4.4.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 82/34

—

zrušit rozhodnutí obsažené(á) v dopise ze dne 13. srpna 2008, spis č. K (2008) 4494, zaslaném italským orgánům komisařkou Kroes jménem Evropské komise, které(á) se týkají řízení podle článku 21 nařízení o kontrole spojování podniků (věc COMP/M.4388 – Abertis/Autostrade), a

—

uložit Komisi náhradu nákladů řízení žalobkyně.

—

Komise za žádných okolností nemůže odkazovat na relevantní právní úpravu, která vstoupila v platnost po 31. lednu 2007, tedy datu předběžných posouzení. Jelikož oprávnění Komise v oblasti kontroly podle čl. 21 odst. 4 Nařízení jsou úzce vázána na kontext posouzení konkrétního spojení s významem na úrovni Společenství, se kterým souvisí předmětné vnitrostátní opatření, neměly mít následné normativní změny žádný vliv na postup italských orgánů, který vedl účastníky spojení k tomu, že v prosinci 2006 upustili od provedení spojení, tři měsíce po jeho povolení dle čl. 6 odst. 1 písm. b) Nařízení.

—

Žalobkyně napadá překročení/zneužití pravomoci ze strany Komise z důvodu zvolení nesprávného právního základu pro výslovné rozhodnutí „nezabývat se“ spornými italskými opatřeními. V této souvislosti uvádí, že Komise tím, že rozhodla, že mezitím uskutečněné změny právní úpravy zaručí, že její obavy vyjádřené v předběžných posouzeních ze dne 31. ledna 2007 již v budoucnu nevzniknou, přijala podle článku 21 Nařízení takový druh rozhodnutí, který toto ustanovení nezohledňuje. Komise totiž ve skutečnosti použila svoji pravomoc podle článku 21 k tomu, aby prohlásila obecně platná opatření přijatá členským státem za slučitelná s právem Společenství, bez jakéhokoliv ohledu na konkrétní spojení, k jehož zabránění Itálie sporná vnitrostátní opatření přijala.

—

Komise tím, že se domnívala, že se italská právní úprava stala po své změně slučitelnou s právem Společenství, opomenula zohlednit následnou nejistotu v italském právním systému způsobenou dotčenými vnitrostátními opatřeními, která určitě nepomohla vytvořit vhodné prostředí pro možná budoucí spojování, která by se měla týkat italského trhu dálničních koncesí. Navíc právní úprava přijatá italskou správou v letech 2007 a 2008 musí být v každém případě prohlášena za neslučitelnou s článkem 21 v tom smyslu, že ukládá širší povinnosti v souvislosti s „převodem“ dálniční koncese, než jsou povinnosti, kterým by byly dotčené osoby jinak vystaveny.