5.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 170/32

1.1.

Evropský strojírenský průmysl (1) hraje životně důležitou roli v hospodářské obnově Evropy a při plnění ambiciózního cíle, jímž je zvýšení průmyslové výroby do roku 2020 na více než 20 % HDP. K vygenerování takového růstu, zvrácení současného trendu a vymanění lidí z nezaměstnanosti je však zapotřebí vyšší míry investic na straně podniků.

1.2.

Aby toho Evropa mohla dosáhnout, musí přijít s jasnou vizí i s jasným cílem pro průmysl. To musí vést ke koordinované politice s jasným zaměřením na konkurenceschopnost evropského průmyslu zahrnující další oblasti politik, která z Evropy učiní přitažlivější místo pro založení podniku.

1.3.

Evropa si musí vybudovat pozitivnější přístup k průmyslovým změnám, zejména s ohledem na úspěšný přechod zemí střední a východní Evropy.

1.4.

Evropa by si měla více uvědomovat své výhody a dále je rozvíjet a posilovat – kvalifikované a motivované pracovníky, rozmanité vzdělávací prostředí, obrovské vědecké poznání, mnoho předních světových regionálních klastrů, dobře integrované řetězce dodavatelů a služeb, dobře rozvinutou dopravní infrastrukturu a obrovský vnitřní trh s více než 500 mil. spotřebitelů a solidní spolupráci sociálních partnerů.

1.5.

K vytvoření nových investic musí Evropa postupovat podle strategie, jež udrží její průmysl v čele technologických inovací, a zároveň musí být přitažlivější pro podniky vyrábějící zboží masové výroby vysoké, ale i nízké a střední technologické náročnosti, a to s cílem dosáhnout nezbytného objemu produkce a výše zaměstnanosti coby hlavních nástrojů posílení konkurenceschopnosti. EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby zahájila strategii týkající se způsobu, jakým by Evropa mohla přitáhnout více investic do společností s vysoce pokročilými technologiemi – včetně moderních továren jako výsledků čtvrté průmyslové revoluce – a vysoce kvalifikované profese, aby povzbudila inovace v celém hodnotovém řetězci.

1.6.

Evropské financování výzkumu by mělo být lépe navázáno na potřeby průmyslu a zahrnovat podniky v rané fázi inovačního procesu a podporovat kreativní inženýrství v MSP, aby bylo možné lépe a rychleji přenášet nové nápady na nové výrobky. Mělo by docházet k propagaci a podpoře klastrů, které se připojí k výrobním podnikům a výzkumným strukturám.

1.7.

EK by měla zvýšit úsilí o usnadnění života evropských podniků, zejména MSP. O nových technických a správních předpisech by se mělo uvažovat pouze v případě, že jejich cílů nelze dosáhnout jinak. EK by měla klást větší důraz na soudržné uplatňování stávajících pravidel ve všech členských státech a harmonizovat a posilovat dozor nad trhem. EK by rovněž měla prosazovat vyvážené uplatňování tohoto přístupu na celosvětové úrovni vůči ostatním regionům světa.

1.8.

Nevýhody, jako jsou obtížný přístup k financování, vysoké náklady na energii či náklady vyplývající z administrativní zátěže a předpisů, by se měly redukovat přijetím konzistentnějších a předvídatelnějších právních předpisů.

1.9.

Vysokou zaměstnanost v Evropě lze udržet, pouze pokud se pracovníkům dostane lepšího vzdělání a přípravy než v konkurenčních ekonomikách. Je třeba přijmout opatření k přilákání mladých mužů i žen k technickým profesím využívajícím stále sofistikovanější strojní zařízení a služby. Je nutno podporovat spolupráci podniků s vysokými a ostatními školami, odbornou přípravu a celoživotní vzdělávání.

2.1.

Strojírenský průmysl v Evropě je velmi široké a rozmanité odvětví, na něž se vztahují kódy NACE 25, 26, 27, 28, 29.3, 32.11 a 33 s výjimkou kódů 33.15 až 33.17. Tradičně strojírenský průmysl zastupují: strojní inženýrství, strojní zařízení a elektrotechnický průmysl, elektronický průmysl, kovové výrobky a kovodělný průmysl.

2.2.

