18.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 43/10

1)

Evropský parlament přijal dne 24. ledna 1994 usnesení týkající se drobné trestné činnosti v městských aglomeracích a jejího propojení s organizovaným zločinem a dne 17. listopadu 1998 usnesení týkající se generálních linií a preventivních opatření v oblasti organizovaného zločinu s cílem stanovit globální strategii boje proti této trestné činnosti;

2)

referenční rámec pro preventivní akce je stanoven prostřednictvím ustanovení smlouvy o vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, která vytvořila skutečný evropský veřejný řád, ve kterém jsou tyto tři cíle úzce propojeny a který je třeba vidět ve spojitosti s Chartou základních práv;

3)

článek 29 smlouvy stanoví, že cíle Unie v této oblasti musí být dosaženo prostřednictvím prevence organizované i jiné trestné činnosti a prostřednictvím boje proti tomuto společenskému jevu;

4)

Vídeňský akční plán z roku 1997 požadoval, aby byla do pěti letech od vstoupení Amsterdamské smlouvy v platnost přijata preventivní opatření proti kriminalitě;

5)

během svého zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 Evropská rada došla k závěru, že je nutné rozvíjet preventivní opatření proti kriminalitě, podporovat výměnu nejlepších praktických zkušeností a posílit síť národních úřadů pravomocných v oblasti prevence kriminality a zároveň spolupráci mezi národními organizacemi se specializací na danou oblast. Zároveň bylo upřesněno, že prioritou této spolupráce by mohla být trestná činnost mladistvých, městská kriminalita a trestná činnost ve spojitosti s drogami. Evropská rada za tímto účelem navrhla prostudovat možnost vytvoření programu, který by byl financován Společenstvím;

6)

na mnoha seminářích a konferencích věnovaných prevenci kriminality, především však ve Stockholmu, Zaragoze a Bruselu v roce 1996, v Noordwijku v roce 1997, v Londýně v roce 1998 a v Algarve v roce 2000, zazněl požadavek rozvinout v rámci Evropské unie síť, která by umožnila zlepšit spolupráci v oblasti prevence kriminality;

7)

důležitým okamžikem v rámci dějin různých konferencí organizovaných pod záštitou Evropské unie je vrcholná konference, která se konala v Algarve ve dnech 4. a 5. května 2000, během které se zrodil program HIPPOKRATES a která především položila základy sdělení Komise z 29. listopadu 2000;

8)

toto sdělení definuje prvky evropské strategie v oblasti prevence: tlumit nejen faktory, které usnadňují nástup na cestu zločinnosti, ale i řešit problém recidivy, zabránit vzniku obětí, zeslabit pocit nejistoty, podporovat a šířit kulturu zákonnosti a kulturu preventivního řešení sporů, předcházet korupci prostřednictvím podporování správného vedení;

9)

politiky musejí odrážet multidisciplinární přístup, představovat kombinaci preventivních akcí, bezpečnostních opatření a rozhodnutí sociálního a výchovného charakteru a vzít do úvahy vytvoření partnerství s tím, že klíčovou úlohu budou hrát orgány místní správy;

10)

navíc tyto principy a cíle umožňují vytvoření „evropského modelu“ prevence kriminality, kde může činnost Evropské unie, aniž by nahradila akce na národní, regionální či místní úrovni, přinést důležitý zisk „tím, že doplní pyramidu odpovědností“;

11)

v období 1996 až 2002 došlo v Evropě k pomalému, ale zřetelnému nárůstu pocitu nejistoty;

12)

je důležité, aby se na vytváření partnerství mezi národními, regionálními a místními orgány veřejné moci, nevládními organizacemi, soukromým sektorem a občany podílela celá společnost, neboť příčiny kriminality jsou různorodé, a je proto třeba jim čelit prostřednictvím opatření přijatých na různých úrovních, různými skupinami společnosti a ve spolupráci s aktéry z terénu, s různými zkušenostmi a pravomocemi, včetně spolupráce s občanskou společností;

13)

největší část trestných činů proti občanům Evropské unie byla spáchána na území měst a je tedy nutné se přednostně věnovat příslušným politikám občanské bezúhonnosti měst;

1.1

kladně hodnotí zahájení procesu ověřování činností sítě se zřetelem na oživení preventivních politických směrů na evropské úrovni, určených k boji proti neorganizovaným trestným činům – to znamená masové kriminalitě – a mezi jejichž priority patří trestné činy spáchané mladistvými, městská kriminalita a trestné činy spojené s požíváním omamných látek;

1.2

připomíná, že politiky určené k prevenci kriminality jsou oblastí, kde Evropská unie může akce realizované na národní a místní úrovni efektivně navýšit o opravdovou „evropskou přidanou hodnotu“;

