Keywords
Summary

Keywords

Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Volné poskytování služeb – Lékaři – Uznávání diplomů a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci – Směrnice 93/16 – Všeobecní lékaři – Povinnost členských států podřídit výkon činností všeobecného lékaře v rámci jejich vnitrostátního systému sociálního zabezpečení obdržení zvláštního diplomu – Omezení – Nabytá práva lékařů, kteří nemají zvláštní diplom, avšak kteří vykonali své právo usazování před 1. lednem 1995 – Rozsah – Povinnost členských států považovat nabytá práva za rovnocenná se získáním zvláštního diplomu – Nedostatek – Přiznání zvýhodnění lékařům, kteří mají jak zvláštní diplom, tak nabytá práva – Přípustnost

(Směrnice Rady 93/16,čl. 36 odst. 2)

Summary

Článek 36 odst. 1 první pododstavec směrnice 93/16, jehož cílem je usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemné uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci, stanoví, že počínaje 1. lednem 1995 podmíní každý členský stát, s výhradou ustanovení o nabytých právech, výkon činností všeobecného lékaře v rámci svého vnitrostátního systému sociálního zabezpečení získání diplomu, osvědčení nebo jiného dokladu o dosažené kvalifikaci potvrzujících zvláštní odbornou přípravu ve všeobecném lékařství, kterou musí zavést v souladu s článkem 30 uvedené směrnice každý členský stát na svém území poskytováním úplné odborné přípravy, kterou se řídí přístup k činnostem lékaře a jejich výkon.

Pokud jde o odstavec 2 uvedeného článku 36, stanoví, že každý členský stát určí nabytá práva pod jedinou podmínkou, a sice podmínkou, že každý členský stát uzná nabyté právo lékařů, kterým, i když nemají takový diplom, osvědčení nebo jiný doklad o dosažené kvalifikaci, před 1. lednem 1995 příslušelo právo v tomto členském státě na uznání účinků diplomů, osvědčení nebo jiných dokladů o dosažené kvalifikaci vydaných v jiném členském státě a kteří rovněž před tímto dnem získali právo vykonávat činnosti všeobecného lékaře v rámci vnitrostátního systému sociálního zabezpečení.

Toto ustanovení nicméně nevyžaduje, aby členské státy přiznávaly stejný význam nabytým právům a získání osvědčení o zvláštní odborné přípravě ve všeobecném lékařství. V důsledku toho neukládá členským státům považovat oprávnění získané před 1. lednem 1995 vykonávat činnosti všeobecného lékaře v rámci vnitrostátního zdravotnického systému za rovnocenné se získáním osvědčení o zvláštní odborné přípravě ve všeobecném lékařství.

Pouhá skutečnost, že jednak lékaři, kteří mají osvědčení o zvláštní odborné přípravě ve všeobecném lékařství, a jednak lékaři, kteří mají pouze uvedené oprávnění, nemají ve vztahu k přidělování míst lékaře stejné šance na úspěch, tak není porušením uvedeného ustanovení.

Konkrétně čl. 36 odst. 2 nebrání tomu, aby členské státy přiznaly lékařům, kteří mají jak uvedené osvědčení, tak oprávnění vykonávat činnosti všeobecného lékaře:

– vyhrazení většího počtu míst než lékařům, kteří mají pouze uvedené osvědčení nebo pouze oprávnění, tím, že jim umožní ucházet se zároveň o místa vyhrazená pro obě tyto kategorie;

– ještě příznivější zacházení tím, že ucházejí-li se o místa vyhrazená lékařům, kteří mají oprávnění vykonávat lékařské povolání k 31. prosinci 1994, budou jim přiděleny dodatečné body za získání výše uvedeného osvědčení.

(viz body 30–31, 34–35, 45, výrok 1–2)