V celku se strojírenský průmysl v Evropě skládá z přibližně 130 000 podniků zaměstnávajících více než 10,3 mil. lidí s vysokou úrovní kvalifikace a dovedností a s roční produkcí ve výši asi 1 840 mld. EUR. Generuje přibližně 1/3 celkového objemu vývozu EU.

2.3.

S produkcí široké plejády koncových výrobků a dodávkami komponentů, náhradních dílů, nástrojů, strojního zařízení, instalací, systémů, technologií atd. jiným odvětvím hraje tento průmysl klíčovou roli v technologické úrovni rozsáhlého počtu dalších odvětví a určuje rozvoj společnosti v oblasti energetické účinnosti, zdraví, mobility, komunikací a bezpečnosti.

2.4.

Díky svému obrovskému objemu a silné proexportní orientaci hraje evropský strojírenský průmysl životně důležitou roli v hospodářské obnově Evropy a při plnění ambiciózního cíle stanoveného ve sdělení EK Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu, jímž je zvrácení současného trendu a zvýšení průmyslové výroby do roku 2020 na více než 20 % HDP.

2.5.

Evropský strojírenský průmysl je třeba pojímat a analyzovat v souvislosti s hospodářským rozvojem EU a tento průmysl je nedílnou a základní součástí příslušných hodnotových řetězců. Z tohoto hlediska čelí v podstatě těm samým problémům jako odvětví, jež jsou mu v hodnotovém řetězci blízká (ocelářský průmysl, odvětví energetiky atd.).

3.1.1.

Evropské strojírenské podniky vyvážejí značnou část své produkce. V posledních letech investice pokulhávaly za ostatními regiony světa. S tím souvisí nebezpečné přemísťování hodnotových řetězců mimo Evropu – evropské strojírenské podniky čelí rostoucí globální konkurenci.

3.1.2.

Severní Amerika přijala strategii, jejímž cílem je reindustrializace vycházející zejména z nízkých cen energie a nižších pracovních nákladů v NAFTA. Číně a dalším zemím jihovýchodní Asie se podařilo přilákat investice zejména do elektrotechnického a elektronického průmyslu, nedávno též do odvětví strojního zařízení. Pomocí plánů rozvoje zaštítěných státem jsou tato odvětví konkurencí nejen svými nižšími mzdami, ale brzy budou produkovat i zboží s vyšší přidanou hodnotou. Japonsko získává na konkurenceschopnosti nedávnou devalvací jenu o přibližně 30 %. V neposlední řadě se investice daří přilákat Africe a Blízkému Východu, a to do zpracovatelského průmyslu.

3.1.3.

Cíl v podobě 20 % podílu průmyslu na HDP vyžaduje vytvoření alespoň 400 000 nových pracovních míst ročně. Evropa může vytvořit dostatek pracovních míst a bohatství tak, aby byly zachovány její vysoké sociální standardy a byly splněny cíle strategie Evropa 2020, pouze pokud přiláká další investice. A investice budou do Evropy proudit, pouze bude-li konkurenceschopná.

3.1.4.

Je zřejmé, že tak vysoký počet (> 10 milionů) převážně dobře placených míst nelze udržet, pokud se Evropa zaměří pouze na horní segment strojírenského trhu. Technologicky vyspělé podniky sice hrají rozhodující úlohu na předních pozicích v technologiích a podporují inovace v celém hodnotovém řetězci, je však zcela zásadní, aby Evropa zůstala místem výroby všech druhů strojírenských výrobků a komodit, rovněž v odvětví nízké a střední technologické náročnosti. Vedle vytváření pracovních míst je to rozhodující pro integrovanou síť dodavatelů, což je jedna z největších výhod pro výrobce v Evropě umožňující rychlou výměnu znalostí, rychlé zavádění výroby a přínosy od regionálních klastrů.

3.2.1.

Zejména strojírenství je v čele procesu transformace na zelenou a nízkouhlíkovou ekonomiku prostřednictvím produktů, systémů a technologií, jež podniky v tomto odvětví produkují. Průmysl velmi rychle postupuje směrem k čtvrté průmyslové revoluci (2), která bude skokem k hromadné přizpůsobitelnosti umožňující průmyslu řešit společenské výzvy prostřednictvím řešení na míru.

3.2.2.

