17.2.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 51/50

1.1

EHSV podporuje závazek EU předcházet obchodování s lidmi a bojovat proti němu a chránit práva těch, s nimiž se obchoduje, a vítá ucelený a integrovaný přístup navržené směrnice.

1.2

Obchodování s lidmi je hrubým porušováním lidských práv a trestným činem s mnoha aspekty, které je třeba všechny uvážit. Definice navržená ve směrnici zahrnuje různé typy obětí a vykořisťování, včetně žebrání a využívání jiných osob k trestné činnosti, což jsou dvě oblasti nově zahrnuté do tohoto aktu. Definice rovněž zahrnuje obchodování s lidmi za účelem odebírání orgánů, což je velmi vážné porušení tělesné integrity a lidských práv. EHSV důrazně podporuje tuto širší definici trestných činů obchodování s lidmi.

1.3

EHSV je toho názoru, že trestní sankce za trestné činy obchodování s lidmi musejí odpovídat mimořádné závažnosti těchto trestních činů. Doporučuje proto přijmout přísnější tresty a sankce v kombinaci se zabavením majetku nabytého pomocí nelegálních činností. Součástí vyšetřování obchodování s lidmi musí být i finanční vyšetřování. Naprostou nutností je harmonizace trestů a sankcí mezi členskými státy.

1.4

Kromě zavedení sankcí pro pachatele má v boji proti tomuto hrubému porušování základních práv prvořadý význam zajištění toho, aby byly soudem udělené tresty vykonány. EHSV doporučuje, aby v případě obchodování s lidmi neexistovala možnost zmírnění trestů nebo propuštění z výkonu trestu odnětí svobody před uplynutím doby stanovené v rozsudku.

1.5

EHSV souhlasí s názorem, že oběti obchodování s lidmi se nacházejí ve zranitelné situaci a měly by být chráněny před sekundární viktimizací a dalším traumatem v průběhu trestního řízení. V článku 7 se uvádí: „Členské státy … umožní, aby oběti obchodování s lidmi nebyly trestně stíhány nebo aby jim nebyly ukládány tresty … .“ EHSV navrhuje, aby slovo „umožní“ bylo nahrazeno silnějším výrazem, aby se osvobození od trestního stíhání a od ukládání trestů stalo pravidlem, spíše než výjimkou.

1.6

EHSV se domnívá, že obětem obchodování s lidmi by vzhledem k jejich zvláštní situaci měla být poskytnuta kvalitní bezplatná právní pomoc od okamžiku, kdy je osoba označena za oběť obchodování s lidmi.

1.7

U nezletilých by pomoc a podpora měly spočívat především ve sloučení s jejich rodinami, pokud rodinní příslušníci nebyli do obchodování zapojeni.

1.8

Aby bylo možné plně uspět s opětovným začleněním obětí obchodování s lidmi a vyvarovat se opětovnému obchodování po návratu, měla by být těmto obětem vyčleněna lhůta na rozmyšlenou (1), v níž by jim kromě lékařské pomoci mělo být nabídnuto vzdělávání nebo odborná příprava.

1.9

V případě obchodování s lidmi je nutné uplatňovat zásadu nenavracení, podle níž jsou oběti chráněny před posíláním zpět do země původu, pokud tam jsou ohroženy jejich životy nebo svoboda.

1.10

EHSV sdílí názor, že budoucí činnost a rozhodnutí týkající se obchodování s lidmi by měly zahrnovat prevenci. Je proto třeba důkladně poznat a analyzovat prvotní příčiny obchodování lidmi, aby bylo možné tyto faktory účinně potírat, a snížit tak četnost tohoto obchodování.

1.11

Obchodování s lidmi je jak globálním, tak lokálním problémem. EHSV se domnívá, že politiky vymáhání práva a trestního stíhání mohou být účinné pouze tehdy, bude-li existovat rozsáhlé partnerství, do něhož budou zapojeny nevládní organizace, organizace zaměstnavatelů, soukromý sektor, odborové svazy a všechny vládní a správní úrovně. Je třeba vytvořit prostředí, jež bude nepřátelské k obchodníkům s lidmi.

1.12

Občanská společnost hraje ústřední úlohu v úsilí spojeném s bojem proti obchodování s lidmi. EHSV vítá skutečnost, že směrnice předpokládá spolupráci s organizacemi občanské společnosti. Je rozhodující, aby tyto organizace byly zapojeny do všech fází procesu – od identifikace obětí po poskytování pomoci. Organizace občanské společnosti by mohly sehrát významnou úlohu v opětovném sociálním začlenění potenciálních obětí, a mohly by tak mít nepřímý preventivní dopad a přispět k prevenci další viktimizace a dalšího zapojení do obchodování s lidmi.

