1.1

„Typem vozidla“ se rozumí kategorie motorového vozidla, které se v části před sloupky A neliší natolik v těchto hlavních hlediscích:

aby se dal předpokládat vliv na platnost nárazových zkoušek předepsaných touto směrnicí,

Pro účely posuzování systémů čelní ochrany, kterým má být uděleno schválení typu jako samostatné technické celky, lze všechny odkazy na vozidlo chápat jako odkazy na rám, na nějž se systém montuje při zkouškách a který má představovat čelní část konkrétního typu vozidla, pro které je systému udělováno schválení typu.

1.2

„Normální jízdní polohou“ se rozumí poloha vozidla v provozním stavu, které stojí na vozovce, s pneumatikami nahuštěnými na doporučený tlak, s předními koly v přímém směru, s maximálními náplněmi všech kapalin nezbytných k provozu vozidla, s plnou standardní výbavou dodávanou výrobcem vozidla, s hmotností 75 kg umístěnou na sedadle řidiče a hmotností 75 kg umístěnou na předním sedadle spolujezdce a s odpružením seřízeným na jízdu rychlostí 40 nebo 35 km/h za běžných jízdních podmínek stanovených výrobcem (zvláště u vozidel s aktivním odpružením nebo se zařízením pro automatické vyrovnávání výšky).

1.3

„Vnějším povrchem“ se rozumí vnější část vozidla před sloupky A, která zahrnuje kapotu, blatníky, zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci a viditelné výztužné konstrukčních části.

1.4

„Poloměrem zakřivení“ se rozumí poloměr oblouku kružnice, která se co nevíce blíží oblému tvaru uvažované konstrukčních části.

1.5

„Vnějším obrysem“ vozidla se rozumí, vzhledem ke stranám vozidla, rovina rovnoběžná s podélnou střední rovinou a dotýkající se vnějšího bočního okraje a, vzhledem k přední a zadní části vozidla, kolmá příčná rovina dotýkající se předního a zadního okraje vozidla, přičemž se nepřihlíží k přečnívání:

1.6

„Nárazníkem“ se rozumí čelní, vnější spodní část vozidla schváleného jako typ. Zahrnuje veškeré konstrukce vozidla, jejichž účelem je chránit vozidlo v případě čelního střetu s jiným vozidlem v nízké rychlosti, a také přídavná zařízení k této části vozidla, jako jsou např. podložky pro připevnění registrační značky. Nezahrnuje zařízení, která jsou k vozidlu připevněna po schválení typu a jejichž účelem je dodatečná čelní ochrana vozidla.

1.7

„Systémem čelní ochrany“ se rozumí samostatná konstrukce nebo samostatné konstrukce, jako např. pevný ochranný rám nebo přídavný nárazník, který je umístěn nad nebo pod nárazník, který je součástí původního vybavení, a je určen k ochraně vnějšího povrchu vozidla před poškozením v případě střetu s předmětem. Konstrukce, jejichž celková hmotnost je menší než 0,5 kg, určené jen k ochraně světel, se z této definice vyjímají.

1.8

„Vztažnou čárou náběžné hrany kapoty“ se rozumí geometrické místo bodů dotyku 1 000 mm dlouhého příložného pravítka s předním povrchem kapoty, když se příložným pravítkem udržovaným v poloze rovnoběžné se svislou podélnou rovinou vozidla, skloněným v úhlu 50° směrem dozadu a s dolním koncem 600 mm nad vozovkou pohybuje příčně podél náběžné hrany kapoty tak, že se jí stále dotýká. U vozidel s horním povrchem kapoty skloněným v podstatě v úhlu 50°, takže příložné pravítko vykazuje spíše souvislý nebo vícenásobný dotyk než bodový, se vztažná čára stanoví s pravítkem skloněným v úhlu 40° směrem dozadu. Je-li vozidlo takového tvaru, že se v určitém místě podél šířky vozidla dotkne povrchu vozidla nejprve spodní konec pravítka, považují se body dotyku v této poloze za body vztažné čáry náběžné hrany kapoty. Je-li vozidlo takového tvaru, že se v určitém místě podél šířky vozidla dotkne povrchu vozidla nejprve horní konec pravítka, považuje se za vztažnou čáru náběžné hrany kapoty v této postranní poloze dosah ovinutí 1 000 mm podle definice v bodě 1.13. Jestliže se pravítko v průběhu tohoto postupu dotkne horní hrany nárazníku, považuje se tato hrana pro účely této směrnice rovněž za náběžnou hranu kapoty.

