1)

Musí být článek 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (1) a čl. 31 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení [a sice čl. 5 odst. 8 decreto-legge 6 luglio 2012, n. 95 – Disposizioni urgenti per la revisione della spesa pubblica con invarianza dei servizi ai cittadini nonché misure di rafforzamento patrimoniale delle imprese del settore bancario (nařízení s mocí zákona č. 95 ze dne 6. července 2012 o naléhavých opatřeních pro revizi veřejných výdajů beze změny ve službách občanům a opatřeních k navýšení majetku podniků v bankovním odvětví) – přeměněnému se změnami článkem 1 odst. 1 legge 7 agosto 2012, n. 135 (zákon č. 135 ze dne 7. srpna 2012)], která z důvodů omezení veřejných výdajů a organizačních požadavků veřejného zaměstnavatele stanoví zákaz proplácení dovolených v případě dobrovolného odchodu státního zaměstnance?

A dále,

2)

v případě kladné odpovědi, musí být článek 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby a čl. 31 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie vykládány v tom smyslu, že státní zaměstnanec musí prokázat nemožnost čerpání dovolené v průběhu pracovního poměru?