1)

Brání unijní právo, zejména článek 18 Smlouvy o fungování Evropské unie, článek 45 Smlouvy o fungování Evropské unie, čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011 (1), čl. 11 odst. 1 písm. d) směrnice 2003/109 (2), článek 29 směrnice 2011/95 (3), článek 34 Listiny základních práv Evropské unie, články 30 a 31 Evropské sociální charty takové vnitrostátní právní úpravě, jaká je obsažena v čl. 7 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení vlády s mocí zákona č. 4 ze dne 28. ledna 2019, přeměněného se změnami zákonem č. 26 ze dne 28. března 2019, v rozsahu, v němž podmiňuje přístup k všeobecnému základnímu příjmu požadavkem pobytu v Itálii po dobu nejméně 10 let (z nichž poslední dva roky, posuzované v době podání žádosti a po celou dobu vyplácení dávky, nepřetržitě), čímž stanoví horší zacházení s italskými státními příslušníky, evropskými státními příslušníky s právem pobytu nebo trvalého pobytu nebo dlouhodobými rezidenty z třetích zemí, kteří mají pobyt kratší než 10 let nebo 10 let, z nichž poslední dva roky nejsou nepřetržité, ve srovnání se stejnými kategoriemi rezidentů, kteří zde mají pobyt 10 let, z nichž poslední dva roky jsou nepřetržité?

V případě kladné odpovědi na předchozí otázku:

2)

Brání unijní právo, zejména článek 18 Smlouvy o fungování Evropské unie, článek 45 Smlouvy o fungování Evropské unie, čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011, čl. 11 odst. 1 písm. d) směrnice 2003/109, článek 29 směrnice 2011/95, článek 34 Listiny základních práv Evropské unie, články 30 a 31 Evropské sociální charty takové vnitrostátní právní úpravě, jaká je obsažena v čl. 7 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení vlády s mocí zákona č. 4 ze dne 28. ledna 2019, přeměněného se změnami zákonem č. 26 ze dne 28. března 2019, v rozsahu, v němž vyhrazuje odlišné zacházení pro dlouhodobě pobývající rezidenty, kteří mohou získat právo trvalého pobytu v členském státě EU po pěti letech pobytu v hostitelském členském státě, a dlouhodobě pobývající rezidenty, kteří zde mají pobyt po dobu deseti let, z toho poslední dva roky nepřetržitě?

3)

Brání unijní právo, zejména článek 18 Smlouvy o fungování Evropské unie, článek 45 Smlouvy o fungování Evropské unie, čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011, čl. 11 odst. 1 písm. d) směrnice 2003/109, článek 29 směrnice 2011/95, článek 34 Listiny základních práv Evropské unie takové vnitrostátní právní úpravě, jaká je obsažena v čl. 7 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení vlády s mocí zákona č. 4 ze dne 28. ledna 2019, která italským státním příslušníkům, evropským státním příslušníkům a státním příslušníkům ze třetích zemí ukládá povinnost desetiletého pobytu (a nepřetržitosti posledních dvou let) pro přístup k všeobecnému základnímu příjmu?

4)

Brání unijní právo, zejména článek 18 Smlouvy o fungování Evropské unie, článek 45 Smlouvy o fungování Evropské unie, čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011, čl. 11 odst. 1 písm. d) směrnice 2003/109, článek 29 směrnice 2011/95, článek 34 Listiny základních práv Evropské unie, články 30 a 31 Evropské sociální charty takové vnitrostátní právní úpravě, jaká je obsažena v čl. 7 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení vlády s mocí zákona č. 4 ze dne 28. ledna 2019, přeměněného se změnami zákonem č. 26 ze dne 28. března 2019, v rozsahu, v němž pro získání výhod plynoucích z občanství ukládá italským státním příslušníkům, evropským státním příslušníkům a státním příslušníkům ze třetích zemí povinnost prohlásit, že po dobu deseti let, z toho nepřetržitě po dobu posledních dvou let, pobývali v Itálii, což v případě nepravdivého prohlášení vede k závažným trestněprávním důsledkům?