This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document C2007/211/82
Case T-241/07: Action brought on 10 July 2007 — Buzzi Unichem v Commission
Věc T-241/07: Žaloba podaná dne 10. července 2007 – Buzzi Unicem v. Komise
Věc T-241/07: Žaloba podaná dne 10. července 2007 – Buzzi Unicem v. Komise
Úř. věst. C 211, 8.9.2007, p. 44–45
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
8.9.2007 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 211/44 |
Žaloba podaná dne 10. července 2007 – Buzzi Unicem v. Komise
(Věc T-241/07)
(2007/C 211/82)
Jednací jazyk: italština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Buzzi Unicem SpA (zástupci: C. Vivani a M. Vellano, advokáti)
Žalovaná: Komise Evropských společenství
Návrhová žádání žalobkyně
— |
prohlásit za neplatné rozhodnutí Komise ze dne 15. května 2007 týkající se národního alokačního plánu pro povolenky na emise skleníkových plynů oznámeného Itálií v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES – za porušení Smlouvy o ES a zásad a pravidel práva přijatých k jeho provedení – v rozsahu, ve kterém musí být národní alokační plán změněn tak, aby nadále neumožňoval racionalizační opatření, která počítají s tím, že provozovatel si může ponechat část přidělených kvót v případě „uzavření z důvodu procesů racionalizace výroby“ (čl. 1 odst. 4 a čl. 2 odst. 4 rozhodnutí); |
— |
uložit Komisi náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Rozhodnutí napadené v této věci určilo, že národní alokační plán oznámený Itálií dopisem ze dne 15. prosince 2006 je neslučitelný se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES.
Konkrétně se napadený bod týká možnosti, že provozovatel si může ponechat část přidělených kvót v případě uzavření z důvodu racionalizace všech nebo části výrobních zařízení.
Na podporu svých tvrzení žalobkyně uplatňuje:
— |
že žalovaná nesprávně použila vlastní kritickou analýzu, pokud jde o pojmy „úpravy přidělování“, včetně takzvaných „změn ex-post“. V tomto ohledu žalobkyně přijímá, že jakýkoliv druh změn může narušit trh a způsobit obchodní nejistotu a porušit kritérium 10 přílohy III směrnice. Podle žalobkyně se spíše jedná o vyhnutí se ztrátě vlastnictví kvót, které byly přiděleny, a tudíž ztrátě právní způsobilosti použít je pro další zařízení. V podstatě se jedná o to, vyhnout se překážce volné organizaci a rozvoji subjektivních práv podniku, což by bylo navíc v rozporu se zásadami logiky, proporcionality a ochrany životního prostředí a hospodářské soutěže podle článků 5, 174 a 157 ES. |
— |
Napadené rozhodnutí je dále v rozporu s logickými premisami, na nichž se zakládá. K tomuto bodu je třeba upřesnit, že ve čtvrtém bodě odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise sama připouští, že členské státy mohou zavést změny, pokud účinek změny není zpětný a pokud nepoškozuje fungování systému Společenství. V tomto případě provozovatel zařízení, které bylo uzavřeno, bude nadále přítomen na trhu a bude provozovat další povolená zařízení. Slovy Komise samé „úprava přidělení“ by tudíž měla být možná. |
— |
Žalovaná nevysvětlila důvody, které vedly k tomu, že tvrdila, že kritizovaný mechanismus byl neslučitelný s „ex-post adjustment“. |
— |
Porušení zásady zákazu diskriminace ve světle ustanovení rozhodnutí Komise schvalujícího národní alokační plán Spojeného království. |