1)

Pokud se vnitrostátní zákonodárce rozhodne rozšířit použití postupů stanovených pro oddlužení podnikatelů v úpadku na fyzické osoby v úpadku, které nejsou podnikateli, jak stanoví čl. 1 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 (2), musí nutně uvést svou právní úpravu do souladu s ustanoveními obsaženými v hlavě III uvedené směrnice?

V případě kladné odpovědi na první otázku:

2)

Zahrnuje rozsah pojmu „nepoctivé jednání“ uvedeného v čl. 23 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 nedbalostní nebo lehkomyslné jednání dlužníka, které je příčinou vzniku dluhu?

V případě záporné odpovědi na druhou otázku:

3)

Jsou případy uvedené v čl. 23 odst. 2 písm. a) až f) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 taxativním výčtem přesně stanovených a odůvodněných okolností, nebo mohou státy zavést další přesně stanovené a odůvodněné okolnosti?

Pokud je odpověď na třetí otázku v tom smyslu, že státy mohou zavést jiné přesně stanovené a odůvodněné okolnosti než ty, které jsou uvedeny v čl. 23 odst. 2 písm. a) až f) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019:

4)

Musí být nové přesně stanovené okolnosti zavedené státem v každém případě odůvodněny nepoctivým jednáním nebo jednáním se zlým úmyslem?

Pokud jsou odpovědi na [třetí a čtvrtou] otázku v tom smyslu, že státy nemohou zavést jiné okolnosti než ty, které jsou uvedeny v čl. 23 odst. 2 písm. a) až f) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019; nebo že pokud zavedou jiné, odlišné, přesně stanovené jednání, musí být odůvodněno nepoctivým jednáním nebo jednáním se zlým úmyslem ze strany dlužníka:

5)

Znamená výklad v souladu s článkem 23 směrnice nepoužití takového ustanovení, jako je čl. 487 odst. 1 bod 2 konsolidovaného znění insolvenčního zákona, pokud se zjistí, že velmi závažný daňový delikt je důsledkem jednání dlužníka, které není ani nepoctivé, ani se zlým úmyslem?