—

V této souvislosti se uvádí, že vzhledem k tomu, že podle čl. 75 odst. 2 rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu ze dne 19. května a 9. července 2008 o prováděcích opatřeních ke statutu poslanců Evropského parlamentu, nároky na důchod získané před dnem nabytí účinnosti statutu „zůstávají nabyté“, předtím účinný odkaz na vnitrostátní pravidla stanovené v takzvané právní úpravě FID [Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu] je potřebný považovat za křížový referenční systém (s právní úpravou účinnou v dané době), jelikož nároky na důchod nabyté bývalými poslanci Evropského parlamentu před nabytí účinnosti statutu nemohou být změněny následnými předpisy.

—

V této souvislosti se uvádí, že právní úprava zavedená rozhodnutím předsednictva Poslanecké sněmovny (Itálie) č. 14/2018 je ve vztahu k samotnému italskému právnímu řádu neplatná.

—

Sněmovna se totiž rozhodla přepočítat doživotní dávky, kteří bývalí poslanci pobírali, a to tak, že uplatnila příspěvkové schéma i na část příspěvku získaného v obdobích před rokem 2012, který je pro všechny veřejné a soukromé zaměstnance vyplácený v rámci pro rata systému, nebo dokonce pro období před rokem 1996 a pro všechny veřejné a soukromé zaměstnance v rámci režimu s definovanými dávkami. S cílem zpětně uplatňovat příspěvkové schéma i na období, během kterých schéma v Itálii neexistovalo, přijala zaujatý a nepřiměřený systém výpočtu bez pojistně matematického základu.

—

Předmětná reforma je rovněž nezákonná, jelikož otázka doživotních příspěvků poslanců musí být upravena, aspoň pokud jde o její základní aspekty, zákonem, a nikoliv vnitřním předpisem (článek 69 ústavy).

—

Krom toho narušuje legitimní očekávání bývalých poslanců, pokud jde o stabilitu jejich důchodů, což je v rozporu se zásadou ochrany legitimního očekávání, která je obecnou zásadou v italském právním řádu.

—

V této souvislosti se tvrdí, že reforma doživotních příspěvků bývalých italských poslanců znova určila výši takových příspěvků ex post úplně nepředvídatelným způsobem, náhle a bez ochranných doložek, takže vážně porušuje zásadu legitimního očekávání, která je jednou ze základních zásad evropského právního řádu.

—

Z tohoto důvodu nemůže být tato reforma provedena Evropským parlamentem: na základě obecných zásad, kterými se řídí vztahy mezi právními řády, podléhá totiž převzetí norem z jednoho právního řádu do druhého, v návaznosti na odkaz (ať již se jedná o dynamický odkaz nebo případně systém křížových odkazů) specifickému proti-omezení: odkaz se může provést, pokud je norma právního řádu původu v rozporu se základními zásadami právního řádu určení. Krom toho, s ohledem na přednost evropského práva, která je základní zásadou Unie, pokud je vnitrostátní právní úprava v rozporu s evropským ustanovením, nesmí se použít, aby se zajistila jednotná ochrana občanů evropským právem v celé Evropské unii.