Evropa má nezbytné vědecké znalosti a výzkumné kapacity pro přechod k zelenější ekonomice, ovšem cesta k inovativním produktům vyžaduje víc než to. V mnoha technologiích má Evropa jasný vědecký náskok, ovšem odvětví profitující z tohoto výzkumu se usazují v zahraničí, tj. Evropa není dost atraktivním výrobním místem, aby tyto inovace dovedla na trh, a odliv znalostí do konkurenčních ekonomik se stává skutečnou hrozbou.

4.1.1.

Při posuzování možností EU, pokud jde o provedení skutečně potřebné průmyslové politiky, vycházejí na povrch závažné vnitřní problémy, jež by mohly ovlivnit potřebnou transformaci. V první řadě EU bohužel postrádá vizi i vedení, z čehož pramení příliš mnoho nekoordinovaných iniciativ a závažná nejednotnost právního rámce. Dále by pojem udržitelnosti, která by mohla být dobrou integrační strategií, měl přisuzovat stejnou důležitost všem třem pilířům (environmentálnímu, sociálnímu a hospodářskému).

4.1.2.

Současný pokles důvěry (3) investorů v hospodářství EU je alarmující. Je naprosto zásadní získat ji zpět. Skutečné provedení strategie Evropa 2020 a stimulace a motivování podnikatelského prostředí by mohly být způsobem, jak se ze současného poklesu vymanit.

4.1.3.

K odvrácení trvalého poklesu průmyslu v Evropě je zapotřebí mnohem většího množství investic a mnohem většího růstu. Ke splnění 20 % cíle a vytvoření nových pracovních míst nedojde, pokud Evropa nevypracuje jasnou vizi a program pro průmysl. To by mělo vést ke koordinované politice s jasným zaměřením na konkurenceschopnost evropského průmyslu zahrnující další oblasti politik, která z Evropy učiní přitažlivé místo pro založení podniku.

4.1.4.

Strojírenské podniky trpí přílišným množstvím často nevhodné regulace a také tím, že mnoho vnitrostátních předpisů se překrývá s unijním právem. Zejména MSP nejsou schopny se s nimi vyrovnat. Hlavním úkolem strojírenských podniků by mělo být nalézání technických řešení a nikoli vynakládání značné části zdrojů na řešení nejnovějších předpisů. Přímým způsobem, jak od tohoto problému ulevit, je snížit množství nových právních předpisů.

4.1.5.

Příkladem zbytečné nové legislativy může být zvyk, kdy po většině navržených přepracování stávajících předpisů a směrnic následují jejich novely. Daný problém by často lépe vyřešilo lepší uplatňování stávajících norem než vytváření nových ustanovení. Nová pravidla by proto měla být krajním prostředkem.

4.1.6.

Evropský zákonodárce se často snaží regulovat určitou oblast příliš podrobně. Přestože to u některých technických předpisů dává smysl, v jiných oblastech je to možná nevhodné, např. pro MSP je příliš obtížné dodržovat pravidla pro elektromagnetická pole. Strategie bezpečnosti a ochrany zdraví EK na období 2013–2014 musí zajistit odpovídající úroveň ochrany na pracovišti a zároveň být konzistentní, stručná a lehce aplikovatelná.

4.1.7.

Evropské předpisy se musejí stát předvídatelnějšími. V souvislosti s investičními cykly podniků to znamená, že by metodiky neměly být po svém stanovení měněny a cíle by se měly zvyšovat předvídatelným způsobem a v dlouhodobé perspektivě. Jedním příkladem, kdy se původně holistický přístup Komise postupně vytrácí, je směrnice o ekodesignu. Prvotní zaměření bylo na energetiku a použitá robustní metodika (MEErP) by se měla zachovat. Zvláštním problémem jsou častá přepracování. U některých produktů dochází ke změnám předpisů zhruba v pětiletých intervalech, což ničí zvláště odvětví strojírenství, jehož investiční horizont má rozpětí 10 až 30 let.

4.1.8.

V hodnoceních dopadu EK se bohužel v dostatečné míře neobjevují náklady podniků, zejména MSP, související s novou legislativou. Největší náklady na dodatečnou legislativu, které se reálně neberou v potaz, spočívají v investicích a nových podnicích, jež Evropa ztrácí a které jsou místo toho zakládány mimo EU.

4.1.9.