1.13

EHSV podporuje názor, že chybí srovnatelná data týkající se obchodování s lidmi. Je proto třeba sbírat v členských státech EU harmonizovaným způsobem kvalitní data o tomto jevu a to prostřednictvím ustanovení národních zpravodajů.

1.14

Pravidlem by se mělo stát jmenování vnitrostátních oznamujících orgánů a měly by být jasně specifikovány jejich odpovědnosti. Členské státy mají podle této směrnice možnost jmenovat vnitrostátní oznamující orgány nebo zřídit srovnatelné mechanismy. EHSV se domnívá, že by měl být uveden pouze jeden typ instituce a že tento vnitrostátní orgán by měl v daném členském státě koordinovat politiky a činnosti prováděné na regionální úrovni a ve spolupráci s jinými členskými státy, aby se předešlo větším nesrovnalostem mezi jednotlivými členskými státy EU.

1.15

EHSV doufá, že bude svědkem důsledné, uspokojivé a rozhodné činnosti vyplývající z dohody dosažené členskými státy ohledně jmenování evropského koordinátora pro boj proti obchodování s lidmi na úrovni EU.

—

opatření na zajištění toho, aby výše trestu odpovídala závažnosti trestného činu,

—

šířeji pojaté a závaznější pravidlo extrateritoriální příslušnosti, které ukládá členským státům povinnost trestně stíhat své státní příslušníky a osoby s obvyklým bydlištěm v tomto členském státě, kteří spáchali trestný čin obchodování s lidmi mimo území členského státu,

—

širší působnost ustanovení o neukládání sankcí obětem za jejich zapojení do trestné činnosti v případě použití jakýchkoli nezákonných prostředků ze strany obchodníků s lidmi (podle protokolu z Palerma),

—

lepší pomoc obětem, zejména pokud jde o lékařskou péči a ochranná opatření,

—

zajištění ochrany v zemi původu, pokud tam oběti vrátí,

—

zvláštní ochranná opatření pro děti, ženy a další zranitelné skupiny, jež jsou obětmi obchodování s lidmi,

—

začlenění ustanovení s podobným obsahem do acquis EU navíc ukazuje výhody přísnějších omezení vyplývajících z právního řádu EU, například okamžitý vstup v platnost a sledování provádění právního předpisu.

3.1

EHSV podporuje závazek EU předcházet obchodování s lidmi a bojovat proti němu a chránit práva těch, s nimiž se obchoduje. Cílem navržené směrnice je stanovit minimální normy pro sankce za trestné činy obchodování s lidmi, posílit úsilí o předcházení tomuto jevu a chránit jeho oběti.

3.2

EHSV vítá ucelený a integrovaný přístup této směrnice. Obchodování s lidmi je moderní formou otroctví, přináší organizovanému zločinu vysoké zisky a je v Evropě na vzestupu (podle hodnocení Europolu z roku 2009), a proto je nezbytné, aby EU zaujala v této oblasti ucelený přístup, jehož ústředním bodem budou lidská práva a jenž se zaměří na vnější vztahy, politiky navracení a opětovného začleňování, sociální věci, sociální začleňování, migraci a azyl.

3.3

EHSV zaznamenává, že směrnice reaguje na aktuální vývoj v souvislosti s obchodováním s lidmi, a definice obchodování s lidmi je tedy v souladu s mezinárodně schválenými normami, jako např. těmi, jež jsou uvedeny v Protokolu OSN o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi, doplňujícímu Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovaném zločinu a v Úmluvě Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi.

3.4

Důvodová zpráva směrnice obsahuje jasná upřesnění toho, co zahrnuje pojem obzvláště zranitelné osoby. Zvláštní pozornost by měla být věnována dětem jako kategorii obětí, jež je zranitelnější a více ohrožena obchodováním s lidmi. EHSV se domnívá, že v souladu s Úmluvou Organizace spojených národů o právech dítěte a s Listinou základních práv EU musí být prvořadým hlediskem nejlepší zájem dítěte.

3.5

Je nicméně důležité, aby definice obchodování s lidmi pokrývala všechny typy obětí, jak ženy, tak muže, a uznávala možnost nacházet se v zranitelném postavení.

3.6

Jsou zváženy všechny aspekty tohoto trestného činu. Definice obchodování s lidmi zahrnuje různé typy obětí a vykořisťování, včetně žebrání a využívání jiných osob k trestné činnosti, což jsou dvě oblasti nově zahrnuté do navržené směrnice. Definice rovněž zahrnuje obchodování s lidmi za účelem odebírání orgánů, což je velmi vážné porušení tělesné integrity a lidských práv. EHSV důrazně podporuje tuto širší definici trestných činů obchodování s lidmi.

