. Zkoušky je třeba provést na různých typech konstrukcí, pokud se liší v hodnocené oblasti. Body zkoušené zkušebními orgány musí být uvedeny ve zkušebním protokolu.

3.   Zkušební zařízení

3.1   Nárazové těleso musí odpovídat popisu v bodě 5 a obrázku 15.

3.2   Hodnota odezvy CFC měřicího zařízení definovaná v normě ISO 6487:2000 je 1 000. Hodnota odezvy CAC definovaná v normě ISO 6487:2000 je 500 g pro zrychlení.

3.3   Nárazové těleso musí splňovat funkční požadavky stanovené v bodě 4 dodatku I. Certifikované nárazové těleso se smí použít před další certifikací nejvýše pro 20 nárazů. Nárazové těleso se musí znovu certifikovat, jestliže od předchozí certifikace uplynul více než jeden rok nebo jestliže výstupní hodnota některého snímače nárazového tělesa při některém nárazu překročila předepsanou hodnotu CAC.

3.4   Nárazové těleso je nutno upevňovat, uvádět do pohybu a uvolňovat podle ustanovení v bodě 2 kapitoly II.

4.   Postup zkoušky

4.1   Stabilizovaná teplota zkušebního zařízení a vozidla nebo samostatného technického celku musí být 20° ± 4 °C.

4.2   Zkoušky se provádějí nárazem do systému čelní ochrany v místech stanovených v bodě 2.

4.3   Pro zkoušky nárazem do systému čelní ochrany v místech prvního dotyku definovaných v bodě 2 se musí použít jako nárazové těleso maketa hlavy dítěte nebo malého dospělého popsaná v bodě 5.

4.4   Náraz musí směřovat dolů a dozadu a ve svislé rovině rovnoběžné s podélnou svislou rovinou systému čelní ochrany namontovaného na vozidle nebo na zkušebním rámu. Dovolená odchylka pro tento směr je ±2°. Úhel nárazu pro zkoušky s nárazovým tělesem musí být 50° ± 2° vzhledem k vztažné úrovni vozovky. Vliv gravitace je třeba zohlednit, pokud se úhel nárazu odvozuje z měření před okamžikem prvního dotyku.

4.5   V okamžiku prvního dotyku se musí bod prvního dotyku shodovat se zvoleným místem nárazu s povolenou odchylkou ±10 mm.

4.6   Rychlost nárazu nárazového tělesa při střetu s místem nárazu musí být 9,7 ± 0,2 m/s. Vliv gravitace je třeba zohlednit, pokud se rychlost nárazu odvozuje z měření před okamžikem prvního dotyku.

5.   Maketa hlavy

5.1   Maketa hlavy dítěte nebo malého dospělého použitá jako nárazové těleso je koule homogenní konstrukce vyrobená z hliníku. Má průměr 165 ± 1 mm a hmotnost 3,5 ± 0,07 kg.

5.2   Koule musí být pokryta syntetickým potahem o tloušťce 14 ± 0,5 mm, který pokývá nejméně polovinu jejího povrchu.

5.3   Těžiště nárazového tělesa včetně měřicího zařízení musí ležet ve středu koule s povolenou odchylkou ±5 mm. Moment setrvačnosti vzhledem k ose procházející těžištěm a kolmé ke směru nárazu musí být 0,010 ± 0,0020 kg/m2.

Do výřezu v kouli musí být možno namontovat jeden tříosý nebo tři jednoosé akcelerometry. Akcelerometry musí být umístěny v souladu s body 5.4.1 a 5.4.2.

5.4.1   Jeden z akcelerometrů musí mít osu citlivosti kolmou k montážnímu čelu A (obrázek 15) a jeho seismická hmota musí být umístěna ve válcovém tolerančním poli o poloměru 1 mm a délce 20 mm. Střednice tolerančního pole musí vést kolmo na montážní čelo a její střed se shoduje se středem kulového nárazového tělesa.

5.4.2   Ostatní akcelerometry musí mít osy citlivosti navzájem kolmé a rovnoběžné s montážním čelem A a jejich seismická hmota musí být umístěna v kulovém tolerančním poli o poloměru 10 mm. Střed tolerančního pole se musí shodovat se středem kulového nárazového tělesa.