1.9

„Horní vztažnou čárou systému čelní ochrany“ se rozumí horní mez hlavních bodů, ve kterých se chodec dotýká systému čelní ochrany nebo vozidla. Je to geometrické místo nejvyšších bodů dotyku příložného pravítka o délce 700 mm se systémem čelní ochrany nebo s přední částí vozidla (podle toho, čeho se dotkne), když se pravítkem udržovaným v poloze rovnoběžné se svislou podélnou rovinou vozidla a skloněným v úhlu 20° směrem dozadu pohybuje příčně podél přední části vozidla tak, že se stále dotýká vozovky i povrchu systému čelní ochrany nebo vozidla.

1.10

„Dolní vztažnou čárou systému čelní ochrany“ se rozumí dolní mez hlavních bodů, ve kterých se chodec dotýká systému čelní ochrany nebo vozidla. Je to geometrické místo nejnižších bodů dotyku příložného pravítka o délce 700 mm se systémem čelní ochrany, když se pravítkem udržovaným v poloze rovnoběžné se svislou podélnou rovinou vozidla a skloněným v úhlu 25° směrem dopředu pohybuje příčně podél přední části vozidla tak, že se stále dotýká vozovky i povrchu systému čelní ochrany nebo vozidla.

1.11

„Horní výškou systému čelní ochrany“ se rozumí svislá vzdálenost mezi vozovkou a horní vztažnou čárou systému čelní ochrany definovanou v bodě 1.9 při postavení vozidla v normální jízdní poloze.

1.12

„Dolní výškou systému čelní ochrany“ se rozumí svislá vzdálenost mezi vozovkou a dolní vztažnou čárou systému čelní ochrany definovanou v bodě 1.10 při postavení vozidla v normální jízdní poloze.

1.13

„Dosahem ovinutí 1 000 mm“ se rozumí geometrické místo bodů opsané na předním horním povrchu jedním koncem 1 000 mm dlouhé ohebné pásky udržované ve svislé podélné rovině vozidla a posouvané příčně podél předku kapoty a nárazníku. Páska je po celou dobu měření napjatá, přičemž se jeden konec dotýká vozovky svisle pod přední stranou nárazníku a druhý se dotýká předního horního povrchu. Vozidlo je v normální jízdní poloze.

1.14

„Vztažnou čárou náběžné hrany systému čelní ochrany“ se rozumí geometrické místo bodů dotyku 1 000 mm dlouhého příložného pravítka s předním povrchem systému čelní ochrany, když se příložným pravítkem udržovaným v poloze rovnoběžné se svislou podélnou rovinou vozidla, skloněným v úhlu 50° směrem dozadu pohybuje příčně podél náběžné hrany systému čelní ochrany tak, že se jí stále dotýká. U vozidel s horním povrchem systému čelní ochrany skloněným v podstatě v úhlu 50°, takže příložné pravítko vykazuje spíše souvislý nebo vícenásobný dotyk než bodový, se vztažná čára stanoví s pravítkem skloněným v úhlu 40° směrem dozadu.

1.15

„Kritérium chování hlavy (HPC)“ se vypočítá pomocí tohoto vzorce:

kde „a“ je výsledné zrychlení v těžišti hlavy (m/s2) v násobcích „g“ zaznamenané v závislosti na čase a filtrované s kanálovou frekvencí 1 000 Hz; t1 a t2 jsou dva časové údaje určující počátek a konec daného období záznamu, pro který je hodnota HPC maximální mezi prvním a posledním okamžikem dotyku. Hodnoty HPC pro časové intervaly (t1 až t2) delší než 15 ms se při výpočtu maximální hodnoty neberou v úvahu.

