This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62009CN0132
Case C-132/09: Action brought on 6 April 2009 — Commission of the European Communities v Kingdom of Belgium
Věc C-132/09: Žaloba podaná dne 6. dubna 2009 — Komise Evropských společenství v. Belgické království
Věc C-132/09: Žaloba podaná dne 6. dubna 2009 — Komise Evropských společenství v. Belgické království
Úř. věst. C 153, 4.7.2009, p. 21–21
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
4.7.2009 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 153/21 |
Žaloba podaná dne 6. dubna 2009 — Komise Evropských společenství v. Belgické království
(Věc C-132/09)
2009/C 153/39
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: B. Eggers a J.-P. Keppenne, zmocněnci)
Žalované: Belgické království
Návrhová žádání žalobkyně
— |
Určit, že Belgické království tím, že odmítlo převzít finanční náklady na vybavení a učební pomůcky evropských škol, nesplnilo své povinnosti, které pro něj vyplývají z dohody o sídle z roku 1962 ve spojení s článkem 10 ES; |
— |
uložit Belgickému království náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Komise Belgickému království vytýká, že porušilo dohodu, kterou v říjnu 1962 uzavřelo s Nejvyšší radou evropských škol, když odmítlo převzít náklady na vybavení a učební pomůcky evropských škol se sídlem na jeho území.
Na podporu své žaloby žalobkyně zaprvé tvrdí, že z čl. 6 druhého pododstavce Úmluvy o statutu evropských škol ze dne 21. června 1994 (1) vyplývá, že každý členský stát musí s evropskými školami zacházet jako se vzdělávacími zařízeními podléhajícími vnitrostátnímu veřejnému právu. V důsledku toho by měly být evropské školy, co se týče počátečního vybavení v souvislosti s otevřením nebo rozšířením evropských škol, jakož i co se týče ročních nákladů na údržbu a provoz těchto škol, financovány belgickými veřejnými orgány. Komunitarizace školství v Belgii nemůže být v tomto ohledu důvodem pro odmítnutí financovat roční náklady na provoz evropských škol belgickými orgány, neboť z ustálené judikatury vyplývá, že se členský stát nemůže vyhnout svým povinnostem, ke kterým se zavázal, delegováním výkonu této pravomoci na veřejné partnery na místní a regionální úrovni.
Komise v odpovědi na výhrady vznesené belgickými orgány zadruhé uvádí, že závěry zasedání Nejvyšší rady konaného v Karlsruhe v květnu roku 1967 nijak nezpochybňují povinnost financování, kterou je tento stát jakožto země sídla povinen plnit.
Komise nejprve uvádí, že Nejvyšší rada v Karlsruhe pouze vypracovala pokyny k vzorovému protokolu o shodě s členskými státy, ve kterých mají evropské školy sídlo, a vzhledem k hierarchii právních norem nemá v žádném případě pravomoc měnit dohodu o sídle z roku 1962.
Dále uvádí, že toto „rozhodnutí“ z Karlsruhe nemůže být za žádných okolností vykládáno jakožto „pozdější dohoda nebo pozdější praxe stran“ ve smyslu čl. 31 odst. 3 písm. a) a b) Vídeňské úmluvy o smluvním právu, co se týče výkladu dohody o sídle, při neexistenci následných ustálených aktů nebo vyjádření, které by zpochybňovaly povinnost financování stanovenou dohodou o sídle. Tato povinnost převzít náklady na vybavení a učební pomůcky evropských škol je ostatně potvrzena mnohými dokumenty a četným financováním provedeným Belgií po roce 1967.
(1) Úř. věst. L 212, s. 3