Podobně by se měla zjednodušit pravidla pro veřejné zakázky. Jinak už MSP nebudou schopny podávat nabídky, konkurence získá méně, rozhodnutí přijatá během postupu zadávání veřejných zakázek se budou hůře ověřovat a veřejné zakázky se stanou náchylnějšími ke zneužití. Pozornost by se tudíž měla zaměřit na zjednodušení a transparentnost.

4.1.10.

Náklady na energii jsou v Evropě mnohem vyšší než v konkurenčních ekonomikách. Nejnaléhavějším opatřením ke zvýšení cenové dostupnosti energie je vytvoření skutečného evropského energetického trhu. Je navíc důležité vystříhat se zavádění předpisů, jejichž důsledkem je další zvyšování cen. Dekarbonizace musí být nákladově přijatelná, technologicky neutrální a musí vycházet ze zákonů trhu.

4.2.1.

Ochrana před nevyhovujícími, nebezpečnými výrobky a paděláním je základní podmínkou spravedlivé soutěže. V současnosti se kontroluje soulad s unijními předpisy u méně než 1 % všeho vyrobeného zboží, jež se dováží přes velké evropské přístavy, a mnoho nebezpečných či padělaných výrobků, zejména elektrotechnických, se dostane na vnitřní trh.

4.2.2.

Orgány pro kontrolu a dohled se v členských státech EU značně liší. V některých z nich jsou systémově stanoveny mechanismy nezbytné ochrany podniků, v jiných jsou tyto orgány vzácné, nekompletní či nepostačující, nebo se jiným způsobem uplatňují právní předpisy. EU by měla zlepšit a posílit koordinaci mezi těmito orgány a snažit se o vytvoření vhodného a jednotného evropského systému.

4.3.1.

Normalizace se v Evropě stala rozhodující součástí úspěchu jednotného trhu. Normalizace napomáhá směnitelnosti produktů, a tím jejich obchodovatelnosti po celém světě i v rámci dlouhých hodnotových řetězců. V posledních letech si však mnohé MSP stěžují na množství mandátů pro vypracování normy od EK a na skutečnost, že normalizace jde nad rámec technických požadavků. MSP by se měly stimulovat a podněcovat k účasti na procesu normalizace.

4.3.2.

MSP se stále větší měrou podílejí na hodnotových řetězcích a spolu s tím by měly dostat možnost odpovídajícím způsobem přispívat k tvorbě norem. Musí se přistoupit k praktickým opatřením, aby byla nastolena rovnost mezi zúčastněnými stranami – tzn. lépe na celostátní úrovni podporovat účast MSP s méně finančními prostředky.

4.4.1.

Podniky strojírenského průmyslu jsou klíčovými tahouny inovace, pokud jde o výrobu zařízení nezbytného k realizaci zelené revoluce. Energetická účinnost, snižování CO2 a ohled na klima pozitivně ovlivňují udržitelný rozvoj tohoto odvětví. Vedle vytváření nových výrobků vedou inovace strojírenských podniků často k novým metodám výroby ještě více ekologicky progresivních výrobků a systémů, které jsou zároveň produktivnější i cenově dostupnější pro spotřebitele.

4.4.2.

Evropa dosáhla vysoké úrovně výzkumu i výzkumných úspěchů. V roce 2012 bylo v Evropě podáno více než 250 000 patentových žádostí. Cesta od výzkumu k inovativním produktům však vyžaduje více než jen znalosti a výzkumné kapacity. Evropa měla po dlouhou dobu jasný vědecký náskok v mnoha technologiích, ale odvětví profitující z tohoto výzkumu se nakonec často usazovala mimo Evropu. Slabé průmyslové využití stávajících znalostí v Evropě lze překonat pouze tím, že se průmysl bude podílet na výzkumných programech od počáteční fáze, a vhodným rámcem umožňujícím využití získaných znalostí v pravý čas. Prostřednictvím veřejných fondů by se měly podporovat nové struktury vstupující do průmyslu a výzkumu – klastry, technologické parky a centra pro výměnu technologií.

4.4.3.