2.1

Systémy čelní ochrany

Následující požadavky platí stejnou měrou pro systémy čelní ochrany dodávané namontované na nová vozidla a pro systémy čelní ochrany dodávané jako samostatné technické celky k montáži na určená vozidla.

Se souhlasem příslušného schvalovacího orgánu mohou však být požadavky uvedené v bodě 3 považovány za zcela nebo částečně splněné na základě jakýchkoliv odpovídajících zkoušek systému čelní ochrany provedených podle jiné směrnice o schválení typu.

2.1.1

Konstrukční části systému čelní ochrany musí být vyrobeny tak, aby veškeré pevné plochy, kterých se může dotknout koule o průměru 100 mm, měly minimální poloměr zakřivení 5 mm.

2.1.2

Celková hmotnost systému čelní ochrany včetně veškerých úchytů a držáků nesmí přesáhnout 1,2 % hmotnosti vozidla, pro něž je určen, přičemž maximální povolená hmotnost činí 18 kg.

2.1.3

Systém čelní ochrany připevněný na vozidle nesmí v žádném bodě převyšovat o více než 50 mm vztažnou čáru náběžné hrany kapoty, jak je definována v bodě 1.8, při měření ve svislé podélné rovině průřezu vozidla procházející tímto bodem.

2.1.4

Systémem čelní ochrany nesmí být rozšířeno vozidlo, k němuž je připevněn. Pokud celková šířka systému čelní ochrany představuje více než 75 % šířky vozidla, musí být konce systému zahnuty směrem k vnějšímu povrchu, aby se riziko zachycení snížilo na minimum. Tento požadavek se považuje za splněný, pokud je systém čelní ochrany zapuštěný do karoserie nebo je její součástí nebo pokud jsou konce systému zahnuty tak, že nedoje ke kontaktu mezi nimi a koulí o průměru 100 mm a že mezera mezi konci systému a okolní karoserií není větší než 20 mm.

2.1.5

Při splnění podmínek bodu 2.1.4 nesmí být mezera mezi konstrukčními částmi systému čelní ochrany a vnějším povrchem pod systémem čelní ochrany větší než 80 mm. Na prohlubně v povrchu karoserie pod systémem čelní ochrany (jako otvory v mřížce chladiče, otvory sání vzduchu apod.) se nebere ohled.

2.1.6

Aby byla zachována účelnost nárazníku vozidla, nesmí být podélná vzdálenost mezi nejpřednější částí nárazníku a nejpřednější částí systému čelní ochrany v žádném místě po celé šířce vozidla větší než 50 mm.

2.1.7

Systém čelní ochrany nesmí výraznou měrou snižovat účinnost nárazníku. Tento požadavek se považuje za splněný, jestliže na systému čelní ochrany jsou nejvýše dvě svislé konstrukční části a žádné vodorovné konstrukční části přečnívající nárazník.

2.1.8

Systém čelní ochrany nesmí být nakloněn vpřed od svislice. Nejvyšší součásti systému čelní ochrany nesmějí vyčnívat vzhůru nebo dozadu (k čelnímu sklu) více než 50 mm nad vztažnou čáru náběžné hrany kapoty vozidla, jak je definována v bodě 1.8 a která se stanovuje při sejmutém systému čelní ochrany. Každý bod se měří ve svislé podélné rovině průřezu vozidla procházející tímto bodem.

2.1.9

Shoda s požadavky ostatních směrnic o schvalování typu vozidel nesmí být připevněním systému čelní ochrany narušena.

2.2

Systémy čelní ochrany jako samostatné technické celky nesmějí být distribuovány, nabízeny k prodeji ani prodávány, jestliže nejsou doplněny o seznam typů vozidel, pro něž byl systém čelní ochrany schválen, a srozumitelnými pokyny k montáži. Pokyny k montáži musí obsahovat konkrétní návod na připevnění včetně způsobů uchycení pro vozidla, pro něž byl celek schválen, a které umožní připevnění schválených konstrukčních částí na vozidlo způsobem, jenž je v souladu s příslušnými ustanoveními bodu 2.1.