1.3

zdůrazňuje potřebu formulovat preventivní opatření proti kriminalitě v podobě iniciativ, které se nebudou týkat výhradně kriminality v přesném slova smyslu, ale pojmou také potřebu vyhnout se veškerému chování, jež je v rozporu se stanovenými pravidly– protispolečenské chování –, odstraní jeho příčiny a oslabí pocity strachu a nejistoty vnímané občany;

1.4

konstatuje však znepokojeně skutečnost, že se navrhovaná opatření omezují pouze na konkrétní řešení technických aspektů, jako je přesnější definice jednotlivých typů trestních činů, kterými je nutno se zabývat, aniž by zmiňovala či navrhovala sociální aspekt prevence;

1.5

uvědomuje si, že prevence kriminality – chápaná jako souhrn iniciativ směřujících k potlačení nekonformního chování, odstranění jeho příčin a oslabení pocitů strachu a nejistoty na straně občanů – se v příčném směru týká mnoha oblastí veřejné politiky: sociálních záležitostí, vzdělávání, urbanistiky, integrování, imigrace, rozvoje spolupráce občanů;

1.6

domnívá se, že si Komise musí uvědomit vzájemnou souvislost mezi kriminalitou a nekonformním chováním a sociálním vyloučením, způsobenými ekonomickými a technologickými transformacemi současné společnosti, ale zároveň je toho názoru, že takovýto postup musí být v oblasti politické koordinace doprovázen koherentními závazky;

1.7

si přeje, aby byla zdůrazněna ústřední úloha místních samosprávných celků týkající se podpory politik přijatých v oblasti prevence kriminality na národní úrovni a zároveň skutečnost, že Komise zmiňuje možnost sdružit všechny aktéry společnosti, ale bylo by třeba, aby se tato tvrzení promítla do konkrétního fungování Evropské sítě pro prevenci kriminality (EUCPN) s tím, že by bylo nabídnuto místo a úloha těm aktérům, kteří stojí v současné době mimo ni;

1.8

se znepokojením konstatuje, že EUCPN je pouze dosti formálním místem výměny názorů a zkušeností, neřídí se však žádnými kritérii ani pracovními cíli, a to především z důvodu své slabé struktury.

2.1

upozorňuje na specifičnost problému týkajícího se vnímání nejistoty, závislé na proměnných hodnotách spojených samozřejmě s kriminalitou (skutečné riziko stát se obětí trestného činu), ale také s jinými sociálními, psychologickými a kulturními prvky, jako je věk, pohlaví, nedostatečná důvěra v instituce, nejistá sociální situace nebo odsunutí na okraj společnosti, vnímání sociálních krizí a hodnot, role médií, či neutěšený stav městského prostředí;

2.2

žádá Komisi o zavedení zvláštních programů s cílem podpořit rozvoj politik bezpečnosti a zároveň integrovat opatření přijatá na sociální úrovni a v oblasti urbanistiky a vzdělávání, současně s tím rozvíjet účast občanů a jejich smýšlení s tím, že si musíme uvědomit, že zásah směřující k posílení pocitu bezpečí osob se rovná investicím do prevence trestné činnosti a do sociálního usmíření a uvědomění si dojmů a obav občanů;

2.3

zdůrazňuje důležitou roli Evropské unie pokud jde o sledování jevů spojených s kriminalitou na evropské úrovni, o hodnocení národní politik a místních zkušeností a také při podpoře výměn mezi členskými státy týkajících se zkušeností a správných postupů v oblasti prevence kriminality a bezpečnosti ve městech;

2.4

žádá Komisi, aby konkrétně používala nástroje, jež má k dispozici, a uvědomila si transversální a interdisciplinární rozměr těchto akcí a mohla tedy efektivně předcházet městské kriminalitě: politická rozhodnutí se musejí soustředit na taková témata, jakými je řízení veřejných prostranství, doprava a problémové městské části;

2.5

žádá Komisi, aby v rozpočtu na rok 2005 zohlednila prioritní provádění místních politik a posílila účast obcí a regionů na institucionální úrovni;

2.6

při této příležitosti zdůrazňuje důležitou roli Evropského fóra pro bezpečnost ve městech (FESU) v oblasti podpory evropských znalostí týkajících se prevence kriminality a bezpečnosti ve městech, zvláště pak pokud jde o hodnocení veřejných politik a šíření správných postupů;

2.7

domnívá se, že je vhodný okamžik zabývat se vytvořením evropské observatoře pro bezpečnost ve městech a vybavit tak Evropskou unii a členské státy společným nástrojem pro shromažďování, řazení a zpracování údajů týkajících se možných obětí trestných činů a vnímání pocitu nejistoty, dále pro podporu a koordinaci výzkumů a pro politické koncepce bezpečnosti, a to buď v ostatních oblastech s působností EU, či pro vytvoření místních partnerství;

2.8

a konečně Komisi žádá, aby během definování preventivních politik týkajících se bezpečnosti měla stále na zřeteli, že v praxi nesmějí vést k narušování základních práv, ale k vytčenému cíli, zajištění bezpečnosti občanů.