3.7

EHSV se domnívá, že členské státy by měly do svých právních předpisů začlenit širší definici obchodování s lidmi (a nadto i širší jazyk používaný v souvislosti s bojem proti tomuto obchodování), aby se zajistil rámec pro řešení tohoto složitého a neustále se vyvíjejícího jevu ve všech jeho formách. V úvahu by měly být např. vzaty případné formy tohoto trestného činu využívající internet a informační technologie.

3.8

Směrnice je velkým krokem vpřed, neboť stanoví jasné výše trestů a sankcí. Cílem dokumentu je zajistit harmonizaci výše sankcí mezi členskými státy.

3.9

EHSV si je vědom potíží vzniklých při přípravě směrnice v souvislosti se stanovením jednotné horní hranice trestu. Je však důležité, aby se výše trestu harmonizovaly, neboť mezi členskými státy jsou značné rozdíly: od tří do dvaceti let odnětí svobody za základní trestný čin a od deseti let odnětí svobody po odnětí svobody na doživotí za přitěžující okolnosti. EHSV se domnívá, že i přes rozdíly v různých trestních systémech a politikách je odpovědí na rostoucí četnost těchto trestných činů politika těžkých a přísných trestů s důrazným obviněním.

3.10

Na základě dostupných dat se odhaduje, že každý rok se prostřednictvím obchodování do EU dostane několik set tisíc lidí, příp. se s nimi obchoduje uvnitř EU. V roce 2008 navíc vzrostl oproti roku 2007 počet případů obchodování s lidmi, jejichž vyšetřování zahájil Eurojust, o více než 10 %. Obchodování s lidmi se v současnosti v nějaké formě vyskytuje ve všech 27 členských státech a četnost tohoto trestného činu se stále zvyšuje.

3.11

Výše trestu a sankcí udělených těm, co mají z obchodování s lidmi prospěch, by měla odrážet závažnost trestného činu a mít účinný odrazující účinek. EHSV se domnívá, že navržené výše trestu by tedy mohly být přehodnoceny a zvýšeny, neboť trest odnětí svobody po dobu pěti let skutečně neodráží závažnost tohoto trestného činu. Zájmům směrnice by lépe vyhovovaly vyšší sankce. Sankce spojené s přitěžujícími okolnostmi by měly být upraveny odpovídajícím způsobem. Na trestné činy této kategorie by se nemělo vztahovat zmírnění trestů odnětí svobody za dobré chování nebo u příležitosti národních oslav.

3.12

Dalším aspektem, kterému musí členské státy přičítat zásadní význam, je to, aby udělené tresty byly vykonány. Vzhledem k závažnosti tohoto trestného činu by nemělo být akceptováno snižování trestů odnětí svobody či ukončení jejich výkonu před uplynutím celého období stanoveného v rozsudku.

3.13

Kromě trestů a sankcí stanovených touto směrnicí by měly členské státy zahrnout sankce ve formě zabavení majetku, jež by otřásly samotnou podstatou ekonomických důvodů, jež jsou základem této činnosti (2), zákaz opustit zemi a omezení některých občanských a politických práv. Vyšetřování obchodování s lidmi by mělo rovněž zahrnovat finanční vyšetřování.

3.14

EHSV souhlasí s názorem, že oběti obchodování s lidmi se nacházejí ve zranitelné situaci a měly by být chráněny před sekundární viktimizací a dalším traumatem v průběhu trestního řízení. Musejí být rovněž schopné účinně uplatňovat svá práva a získat pomoc a podporu.

3.15

EHSV plně souhlasí s tím, že by oběti obchodování s lidmi měly být chráněny před trestním stíháním a trestem za trestnou činnost spojenou s jejich situací během obchodování (např. používání falešných dokladů, prostituce, nelegální migrace atp.). Této ochrany je třeba pro zabránění další viktimizaci a podpoření obětí v tom, aby se účastnily trestních řízení jako svědci. V článku 7 se uvádí: „Členské státy … umožní, aby oběti obchodování s lidmi nebyly trestně stíhány nebo aby jim nebyly ukládány tresty … .“ EHSV navrhuje, aby slovo „umožní“ bylo nahrazeno silnějším výrazem, aby se osvobození od trestního stíhání a od ukládání trestů stalo pravidlem, spíše než výjimkou.

