EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62019TB0155

Věc T-155/19: Usnesení Tribunálu ze dne 31. března 2020 – AP v. EIF („Žaloba na neplatnost a žaloba na náhradu škody – Veřejná služba – Zaměstnanci EIF – Sdělení zaměstnance o odstoupení z osobních důvodů – Volno z důvodu vážné nemoci započaté před datem, které zaměstnanec zvolil jako den skončení pracovního poměru – Zpětvzetí odstoupení po datu, které zaměstnanec zvolil jako den skončení pracovního poměru – Odmítnutí EIF přijmout retroaktivní zpětvzetí odstoupení – Odložení data skončení pracovního poměru v důsledku volna z důvodu nemoci – Použitelnost článku 33 pracovního řádu zaměstnanců EIF – Žaloba zčásti zjevně nepřípustná a zčásti po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná“)

Úř. věst. C 191, 8.6.2020, p. 14–14 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

8.6.2020   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 191/14


Usnesení Tribunálu ze dne 31. března 2020 – AP v. EIF

(Věc T-155/19) (1)

(„Žaloba na neplatnost a žaloba na náhradu škody - Veřejná služba - Zaměstnanci EIF - Sdělení zaměstnance o odstoupení z osobních důvodů - Volno z důvodu vážné nemoci započaté před datem, které zaměstnanec zvolil jako den skončení pracovního poměru - Zpětvzetí odstoupení po datu, které zaměstnanec zvolil jako den skončení pracovního poměru - Odmítnutí EIF přijmout retroaktivní zpětvzetí odstoupení - Odložení data skončení pracovního poměru v důsledku volna z důvodu nemoci - Použitelnost článku 33 pracovního řádu zaměstnanců EIF - Žaloba zčásti zjevně nepřípustná a zčásti po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná“)

(2020/C 191/18)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: AP (zástupkyně: L. Levi, advokátka)

Žalovaný: Evropský investiční fond (zástupci: M. Leander, N. Panayotopoulos a F. Dascalescu, zmocněnci, ve spolupráci s Ph.-E. Partschem a T. Evansem, advokáty)

Předmět

Návrh podaný na základě článku 270 SFEU a článku 50a statutu Soudního dvora Evropské unie a znějící zaprvé na zrušení dopisů EIF ze dne 30. srpna a ze dne 3. října 2018, jimiž byla zamítnuta žádost žalobkyně ze dne 20. června 2018, zadruhé na uložení povinnosti EIF vyplatit žalobkyni odměnu podle článku 33 pracovního řádu zaměstnanců EIF a zatřetí na náhradu nemajetkové újmy, která žalobkyni údajně vznikla.

Výrok

1)

Žaloba se zčásti odmítá jako zjevně nepřípustná a zčásti zamítá jako po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná.

2)

AP se ukládá náhrada nákladů řízení.


(1)  Úř. věst. C 155, 6.5.2019.


Top