Žaloba podaná dne 23. července 2007 – Francie v. Komise

(Věc T-279/07)

(2007/C 211/104)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Francouzská republika (zástupci: E. Belliard, G. de Bergues, L. Butel a S. Ramet, zmocněnci)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí Komise K(2007) 2110 konečné ze dne 10. května 2007, kterým byla prohlášena za neslučitelná s čl. 86 odst. 1 ES ve spojení s články 43 ES a 49 ES ustanovení francouzského Code Monétaire et Financier (měnový a finanční zákoník), která vyhrazují třem úvěrovým ústavům, Banque Postale, Caisses d'Épargne et de Prévoyance a Crédit Mutuel zvláštní práva na vydávání vkladních knížek „A“ a „Bleu“.

Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje pět žalobních důvodů.

První důvod vychází z porušení práva na obhajobu a porušení zásady kontradiktornosti.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když usoudila, že dotčená zvláštní práva představují překážku svobody usazování, a proto je považuje za neslučitelná s článkem 43 ES, aniž by byla prokázala, že tato zvláštní práva nebyla nezbytná a přiměřená s ohledem na naléhavé důvody obecného zájmu, jimiž jsou cíle přístupu k bydlení a dostupnosti bankovních služeb.

Svým třetím důvodem žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení při uplatnění třetí podmínky čl. 86 odst. 2 ES, když usoudila, že se služba obecného hospodářského zájmu na bankovní dostupnosti týká pouze osob, které mají zvláštní obtíže při získávání přístupu k základním bankovním službám. Žalobkyně tvrdí, že Komise překročila své kontrolní pravomoci při vymezení pojmu služeb obecného hospodářského zájmu a v každém případě přijala příliš úzkou definici cíle dostupnosti bankovních služeb. Podle žalobkyně se Komise rovněž dopustila zjevně nesprávného posouzení při uplatnění druhé podmínky čl. 86 odst. 2 ES o povinnosti pověření poskytováním služeb na základě aktu veřejné moci, jakož i při uplatnění čtvrté a páté podmínky uvedeného článku. Tvrdí, že Komise nesprávně propočetla dopad zrušení těchto zvláštních práv na veřejné finance a dopustila se zjevně nesprávného posouzení při uplatňování zásady proporcionality, když se domnívala, že existují i jiné způsoby méně omezující svobodu usazování, než je přiznání zvláštních práv na zajištění vyrovnaného financování služeb obecného hospodářského zájmu, konkrétně dostupnosti bankovních služeb a financování bydlení s regulovaným nájemným.

Svým čtvrtým důvodem žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když se domnívala, že jsou tato zvláštní práva neslučitelná s článkem 49 ES.

Pátý důvod uváděný žalobkyní vychází z nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí.