See dokument on väljavõte EUR-Lexi veebisaidilt.
Dokument 62019CN0787
Case C-787/19: Action brought on 23 October 2019 — European Commission v Republic of Austria
Věc C-787/19: Žaloba podaná dne 23. října 2019 – Evropská komise v. Rakouská republika
Věc C-787/19: Žaloba podaná dne 23. října 2019 – Evropská komise v. Rakouská republika
Úř. věst. C 413, 9.12.2019, lk 36—36
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
|
9.12.2019 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 413/36 |
Žaloba podaná dne 23. října 2019 – Evropská komise v. Rakouská republika
(Věc C-787/19)
(2019/C 413/43)
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: J. Jokubauskaitė a M. Wasmeier, zmocněnci)
Žalovaná: Rakouská republika
Návrhová žádání žalobkyně
Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:
|
— |
určil, že Rakouská republika tím, že cestovní služby poskytované osobám povinným k dani, které je využívají pro své podnikání, vyjímá z právní úpravy daně z přidané hodnoty týkající se cestovních kanceláří, a tím, že cestovním kancelářím – nakolik se na ně tato zvláštní úprava použije – umožňuje, aby základ daně z přidané hodnoty určily paušálně pro skupiny plnění a pro soubor plnění poskytnutých v určitém zdaňovacím časovém rámci, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 73 a článků 306 až 310 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (1). |
|
— |
rozhodl, že Rakouská republika ponese náklady řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Žalobkyně tvrdí, že rakouská právní úprava výpočtu daně z přidané hodnoty v případě cestovních služeb není v souladu se směrnicí 2006/112. Tato směrnice obsahuje v článcích 306 až 310 zvláštní úpravu, podle níž se cestovní služby poskytnuté cestovní kanceláří zákazníkovi považují za jediné poskytnutí služby. Rakouské právo se od této úpravy nepřípustně odklání.
Zaprvé je nepřípustné, aby byly z uplatnění této zvláštní úpravy vyňaty osoby povinné k dani, které využívají cestovní služby pro své podnikání. Již v rozsudku ze dne 26. září 2013, Komise v. Španělsko (C-189/11, EU:C:2013:587), Soudní dvůr určil, že se uvedená zvláštní úprava použije nejen na plnění určená soukromým koncovým spotřebitelům, ale také na plnění určená podnikatelům povinným k dani. Členské státy nemají možnost tuto úpravu omezit jen na prvně uvedená plnění. Soudní dvůr to ještě jednou potvrdil v rozsudku ze dne 8. února 2018, Komise v. Německo (C-380/16, EU:C:2018:76).
Zadruhé je metoda výpočtu stanovená v rakouské právní úpravě daně z přidané hodnoty neslučitelná se směrnicí 2006/112. Podle článku 73 a článků 306 až 310 této směrnice musí být základ daně pro každou cestu určen zvlášť. Rakouské právo naproti tomu umožňuje paušální výpočet marže pro „skupiny plnění“ a případně pro soubor cest uskutečněných v určitém časovém rámci. Soudní dvůr ve shora uvedených rozsudcích rovněž určil, že takové paušalizování nekoresponduje se společným systémem daně z přidané hodnoty.