Pro zlepšení průmyslového využití nových vědeckých objevů by se mělo financování výzkumu a inovací lépe zaměřovat na potřeby průmyslu a mělo by se realizovat jako partnerství veřejného a soukromého sektoru jako např. program „továrny budoucnosti“. Pro zvýšení účasti podniků, zejména MSP, by se měly zjednodušit pokyny a ustanovení o této účasti a o schvalování projektů. Měla by být přijata opatření na podporu zakládání moderních továren jakožto důsledek 4. průmyslové revoluce.

4.5.1.

Množství pracovních míst v tomto odvětví ukazuje, že je klíčovým hráčem ve snaze překonat současnou vysokou nezaměstnanost v EU a že má velký potenciál pro nová pracovní místa, pokud Evropa vygeneruje investice pro příští hospodářské oživení. Vytvořením těchto pracovních míst by mohla být zažehnána nepřijatelná, vysoká nezaměstnanost mladých lidí. Současná snaha EU vytvořit záruku pro mladé lidi se zdá být dobrým opatřením v současné krizi. Z dlouhodobého pohledu však může udržitelná zaměstnanost pocházet pouze ze stabilních podniků, jež zde investují.

4.5.2.

Mnoho výrobních odvětví se potýká s nedostatkem mladých profesionálů. Vzdělávání a odborná příprava se budou muset mnohem více orientovat na současné a budoucí potřeby podniků. Státní správa i samotné odvětví by měly přijmout opatření k přilákání mladých lidí k tomuto odvětví a zároveň ke zlepšení jeho image. Zejména musí být řešen nedostatek profesionálů v oblasti vědy, technologie, inženýrství a matematiky v některých regionech Evropy, např. podporou mobility těchto profesionálů po celé Evropě.

4.5.3.

Kariéru ve strojírenství si volí stále příliš málo mladých žen. V mnoha evropských zemích již strojírenství zahájilo kampaně zaměřené na přilákání mladých žen k učebním oborům a Evropský sociální fond podporuje projekty zaměřené na snižování emocionální bariéry v souvislosti s prací ve strojírenství u mladých žen. Je však nutno udělat více. Ve školách by se technika a strojírenství měly vyučovat s větším prodchnutím.

4.5.4.

Jednou z rozhodujících výhod mnoha evropských podniků při překonání současné krize byla jejich skvělá pracovní síla. Díky učňovskému školství mají jejich pracovníci komplexní znalosti o teoretickém základě a vlastních výrobních postupech. Mají schopnost rychle integrovat inovace v různých fázích hodnotového řetězce. Evropská politika zaměstnanosti by měla podněcovat země k tomu, aby takové učňovské systémy zavedly na úrovni podniků. Měla by se podporovat spolupráce podniků s vysokými a ostatními školami a pracovní výměny a stáže v rámci prvního pracovního místa.

4.5.5.

Odvětvová sdružení a odborové svazy mohou za podpory svých vlád přijímat iniciativy pro zhodnocení odvětvového vzdělávání a zlepšení postupů, které mohou pomoci vyplnit mezeru v kvalifikacích pro odvětví vyrábějící stále sofistikovanější stroje a poskytující stále sofistikovanější technické služby vyžadující nové dovednosti.

4.5.6.

Celoživotní vzdělávání by mělo být společnou povinností zaměstnavatelů i zaměstnanců. Pracovníci, kteří přijdou o místo, musejí mít adekvátní možnost rychlé aktualizace své kvalifikace. Mělo by dojít k intenzifikaci aktivních politik trhu práce a urychlení výměny osvědčených postupů, jako jsou např. postupy spolufinancované z ESF a EFRR.

4.5.7.

Průmyslová odvětví čelí permanentním změnám. Pracovní místa i výrobky neustále vznikají a další svou nadbytečností zanikají. Nutná restrukturalizace se musí organizovat v rámci anticipativního procesu. Všichni sociální partneři (odbory i zaměstnavatelé), jakož i vlády a orgány EU musí být zapojeni do dialogu s cílem rozvíjet flexibilnější a pozitivnější přístup k průmyslovým změnám. Prioritou musí být zamezení propouštění pro nadbytečnost, aby bylo možné udržet v podnicích kvalifikovanou pracovní sílu. Nevyhnutelné rušení pracovních míst by se mělo realizovat a tlumit sociálně přijatelným způsobem. V některých zemích střední a východní Evropy najdeme příklady toho, jak úspěšně modernizovat ekonomiku, aby se stala produktivnější, čistší a vytvářela nová, dobře placená pracovní místa.

