Žaloba podaná dne 17. března 2014 – Evropská komise v. Italská republika

(Věc C-124/14)

2014/C 175/27

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: C. Cattabriga a M. van Beek, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Články 3 a 6 směrnice 2003/88/ES ukládají členským státům povinnost přijmout nezbytná opatření, aby každý pracovník měl nárok na minimální denní odpočinek po dobu 11 po sobě jdoucích hodin během 24 hodin, a dále aby průměrná délka pracovní doby nepřekračovala pro každé období sedmi dnů včetně přesčasů 48 hodin. Jakákoli výjimka z těchto ustanovení, která není vyloučena, podléhá přesně stanoveným podmínkám.

Italský zákonodárce při provedení směrnice2003/88/ES údajně porušil tato ustanovení, když z působnosti pravidel týkajících se maximální průměrné týdenní pracovní doby vyloučil veškeré „řídící pracovníky“ ve státní zdravotní službě a z působnosti pravidel o denním odpočinku vyloučil veškerý zdravotnický personál v této službě.

Zaprvé Komise konkrétně namítá, že všichni lékaři pracující ve státní zdravotní službě v Itálii jsou oficiálně zahrnuti pod kategorii „řídící pracovníci“ na základě právních předpisů a národních kolektivních smluv souvisejících s touto službou, aniž by se těšili výsadám spojeným s vedoucími pozicemi nebo požívali jakékoli autonomie v oblasti pracovní doby. Zadruhé italské orgány nebyly schopny prokázat, že navzdory skutečnosti, že zdravotnickému personálu ve státní zdravotní službě je upřen nárok na denní odpočinek po dobu 11 po sobě jdoucích hodin, má tento personál přesto ihned po skončení pracovní doby nárok na dostatečnou nepřetržitou náhradní dobu odpočinku.

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (Úř. věst. L 299, s. 9)