Usnesení Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 6. února 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Wojewódzki Sąd Administracyjny w Łodzi – Polsko) – Marcin Jagiełło v. Dyrektor Izby Skarbowej w Łodzi

(Věc C-33/13) (1)

(„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce - Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora - Daně - DPH - Šestá směrnice - Právo na odpočet - Zamítnutí - Faktura vydaná společností jednající pod krycím názvem“)

2014/C 175/18

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Wojewódzki Sąd Administracyjny w Łodzi

Účastníci původního řízení

Žalobce: Marcin Jagiełło

Žalovaný: Dyrektor Izby Skarbowej w Łodzi

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Wojewódzki Sąd Administracyjny w Łodzi – Výklad čl. 4 odst. 1 a 2 ve spojení s čl. 5 odst. 1, jakož i čl. 17 odst. 2 písm. a) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1) – Právo na odpočet DPH zaplacené na vstupu – Odepření práva na odpočet DPH pro příjemce dodávky, v případě kdy dodavatel nebo prodejce použijí obchodní jméno jiné osoby – Zatajení skutečné činnosti prodejce – Faktura vystavená jinou osobou než prodejcem – Chybějící nezbytnost prokázat, že kupující věděl o skutečnosti, že dotčená transakce je spojená s trestným činem nebo jinou protiprávností spáchanou prodejcem nebo subjektem, který s ním spolupracuje

Výrok

Šestá směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, ve znění směrnice Rady 2001/115/ES ze dne 20. prosince 2001, se musí vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby se osobě povinné k dani odmítlo právo na odpočet daně z přidané hodnoty dlužné nebo zaplacené za zboží, které jí bylo dodané, z důvodu, že vzhledem k podvodům nebo nesrovnalostem, kterých se dopustila osoba, která vystavila fakturu za toto dodání, se toto dodání nepovažuje za skutečně vykonané uvedenou osobou, která vystavila fakturu, ledaže by se prokázalo, s ohledem na objektivní skutečnosti a bez toho, aby se od osoby povinné k dani považovala ověření, které není povinna učinit, že tato osoba povinná k dani věděla nebo měla vědět, že uvedená dodávka souvisela s podvodem na dani z přidané hodnoty, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

(1)  Úř. věst. C 141, 18.5.2013.