4.5.8.

Vlády, odvětvová sdružení a odborové svazy musí najít řešení, jak se vyrovnat s cyklickými výkyvy hospodářské činnosti. Urychlené a efektivní nasazení kvalifikovaného personálu je nutné, pokud mají evropské výrobní podniky odpovědět na rostoucí tlaky globální konkurence. Pracovněprávní předpisy musí umožňovat pracovní ujednání, a to externě i interně, která budou zohledňovat potřebu efektivnosti ve výrobním procesu, jakož i zdravotní a bezpečnostní otázky a rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Nástrojů nutné flexibilizace se nesmí využívat ke snižování stávajících sociálních norem v Evropě.

4.5.9.

Vnitrostátní sociální partneři mají velkou odpovědnost za kolektivní vyjednávání. Konkurovat s úspěchem při dnešních hladinách pracovních nákladů je velmi nesnadné. Kupní síla zaměstnanců musí zůstat zachována. Zlepšení konkurenceschopnosti evropských podniků nesmí být dosaženo snížením mezd. Aby byla zachována pracovní místa a zlepšila se zaměstnanost, je třeba usilovat o necenovou konkurenceschopnost i o zvládání výrobních nákladů. Zvýšení produktivity by mělo být využito ke zvýšení platů, k investicím a odměňování akcionářů zároveň.

4.6.1.

V nedávných letech EK uznala, že pomoc MSP vyvážet je klíčová pro zajištění silnější ekonomiky. Pro mnoho MSP jde o první krok k vývozu do jiné země EU. Proto je konkurence na vnitřním trhu tak důležitá, neboť zkušenosti zde získané mohou motivovat podniky k vývozu do zámoří. Jelikož to je pro MSP náročné, je důležité, aby na těchto trzích nebyly osamoceny. Navíc by se měl zlepšit přístup MSP k nástrojům pro financování vývozu.

4.7.1.

Ačkoli jsou veřejné rozpočty nadále omezené, nemělo by se otálet s nutnými investicemi do energetické infrastruktury, neboť by to zbrzdilo konkurenceschopnost Evropy.

4.7.2.

Většina investic do energetiky a účinného využívání zdrojů je dnes realizována, pouze pokud je hranice ziskovosti dosaženo do 3 let, kvůli čemuž se přichází o značné zisky. Mnoho soukromých investice neproběhne, ačkoli by byly výhodné, neboť by se u nich hranice ziskovosti dosáhlo zpravidla za 3–5 let. Toto dilema by šlo překonat, pokud by budoucí zisky takové investice vytvořily hotovostní tok již v okamžiku provedení investice. Proto by mohly být v EIB či bankách poskytujících financování na vnitrostátní úrovni zřízeny fondy poskytující úvěry podnikům či domácnostem na takové investice výměnou za zisk vygenerovaný z výsledné úspory až do splacení úvěru. Tento model by takové investice umožnil bez jakýchkoli veřejných dotací.

4.8.1.

Evropští výrobci v současné fázi vysokých cen surovin těží z dříve vynaložených snah o lepší recyklaci odpadů. V dnešní době se většina kovů – základ většiny výrobků – recykluje. Přístup k surovinám, jež se musejí dovážet, je však nadále zásadní pro konkurenceschopnost strojírenského průmyslu. Proto musí EU trvat na tom, aby obchod se surovinami neomezovaly restrikce neslučitelné s pravidly WTO, zejména u vzácných zemin. Je tudíž nutno zohlednit, že je nezbytné dodržovat etické, sociální a ekologické standardy.

4.9.1.

Evropské podniky by měly prozkoumat a mnohem lépe využít potenciál nových členských států EU. Tento přístup by mohl proměnit problémy s přílišnými hospodářskými rozdíly mezi evropskými regiony v evropskou výhodu.

4.9.2.

EHSV vyzývá EK, aby sledovala situaci v mezinárodním obchodě s kritickými surovinami. EHSV doporučuje vypracovat několik pravděpodobných scénářů, včetně nejhoršího možného, za účelem popsání hrozeb a jejich možných řešení. Měla by být posílena spolupráce s jinými zeměmi, jež jsou ve stejné situaci (USA, Japonsko, Jižní Korea).