3.16

Oběti obchodování s lidmi by měly být chráněny před sekundární viktimizací a dalším traumatem v průběhu trestního řízení. Všechny oběti obchodování s lidmi by tedy měly mít možnost svědčit za zástěnou nebo v oddělené místnosti, aby nebyly přímo konfrontovány s obchodníky (pachateli), což by mohlo vést ke stresu nebo strachu.

3.17

EHSV se domnívá, že obětem obchodování s lidmi by měla být poskytnuta kvalitní bezplatná právní pomoc od okamžiku, kdy je osoba označena za oběť obchodování s lidmi. Tato pomoc je rovněž v zájmu státu, neboť zajišťuje, že je oběti co nejdříve nabídnuta nezbytná ochrana, a dobrovolnou účast na vyšetřování trestného činu a na trestním řízení.

3.18

Podle EHSV je zásadní zdůraznit zásadu nenavracení, která zajišťuje, že oběti nejsou posílány zpět do země původu, pokud by tam mohly být ohroženy jejich životy nebo svobody.

3.19

EHSV je toho názoru, že pravidlo extrateritoriální příslušnosti navržené ve směrnici by mohlo vést ke konfliktům při výkonu pravomoci v trestním řízení.

3.20

Pomoc a podpora určené dětským obětem obchodování s lidmi by měly spočívat především ve sloučení dětí s jejich rodinami, pokud rodinní příslušníci nebyli do obchodování zapojeni.

3.21

Aby bylo možné plně uspět s opětovným začleněním obětí obchodování s lidmi a vyvarovat se opětovnému obchodování po návratu, měla by být těmto obětem vyčleněna lhůta na rozmyšlenou (3), v níž by jim kromě lékařské pomoci mělo být nabídnuto vzdělávání nebo odborná příprava. Lhůta na rozmyšlenou by neměla záviset na tom, zda oběti podávají svědectví proti pachatelům a zda se chtějí dobrovolně vrátit do země původu.

3.22

EHSV sdílí názor, že budoucí činnost a rozhodnutí týkající se obchodování s lidmi by měly zahrnovat prevenci, ochranu a pomoc obětem a silnější spolupráci mezi všemi zainteresovanými subjekty.

3.23

Členské státy by měly vzít v úvahu prvotní příčiny obchodování s lidmi, jimiž jsou chudoba a rozdíly v právním státu ve světě. Nerovnoměrné rozdělení bohatství, chybějící vzdělání, diskriminace, slabá veřejná správa, vysoká míra nezaměstnanosti, slabé systémy vymáhání práva, ozbrojené konflikty a korupce vytvářejí příznivé podmínky pro obchodování s lidmi. Ke snížení rozsahu tohoto obchodování by mělo dojít také tím, že se bude bojovat proti těmto faktorům.

3.24

I když definice právnické osoby, již lze činit odpovědnou za trestné činy obchodování s lidmi, uvedená ve směrnici vylučuje státy nebo veřejné subjekty při výkonu státní moci, je důležité, aby státy vyvinuly veškeré úsilí o odhalení a vymýcení zapojení a spolupachatelství veřejného sektoru na obchodování s lidmi. Veřejní činitelé zapojení do těchto nezákonných či trestných činností by měli být bez výjimky soudně stíháni a obviněni.

3.25

Členské státy musejí mít na paměti, že obchodování s lidmi se rovněž řídí zákonem nabídky a poptávky. Měly by proto být přijaty kroky na snížení poptávky, což by pomohlo snížit současný obchod. Členské státy by učinily velký krok ke snížení rozsahu obchodování s lidmi, pokud by přijaly vhodná opatření k odrazení poptávky napomáhající rozvoji všech forem vykořisťování, a rovněž ke snížení rizika, že se lidé stanou oběťmi tohoto zločinu.

3.26

Obchodování s lidmi je jak globálním, tak lokálním problémem. EHSV se domnívá, že politiky vymáhání práva a trestního stíhání mohou být účinné pouze tehdy, bude-li existovat rozsáhlé partnerství, do něhož budou zapojeny nevládní organizace, organizace zaměstnavatelů, soukromý sektor, odborové svazy a všechny vládní a správní úrovně. Je třeba vytvořit prostředí, jež bude nepřátelské k obchodníkům s lidmi.

3.27

Podle směrnice je třeba, aby členské státy – případně ve spolupráci s organizacemi občanské společnosti – přijaly opatření, jako jsou informační a osvětové kampaně, výzkumné a vzdělávací programy, zaměřená na snižování rizika, že se lidé, zejména děti, stanou oběťmi obchodování s lidmi. EHSV se domnívá, že jednorázové kampaně nejsou dostatečně účinné a navrhuje, aby se na evropské úrovni průběžně prováděly osvětové kampaně.

