—

konstatoval neexistenci protiprávní státní podpory, zrušil článek 1 rozhodnutí Komise ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností, v rozsahu, v němž konstatuje existenci protiprávní státní podpory, a zrušil povinnost Spojeného království získat zpět údajnou protiprávní státní podporu, kterou v tomto kontextu obdržely žalobkyně (články 2 a 3 napadeného rozhodnutí);

—

podpůrně zrušil články 2 a 3 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž požadují, aby Spojené království získalo od žalobkyň zpět údajnou státní podporu, a

—

každopádně uložil Komisi náhradu nákladů vynaložených žalobkyněmi v tomto řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí je stiženo zjevně nesprávnými posouzeními relevantních skutkových nebo právních okolností. Žalobkyně zejména tvrdí, že Komise nesprávně chápe fungování sporných pravidel Spojeného království týkajících se ovládaných zahraničních společností, pokud jde o zacházení s neobchodními finančními zisky. Žalobkyně navíc tvrdí, že napadené rozhodnutí chybně považuje osvobození příjmů z financování v rámci skupiny za daňové osvobození. Je to evidentní zejména vzhledem k tomu, že některé půjčky, které jsou předmětem této žaloby, byly financovány ze způsobilých zdrojů.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesprávně konstatovala, že pravidla týkající se ovládaných zahraničních společností představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, a tedy že tato pravidla poskytují určitým hospodářským subjektům selektivní výhodu. Konkrétně žalobkyně tvrdí, že Komise špatně určila referenční rámec pro posouzení účinků pravidel týkajících se ovládaných zahraničních společností a měla nesprávně za to, že dvě různé situace jsou srovnatelné se situací, v níž se použije daňové osvobození příjmů z financování v rámci skupiny. V důsledku obou těchto pochybení nebo jednoho z nich měla Komise nesprávně za to, že tato pravidla poskytují určitým tržním subjektům selektivní výhodu. Žalobkyně navíc tvrdí, že Komise měla nesprávně za to, že pravidla týkající se ovládaných zahraničních společností tvoří soubor pravidel lišících se od obecného systému korporátní daně ve Spojeném království, přičemž nevzala v potaz další charakteristiky tohoto systému, které se uplatní ve spojení s pravidly týkajícími se ovládaných zahraničních společností. V důsledku toho je analýza Komise týkající se srovnatelnosti a selektivity stižena zjevně nesprávnými posouzeními relevantních skutkových okolností a nesprávnými právními posouzeními.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že i za předpokladu, že by sporná opatření týkající se ovládaných zahraničních společností představovala podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, je v napadeném rozhodnutí učiněn chybný závěr, že nic nemůže odůvodnit slučitelnost sporných opatření s unijními pravidly v oblasti státních podpor. Napadené rozhodnutí je navíc iracionální a nekonzistentní, jelikož Komise správně uznala, že kapitola 9 části 9A Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o (mezinárodních a jiných) daňových ustanoveních z roku 2010] je odůvodněná, pokud jediným důvodem uplatnění daně z ovládaných zahraničních společností je kritérium „kapitálu spojeného se Spojeným královstvím“, z důvodu, že toto kritérium může být v praxi nadmíru obtížně použitelné, avšak současně bez jakéhokoliv vhodného odůvodnění tvrdí, že uvedená kapitola 9 nemůže být nikdy odůvodněná v případech, kdy kritérium významných rozhodovacích funkcí vyvolá uplatnění daně z ovládaných zahraničních společností. Ve skutečnosti, ačkoli je s ohledem na skutečnosti vztahující se k žalobkyním situace jasná, je obvykle nadmíru obtížné použít kritérium významných rozhodovacích funkcí v praxi, takže Komise měla konstatovat, že uvedená kapitola 9 je také odůvodněna s ohledem na toto kritérium, a měla tedy dospět k závěru, že se nejedná o státní podporu.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že výkon napadeného rozhodnutí prostřednictvím vrácení údajné státní podpory žalobkyněmi, bude-li toto rozhodnutí potvrzeno, by porušilo základní zásady unijního práva, mj. svobodu usazování a svobodu poskytování služeb, jelikož v případě žalobkyň jsou dotčené ovládané zahraniční společnosti usazené v jiných členských státech.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že inkasní příkaz založený na napadeném rozhodnutí není opodstatněný a je v rozporu se základními unijními zásadami.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že Komise neposkytla dostatečné odůvodnění základních prvků napadeného rozhodnutí. Žalobkyně tvrdí, že Komise nezohlednila osvobození „způsobilých zdrojů“ v podstatné míře a neprovedla analýzu jeho důvodů nebo odůvodnění. Jiné příklady zahrnují závěr, že daň z ovládaných zahraničních společností stanovená v uvedené kapitole 5 by mohla být bez problémů nebo bez nadměrné zátěže použita na základě kritéria významných rozhodovacích funkcí.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí porušuje rovněž zásadu řádné správy, která Komisi ukládá transparentnost a předvídatelnost v rámci správních řízení a vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Ze strany Komise je nepřiměřené, aby své rozhodnutí o zahájení šetření v projednávaném případě přijala po více než čtyřech letech a konečné rozhodnutí vydala více než šest let poté, co sporné opatření nabylo účinnosti.