20.7.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 236/26

1)

Má být ustanovení 5 odst. 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (1) vykládáno v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, které v případech zneužití v důsledku smluv na dobu určitou obecně neuznávají u dočasných úředníků a na rozdíl od toho, jak je tomu ve stejné situaci u zaměstnanců s pracovním poměrem ve veřejné správě, právo na zachování pracovního vztahu ve formě nestálých zaměstnanců na dobu neurčitou, tedy právo být dočasně zaměstnán na neobsazeném pracovním místě do té doby, než bude obsazeno nebo zrušeno zákonem stanovenými postupy?

2)

Má být v případě záporné odpovědi na předchozí otázku zásada rovnocennosti vykládána v tom smyslu, že vnitrostátní soud může v případě zneužití pracovních smluv na dobu určitou obě situace, tedy situaci zaměstnanců s pracovním poměrem na dobu určitou ve veřejné správě a situaci dočasných úředníků, považovat za podobné, nebo má vnitrostátní soud kromě totožnosti zaměstnavatele, totožnosti nebo podobnosti poskytovaných služeb a doby určité u pracovní smlouvy při posuzování podobnosti zohlednit další skutečnosti, jako například zvláštní povahu pracovního vztahu, nebo postavení zaměstnance, nebo pravomoc veřejné správy ohledně vlastní organizace, které odůvodňují rozdílné zacházení v obou situacích?

3)

Má být v případě záporné odpovědi na obě předchozí otázky zásada efektivity vykládána v tom smyslu, že k určení existence a k rozhodnutí o uložení příslušné sankce má dojít v rámci téhož řízení, v jehož rámci se konstatuje zneužití pracovních smluv na dobu určitou, přičemž účastníci řízení mohou prostřednictvím návrhových žádání požadovat, tvrdit či dokazovat, co považují v daném ohledu za relevantní, nebo naopak uvedená zásada nabádá k rozhodnutí, že k tomu účelu musí proběhnout nové správní či případně soudní řízení?