3.1

Aby systémy čelní ochrany mohly být schváleny, musí vyhovět těmto zkouškám:

3.1.1

Nárazem makety nohy do systému čelní ochrany. Tato zkouška se provádí při rychlosti nárazu 40 km/h. Maximální dynamický úhel ohybu kolena nesmí překročit 21,0°, maximální dynamický střižný posuv kolenního kloubu nesmí překročit 6,0 mm a zrychlení měřené na horním konci bérce nesmí překročit 200 g.

3.1.1.1

Avšak s ohledem na systémy čelní ochrany, které byly schváleny jako samostatné technické celky určené k použití jen na stanovených vozidlech o celkové přípustné hmotnosti nepřevyšující 2,5 tuny, kterým bylo uděleno schválení typu před 1. říjnem 2005, nebo vozidlech o celkové přípustné hmotnosti převyšující 2,5 tuny, mohou být ustanovení bodu 3.1.1 nahrazena ustanoveními bodu 3.1.1.1.1 nebo bodu 3.1.1.1.2.

3.1.1.1.1

Zkouška se provádí při rychlosti nárazu 40 km/h. Maximální dynamický úhel ohybu kolena nesmí překročit 26,0°, maximální dynamický střižný posuv kolenního kloubu nesmí překročit 7,5 mm a zrychlení měřené na horním konci bérce nesmí překročit 250 g.

3.1.1.1.2

Zkoušky se provádějí na vozidle s připevněným systémem čelní ochrany a bez připevněného systému čelní ochrany při rychlosti nárazu 40 km/h. Obě zkoušky se provádějí na rovnocenných místech dle dohody s příslušným zkušebním orgánem. Zaznamenají se hodnoty maximálního dynamického úhlu ohybu kolena, maximálního dynamického střižného posuvu kolenního kloubu a zrychlení měřeného na horním konci bérce. V každém případě hodnoty zaznamenané u vozidla s připevněným systémem čelní ochrany nesmějí překročit 90 % hodnot zaznamenaných u vozidla bez připevněného systému čelní ochrany.

3.1.1.2

Pokud je dolní výška systému čelní ochrany větší než 500 mm, musí být tato zkouška nahrazena zkouškou nárazem makety kyčle do systému čelní ochrany uvedenou v bodě 3.1.2.

3.1.2

Nárazem makety kyčle do systému čelní ochrany. Tato zkouška se provádí při rychlosti nárazu 40 km/h. Okamžitý součet nárazových sil v závislosti na čase nesmí překročit 7,5 kN a ohybový moment působící na maketu nesmí překročit 510 Nm.

Zkouška nárazem makety kyčle do systému čelní ochrany se provádí, jestliže je dolní výška systému čelní ochrany ve zkouškovém postavení větší než 500 mm.

3.1.2.1

Avšak s ohledem na systémy čelní ochrany, které byly schváleny jako samostatné technické celky určené k použití na stanovených vozidlech o celkové přípustné hmotnosti nepřevyšující 2,5 tuny, kterým bylo uděleno schválení typu před 1. říjnem 2005, nebo vozidlech o celkové přípustné hmotnosti překračující 2,5 tuny, mohou být ustanovení bodu 3.1.2 nahrazena ustanoveními bodu 3.1.2.1.1 nebo bodu 3.1.2.1.2.

3.1.2.1.1

Zkouška se provádí při rychlosti nárazu 40 km/h. Okamžitý součet nárazových sil v závislosti na čase nesmí překročit 9,4 kN a ohybový moment působící na maketu nesmí překročit 640 Nm.

3.1.2.1.2

Zkoušky se provádějí na vozidle s připevněným systémem čelní ochrany a bez připevněného systému čelní ochrany při rychlosti nárazu 40 km/h. Obě zkoušky se provádějí na rovnocenných místech dle dohody s příslušným zkušebním orgánem. Zaznamená se okamžitý součet nárazových sil a ohybový moment působící na maketu. V každém případě hodnoty zaznamenané u vozidla s připevněným systémem čelní ochrany nesmějí překročit 90 % hodnot zaznamenaných u vozidla bez připevněného systému čelní ochrany.