3.28

EHSV vítá skutečnost, že směrnice předpokládá spolupráci s organizacemi občanské společnosti. Je rozhodující, aby tyto organizace byly zapojeny do všech fází procesu – od identifikace obětí po poskytování pomoci.

3.29

Organizace občanské společnosti by mohly sehrát významnou úlohu v opětovném sociálním začleňování potenciálních obětí, a mohly by tak mít nepřímý preventivní dopad a přispět k prevenci další viktimizace a dalšího zapojení do obchodování s lidmi. Členské státy by měly úzce spolupracovat s nevládními organizacemi na zajištění pomoci. Ve spolupráci s těmito organizacemi by mohly podporovat vytváření informačních horkých linek a jiných informačních zdrojů pro ohrožené skupiny, osoby, se kterými se obchoduje, a jejich rodiny.

3.30

EHSV zdůrazňuje, že Evropská komise (4) vyhlásila cílenou výzvu k předkládání návrhů v rámci specifického programu s názvem „Předcházení trestné činnosti a boj proti ní“, který je součástí rámcového programu „Bezpečnost a ochrana svobod“. Cílem je posílit politiku EU pro boj proti obchodování s lidmi a zlepšit nelegislativní opatření boje proti tomuto obchodování. Priority na rok 2010 v této oblasti zahrnují: prevenci, ochranu obětí, trestní stíhání a vyšetřování pachatelů, systémy koordinace a spolupráce a sběr spolehlivých dat. Na program jsou vyčleněny 4 miliony EUR a bude z něho financováno 12 projektů. Je to dobrý začátek, je však zapotřebí rozsáhlé podpory od nevládních organizací bojujících proti obchodování s lidmi a členské státy by se měly zavázat k podpoře organizací občanské společnosti v této souvislosti.

3.31

EHSV se domnívá, že samoregulace (např. kodexy chování), metody spravedlivého obchodu a řízení dodavatelského řetězce zavedené v odvětví by mohly zajistit, že osoby, se kterými se obchoduje, nebudou nuceny pracovat, a nebudou tak zapojeny do výroby výrobků nebo poskytování služeb dané společnosti. Velmi vítanými metodami prevence tohoto jevu jsou rovněž osvědčené postupy náboru migrujících pracovníků a bilaterální spolupráce mezi vysílajícími a přijímajícími zeměmi na monitorování tohoto náboru a pracovních podmínek migrujících pracovníků.

3.32

Jelikož opatření na potírání obchodování s lidmi nelze omezit na přijetí legislativních nástrojů a je nutné zavádět dodatečná, nelegislativní opatření, jako je např. sběr a přenos dat, spolupráce, rozvoj partnerství a výměna osvědčených postupů, EHSV by rád zdůraznil, že je zapotřebí jediný, důsledný přístup na evropské úrovni.

3.33

EHSV podporuje názor, že chybí srovnatelná data týkající se obchodování s lidmi. Je proto třeba sbírat v členských státech EU harmonizovaným způsobem kvalitní data o tomto jevu a to prostřednictvím ustanovení národních zpravodajů.

3.34

Pravidlem by se mělo stát jmenování vnitrostátních oznamujících orgánů a měly by být jasně specifikovány jejich odpovědnosti. Členské státy mají podle této směrnice možnost jmenovat vnitrostátní oznamující orgány nebo zřídit srovnatelné mechanismy. EHSV se domnívá, že by měl být uveden pouze jeden typ instituce a že tento vnitrostátní orgán by měl v daném státě koordinovat politiky a činnosti prováděné na regionální úrovni a ve spolupráci s jinými členskými státy, aby se předešlo větším nesrovnalostem mezi jednotlivými členskými státy EU.

3.35

Ačkoliv je obchodování s lidmi součástí mnoha dohod mezi Evropskou unií a třetími zeměmi (spadá např. do Strategického partnerství EU-Afrika a do Východního partnerství a je rovněž jednou z priorit dohod o stabilizaci a přidružení uzavřených mezi Evropskou unií a zeměmi západního Balkánu), EHSV se domnívá, že boj proti němu by se měl stát jedním z prioritních úkolů těchto dohod. Aktivně by se rovněž mělo přistupovat k uzavírání podobných dohod mezi EU a jinými zeměmi.

3.36

EHSV doufá, že bude svědkem důsledné, uspokojivé a rozhodné činnosti vyplývající z dohody dosažené členskými státy ohledně jmenování evropského koordinátora pro boj proti obchodování s lidmi na úrovni EU.