3.1.2.2

Pokud je dolní výška systému čelní ochrany nižší než 500 mm, není tato zkouška vyžadována.

3.1.3

Náraz makety kyčle do náběžné hrany systému čelní ochrany. Zkouška se provádí při rychlosti nárazu 40 km/h. Okamžitý součet nárazových sil v závislosti na čase na horní a spodní část makety by neměl překročit možnou cílovou hodnotu 5,0 kN a ohybový moment působící na maketu by neměl překročit možnou cílovou hodnotu 300 Nm. Oba údaje se zaznamenají pouze pro kontrolní účely.

3.1.4

Náraz makety hlavy dítěte nebo malého dospělého člověka do systému čelní ochrany. Zkouška se provádí při nárazové rychlosti 35 km/h za použití zkušební makety o hmotnosti 3,5 kg pro dítě nebo malého dospělého člověka. Biomechanické kritérium hlavy (HPC) vypočítané z výsledků časových průběhů akcelerometru podle bodu 1.15 nesmí v žádném případě překročit hodnotu 1 000.

1.1

Žádost o ES schválení typu vozidla s ohledem na skutečnost, že je vybaveno připevněným systémem čelní ochrany

1.1.1

Vzor požadovaného informačního dokumentu podle čl. 3 odst. 1 směrnice 70/156/EHS je v dodatku 1.

1.1.2

Vozidlo s připevněným systémem čelní ochrany odpovídající typu vozidla, pro něž je požadováno schválení typu, musí být předáno technické zkušebně odpovědné za schválení typu. Na požádání musí být technické zkušebně taktéž předány specifické konstrukční části nebo vzorky použitých materiálů.

1.2

Žádost o ES schválení typu s ohledem na systémy čelní ochrany považované za samostatné technické celky

1.2.1

Vzor požadovaného informačního dokumentu podle čl. 3 odst. 4 směrnice 70/156/EHS je v dodatku 2.

1.2.2

Jeden vzorek typu systému čelní ochrany, který má být schválen, se předá technické zkušebně odpovědné za zkoušky schválení typu. Bude-li to zkušebna považovat ze nutné, může požádat o další vzorky. Vzorky se zřetelně a nesmazatelně označí obchodním jménem žadatele nebo značkou a určením typu. Přijmou se opatření pro pozdější povinné uvedení značky ES schválení typu.

2.1

Vzory certifikátů ES schválení typu podle čl. 4 odst. 3, a přichází-li to v úvahu, podle čl. 4 odst. 4 směrnice 70/156/EHS jsou uvedeny:

3.1

Každý systém čelní ochrany shodný s typem schváleným podle této směrnice musí být opatřen značkou ES schválení typu.

3.2

Značka se skládá:

3.2.1

z obdélníku, v němž je písmeno „e“ a číslo nebo písmena označující stát, který udělil schválení typu:

3.2.2

ze „základního čísla schválení typu“ v blízkosti obdélníku, které je obsaženo v oddíle 4 čísla schválení typu uvedeného v příloze VII směrnice 70/156/EHS, před nímž jsou uvedeny dvě číslice označující pořadové číslo přiřazené poslední významné technické změně této směrnice ke dni udělení ES schválení typu. V této směrnici je toto pořadové číslo 01.

Hvězdička vložená za pořadové číslo znamená, že systém čelní ochrany byl pro zkoušky makety nohy schválen za podmínek stanovených v bodě 3.1.1.1 nebo 3.1.2.1. přílohy I. Pokud použití těchto podmínek nebylo schvalovacím orgánem schváleno, nahradí se hvězdička mezerou.

3.3

Značka ES schválení typu musí být umístěna na systému čelní ochrany tak, aby byla nesmazatelná a jasně čitelná, i pokud je systém připevněn na vozidlo.

3.4

Příklad označení ES schválení typu je uveden v dodatku 5.

1.

V příloze I se doplňují nové body, které znějí:

2.

V příloze III oddíle I části A se doplňují nové body, které znějí:

3.

V příloze IV části I se doplňuje nový bod a nová poznámka pod čarou, které znějí:

4.

Příloha XI se mění takto: